Projev k jogínům: Vložte si mne do srdce, 05/10/1984, (Nekontrolováno), Chelsham Road, Anglie

Warrenova slova se opravdu dotkla mého srdce, a pokud je Anglie mým srdcem, měla by také cítit pohnutí. To je duch Šrí Ganéši. A musím říci, že jsem viděla ve Warrenovi mnoho věcí, které jsou velmi povzbudivé. Kdykoliv jsem se cítila zoufalá, když jsem ho viděla, cítila jsem, že musím udělat něco víc, protože on mě opravdu velmi miluje. Viděla jsem to – s naprostou nesobeckou oddaností. Ale oddanost je slovo, které nemá tu nádheru lásky. Myslím, když si sednu, okamžitě se začne starat, jestli mám čaj, nebo jestli nepotřebuji topení, nebo další maličkosti, a já ho sleduji – jsem překvapená. Jako každý další sahadžajogín bude skákat okolo a hledat věci, které může zařídit. A i když jednou opravdu řeknu, že „možná“, prostě to neudělá, prostě to neudělá Řekl: „A je to, hotovo!“ Nikdy jsem ho neviděla, že by mě žádal o schůzku, nikdy. Ani jednou neřekl: „Matko, musím tě vidět!“ Nic, nikdy! Nevěděla jsem, kolik peněz utratil za celou svou cestu. Opravdu to nevím. A chtěla jsem, aby někdo řekl: „Matko, musíme jeho cestu zaplatit!“, protože on utratil všechny své peníze. A byla jsem moc ráda, že David za mnou přišel s touto záležitostí, byla jsem velmi šťastná. Jedna věc je, že nemůžete žádat o lásku, to je něco, co nemůžete. Je to velmi obtížná věc, někoho žádat o lásku, ale to je právě to, co bychom měli vidět. Pokud myslíte na Šrí Ganéšu, měli byste vědět, že miluje svou Matku natolik, že dokonce stačí malý náznak a On ví, co chci, On ví. Zná mě velice dobře. Není vůbec tak soucitný jako já, protože nemůže odpustit těm, kteří se mne snaží urážet, nemůže. Těm, kteří se mne snaží podvádět, těm, kteří se snaží být arogantní nebo sobečtí. On nemůže, nevěří v to, nemůže. Chce je potrestat. Je připraven potrestat, velmi dychtí potrestat takové lidi. Ale pokud řeknu: „Ne. Ušetři ho.“, poslechne mne. To je Jeho kvalita. Nesnese nic proti mně, nesnese! A pokud bych to nechala na Něm, myslím, že nevím, jak by zde mnozí sahadžajogíni mohli být. Dokonce, jen když řeknete: „Ne, Matko!“, jen kvůli tomu vás odstřihne. Ale já nechci, aby se to stalo, protože On neví, že stále potřebujete pomoc a pozornost a obrovský soucit. Ale svou Matku můžete znát jen skrze šradhu, skrze víru. A to, co říká, je pravda. A proč tato víra? Myslím, zázraky vidíte každý den, nejen dnes, takové hry, takové představení, takové věci, které se dějí. Jak jsem byla schopna se postupně odhalit. Nechci vás vyděsit. Tak jsem velmi krásným způsobem zkusila uvést představení Božského. Ale cítím, že dokonce i nyní lidé argumentují, pokud řeknu: „Ne, toto se nevypracuje. To není dobré.“ Musím strávit nejméně čtyři, pět hodin chozením okolo a vysvětlováním skutečnosti, faktu, že: „Ne, toto není dobré, to vám nepomůže.“ Ale jednou jsem se ho zeptala: „Jak to, že jsi tak oddaný?“ Myslím, že cokoliv řeknu, jakmile to pochopí, souhlasí. Řekl: „Matko, jednou jsem se poučil, byla to má vlastní svatba. A ty jsi neřekla ne, ale řekla jsi mi: „Když tě to udělá šťastným.“ Neřekla jsi: „Udělá tě to šťastným,“ a já se z toho poučil. Ale my se nepoučíme, tak to je. Neučíme se ze svých lekcí. Argumentujeme – to pochází z ega. Pokud máme superego, ostatní se z nás zblázní. Jako někdo přijel z Ameriky a doslova bláznil, že mne musí vidět. A já toho mám tolik, nemám čas, to víte. Musím korigovat tuto knihu, musím korigovat tamtu knihu. Teď musíme udělat Advent, to je třeba. Musím se postarat o svou domácnost, a toto a tamto. Jsem tak zaneprázdněná. Ale ta osoba je pobláznila, že mne musí vidět! Takže pokud přijedete z Ameriky, neznamená to, že mne musíte vidět, protože jste se mnou nikdy neměli schůzku. Jsem tu teď velmi zaneprázdněná. Když jsem byla v Americe, je to v pořádku, to je pravda. A nevšímáme si, že to, co děláme, je, že Matku nemilujeme, nemilujeme ji. Myslíme na své potřeby, na své dojmy, své řeči, to je skutečnost. Jako jsem někoho požádala: „Dobrá, ty mluv, jsi dobrý řečník.“ Dobrá, ta osoba začne mluvit, a stane se egoistická. Jak můžete být? Jakmile začnete dobře mluvit, stanete se egoistickými. Někdo udělal dobré fotografie, tak jsem řekla: „Toto jsou dobré fotografie.“ Stal se egoistickým! V této zemi nemůžete nikoho pochválit – to je pro ně to nejhorší. Řekne: „Ádžňa je čistá.“ Nevím, co je zde za čistou Ádžňu, nemůžete pochválit. Chci říct, zkouším být milá. Řeknu: „Ó, tvé fotografie jsou velmi pěkné.“ Okamžitě se ta osoba stane egoistickou. Dáte někomu udělat nějakou práci: „Dobře. Udělej tuto věc, vylep plakáty.“ A ten, kdo to dělá – jeho ego jde nahoru! Co to je? Jako balón? Není zde hloubka. Není zde vážnost. A proč? To je ta otázka. Zeptal se mě mnohokrát: „Proč se to děje, Matko?“ Důvod je – řekla jsem jim to minule, myslím, že na to mají pásku, můžete ji projít – jednoduchá věc, žili jsme povrchní životy. Jsme povrchní lidé. Protože společnost je taková, stroje nás to naučily, a přečetli jsme knihy. Rozmazlovali jsme ega. Naši předkové šli bojovat do jiných zemí a nemysleli si o sobě nic dobrého. Pak jsme měli tuto válku. Kvůli válce jsme se také stali nesmyslnými, dokonce agresivními, nebo jsme skončili v superegu. Máme bhúty. Máme podmíněnosti. Všechny tyto věci jsou zde. Nejsme svým skutečným Já. To je to. Tak myslím, že bytost, která by měla být osvícena a nad vaším Duchem je přikrytá egem, a nahoře je lesk této povrchní osoby, kterou jste. Tak Matka říká: „Dobrá!“ Matka udělala toto: „Dobrá!“ Cítím, že nic nejde dovnitř. Není zde žádná láska. Pokud jste do někoho zamilovaní, dokonce když je tato osoba někde poblíž… víte, že Matka je v Londýně, jen pomyslete: „Matka je v Londýně.“ Jen pomyslete! Pokud mě milujete, jen pomyslete. Jak radostná je ta myšlenka: „Ona je v Londýně!“ Je to veselá myšlenka. Myslete tímto způsobem. Ale nefunguje to, protože tato opravdová věc, tato ryzí věc, která je uvnitř, je pokrytá egem nebo superegem, vaši bhúti jsou mezi tím. Takže se stane, že žijete s tímto povrchním nesmyslem. Nic nejde dovnitř. Vše je na této úrovni. Když se někoho zeptáte, řekne vám: „Jsem v pořádku. Jsem takový.“ Proč? Nic nejde dovnitř, proč? Protože skutečné Já je ztraceno. To, co vás osvítí, není vaše umělá věc. Znáte umělé látky. Když máte umělé vlákno, nic ho nepronikne. Může se dostat do všeho, ale nic jím nepronikne. Jako toto, tato umělá věc na nás, a my s ní žijeme, celou dobu. Proč mluvil o Maharaštře? Protože Maharaštřané netrpí umělostí, nevědí, co je umělost. Lidé si myslí, že jsou hloupí, že jsou blázni, nejsou dobří v obchodě, nejsou dobří v tomhle atd. Ale hlavní věcí je, že jejich vlastní Já není pokryto nesmysly: „Jsem něco!“ Nikdy jsem neviděla Warrena, že by si něco takového myslel. A to je překvapivé. Nikdy jsem ho neviděla myslet si, že je důležitý, že by měl být v mé blízkosti, že by být v mé společnosti – nikdy! Nikdy jsem ho ani neslyšela někde v okolí. Musím ho zavolat. Dokud a pokud ho nezavolám, nikdy ke mně nepřijde. Potřebuje vědět, že ho potřebuji, jinak se nezajímá. Jen cítí, že jsem někde poblíž: „Matka je někde.“ Dokud a pokud ho nezavolám. Ale když mu řeknu: „Warrene, chci…“ , kdekoliv se nachází, jen si pospíší a přijde. Je to pro vás dobrý příklad. Jsem ráda, že tu jsou příklady tohoto druhu. Jsou zde mnozí další, neříkám, že je to jen Warren. A pak, pokud přijmete nějakou zodpovědnost v Sahadža józe, pak si začnete myslet, že jste velcí, že jste velcí sahadžajogíni, že jste udělali toto, vyvěsili jste plakáty, udělali jste tamto. To ukazuje na kalibr, ukazuje kalibr. Lidé z úplně mrtvých podmínek vyrostli tak vysoko, a zatím lidé z celkem normálních podmínek nejsou nikde. Jsou jen tam, jen tam, proč? Kalibr. Každý má tento kalibr. Snažím se vám říci: každý z nás má tento kalibr. Ale není to zjevné u každého přes množství vrstev, které má. Každý má schopnost milovat, každý má schopnost. Ale pokud jste se zcela zakryli umělostí, nemůžete milovat. Když se Mě tedy zeptáte: „Matko, jak milovat?“ Co vám mám říci? Miluji vás, bez pochyby. Miluji vás všechny. Velice vás miluji. Zajímám se o vás. Ale co zjišťuji, když se o někoho zajímám, tato osoba toho začne využívat. Nevadí mi, že toho využívá, ale využíváním tato osoba úplně klesne. Pokud se o někoho zajímám, pak si hned myslí, jak jsou důležití, že: „Matka se o mě tolik zajímá!“ Zkuste tedy porozumět tomu, že toto je země, která je mým srdcem, je to samotné mé srdce. A Sahasrára není nic jiného, než srdce. Všimli jste si, jak je to dokonale zařízené už to, jak když ji Kundaliní má dosáhnout, musí projít srdeční čakrou? Pokud vaše srdce není v pořádku, nemůže vaše Kundaliní vystoupat do Sahasráry. Všimli jste si? Že Brahmarandra, poslední úsek otevření, se nachází na srdeční čakře. Znám každého dokonale. Jsou zde s námi lidé, kteří jsou médii. Vím to. Ale nevědí, že půjdou do pekla. Žijete ve velmi nebezpečné době – buďte opatrní! A to způsobuje, že se cítím ještě hůř, když pomyslím, že nevědí, jak ošklivé časy mají před sebou. Proto si nezahrávejte! Vím, že anglický jazyk má svůj styl, anglický manýrizmus má své způsoby, metody. Zapomeňte, že jste Angličané! To je nejlepší způsob. Angličané si myslí: „Jsme jiní lidé. Jsme srdcem – úžasní lidé!“ V Itálii jsem řekla jedné novinářce, která přijela, velmi dobré ženě. Ona řekla: „Matko, jedna věta, kterou jsi řekla, se mi nelíbila – že Anglie je srdce. Ach, jak může být? Hrůza!” Nemohla tomu uvěřit. Řekla: „Jen protože jsi to řekla, tak to akceptuji, ale kdyby to řekl kdokoliv jiný, nepřijmula bych to!“ Jak hluboko jsme tedy klesli jako Angličané, musíte znát reputaci Angličanů v zahraničí. Pokrok, kterého jsme dosáhli, je status punkových rockerů! Takže pokud je v této zemi taková situace, musíme to brát vážně. Jelikož tato země zachrání lidstvo, nebo ho zničí, protože je v Sahasráře. Kde má být Matka přijata. Kde má být Matka upevněna a uctívána a zbožňována. Ale máme tu vážnost porozumění, že jsme zrozeni v době, kdy je zodpovědnost více na nás? Nevidíme, že jsme zrozeni v srdci, což znamená, že naše zodpovědnost je mnohem, mnohem větší. Naopak: „Jsme zrozeni v srdci, jsme úžasní lidé!“ – konec! Jsou zde určité věci, které následujte, jednoduché věci, pomohou vám. Jednou jsem potkala někoho, kdo měl nesmyslně chycenou Hamsu. Řekla jsem: „Hamsa, jak ji můžeš mít? Dáváš si tam olej každý den? Dáváš si tam ghí každý den?” Řekl: „Ne!” Řekla jsem: „Proč? Je to jednoduchá věc, proč to neděláš každý den?” „Matka je tu. Postará se o nás.“ Necítíte zodpovědnost, protože zde chybí vážnost! Nevíte! Je to úžasná práce, můžete to dělat, máte na to kalibr. Čelte si, každý z vás. Není to o tom, čelit ostatním. Čelte sobě! A zjišťuji – opravdu musím říci, že Italové, skutečně, co říká Warren, je pravda, je to pravda. Máme tam s námi v domě Antonia, vidím, že se velmi liší od ostatních Angličanů. Je velmi jiný. Je tak vyvážený, má to tam. A pak, jsou zde lidé, zvláštní lidé, viděla jsem, byli s námi, a pak, jdou na tento kurz, jdou na tamto a ono. Je to nesmysl, který stále pokračuje! A jeden takový člověk je může zkazit všechny. Máme tolik hloupých lidí na okraji Sahadža jógy v Anglii. Nemáme taková čísla na okraji nikde jinde. Máme skvělé lidi, stejně jako lidi, kteří jsou opravdu děsní. Zkoušela jsem vytvořit všude černou listinu a my máme největší číslo v Anglii! Největší číslo je v Anglii. Teď, když odcházím a nechávám vás tady, víte, mé srdce se někdy opravdu trápí, protože ještě nejste dost zralí. Ale proč nejste zralí? Protože zde není vážnost. A pak přijdou: „Potřebujeme lídra, někoho.“ Proč? Proč chcete někoho, kdo vás bude bít stále do do hlavy, aby vám řekl věci, jako jsou tyto? Při vaší vlastní důstojnosti – proč nevzestoupit? Nyní odcházím, vy všichni to musíte vypracovat. Když jedete do Indie, dokonce Indové říkají, že Angličané jsou nejhorší. Tady máte certifikát. A vy musíte být nejlepší, lepší dokonce než Australané! Jsou tak prostí. Protože nyní jsme v Sahasráře, pracujeme v Sahasráře. Víte, proč musím říkat všechny tyto věci? Protože jste se narodili, narodili jste se v této zemi. Jste národ. Ale cokoliv řeknu, je to: „Matka mluví velmi dobře. Nahrajme pásku. Dobře, to je dobré slyšet! Je to velká zábava, Matka mluví! Mluví velmi dobře.“ (Ale) nic nejde dovnitř, nic! Nejde! Je to jako plast na povrchu, úplný plastový obal. Tedy jednu věc se musíme naučit, několik věcí – jako Višudhi čakru, Angličané teď nemluví, ale příliš hýbají hlavou. Pokud řeknou ano, budou pokračovat dál říkajíc ano, ano, ano, ano. Jejich krky se stále ohýbají. Myslím, že mají dlouhé krky a musí s nimi stále hýbat. Není to třeba. Proč tolik ohýbat svůj krk? Dokonce když něco říkají: „Ano, ano, ano, ano.“ Například řeknou: „Dnešní program byl velmi dobrý.“ „Ano, ano, ano!” Sami to potvrdí. Ale nevidí, protože to nechtějí vidět, to je Višudhi čakra. Nemluvíte, protože když mluvíte, vycházejí z vás děsné věci, takže se tak bojíte mluvit, že zkrátka nemluvíte. Ale mluvte na sebe do zrcadla, mluvte na sebe. Zjistěte, jak umíte respektovat, jak umíte být laskaví, jak umíte být milí. Ale ne – praxe je více o sarkasmu, více o hrubé mluvě, strašné věci, a to je to. Měla by to být, vím, že je to dovednost, měla by to být krásná věc. Nemělo by to být kázání, ne. Ale řekněte něco sladkého a hezkého. Je to tak zjevné, když řeknu něco sladce. Jako jednou jsme byli ve Francii, a požádala jsem Guida: „Raději mluv italsky a někdo by tě měl překládat.“ Na cestě jsem přemýšlela: „Kdo bude překládat Guida, někdo, kdo zná francouzštinu a italštinu, kdo to bude?“ A když jsem vstoupila do haly, uviděla jsem Ruth, jak tam stojí. Neviděla jsem ji. Nevěděla jsem, že tam je. Jela celou tu cestu. Celou cestu odtamtud podnikla, a teď tu drží v ruce mikrofon a drží ho pevně. Víte, mé srdce se tak otevřelo a měla jsem vážně chuť ji obejmout. A oči říkaly to, co jsem cítila. Jakým způsobem přišla, byla tam. Bála jsem se, kdo bude překládat a ona tam byla. Vidíte, také se mi dostává takové pomoci, když Mne lidé milují, dostanu pomoc. Ale když mě nemilují, jsou zde překážky, problémy, toto, tamto. Už toho máte dost, nechcete je vidět, někdy se to stává. Ale pokud je zde láska, víte, celá komunikace probíhá skrze lásku, tuto subtilní lásku. Celý éter je naplněn touto subtilní láskou, každá záležitost má tuto subtilní lásku, všechno ji má. A celá ta záležitost jde ve vlnách, a vy jen dostanete zprávu. Ale pokud nejste na příjmu nebo pokud tam vůbec nejste, nic nefunguje, ani vy, ani já. Je to vzájemná věc. Já vám pomáhám, ale vy mi také pomáháte. Co jsem já, jste i vy. Ale vy nejste na této úrovni, protože jste na povrchu. A kvůli této povrchnosti nejste také kolektivní. Ale smysl pro kolektivitu je také velmi, velmi zrádný, to musíme chápat. Někteří lidé začnou vytvářet skupinky a myslí si, že jsou kolektivní. Vytváření skupinek je znakem nanejvýš nekolektivního chování. Ale myslí si: „Byli jsme velmi kolektivní, byli jsme velmi milí, vidíte!“ Velmi šťastní lidé! Tedy co vám musím říci je, že byste měli chápat svou zodpovědnost. Jste v centrále, v centrále. A lidé, kteří nejsou v centrále, si vedou o dost, o dost lépe než vy. Pak se celý úřad zhroutí. Najednou slyším zprávu, že se někdo s někým hádá. Opět se vrací ke svému normálnímu já. Jen v Anglii. Znovu se ho to zmocní. Opět je opuštěn, opět je znovu ovládán. Znovu je vyčištěn, znovu je ovládán, protože v tom není žádná vážnost. Víra, která je vážná, vám dává bázeň. Dává vám to pocit radosti, ale je tu bázeň. Milujete tu bázeň, užíváte si ji. Matka je poblíž. Co děláme? Kde jsme? A to je první známka, první známka, že začínáte chápat, kdo je vaše Matka – je to první známka. Je to velmi jednoduché, jen do toho skočte, jako probuzení vaší Kundaliní, to vám mohu vám říct. A Američané jsou zrychlení lidé. Vím, že kdyby začali, musí jen začít, to je ono. Vím to. Američané musí jen začít a vystřelí, a vystřelí velmi rychle. Mají rychlost. Pokud naberou rychlost, musíte vědět, čeho jsou schopni. Další, kde to velmi dobře roste, to vám musím říci, je Mnichov. Nechtěla jsem tam jet. Byla tam Polka, hloupá žena, řekla mi vše špatné o lidech v Mnichově. A tak jsem myslela: „Pokud je toto příklad, raději tam nepojedu.“ Pak jsem ucítila vibrace, obrovské vibrace! A ta vážnost, se kterou mi naslouchali, ta intenzita, jako bychom měli hodinu matematiky, nebo nějaký druh vědy, s plnou pozorností, dokonce ani nemrkali. Absolutní vstřebání každého slova, které jsem řekla. Byla jsem ohromena těmito lidmi. A jakmile se Němci pustí do Sahadža jógy, Bůh vám pomoz! Mohu vás ujistit, že nemůžete dosáhnout jejich úrovně, protože oni takto vyrostli. Jsou to silní lidé. Jsou to lidé s disciplínou. A až vstoupí do Sahadža jógy, uvidíte, co se stane. A tak celá tato „lovey-dovey“ záležitost a tento druh, jak tomu říkáte… neznám to slovo v angličtině. Šrí Mátadží: „Wishy-washy“ je něco jiného. To, co myslím, je osoba, která není ani zde, ani tam – celou dobu se takto ohýbá. „Lecha-pecha“, jak tomu říkáme v hindí. A také mi řekne: „Jsem takový!“ Takový nesmysl! Kolik (lidí) bude vynecháno? Nevím. Tedy, když něco řeknu, pochopte, že vím, o co se jedná. Vím, co se stane. Vy se ale nepoučíte, vím to. Řekla jsem někomu: „Nedělej to. Vrať se!“ nebo: „Zůstaň!“, nakonec pochopí, že to byla správná věc. „Dobře. Matka to řekla.“ Ale kolikrát? To je nyní otázka. Takže teď odjíždím. Chci vám říci, že všichni musíme být seriózní. Jakékoliv jste udělali chyby, zapomeňte. Buďte opravdoví! Ti, kteří jsou sobečtí, zkouší tvořit skupinky, jsou médii, mluví jako hloupí lidé, zkouší dělat programy hloupým způsobem, udělovat lekce, by se zase měli vrátit zpět k normálu! Nic nedělat! Buďte seriózní! Musíme být bdělí. Ti, kteří nyní zaspí, budou úplně ztraceni. Musím vás varovat. Je to důležité. Času je málo. Jste důležití lidé, o tom není pochyb. Ale když nejste dobří, ztratíte úplně svou pozici. V den, kdy se chystám do Indie, se Matka obává více o ty, kteří tam stále ještě nejsou. Vždy se bojí. Jako když vypluje loď, mnoho lidí je dobře usazených, dokonce z Anglie, ale mnoho je stále napůl ve vodě, jdou nahoru a dolů. Nebojíte se o ty, kteří jsou na lodi, ale o ty, kteří jsou na poloviční cestě. A tato obava je v mé hlavě. Myslím to vážně. Podnebí je vážné. Počasí je vážné. Jak dnes pršelo a pršelo a pršelo. Celá příroda se angažuje. Nemyslete si, že jen proto, že jste vzdělaní, nevzdělaní, pocházíte z takové společnosti nebo takové – není to nic důležitého. Duch je nad těmito všemi věcmi. Ale nechat zářit Ducha, aby zapracoval na vašich nervech, tento lesk musí odejít, jinak to nikdy nebude fungovat. Vše, co děláte, by mne mělo potěšit, to je jedna z cest. Mělo by mne to těšit. To je jedna z věcí. Tedy jak to udělat? Vložte si mě do srdce! Jen si mě zkuste vložit do srdce, je to velmi jednoduché. Teď jsem před vámi. Jsem tu osobně. Zrovna dnes jsem se pokoušela dát realizaci jednomu ze svých příbuzných. A povídám: „Nezavírej oči“. Řekl: „Ne, nedívám se na tvůj obličej, protože když ho vidím, vnímám tě jako svou tetu. Ale jen se dívám na tvá chodidla, tak abych dál nevnímal, že jsi moje teta. Jsi ohromná. A tvůj obličej je to, co mě uvádí do iluze.“ Uviděl, že je to Mahámája. Řekl: „Dívám se jen na tvá chodidla. A jen skrze tvá chodidla se mohu přenést přes tuto překážku, tento pocit.“ Stejně tak, když jsem Mahámája, vím, že jsem, musím být, ale vy si musíte vložit má chodidla do svého srdce, jen má chodidla do svého srdce. Protože fotka, obličej, vše může být iluze. Může se stát, že pokud uvidíte můj obličej, nedostanete se přes překážky. Říci: „Musím vidět Matku. Musím udělat toto. Matka musí přijít do mého domu. Musí u mě jíst. Musí navštívit můj domov.“ To vše je tak hloupé, nemohu porozumět, co se děje s těmito lidmi! Matko, prosím, přijď do mého srdce. Nechť si vyčistím srdce tak, abys tam byla. Vlož svá chodidla do mého srdce. Nechť jsou tvoje chodidla uctívána v mém srdci. Nedovol prosím, abych byl v klamu. Odveď mě pryč od iluzí. Udržuj mě v realitě. Odeber lesk povrchnosti. Dovol, abych se těšil tvými chodidly ve svém srdci. Nechť si vyčistím srdce tak, abys tam byla. Jen takoví lidé. Dokonce Brahma, Višnu, Mahéša toto dělali. Tak nemyslíte, že to máte dělat také? Tak se pokořte! Pokořte se ve svém srdci. Pokořte se ve svém srdci. Těšte se svou pokorou. Těšte se svými ctnostmi. Největší ctností sahadžajogína je jeho pokora. A teď – viděli jste tolik věcí, které vás přesvědčily. Ale v žádném případě to neznamená podřídit se, protože jaké podřízení mi můžete dát? Přemýšlejte o tom. Pokud je každé podřízení požehnání, jak se podřizujete? Každý pocit v srdci je požehnání. Právě teď to cítíte a cítíte tu radost ve svém srdci. Pak jaké je to podřízení? Čemu? Rozumím tomu, když to jsou lidé, kteří právě přišli, kteří ještě nic neví. Ale vy nejste na okraji. Ale někteří jdou na okraj hned. Dáte jim nějakou práci – hotovo! Když jsem na někoho milá – hotovo! Když se s někým vidím – hotovo! Myslím, je to moc. Nemohu na vás být ani milá. Když uděláte nějaké chyby, hned chytnete levou Višudhi. Udělali jste chybu, dobrá, skončete to. Milujete mne. Možná je zde v té lásce něco špatně, nebo se něco stalo, nevadí. „Ne, teď budu opatrný. Nebudu dělat chyby. Jak jsem mohl udělat tuto chybu? Protože jsem úplně nemiloval. Pokud bych něco skutečně miloval, neudělal bych tuto chybu!” Dobrá, rozviňte svou lásku. Ne, vy budete: „Cítím se vinný, protože jsem udělal takovou věc.“ Tak to minete obojí. Tak se vaše chyba stane opět překážkou. Neciťte se kvůli tomu vinní. Musíme pokročit dále. Zapomeňte na minulost. Zapomeňte na minulost. Zapomeňte na minulost. Musíme jít dál. Musíme být vážní lidé. Když mluvíme, měli bychom mluvit s důstojností bázně. To je velmi důležité, a jakmile si vyvinete tuto bázeň, vaše Ekadéša zmizí. Ekadéša zmizí. Jen myslete na tu bázeň. Vnímejte ticho a radost a radost té bázně je hluboká, velmi hluboká, jako moře. Moře je na povrchu velmi rozbouřené, ale uvnitř je tiché, úplně tiché. Vnímejte tuto hloubku. Bez bázně nemůžete jít do hloubky. Občas jsem Warrenovi řekla některé věci trochu nahlas, já vím, ale nikdy jsem to u něj necítila. Ale některým lidem jsem nic neřekla, protože vím, že by to ode mne nepřijali. Ale on nikdy nemá pocit, že jsem mu řekla něco špatného, nebo že bych ho jakkoliv ranila, to je znak úplné bázně. A je to jen mylý kousek průniku, jen trochu průniku. Zapomeňte na svou důležitost. Zapomeňte na to, jak si myslíte, že jste skvělí. Když se stanete nulou, pak se stanete nirmalou. Dokud jste jako šálek, jste malí. Když se rozbijí okraje šálku, už není žádný šálek. A to je to, co vám dnes musím říci. Dnes je jedenáctý den a deset dní, z nichž devět dní trvaly boje. Desátý den je dnem vítězství. Nyní jedenáctý den je dnem potěšení. Ale jak by se lidé, kteří nemají bázeň, mohli těšit? Nerozumím tomu. Protože Ekadéša vytváří překážku. A překážka Ekadéši – víte, co to je. Pociťujte bázeň a půjdete hluboko do srdce, hluboko do svého srdce. Protože jste v bodě, kde jen potřebujete přitažlivost, abyste šli do hloubky. Pracuje to, zkuste to udržet. Pomalu a pomalu musíte všichni dojít do toho bodu, stačí rozvinout hloubku. Jděte hluboko. Vím, že tu jsou lehkovážní lidé, ale ti všichni brzy odpadnou. Nestarejte se o ně. Vím, co lidé dělají, jak se chovají. Znám velmi dobře každého z vás, každého. Proto, mějte úctu ke svému tělu, k sobě samému, přinejmenším udržujte svou Hamsu v pořádku. A jsem si jistá, pokud to vezmete vážně, potřebujete vážně porozumět celé věci, to je to, co chybí. Protože když někoho milujete, celá ta věc se stane něco jako úplnou posedlostí, celé bytí je do toho tak vážně vtaženo, že si nemůžete dovolit něco zmeškat. A to je to, co vám pomůže. Ale vážnost nikdy neznamená, že se netěšíte. Potěšení je tak hluboké, vlévá se do srdce. Hraji si s vámi. Vždy se snažím říct věci, které vás potěší. A mělo by vás to těšit daleko víc, tak, jak jsem to dnes řekla, jak dosáhnout té hloubky, jak dosáhnout té přitažlivosti, která z vás udělá guruy. Dnes jsem k vám musela promluvit jako guru, protože cítím, že nadešel pro vás všechny čas, abyste se stali těmi správnými guruy. Ne těmi, kteří mají ego nebo mají velké řeči a vytváří vám velké představení. Ale naprostá hloubka uvnitř vás, kterou lidé uvidí: „To je Matčin maják.“ A to je tak skvělé! Celá ta záležitost je tak úžasná, být tím. To je, co guruové dělávali, nejprve lidi očistili, vyčistili je, odstranili jejich překážky, donutili je odložit své ego, pověsili je a položili na vrchol studny, pětkrát šestkrát je dali dolů a ponořili do hloubky. Proč to vše dělali? Ale nyní to můžete udělat, protože jsem před vámi! Protože jsem přišla. To je ten důvod. Zkuste rozumět tomu, co řekl Warren tak dobře. Můžete říci, že „možná Matka pracovala skrze něj“. Ale já vždy pracuji skrze vás, pokud jste jedno se mnou. Dokonce když mluvím, vy mluvíte. A když mluvíte, mluvím Já. To víte. Ale s tímto vším je bázeň velmi důležitá. A to vám dává lásku, která myslí, úplné spojení vašeho srdce a mozku. Láska, která myslí, je starostlivá, láska, která přemýšlí. A pak třetí spojení – láska, která jedná. Ale nejdříve musí být vstřebáno toto spojení, láska, která myslí, rozumí, která cítí. A pak láska, která jedná. Ale základem je láska – začíná v srdci – je to láska. Myslím, že byste měli vzít tuto dnešní nahrávku a poslouchat ji. Meditujte. Meditujte na ni. Chci vidět své děti v Anglii rozvinout hloubku v jazyce, v řeči, v citech, ve vyjadřování, v osobnosti. Jen bázeň to vypracuje. Ale bázeň, která není děsivá, ale bázeň, která dává radost. To je to spojení. Bázeň, která dává radost, není děsivá. Otevřete svá srdce! Ale neznamená to, že máte být povrchní, ale s veškerou pozorností. Viděli jste, jak se otvírá lotos? Jak krásně se otevře, pomalu, každý okvětní plátek tak opatrně, aby nezasáhl ostatní. Pomalu se otevře. A pak se rozlije velmi důstojným způsobem vůně. Taková květina může být nabídnuta k chodidlům Ádi Šakti, je to tak? Nechť Vám Bůh žehná.