3.veřejný program, Nábhí, 27/3/1981, Sydney, Austrálie

Jestli Mě tentokrát nebudete slyšet, řekněte Mi to prosím. Omlouvám se, že jsem se na tuto přednášku opozdila, ale Dr. Waren měl alespoň čas vysvětlit vám tuto zkušenost. Někdy je snazší pochopit to od člověka, který toho dosáhl, než se tomu snažit porozumět od člověka, který o tom mluví odněkud z desátého patra. Proto Mi Můj otec říkával, že když se někdo narodí v desátém patře a ostatní jsou v prvním patře, pokud k nim začnete mluvit odtamtud, tak vás zaprvé nebudou poslouchat, ani nepochopí, co vidíte. Není správné snažit se sdělovat jim něco z jisté úrovně na úroveň, která je v jejich mysli zatím statická. Je tedy třeba pozvednout jejich vědomí o dvě, tři patra výš, aby mohli začít vidět věci za horizontem. Takto se však už napáchalo hodně chyb a někteří lidé se jich dopouštějí záměrně. Někteří jsou svedeni z cesty, někteří to dělají záměrně. V konečném výsledku to vyjde nastejno. Když někomu dáte jed omylem, nebo vás k tomu někdo navede, výsledek je stejný. Stejně tak, ať už jste k něčemu svedeni, nebo něco děláte úmyslně, vše špatné má vliv na Kundaliní. Nyní k věku Vodnáře, což je termín, který jsem si osvojila od Dr. Warrena a který je dnes tak pravdivý. Vodnář znamená nosič vody. V sanskrtu se nazývá kumbha. Kumbha je výraz pro Kundaliní, Múladhára je kumbha, místo, kde je síla Kundaliní. Takže nazvat tuto éru věkem Vodnáře je jistě dílo nějaké realizované duše, která chápala, že v tomto věku bude síla Kundaliní probuzena. A že to bude věk lidí, kterým se začne probouzet Kundaliní. Už onehdy jsem s vámi mluvila o druhém centru, které se nazývá Svadhištána, které nám dává naši podporu a také sílu tvořit. Podpora se vytváří uvnitř, v té zelené části, kterou reprezentuje deset hlavních Prapůvodních Mistrů. Těchto deset Prapůvodních Mistrů mělo další posloupnost mistrů zvaných Principy Žáka. O těchto lidech jsem vám říkala posledně, dnes bych vám ráda řekla o dalších centrech, zejména o Nábhí, což je pupeční centrum, které je pro lidské bytosti velmi důležité. Prostřednictvím tohoto centra hledáme. Ve stádiu měňavky hledáme potravu, na vyšší úrovni hledáme výšku, například když se dospělo k mamutům a všem těmto zvířatům, tak ta chtěla mít výšku, aby mohla chodit přes stromy mít je pod kontrolou a jíst jejich listy. Jejich výška však začala být přehnaná, takže se museli stát menšími zvířaty, řekněme inteligentnějšími zvířaty, jako jsou kočky a kočkovité šelmy. Takto se odehrává evoluce prostřednictvím našeho hledání ve formě améby, pak na úrovni zvířat a teď jako lidské bytosti. Jak jsme se vyvíjeli výš a výš, naše hledání se stávalo stále subtilnějším. Například lidé, kteří třeba hledají moc, nejsou tak vyspělí jako lidé, kteří hledají svého Ducha, o tom není pochyb. Protože tím jste si už prošli, máte toho dost. Možná jste v předchozím životě byli králové a královny, určitě jste viděli všechny ty šaškárny s tím spojené, takže jste si řekli: „Stačí, už nechci mít nic společného s mocí, už takový bolehlav nechci.“ I lidé, kteří hledali peníze, jsou lidé, kteří už toho mají dost, jsou tím znechuceni, tak si řeknou: „Už to stačilo.“ Nyní hledáte něco, co nás přesahuje. Vždycky to tak bylo, hledáme něco za horizontem, toto hledání však mnoha lidem nebylo upřesněno a oni nechápou, co je to přesahující, a proto je toto centrum tak důležité pro váš evoluční proces. Především, jak jsem vám říkala, musíme být v rovnováze. To je jedna věc, kterou musíme mít, životní rovnováhu. Už jen podle zdravého selského rozumu – kdo by chtěl jet autem, které by jelo jen na jednom kole? Všechno, co v životě děláte, musí mít rovnováhu. V čemkoli – když něco chytáte, když něco držíte, v maličkostech, i při jízdě na kole víte, že musíte mít rovnováhu. Takže má-li se Kundaliní pohybovat, musíte mít vyrovnanou osobnost, osobnost s umírněnou povahou a vyrovnaným postojem k životu. To je velice důležité. Pokud to tak není, můžete být vtaženi do centrální dráhy Sušumny, do střední dráhy vaší evoluce. Evoluce totiž probíhá, když setrváme na střední dráze. Ti, kteří jdou do extrémů, z ní vypadnou. Viry, kterými běžně trpíme, nejsou nic jiného než určité rostliny, které vypadly z evoluce. Rostlina, které říkáme tabák, z evoluce jednou vypadne úplně a překvapeně zjistíte, že po několika letech nebude nikde růst žádný tabák, protože vypadne z vývoje díky lidem, kteří roli tabáku špatně pochopili. Tabák je insekticid, který se má používat k hubení hmyzu, ne k zabíjení sebe sama. Někdy však zapomínáme, že vše, co Bůh stvořil pro dobro, můžeme někdy použít k vlastnímu zničení. Totéž platí pro alkohol, alkohol měl sloužit k leštění, je velmi dobrý, když chcete vyleštit například své křišťálové sklo, měli byste použít džin, je velice dobrý na diamanty a podobně. Je to pouhé leštidlo, můžete s tím leštit cokoli, způsobuje lesk. Víte, alkohol je leštidlo a jeho složení je takové, že věci vyleští. Bůh chtěl, aby se vám zevně všechno lesklo, abyste měli vyleštěné věci, čisté napohled, tak vám dal toto leštidlo. A vy jste to začali pít, tak co teď? Nikdy vás nežádal, abyste to pili, ale jestli to budete pít, tak vám to vyleští i střeva. Má však svou vlastní přirozenost. Nemá žádnou představu o morálce, nemůžeme vinit chudáka alkohol. Je na leštění, na cokoli jej použijete, pěkně to vyleští. Takže taky pěkně vyleští vaše játra. A když vám pěkně vyleští játra, způsobí, že horkost z jater, která slouží k vylučování a musí přejít do vašeho krevního řečiště, nemůže, protože je tam bariéra, a díky této bariéře chudák játra nevědí co si počít. Stále všechnu tu horkost hromadí uvnitř, a tak jsou vaše játra vyřazena z provozu. Máte jaterní problémy, závratě, je vám na zvracení. A jsou to játra, co vskutku čistí vaši pozornost. Vše, co nashromáždíte ve své pozornosti, vyčistí. Takže začnete být strašní, věčně vzteklí, výbušní, štěkáte na lidi, to vše jsou příznaky nemocných jater. Budete vysocí, jako úplně rovná čára, a extrémně vznětliví. Někdy můžete být jako jestřáb, lidé budou mít strach se k vám přiblížit, protože takový člověk může být nesmírně suchý, proto si všimněte, že když se přiblížíte k opilci, který je hodně opilý, může vás jen tak pro nic za nic zmlátit. Někdy se stane, že se náhodou v noci zeptáte opilce, kolik je hodin, a máte to. Protože alkohol kazí vaše vědomí a v tomto stavu vědomí se i jinak milý člověk může chovat takto, mohou však samozřejmě být i případy, kdy se člověk cítí lépe. To je další věc, která se může stát, když začnete být posedlí tímto levostranným pohybem. Protože alkohol snižuje vaše vědomí, budete směřovat na levou stranu, což vám může dát pocit, že teď jste na tom mnohem lépe. Můžete se cítit šťastní, protože vaše ego ustoupilo a vše je v pořádku a vy si říkáte: „Jsem umírněný, nikoho nepraštím, dám si jen trošku a pak se z toho vyspím.“ Jenže druhý den máte kocovinu a cítíte se příšerně. Nevíte co dělat. A večer to chcete znova, protože se chcete znovu dostat do té oblasti na levé straně. Ta oblast levé strany zdánlivě ukazuje, že váha vašeho ega se snížila, ale není to tak, jen pokulhává. Děje se to, že jdete do superega na levé straně a ego si myslí, že ustoupilo, protože superego se zvětšuje. Ale když se zvětšuje superego, ego je tlačeno dolů, a když se pak vrátíte do stavu ega, tlačí dolů, takže je tu velké vrávorání a takoví lidé začnou být velice zmatení. Nakonec mohou skončit v blázinci, nevím, co dělají, ale i když jsou zdraví na duchu, vidíte, že nemají život ve svých rukou. Takoví lidé jsou například velice frivolní a bez pití nemají radost ze života. Je velmi udivující, že se lidé nedokážou těšit jeden druhým, pokud mezi nimi není sklenice. Lidské bytosti jsou tak krásné, mají schopnost velmi se radovat jeden z druhého. Jsou jediní, kdo je požehnán více, než kdokoli jiný. Když je však mezi nimi pořád sklenice, pak na sebe můžou jenom štěkat, nemohou se těšit sebou navzájem. Radost by měla být absolutní, pokud mezi nimi nic není. Toto je tedy Nábhí čakra, o které jsem vám vyprávěla. Tato Nábhí čakra se také zničí, když se dáme na alkohol nebo podobné závažné věci jako drogy, dokonce jsem viděla, že ji mohou ničit i některé léky. Pak máte další problémy, například špatné zažívání, zácpu, mohou nastat různé věci, kterými si přivodíte nadýmání a jiné problémy, pak přijdou potíže se srdcem a další a další. Neříkám, že tohle může způsobit pouze alkohol. Existují i jiné příčiny, alkohol vám však nikdy nemůže pomoct získat dobré zdraví. Někteří lidé mají pocit, že budete zdraví jedině, když budete pít alkohol. To je omyl. Protože zdraví není jen tělesné, ale také duševní. Lidé si myslí, že tělesné zdraví je základ všeho, to je však naprostý omyl, protože my nejsme jen tělesné bytosti. Jsme také duševní bytosti a citové bytosti. Pokud si budete se svou Nábhí čakrou příliš zahrávat, máte ten největší problém, a to ten, že v životě nemůžete být uspokojení, co se týče radosti plynoucí z vašich úspěchů. Někdo například zbohatne, obrovsky zbohatne, což je požehnání pravé strany Nábhí čakry. Pravá strana Nábhí čakry vám může dát spoustu bohatství, hodně peněz, můžete mít 10 aut a 15 služebných, můžete mít vše, ale nedá vám to životní spokojenost. Budete jenom hromadit majetek a nakonec spácháte sebevraždu nebo něco podobného a nebudete vědět, proč ty sebevražedné sklony máte. A proto ve všech bohatých společnostech najdete tolik lidí se sebevražednými sklony. A čím bohatší země, tím je to horší. A levá strana se úplně vysuší. Levá strana je centrum rodinného života, Gruha Lakšmí, Bohyně rodiny a domácnosti. Člověk, který se příliš honí za penězi, zapomíná na svou rodinu a nemá na svou rodinu vůbec čas. Manželé se možná potkávají někde na letišti nebo na sebe někde zamávají, jen se míjejí. Nebo nejvíce trpí děti. A v tom případě se ženy začnou porovnávat s muži, soupeří v tom, co dělají špatně, začnou je kopírovat, a tím, jak spolu soupeří, se rodinný život naruší. Žena v domácnosti je nespokojená, její ego je nespokojené. Za starých časů muž chodíval do džungle, nařezal všechno dřevo, přinesl je domů, dal je ženě a žena vařila. Nebyl žádný problém, protože existoval směnný systém. Mohl se dívat, jak jeho žena doma pracuje. Nyní manžel vydělává a žena utrácí. To také obnáší nějakou práci, utratit peníze, že? Jenže muž má pocit, že on vydělává a ona jen utrácí. Tak žena řekla: „Dobře, taky budu vydělávat.“ Když je však mezi nimi tolik soupeření, rodina trpí, děti trpí. A taková osoba bude mít problémy se svou ženou, žena bude mít problémy s mužem a toto centrum můžete stále cítit na tomto prstě. Pokud je tento prst napaden, znamená to, že něco není v pořádku ve vašich rodinných vztazích. Že se musíte se přizpůsobit, nebo se musí přizpůsobit on. Je to důležitá věc, protože vy jste jako květiny, které mají vyplodit ovoce. Tak to chce příroda. Příroda chce, abyste vyplodili ovoce – vaše děti. Proto jste muži a ženami. To jsou základy. Pokud si myslíte, že vzdor této zodpovědnosti můžete dělat i něco jiného, měli byste to dělat. Ale hlavní věc jsou děti. A když to neděláte, když se nestaráte o své děti, nedáváte jim radost, nevytvoříte pro ně krásné hnízdo, pak musím říci, že zanedbáváte svou základní povinnost a máte pozornost někde jinde. Proto máme tolik rozvodů a problémů. Ženy žádají o svá práva, překračují své meze, začnou být panovačné, muži začnou být panovační. Takto nic nevyřešíme. Musíme vědět, že jsme dvěma koly, dvěma koly jednoho vozu. Jedno nalevo, jedno napravo. Nejsou si podobní, jsou to dva typy, jeden nalevo a jeden napravo. Ale jsou rovnocenní. Ve všem, co dělají, jsou si rovnocenní. Je třeba je rovnocenně respektovat. Vždycky je to tak, například jsem měla jednu slečnu, která za Mnou přišla, byla to soukromá sekretářka. Povídá Mi: „Matko, ty říkáš toto, ale já jsem viděla, že všichni tito muži flirtují se svými sekretářkami.“ Řekla jsem: „Možná to tak je, ale to nevadí.“ Víš, to jen ukazuje, že ten muž není v pořádku, nechápe, je mimo, nedokáže se těšit svou vlastní ženou a běhá za jinými.“ To je jako mít něco doma a dívat se po jiných věcech. Například v Indii, když půjdete k někomu domů… někdo přijde k vám domů, hlídejte si své věci, ale v Anglii jim říkám: „Když někdo přijde k tobě domů, hlídej si svou ženu,“ víte. Je to jen malý rozdíl, ale ta druhá věc je nebezpečná, protože to je základ, manželka je základ. Pokud nevíte, co udělá, jak bude reagovat, nevíte, co hosté, protože to se považuje za jejich svobodu. Když si však něco vezmete z cizího domu, to není svoboda. „Můžeme si vzít z cizího domu cokoli, proč by nás někdo měl zavřít do vězení?“ Protože máte svobodnou vůli dělat si, co vás napadne, je dovoleno dělat si, co chcete, ale s tou svobodnou vůlí ubližujete mnoha lidem a nakonec i vaší společnosti. Jak jsem řekla, tato dvě kola, jsou pro Boha velice důležitá, protože na tuto Zemi se chce narodit spousta skvělých lidí. Tolik velkých duší se chce narodit na této Zemi, a pokud se budeme chovat tak, že ten vůz bude stále kolísat ze strany na stranu, mohu vám říct, že žádné skvělé dítě by nebylo ochotné narodit se na takovém místě. Narodí se jen lidé nejhoršího typu, budou to chuligáni, budou to strašní lidé s hroznou povahou a zkazí celou atmosféru v zemích, kde manželka a manžel nemají dobré vztahy. Z těch dětí budou takoví chuligáni a budou tak hrozné, že se budete divit – v pěti, osmi letech budou vraždit a budou dělat takové věci, že budete v šoku. Nyní, mezi námi, protože i vy jste manželky a manželé, jedna věc by se měla dodržovat, neměli byste se před dětmi hádat. Měli byste se jako manžel a manželka chovat naprosto slušně. Je tolik věcí, které se před dětmi nedělají. Stejně tak si nesedneme k hádce a neříkáme: „Nenávidím tě.“ „A já zase tebe.“ Řeknu vám, toto byste ve své mluvě měli trochu změnit. Pokud někdo v Indii řekne: „Nenávidím tě,“ považují toho člověka za velmi nevychovanou osobu. A je to opravdu nevychovanost říct: „Nenávidím tě.“ Znamená to, že jste velmi nízký člověk, když tohle říkáte. Ale – „nenávidím tě,“ co z toho? Když nenávidíte, tak co, vy nejste Bůh. Jestli Mě nenávidíte, co na tom vlastně záleží, když někdo někoho nenávidí, tak co? Ukazuje to, že taková osoba není dobrý člověk – nenávidět někoho! „Nenávidím tě“ znamená, že vyjadřujete něco, co je podle Mě velmi špatné pro model rodiny. Děti to šokuje. Děti se na vás dívají jako na svůj ideál. Měli byste je vidět, když se narodí, většina dětí v Austrálii se dnes rodí realizovaná. Viděla jsem je na letišti a vím, že se narodily realizované. Dívají se na vás a jsou udivené, trucují a jsou smutné. Nemají to rády, nechtějí být na ničí straně, nechtějí, aby se otec hádal s matkou a matka s otcem. A ještě jednu věc musíte pochopit, že musí existovat jisté odstupňování. Žena je nejsilnějším bodem domácnosti. Jako Matka Země. Bere na sebe všechny problémy. Ona, protože Ona je nejsilnější. Kdo jiný by ustál takovou zátěž? Jenom Matka to zvládne. Stejně tak žena v domácnosti je matka a ona musí vše snášet. Víte, je lepší mít manžela, který přijde domů a řekne, co ho napadne, vyleje na vás všechnu špínu, než mít manžela, který je velmi milý, „nazdar, nazdar,“ a venku je pak na každého jako nadutý tygr. Takový muž musí být … víte, oni jsou jako děti, jsou jako děti. Musí se svého napětí zbavit jedině přes svou ženu a vy byste to jako ženy měly absorbovat, to je znak ženy. Silná žena se takovými věcmi nenechá snadno rozrušit. Neobtěžuje ji to. Řekne: „V pořádku, pojď, maličký, měla jsem čtyři děti, toto je moje páté, které je nejmenší.“ Ať si křičí a vříská, i s dětmi musíte být trpěliví, praští vás, můžou udělat cokoli. Řekla bych, že s dětmi se v Indii jedná velmi laskavě, jsou to mimořádné bytosti. Když jsou děti, dělají si, co se jim líbí. A až vyrostou, nemají žádné problémy s pubertou, nemáme problémy s tím, že by děti neměly respekt. Toto je velice důležitý aspekt moderního života, že musíme pochopit, o čem je vztah manžela a manželky. Manžel je jako džentlmen, kterého si jeho žena rozhodně má vážit. Ale když si ho žena neváží, nemůže čekat úctu od svých dětí. Manžel však musí být hodný úcty, to je velice důležité. Pokud není hoden úcty, není snadné jej respektovat. Ale ještě důležitější je, aby žena byla velmi úctyhodná. Pokud se nevzdá své sebeúcty, dokáže si poradit s jakýmkoli mužem. Jste-li dost chytré, i ti nejhorší opilci se změní. Protože jsou to koneckonců lidské bytosti, nejsou to zlí lidé, ale kvůli špatnému zacházení prostě vypadnou. Nadvláda mužů je pouhý mýtus. Víte, oni nemohou ovládat, nejsou schopni dominovat. Dělají to jen proto, že chtějí mít pocit, že jsou nadřazeni, to je vše. Ale ovládat nemohou. Pokud v něčem dominují, jsou to jen malé věci tu a tam. Jsou prostě jako děti, to je celé. Pokud ženy pochopí svoji zralost a svoji zodpovědnost ženy, protože ony jsou Šakti, ony jsou silou, energií rodiny a jsou mocnou Šakti pro manžela, stejně tak jako pro děti. Jsou-li však nevyrovnané, je nevyrovnaný i manžel a děti. Ženy jsou potenciálem, zatímco ostatní jsou kinetickou silou. Jako například elektřina, jsme rádi, že máme lampy, elektřinu a tak dále, odkud však ta elektřina pochází? Zdroj někde tiše v pozadí dodává proud a raduje se z toho, že ho dodává. Stejně tak je velmi důležité toto centrum. Proč vám to povídám? Dnes jsem jela do Melbourne a celou dobu mě pálil tento prst až potud. Takže to znamená, že je tu něco špatně mezi muži a ženami, co se týče rodinného života. Cítila jsem, že jsou všichni velice rozhození. Manžel je rozhozený a manželka také. Možná je zde zákon postavený proti mužům, nevím. Ale v Americe, jak jsem zjistila, mají manžel a manželka velmi podivný vztah. Například jsem potkala jednu ženu… jsou tam velice podivní lidé. Byla jsem u jedné ženy, která měla luxusní dům s bazénem a tak dále, kam chodí služka uklízet všech pět poschodí, a ta žena Mi povídá: „Víte, jeden z mých bývalých manželů vás přijede navštívit do Los Angeles.“ Řekla jsem, že to je velmi dobrý nápad. Přijel a chodil jak žebrák. Povídá: „Matko, bydlím v pronajaté místnosti, je to velmi těžké, musím sdílet pokoj s někým jiným.“ „Cože?“ řekla jsem. „Ta žena, která tam byla, má obrovský dům a bývala to tvoje žena.“ Řekl: „To byl můj dům, přišel jsem o něj při rozvodu.“ „Jak může člověk přijít o dům při rozvodu?“ „Ona požádala o rozvod, a protože shledala, že jsem byl na vině, dostala dům.“ Vzala si postupně tři manžely a všichni tři jsou úplní žebráci a tato paní je velice bohatá. Jestli se vdáte sedmkrát, zničíte navěky sedm manželů. Ale ta paní je tak bohatá, sedmkrát víc než kterýkoli z nich. Takže tomuto zákonu Já nerozumím. Zaprvé nechápu, proč by měl existovat zákon mezi manželem a manželkou. Prostě tomu nerozumím. V Indii takové zákony nemáme, ale každý se o svou ženu stará, protože ona je nejbližší a nejdražší osoba, kterou mají. Na kom jiném záviset? Pokud je žena oddaná a odevzdaná manželovi, myslíte, že on bude běhat za jinou? Musí se ke své ženě vrátit. Víte, bude mít plné zuby žen, které žijí jen pro peníze a tak dále, a musí se vrátit. Takže, člověk se musí rozhodovat velmi moudře, víte, protože musíte pochopit, že jste se narodili na křižovatce, na které budete buď úplně zničeni, nebo úplně spaseni. Je to velice důležitá věc. Musíte zachránit lidstvo. Narodili jste se v čase, kdy máte zachránit lidstvo. Nejde jen o probuzení Kundaliní, které vám pomůže, abyste vy mohli být zachráněni, ale vy máte zachránit celou společnost. Celou rodinu, celý… řekla bych celý Vesmír. Celé stvoření pozbude smyslu, když budou lidé zničeni. Toto je jeden způsob zničení, zničením rodiny. Děti se zblázní, manželé se zblázní, všichni skončí v sirotčincích, jak jsem viděla. Většinou pak ve stáří skončí ve starobincích, protože se o vás nikdo nepostará. Je to tedy otázka dávání, dávání a dávání. Gruha Lakšmí je centrum na levé straně a na pravé straně je centrum Rádža Lakšmí. Toto centrum nám dává sílu vládnout lidem, a když půjdeme do extrému, můžete se stát velmi arogantními. Mohou z vás být velmi autoritativní lidé a nakonec můžete mít pohřeb s deseti tisíci lidí, kterým někdo zaplatil a postavil je za rakev, bez jakýchkoli citů, hotovo. Když umře takový člověk, všichni si řeknou, díky Bohu, způsoboval nám strašlivý teror. Takže takový život může přijít s Rádža Lakšmí. Uprostřed je však Lakšmí. Lakšmí je Bohyně, síla v nás, kterou se dostáváme do rovnováhy a vedeme velmi vyrovnaný život. A díky které jsme spokojeni. Namalovali krásný obrázek Lakšmí… člověk by měl chápat, že tato síla je dáma, je to Matka a stojí na lotosu. Toto všechno jsou symboly, které naznačují, že tyto symboly byly vyryty s velmi hlubokým významem. Stojí na lotosu, představte si to. Kdo umí stát na lotosu? Je to velmi zdravá žena, velmi zdravá, a stojí na lotosu. Znamená to, že nikdy na nikoho netlačí. Boháč, když přijede, musí troubit ze svého auta. Hlasitě, protože on je boháč, myslí si, že musí troubit hlasitě. Boháč musí přijet ve velké limuzíně nebo v něčem podobném, aby dával na odiv své bohatství. Když přijde na jakýkoli program, musí sedět vpředu, musí mít přední místo, všichni ho musí znát a každý musí pocítit vážnost tohoto boháče. Může zmizet s deseti ženami, které patří jiným, může mít velkou jachtu jen pro sebe, může získat jakékoli množství žen, může zničit jakoukoli rodinu, která se mu zlíbí, protože je boháč. Toto se lidem stává. Lakšmí je však ta, která musí stát na lotosu, Ona je krásou a slávou bohatství, které Bůh té osobě nadělil. Má dvě červené, růžové květiny v ruce, jsou to květy lotosu. Lotos je v Indii považován za velice posvátnou květinu, protože snadno absorbuje vše, co je hrubé a podivné. Především pochází z bahna. Jen si to představte, v bahně, špíně, odkud se line strašlivý puch, tam se zrodí lotos. A jediný lotos provoní vůní, nádhernou vůní celou atmosféru. A ničí všechnu špínu a vše a pokryje celý rybník svými velikými listy a rybník je pak překrásný. To je účel lotosu. Ale tento lotos je růžový, to je znamení lásky. Růžová je symbolem lásky. Takže takový člověk musí mít obrovskou lásku a hebkost lotosu. Nitro lotosu je velice hebké a příjemné a nevím, jak se to řekne – včela, obrovská černá včela, která má hrozné… Ne, černá včela, taková, která má hranaté nohy, příšerná, nemůžete se jí dotknout, tak tato včela si najde v lotosu své místo. Když přijde k lotosu, lotos otevře své okvětní plátky a pojme včelu dovnitř, zajistí, aby usnula v samém středu, který je měkký jako postel a krásně ji přikryje. Dává včele příjemný pocit houpání, jako by spala na klíně své matky, a tak usne. I takovému tvorovi poskytne místo k životu! Člověk, který je Lakšmípati, ten, kdo je požehnán Lakšmí, musí mít takový charakter. Každý, kdo přijde k němu domů, by měl být okamžitě vstřícně přijat. Viděla jsem takové lidi, viděla jsem za svého života… Měli by být přijati. A oni by měli být vděční, že mají doma takové lidi, měli by cítit: „Ó Bože, jaké požehnání, že máme v domě hosta!“ V moderní době však vynalézáme nástroje a metody k tomu, abychom se hostům vyhnuli. Hosté jsou něco jako škodlivá havěť. Byla jsem v Londýně, žili jsme na Surrey Hills a měli jsme jednopodlažní dům, samostatný dům. Byly to celkem dobré domy. Bylo tam sedm takových domů. A chudáci manželé dostávali úkoly jako sekat trávník a všechno a manželka svého manžela poháněla, aby to dělal pořádně. Pak leštili mosaz a všechno, co tam měli, a všechno bylo velmi dobře uděláno. Neviděla jsem však, že by do toho domu vstoupila byť i jen krysa. Ani krysa, natož pak lidé. Do toho domu nikdo nechodil, jen ti dva lidé, kteří vycházeli a přicházeli. Nevím, možná mívali nějaké setkání jednou za rok, možná. Jinak nikdo. Zatímco Můj dům byl, stejně jako Já, stále otevřený, lidé přicházeli a odcházeli a Já se těšila jejich společností. Jednou se Mě ptali: „Co se to děje ve vašem domě, neustále tam chodí lidé, říkali jsme si, co se u vás doma děje?“ Řekla jsem: „Nic, jen přijdou, dají si čaj a zase jdou, to je vše, jen si povídáme a sdílíme lásku.“ Co to je, všechny dveře zavřené? Musím říct, že lidé v Sydney mají velice otevřená srdce, jsou rádi spolu a mají v sobě pospolitost. Když však s tím vším nedokážete cítit pospolitost, abyste se ze svého bohatství těšili s druhými, k čemu pak všechno to bohatství je? Když jste bohatí, půjdete na dostihy, to je pro vás taky zábava. Když jste bohatí, budete dělat něco, co je velmi individualistické. Nemůžete se svým bohatstvím těšit, pokud ho nesdílíte. Jak jsem vám jednou říkala, Já jsem kapitalista v tom smyslu, že v sobě mám všechny síly. Nemohu však žít, aniž bych je sdílela, jsem tedy největší komunista, protože bez sdílení se prostě nedokážu radovat, a proto jsem musela přijet až sem do Austrálie. A dnes na Mě Můj manžel velmi naléhal, abych se co nejdříve vrátila. Řekla jsem: „Ne, ještě se musím setkat se všemi Australany, pak přijedu.“ Takže pokud po získání realizace nesdílíte tuto lásku, nemáte radost. Odpadnou všechny „ismy“, protože se stanete kombinací obou extrémů. A pak se začnete sami sebou těšit. Takže – Bohyně ten lotos drží v ruce a druhou ruku má takto. Má čtyři ruce a jednu drží takto. A to znamená, že takto musíme dávat, musíme dávat, musíme být štědří. Lakomci nemohou mít požehnání, to nejde. Lakomí boháči jsou to nejhorší, co si lze představit. Když vidíte lakomce, nevím, ale vždycky Mě rozbolí hlava z člověka, který pořád počítá každý haléř, všechno měří, víte, ubohé, mrzké věci. Když pak umřou, jejich děti vyberou všechny jejich peníze a velmi rychle je rozhází. Lakomci mají tendenci nechat se o své peníze připravit. Například přijde zloděj, pokud nepřijde zloděj, jejich děti začnou být velmi rozmařilé nebo se něco stane, onemocní nebo si zlámou ruce nebo nohy nebo se něco stane, aby své peníze museli utratit. Tito lakomci jsou pro společnost taková přítěž. Nedávají společnosti nic, žijí jen pro sebe a jsou to prostě nežádoucí osobnosti. Lidé, kteří dávají… Samozřejmě si nemyslím, že je správné dávat lidem peníze jen tak, to je taky může zkazit. Pokud dáváte někomu něco zadarmo, může je to úplně zkazit a ti lidé nebudou vědět, jak ty peníze použít. Toto je potíž s lidskými bytostmi, nedokážou nic unést. Dáte jim peníze, buď se z nich stanou lakomci, nebo vrtošiví. Dejte jim moc, buď z nich budou diktátoři, nebo ničitelé. Lidem nemůžete nic dát, pokud nedostanou realizaci. Jinak zajdou do extrému, zblázní se. Můžeme si vysvětlit jedno rčení. Krišna řekl: „Yoga kshema mahatmyam.“ Řekl: „Dám vám jógu, což je spojení s Bohem, seberealizaci, a pak se budu starat o vaše kšéma.“ „Kšéma“ znamená blahobyt. Tento blahobyt je zajišťován Lakšmí, jedna ruka dává, druhá je ochrana. Tato ruka, která dává, by neměla, druhá ruka by o tom neměla vědět. Mělo by se to dělat velmi taktně a s grácií. Dnes jsem někomu vyprávěla příběh o Mém otci, který byl nejštědřejší člověk, jakého jsem poznala. Měl ve zvyku v neděli odpoledne jít a všem volat a říkal jim, že musí dát pryč spoustu věcí, protože má doma příliš mnoho věcí. Vynesl všechny deky, někdy všechno kuchyňské nádobí, někdy jídlo, cokoli, co měl chuť rozdat. Takže lidé přicházeli a on jim ty věci předával se skloněnou hlavou a někteří lidé mu říkali: „K čemu to je? Někteří lidé si berou tři deky, jiní dvě deky, ty ani nevidíš, co se děje, jen to prostě rozdáváš, prosím, zvedni hlavu.“ Řekl jim na to: „To je tak: já nedávám nic, to Bůh dává. Já jsem jen prostředník. Všichni říkají, že dávám a dávám, děkujeme, děkujeme, takže se především velmi ostýchám. A za druhé, je věcí Boha, který dává všechny tyto věci, sledovat, jestli si někdo bere kus, nebo dva. Proč bych se měl starat? Jsem jen prostředník. Není důvod, abych viděl, zda si někdo bere jeden kus, nebo dva.“ S takovou štědrostí jsem se ve svém životě setkala. Viděla jsem, že čím byl štědřejší, tím více štědrosti proudilo do našeho domu. Je to, jako když otevřete jedny dveře, začne to proudit z druhé strany. Někteří lidé mají šedesát košil a stejně půjdou a koupí si na trhu další košile. Říkají: „Mám slabost pro košile.“ Této slabosti nerozumím, na co hromadit další a další košile? Je to směšné. Některé z těchto věcí jsou opravdu směšné. „Mám slabost pro boty.“ A pak člověk jde a vidí boty od podlahy ke stropu, můžete si otevřít obchod s obuví! Je to tak, na co mít tolik bot? Vaše chodidlo má stejnou velikost celá léta a nezmění se ani po realizaci. Není tedy třeba, chci říct, když se vám boty rozpadnou, pak je to v pořádku, ale… i Já mám tento problém. Moji žáci vědí, že by Mi měli dávat boty, nevím proč, dávají Mi boty, pořád Mi dávají boty nebo sandály a podobně. Řekla jsem: „Už jich mám dost, co s tím?“ Řekli Mi: „Matko, dej nám je zpět, budeme je uchovávat kvůli vibracím.“ Řekla jsem: „To je dobrý nápad,“ protože nemám prostory, abych si mohla nechat všechny ty boty, vždyť nejsem žádný švec, nemohu s tím nic udělat. Takže je to zbytečné. Nejlepší je dávat květiny, abych je pak mohla poslat zpět do nějakého oceánu nebo řeky. Takže i tady, kdy můžeme hromadit, toto musím mít… Jdete do obchodu a lidé říkají: „To se mi líbí a to se mi líbí,“ na všechno koukají. Na co? Zjistíte, co chcete koupit, jdete se podívat, co se vám líbí, a koupíte to. Ale ne stylem – musím mít to, musím mít ono. Znala jsem ženu, která měla deset žehlicích prken a dvacet žehliček. Všechno pod zámkem. Zeptala jsem se: „Pro koho?“ Řekla: „Možná pro moje děti.“ Řekla jsem: „Vždyť máš jen jedno. Bůh byl vůči tobě velmi skoupý, máš jen jedno dítě, co s tím teď budeš dělat? Bude lepší to vyhodit.“ Vždyť elektrospotřebiče se mohou porouchat a tak dále. Ale ona to neudělala. Nemohla, všem to ukazovala: „Podívejte, mám to!“ Žádné starožitnosti, všechno moderní věci, víte. Tak se hromadí věci, které stejně nemají žádnou estetickou hodnotu. Vlastně byste měli kupovat věci, jen abyste někoho obdarovali. To je nejlepší způsob, jak se tím vrcholně těšit. A když se to někomu líbí – vezmi si to! Víte, to je ten nejlepší způsob. Je to úžasné. Vím, že je pro vás dost těžké to pochopit, ale Já jsem jedna z těch, kdo to tak často dělá. A Mého manžela a děti už to dost znepokojuje. „Bůhví, co rozdá příště.“ Žasli byste, že přesto všechno mám tolik věcí, tolik věcí! Pořád přemýšlím, co komu dát, a přesto je doma tolik věcí, že si budeme muset pořídit větší dům. Nevím, co dělat s tolika věcmi, snažím se je lidem vnutit: „Vezmi si to, líbilo se ti to.“ Ale oni řeknou: „Ne, ne, jak mi to můžeš dávat?“ Mně to ale opravdu dává tolik potěšení, jen se to člověk musí naučit. Viděla jsem však, že lidské bytosti jsou jiné. Pro sebe si nakoupí diamanty a pro druhé koupí umělé věci. Je to velice běžné. Koupí si… nosí diamanty, když však mají někomu něco dát, darují něco umělého. Alespoň na sobě v tu chvíli nemějte diamanty, alespoň tolik slušnosti byste měli mít. A když dáváte, dávejte z celého srdce. Cítíte prostě tu lásku z dávání, jste přešťastní, protože cítíte, jak jste velkorysí, jako oceán, který dává spoustu mraků a znovu je získává zpět prostřed- nictvím řek, znovu z nich udělá mraky. Tak začne koloběh krásné proměny do jedné krásy za druhou, je to překrásné! A takoví byste se měli snažit být, stát se součástí toho koloběhu, který je tak nádherný a který dává tolik radosti, i vám! Tak to je a tato ruka je pro „ášraja“ – ochranu. Musíte chránit lidi, kteří jsou vaši podřízení, kteří na vás závisí, vaše děti. Je velice běžné urážet své děti od raného dětství. „Proč jsi zničil ten koberec? Proč jsi to udělal? Toto jsi neměl říkat! Proč jsi to udělal?“ To je moc špatný výchovný prostředek. Nejlepší výchova je dát dětem důstojnost. V Indii říkáme, že dobrý dům se pozná podle toho, jak jsou děti v rodině oslovovány. V dobré rodině se děti oslovují jako „sa“. Tak nějak. „Ap,“ což znamená „sa“. Nikdy neoslovujeme děti nedůstojně. Klademe je na důstojnou úroveň. Je to velmi pěkné. Povím vám o své vnučce. Jednou ji někdo upozorňoval na jednoho chlapce, proč prý se za něj nevdá. Řekla: „Proč chceš mluvit o manželství? Ještě vůbec nejsem tak velká, abych pomýšlela na manželství. Musíme být důstojní, co se týče těch věcí. Jak můžeme myslet na manželství, když na ně nemáme myslet? Moje babička mě provdá a já chci žít jako důstojný člověk.“ Malá sedmiletá holčička to řekla té ženě, která byla velmi pseudointelektuální a zkoušela Mou vnučku škádlit. A ta řekla: „To není důstojné.“ Jen si pomyslete! Už v sedmi letech mají svůj vlastní smysl pro důstojnost. Když jim řeknete… víte, nemusíte jim říkat, aby neničily koberec, jen jim dejte důstojnost a ony jej nikdy nezničí, uvidíte. My je pořád sekýrujeme, proto tak zlobí. Chtějí… myslí si: „Nejsme k ničemu. Nevíme co dělat, pořád nám nadávají.“ Nebo i když je třeba jim něco říct, mluvte o někom jiném… Například: „Ten kluk, víš, byl úplně nemožný, neuměl se chovat. Zničil celý koberec, šla jsem k nim domů a uklouzla jsem. Dítě to okamžitě pochopí. Když ale dítě pořád přímo napadáte, dáte mu osobnost, která v něm neudrží nic podstatného. Může z něj být velmi arogantní člověk, který bude přebírat znaky svých rodičů a možná se bude chovat stejně, ale nebude mít tu důstojnost, která je tichá a jen se projevuje. Měla by to být tichá důstojnost, která jen působí. A když lidé vidí takového člověka, stává se, že si řeknou: „Podívejte se na toho člověka, jaká důstojnost.“ Víte, to je ono. A ti se pak stanou vzory společnosti. Myslím, že napravování dětí není cesta, nejde o to ukázňovat je, ale přimět je dozrát. Svým dětem musíme dát radost, rodinné štěstí, naprosté bezpečí. Pocit naprostého bezpečí a uvidíte, že nebudete mít žádný problém s jejich pubertou. Nikdy nebudete mít problém s jejich pubertou. Budete překvapeni, ale ať je pošlete kamkoli, budou se chovat tak důstojně a vyzrále, že lidé budou žasnout. Nebudete jim muset nic říkat. I malé děti, jak jsem viděla… pokud udržujete dům v čistotě a stále se o něj staráte, děti samy ho budou udržovat v čistotě. Budou to dělat rády. Protože děti jsou opravdu krása v rozpuku. Když je ponížíme, zraňujeme je u kořenů. Víte, ony toho od nás tolik očekávají… Ztratí veškerou důstojnost. Zkuste to se svými dětmi, dejte jim důstojnost, budete žasnout, jak se budou chovat. Říkáme, že jsou rozmazlené, ale Já jsem nikdy neviděla, že by děti byly rozmazlené, když jsou důstojné. Jako Můj vnuk, který je realizovaná duše, velká bytost, a všem jeho přátelům je minimálně pětadvacet. Je mu teprve pět nebo šest a nerad nosí šaty, na kterých jsou legrační obličeje a podobně, a říká: „To je jako klaun, já nejsem klaun, toto já nosit nechci.“ Zjistila jsem, že v Singapuru je velice těžké koupit pro něho kalhoty, které by neměly legrační obličeje. Protože všechny mají Mickey Mouse a podobně. Viděla jsem svoje vnoučata – vnučky, s těmi panenkami, které mají takový kačení obličej. Řekly Mi: „Na těch panenkách je něco špatně, měly by vědět, jak dát rty. Tohle není dobré.“ Samy vědí, co je špatné. Říkají: „Ona chce dělat scény, tato kačena se chystá mít záchvat vzteku, proto se takto chová. Ach, ach.“ Víte, někdy jsou jako prababičky v tom, jak něco dělají a jak se někdy chovají. Musíme jim dát opravdovou lásku, radost a štěstí, to je to, co můžeme svým dětem dát, a užasnete, že Austrálie bude požehnána dětmi, které jsou velkými světci. Opravdu nesmírně velkými světci. Vím to. A vy se o ně musíte starat s důstojností. Velcí světci se narodí v této zemi, proto vás musím požádat, abyste zapomněli na své problémy v manželství, o nic nejde. Starejte se o své děti, dejte jim důstojnost, dejte jim hnízdo, kde by mohly žít, a ostatní zapomeňte. V Anglii jsem viděla ženu, která se i v osmdesáti chovala jako nevěsta, nemohla se zbavit pocitu, že je nevěsta. Jako z románu „Nadějné vyhlídky.“ Určitě jste ho četli, od Charlese Dickense, o nevěstě, která pořád seděla a myslela si, že je nevěsta. Dodnes před sebou vidím ten obraz, v jednom kuse v náladě na vdavky. Víte, jste matka a musíte s dětmi zacházet s tou důstojností a láskou, kterou by matka měla dávat. Pro některé lidi je velmi těžké přijmout pozici matky. Říkají si, proč by ženy měly být matkami. Řekla jsem, že to je ta největší věc, podívejte se na Mě. Podívejte se na Mě. Být matkou je to největší, milovat každého, kdy spoléhají na vaši lásku a vedení, jen tak, z lásky. Je tak úžasné cítit: „Bože, podívej se, kolik dokážu dát, kolik pohárů dokážu naplnit.“ Je to tak skvělý pocit, přála bych si, abyste věděly, co znamená být matkou. A mateřství se musíte učit od svých dětí a vnoučat a rozšířit to na celý Vesmír. Je to úžasná věc, kterou má žena, a stejně tak otec musí dělat spoustu věcí, o kterých vám řeknu, až přejdeme k dalšímu centru. Myslím, že jsem o tomto centru mluvila tak obšírně, protože stále cítím, že tato dvě centra jsou v Austrálii hodně zablokovaná. Takže si musíme povídat o věcech, které napadají toto a toto. Dnes jsem viděla pět nebo šest dětí, které si cucaly oba tyto prsty, samé realizované duše, a cucaly si právě tyto prsty, ukazovaly Mi, že sají právě tyto prsty. Takže si dovedete představit, jak je to silné, protože jinak tento prst a tento znamená že chodíte k nějakému člověku, který nemá oprávnění. Když chodíte k někomu, kdo nemá oprávnění, tento palec bude napaden, proto si ho děti budou dávat do pusy. Freud na to má svou nesmyslnou teorii, ve skutečnosti to však signalizuje napadení toho centra a děti, které se narodily realizované, vám to ukazují. Dnes vám toho nebudu moci tolik povědět o dalších centrech, ale později ano. Kdy je naplánován další program? Na příští pondělí, středu a pátek, v těchto třech dnech budu mluvit o všech dalších centrech, zejména bych ráda mluvila o Kristovi. Protože když jsem jela do Ameriky, potkala jsem nějaké lidi, říkala jsem jim, že se musí znovu narodit, musíte se znovu narodit a získat seberealizaci. Zjistila jsem, že na každou velkou přednášku, mnohem větší, než je tato, si lidé přinesli nahrávací zařízení a nahrávali všechny Mé přednášky. A lidé, kteří organizovali Můj program, Mi říkali: „Matko, měla by sis to nechat patentovat a nedovolit jim to nahrávat.“ Řekla jsem: „Proč?“ Řekli: „Budou to publikovat, jsou to všechno spisovatelé.“ „To je dobře, jen ať píšou,“ Já na to. Někteří z nich však založili orga- nizaci, nazvanou „Znovuzrození,“ představte si. Když jsem řekla, že musíte být, tak založíte organizaci a sami si už dáte osvědčení. Víte, tuto věc byste měli pochopit, musíte se znovu narodit. Kristus řekl: „Znovu se narodíte skrze Mě.“ To je fakt. Kde je Kristus… je tu. Toto je ta brána, úzká brána, a vaše Kundaliní tudy musí projít. Pokud neprochází, musíte říct Otčenáš. Musíte použít Kristovo jméno, musíte ho vroucně milovat, pak teprve Kundaliní projde, což znamená, že jste prošli skrze Krista. Vstoupíte do království Boha, což je limbická oblast. Takže je to pravda, když řekl: „Musíte projít skrze Mě.“ Nemyslel tím, že lidé, kteří si sami dali osvědčení, mohou říkat: „V pořádku, toto je Kristus, toto je Bible, toto je Kristus,“ jako by tam někde Kristus ležel a stačilo by jen obrátit kámen a On tam bude. Kristus je tady. Dostat se k němu lze jedině probuzením Kundaliní, která projde skrze Krista. On je brána. Možná jste všichni křesťané, nebo jste židé, kdokoli, ale například v Indii, mají vůči křesťanství velmi nepřátelský pocit. Dokonce i hinduista nebo muslim. Pokud popírá, říká: „Já nevěřím v Krista.“ Musí věřit. Já mu musím říct: „Víš, pokud nebudeš věřit v Krista, nemohu ti dát realizaci. Musíš požádat o odpuštění. Musíš požádat Krista, jinak neprojdeš.“ Takže ať už jsou židé, nebo křesťané, kdokoli, musí vědět, že oni tam jsou všichni. Například za Mnou přijel jeden lékař z Teheránu, měl rakovinu a přijel za Mnou. Měl rakovinu žaludku, tak jsem mu řekla: „Věříš, že Mohamed Sáhib byl totéž, co Dattatréja nebo Nának?“ Řekl: „Ne, nevěřím ani, když říkáš, že byl Mojžíš nebo Abrahám.“ Řekla jsem: „Byl Mojžíš i Abrahám a všichni tvoří velmi mocnou osobnost. Dokud nepřijmeš Mojžíše a Abraháma, nezískáš to.“ Řekl: „To nemůžu říct, protože židé a muslimové jsou proti sobě.“ Řekla jsem: „Oba jsou totéž, jsou to velkolepé osobnosti a vy proti sobě bojujete úplně zbytečně. Já vím, kdo je Mojžíš, a vím, kdo je Abrahám.“ On to však nemohl přijmout, osm dní, pak mu jeho manželka, ta byla moudřejší, řekla: „Raději to získej. Nejsi v pořádku, umřeš, raději to dostaň.“ Tak přišli. Víte, toto se stává, lidé jsou prostě přinuceni. Přišel a řekl: „Matko, dobře, přijmu, cokoli řekneš.“ Řekla jsem: „Tak ne, musíš to říct od srdce.“ A vyléčil se. Pro vaši informaci – uzdravil se. Takže nemějte žádné extrémní představy. Jsou tam všichni a všichni jsou Jedno. To jen my spolu bojujeme a říkáme: „To je moje, tamto je moje.“ Takže toto jsem chtěla naznačit k tomuto centru, protože si myslím, že je to velice důležité centrum. Jak jsem mluvila o Voidu a o všech – o Abrahámovi, Mojžíšovi a o Starém Zákoně, což je velmi důležité. A že Kristus je ten, který zde sídlí, který se ukřižoval, aby pro nás vytvořil cestu, kterou musíme projít, a proč bylo jeho ukřižování důležité. Příště k tomu řeknu více. Doufám, že budete moci zase přijít a doufám, že seženete lepší halu, tady je jim příliš teplo. Moc vám děkuji.