Velikonoční púdža: Musíte být silní jako Kristus, 03/04/1988, (nekontrolováno), Shudy Camps, Anglie

Dnes jsme tu proto, abychom oslavili vzkříšení Krista. Kristovo vzkříšení má pro všechny sahadžajogíny nejvyšší význam. A musíme pochopit, že se vzkřísil proto, abychom se i my mohli vzkřísit. Poselstvím Jeho života je Jeho vzkříšení, ne Jeho kříž. Nesl za nás kříž, který my už nést nemusíme. Vídám mnoho lidí, kteří hrají hru – nesou kříž, aby ukázali: „Děláme tuto práci pro Krista!“ Jako kdyby nám On zanechal nějakou práci, kterou musí udělat tito lidé, kteří hrají hru. Ale touto hrou klamete sebe i ostatní. Hrát takové zbytečnosti, abychom ukázali, jak Kristus trpěl, nemá žádný smysl. Kristus netrpěl proto, abyste plakali. Trpěl, abyste se těšili, abyste byli šťastní, abyste vedli život v naprosté blaženosti a vděčnosti k Všemohoucímu, který vás stvořil. Nikdy by nechtěl, abyste byli nešťastní. Který otec by si přál, aby byl jeho syn nešťastný? Proto musíme chápat, že poselstvím Jeho života, důvodem, proč přišel na tuto Zemi, bylo vykonat tu nejdůležitější práci, kterou je vzkříšení. Pokud by se nevzkřísil, nebyla bych schopná vypracovat Sahadža jógu. Proto musíme být nesmírně vděční Jeho životu a Jemu, způsobu, kterým splnil všechny tyto náročné úkoly, které na sebe vzal. Protože my to nedokážeme, my, lidské bytosti, toho nejsme schopny. Pouze On, který je Božský, který je Óm, který je Logos, který je Brahma, to mohl udělat. Ale nyní jste všichni vyrostli. Vidím na vašich tvářích – Kristus se vepsal do vašich tváří. Nádherně září ve vašich očích a třpytí se. Je zde, v nás, v našich srdcích, v našich očích, vzkřísil se a vzkřísil také vás. Ale nyní musíte vy vzkřísit další lidi. Můžete vzkřísit další lidi. Tohle je síla, kterou jste možná získali skrze Něj nebo skrze vaši Kundaliní. Ale máte tuto sílu vzkřísit ostatní, ale první a nejdůležitější je, že musíte být silní jako Kristus. Jak poslouchal svou Matku a jak poslouchal vše, co vyžadoval Jeho život. Jak byl oddaný a jak se zasvětil tomuto úkolu. Nesnažil se rozvíjet svou finanční stránku, stát se velkým důstojníkem, dalším významným jezdcem nebo plavcem, šplhat v Alpách nebo něco podobného. O nic takového se nesnažil, ani se nepokusil prahnout po všech těchto věcech, ze kterých se občas zblázníme. Usiloval o upevnění své identity jako samotného Brahmy, jako Božských vibrací, čehož dosáhl. A vy se nyní musíte upevnit jako vzkříšení lidé, jako realizované duše, jako sahadžajogíni. A bude to velmi jednoduché. Všechno je pro vás stvořeno jednoduše: vaše realizace, poté vaše síly, všechno se ve vás nádherně upevnilo. Vypracovalo se to tak krásně, pomalu a plynule. Nemyslím si, že bych vás kdy nutila, abyste něco dělali, nebo vás k něčemu přinutila. Ale skrze svůj růst vnímáte, co je s vámi nebo s lidmi, o kterých mluvíme, v nepořádku. Skrze všechny tyto síly poznáte vše, co máte vědět. Vše neznámé může být vaše, všechno. Ale vaše pozornost by měla směřovat k vašemu růstu, k tomuto stavu. Tento růst není nějaký fyzický proces. Neznamená to, že byste měli stoupat po nějakém schodišti. Je to stav. Je to stav vaší osobnosti. A tam, kde vždy říkám… Omluvte Mne, myslím, že (si sundám svetr). Slunce ukazuje své výsledky. Podívejte se, jak Mne slunce poslouchá! Můžeš mi trochu pomoci se sundáváním? Děkuji. Je mi velké teplo, nevím jak vám. Jenom Mi domlouvá (slunce). Zapomněla jsem se o slunci zmínit, tak mě trochu trápí, proto vám radši něco řeknu. Víte, poslední rok jsme mluvili a přemýšleli o tom, že na tuto púdžu pojedeme sem. A Já si velmi přála, aby zde byla velikonoční púdža, ale termíny nebyly příliš vhodné, protože měl během nich couvat měsíc. Proto jsem uvažovala: „Jak to udělám bez měsíce? Musíme tam mít měsíc. Je to důležité.“ Potom jsem si řekla: „Uděláme to později.“ Najednou jsem sem musela přijet, naštěstí jsem zde byla. V televizi poslední týden říkali, že bude prudký déšť, že bude silně zataženo, že teplota bude velmi špatná, a že bude velmi, velmi silně pršet. A znovu a znovu, každou noc, vždy když hlásili počasí, vypadalo to pokaždé hůř a hůř. Tak jsem si pomyslela: „Co teď?“ Pokud požádáte mraky, aby se přesunuly, bude neuvěřitelný vítr a to vám zničí stan. Nakonec jsem požádala mraky: „Radši se přesuňte na Newfoundland, pomalu, plynule, ne moc rychle.“ To také udělaly. A potom začalo svítit velmi silné slunce. Brzy ráno jsem je viděla, červené jako Moje sárí. Bylo tak nádherné. Vy všichni jste spali, ale Já byla vzhůru, velmi brzy. Sledovala jsem jeho východ, vyšlo červené, jako Moje bindí. Viděla jsem to a řekla jsem: „Podívejte se na to slunce! Jak je poslušné, jak je oddané, jak je krásné!“ Ať je to jakkoli, dnes je Matčina púdža, potřebujete dobré světlo, potřebujete správnou teplotu. Podívejte se na to nebe! Podívejte se na všechno!“ A potom pomalu zrůžovělo, jako vaše tváře. Je tak krásné! Zrůžovělo, tak nádherně zrůžovělo a nyní svítí. Omlouvám se, měla jsem vzdát plnou úctu slunci, způsobu, jakým jednal. Proto Mě trochu trápí, chápejte, aby se Mi připomněl! (jako Bůh Súrja) Takže, jak víte, slunce je Adžňa čakra. Kristus sídlí ve slunci. A v těle, v bytosti, je Duchem. Když je Duchem, je měsícem. A když působí na Adžňu, je sluncem. Viděli jsme, že ve svém životě byl naprosto dokonale neposkvrněný. Neměl v sobě jediný nedostatek. Byl dokonalou osobností. „Proč se tedy chtěl vzkřísit?“ Mohl by se někdo ptát. Co je v Jeho době, to je vzkříšení. Jeho vzkříšení je jako vytváření cesty skrze Adžňa čakru, abyste jí vy všichni prošli. Byl jako brána, nebo bychom měli říci, že byl tím, kdo otevřel bránu pro vás všechny. Protože byl tak dokonalý, neměl žádné problémy s čakrami nebo s Kundaliní jako my. Neměl žádné problémy, ale byl povahou vibrací naprostým milosrdenstvím, vibrace se staly naprostým milosrdenstvím. Natolik, že když byl vzkříšen, a dokonce i před tím, když byl ukřižován, řekl: „Ó, Bože, Otče, prosím, odpusť těmto lidem, protože nevědí, co činí.“ Takové odpuštění, takové milosrdenství! A Matka to všechno musela sledovat, být potichu, protože to byla hra, bylo to něco, co se muselo stát. Musel hrát svou hru a zahrál ji tak dobře. Když teď mluvíme o Kristu, musíme si pamatovat jednu věc: vše, co udělal, udělal pro nás, co uděláme my pro Něj? On je vzor, který musíme následovat. Pokud je toto vzor, který musíme následovat, neznamená to, že musíme nést na rameni kříž. To není vzor, který máte následovat. Mnoho lidí si myslí: „Protože nesl kříž, my jej také můžeme nést.“ Kdokoli může nést kříž! Pokud dáte nosiči v Indii pět rupií, může nést kříž! Co je na tom tak skvělého? Co je tak úžasného na nošení kříže na rameni? Není to nic skvělého. Každý zápasník to může dělat, každý to může udělat. To není účel! Účelem je, že musíme nést Kristovu práci vzkříšení. To si musíme uvědomit. Musíme pochopit podstatu naší bytosti, našich životů, jako Kristus pochopil, že přišel na tento svět, aby splnil tento velký úkol. Ačkoli přišel jako lidská bytost, ačkoli přišel jako syn obyčejného tesaře. Ačkoli měl na této Zemi tělo a žil jako ostatní lidé, stále věděl, co musí udělat, věděl, čeho musí dosáhnout. A dosáhl toho. Myslím si, že měl ten nejtěžší úkol, kterého dosáhl, který vyplnil tak dobře, že dnes z toho máme velký užitek. Zamysleme se nad tím, zda jsme někdy něco udělali pro Sahadža jógu, či nikoliv. Všichni bychom se měli nad sebou zamyslet: co jsme udělali pro Sahadža jógu? Nemyslím tím nošení kříže. Někteří lidé se domnívají, že když cestují po Indii a nosí zavazadla jiných lidí, nosí tak kříž Krista. Toto není dobrý způsob! Je to něco velmi, velmi vážného, nad čím se musíme zamyslet. A tato závažnost spočívá v tom, jak dalece jsme dosáhli tohoto stavu, co jsme pro to udělali? Žádala jsem vás všechny o jednoduchou věc: musíte meditovat každý den! Všichni musíte meditovat každý den. Ale nikdo nemá nějak čas meditovat. Máme hodinky pouze k tomu, abychom věděli, že musíme meditovat, k ničemu jinému. Žijeme kvůli meditaci. Nemusíte tak trávit dvacet čtyři hodin denně, ale meditovat musíte! Musíte meditovat každý den. Pokud meditujete, vaše děti budou meditovat. A meditace je pro vás tak snadná, vytvořená tak jednoduše, všechny elementy, které vidíte, to vypracují. Všechny vaše čakry jsou stvořeny z různých elementů, a když se čistíte různými elementy, různými způsoby – znáte přece všechny metody a techniky Sahadža jógy – pokud takto čistíte své čakry, pokud je vyčistíte, budete naprosto volní, zcela ve stavu, ve kterém musíte být. Ale pokud neděláte ani toto, pokud nemeditujete, bude pro Mne i pro vás velmi, velmi složité dosáhnout toho, kvůli čemu jste přišli na tuto Zemi. Je to veliký úkol, který jsem převzala, jsem si toho vědoma, ale vím, co dělat, a vy to víte také. Ale problém spočívá v tom, že se zamotáváte do svých různých podmíněností. Nyní, už teď, jste si museli uvědomit, že všechna náboženství, ať už jsou ve jménu islámu, ve jménu křesťanství, ve jménu hinduismu, ve jménu sikhismu – toto vše je lež. Neobsahují žádnou pravdu. Všechna byla využita pro nějaký osobní prospěch. Existuje pouze jedna pravda a tou je, že všichni velcí proroci a všechny velké inkarnace sestoupili na tuto Zemi kvůli vašemu vzestupu, nikoli proto, aby založili náboženství, která se zajímají pouze o peníze. Také zjistíte, že součástí těchto náboženství jsou lidé, kteří jsou levostranní nebo pravostranní. Některá náboženství hlásají, že musíte být velmi přísní: neměli byste dělat toto, neměli byste dělat tamto, neměli byste pít, neměli byste kouřit. Existují taková, která říkají, že se nemáte ženit, neměli byste se dívat na ženy, neměli byste se dívat na muže – všechny možné zákazy. Byli byste překvapeni, kolik zákazů existuje dokonce i v hinduismu. Kdybyste viděli to množství existujících pověr, které jsou vytvářeny brahmíny v Indii, byli byste v šoku. Ke všemu existuje nějaká pověra: pokud jdete s levou rukou napřed, znamená to toto, pokud jdete s pravou rukou, potom to znamená toto; pokud sedíte takto, znamená to toto. Všechno! Udělali z lidské bytosti stroj bez jakékoli spontánnosti. Také v islámu se vyskytuje mnoho absurdit. Ale pokud se podíváme na svobodná místa, jako je Anglie, kde převládá naprostá levostrannost, tam můžete dělat, cokoli chcete, a stále jste křesťany: pokud pijete, je to v pořádku, pokud máte deset manželek, je to v pořádku, pokud máte patnáct pevností, v pořádku. Cokoli děláte, je to v pořádku, dokud chodíte do kostela a platíte. Není tam nic (zakázaného), zejména to platí pro protestanty to je náboženství, ve kterém jsem se narodila, ve kterém je všechno dovoleno. Když dojdeme k takové věci, co je křesťanství, potom se stane, potom se stane, že pokud se jich zeptáte na cestu, řeknou vám, kterým směrem jít – to je křesťanství. Přichází k tomuto konci. Všechna náboženství jsou pravo- stranná nebo levostranná. Někteří lidé mají rádi levou stranu, někteří mají rádi pravou stranu. Řeknu vám příběh o knězi, jela jsem za ním do Ruska. Myslím si, že jsem to už některým lidem vyprávěla. Jela jsem do Ruska a Rusové se Mne ptali: „Co byste ráda viděla“? Řekla jsem jim tedy, že bych ráda viděla nějaké kostely. Oni řekli: „Dobře, velmi dobře, vezmeme vás do kostela.“ Vzali Mne do kostela, který patřil řecké pravoslavné církvi a Černému řádu, který byl považován za nejvyšší. Nevím, jak jej nazývají. Vešli jsme a kněz řekl: „Omlouvám se, dnes vám nemůžeme nabídnout maso, protože probíhá půst. Ale naobědváme se.“ A měli jsme velmi přepychový oběd. Ale kněz byl zaměstnán pitím, protože probíhal půst, pití tak bylo podle nich povoleno! A tak pil a pil a pil. Pil tak moc, až zapomněl, že tam jsme! Měli jsme být VIP, ale on se v pití zapomněl! Rozhodli jsme se, že se raději důstojně vzdálíme. Vstali jsme a odešli, a ten člověk se s námi ani nepřišel rozloučit. A důstojníci, ruští důstojníci, nepili, a nic neudělali, jenom se smáli a smáli. Řekl: „Podívejme, tak toto je křesťanství! Proto jsme nechtěli křesťanství přijmout.“ Řekla jsem: „Ale pochopte, toto není Kristus.“ Oni odpověděli: „To je pravda, ale to, co tito lidé říkají, je to křesťanství?“ Řekla jsem: „Není.“ A tento pán byl považován za nejvýše postavenou duchovní osobnost žijící v Rusku! Poté mi vyprávěli příběh o carech. Víte, carové chtěli mít nějaké náboženství, protože si mysleli: „Každý má náboženství, my nemáme žádné. Musíme ale nějaké mít.“ Proto poslali pro nějaké lidi a jako první přišli katolíci. A katolíci řekli: „V pořádku, můžete pít v katolickém náboženství.“ Nevím, jak na to přišli, ale dejme tomu. „Jako katolíci můžete pít, ale nesmíte mít více než jednu ženu.“ A car řekl: „Ne, to není možné! Potřebujeme hodně careven, chápejte, za různými účely. Proto nemůžeme mít toto náboženství!“ Tak to zrušili. Poté islám – víte, tenkrát myslím nebyli k dispozici žádní hinduisté, díky Bohu! Měli islám, přišli muslimové a řekli: „V pořádku, můžete mít pět manželek, to je v pořádku, ale nesmíte pít.“ Řekli: „To je nemožné! Jak můžeme následovat islám? Není to možné!“ A zrušili to. Potom přišli tito pravověrní (ortodoxní) lidé – ortodoxní, chápete, zapamatujte si slovo ortodoxní. Řekli: „Víte, my jsme vyvážení, nevadí nám, pokud pijete, nevadí nám, že máte mnoho manželek, nevadí nám to. Musíte nás jenom dobře platit!“ Carové řekli: „Dobře, to je dobré, mějme tedy toto náboženství!“ A tak se k nim dostalo toto náboženství. A toto je situace dnešních náboženství. Ze všech náboženství se staly pokřivené sochy, naprosto k ničemu. Nyní se v nás nachází vnitřní náboženství, sahadža dharma, které musí být plně následováno. Řekla jsem v Indii, že jste se nyní všichni stali sahadž. Příběh je o tom, že žil jeden vesničan, který se stal křesťanem. A šel do Allahabádu, aby se stal křesťanem. Řekl jim: „Musíte mi dát skvělé jméno, protože nyní jsem sáhib, stal jsem se Angličanem. Proto mi raději dejte velké jméno.“ Řekli: „Jaké jméno chceš?“ Řekl: „Dejte mi jméno Alexandra Velikého! Dali mu tedy jméno Alexandr. Ale jeho jméno bylo Blondie, víte. Jeho skutečné indické jméno bylo Bhoora, proto mu říkali Alexandr Bhoora. Potom pan Alexandr Bhoora přijel do Allahabádu a šel vykonat koupel do Gangy. A kněz, pastor, mu řekl: „To nemůžeš udělat!“ Odpověděl: „Proč? Proč to nemohu udělat?“ Pastor řekl: „Ne, nemůžeš vykonat koupel v Ganze, protože tak odpadne křesťanství, rozumíš!“ Pokud vykoná koupel v Ganze. Řekl: „Nemůžeš to udělat!“ A Alexandr Bhoora řekl: „Pokud jsem se stal sáhibem, stal jsem se Angličanem, to neznamená, že jsem se vzdal svého náboženství!“ Vidíte? Přesně toto se nám děje, když se snažíme následovat jakékoli náboženství. Všichni se ztotožňujeme s našimi takzvanými náboženstvími, do kterých jsme se narodili. Například, kdybych řekla Indům: „Nyní nechoďte do chrámů! Nesmíte jít do žádného chrámu, dokonce i v případě, že je to chrám se svajambu, dokud Mi to neřeknete, nechoďte za žádnou cenu do žádného chrámu se svajambu.“ Je tam mnoho chrámů, kde můžeme říci, že jsou tam velmi pěkné sochy, nebo máme opravdová svajambu, ale těch je velmi málo. „Řekněte mi to a potom jděte.“ Ale oni Mne neposlechnou, neposlechnou Mě, a když tam vejdou, zablokují se jim Adžni. Jednou jsem se jela podívat do chrámu, ve kterém bylo samozřejmě svajambu, bezpochyby, a nějací sahadžajogíni se tam rozhodli jít. Ale Já je o to nežádala a oni Mi o tom neřekli. Když se vrátili, hned jak Mne uviděli, omdleli. Řekla jsem: „Co se stalo? Kam jste šli?“ „Ale, šli jsme do toho chrámu.“ Řekla jsem: „Proč? Neřekli jste Mi o tom. A co to tady máte (na čele)?“ Víte, brahmín jim dal teeku (bindhi), a bylo to! Potom jim trvalo měsíc, než se vyčistili! Teď už tam nechodí, už jim to stačilo. To samé s křesťany: jednou jsem slyšela o pařížské příhodě, kdy se lidé chtěli brát v kostelech, v Paříži. Na to potřebují zvláštní oděvy! A někdo jel, aby koupil tyto zvláštní oděvy v… Co je to za obchod? Zapomněla jsem název, nějaký významný název. A tyto zvláštní oděvy se musí nosit, protože potřebují jít do kostela! A když vyšli z kostela v těchto oděvech, stali se z nich bhúti. Byla jsem překvapená, co se stalo těmto pětadvaceti lidem? Stalo se to, že v tomto kostele je mnoho pohřbených těl a oni všechny ty bhúty pochytali. A pokud se jdete podívat na krásnou architekturu, jděte s odpoutanou myslí. Nemyslete na to, že patříte k církvi. Nepatříte do žádné církve. Nepatříte do žádného chrámu. Budete stoupat, pouze pokud nebudete součástí něčeho takového. Musím vám dnes říci, že Kristus nepatřil k žádnému náboženství. Nenásledoval žádné náboženství. Následoval své vlastní duchovní náboženství. Když šel do chrámu, kde byli diskutující lidé, byli to židé, šel tam a mluvil s nimi. Jednou jsem viděla nádherný obraz, který dali do novin, velmi krásný a známý obraz, na kterém Kristus mluví s doktory a drží si – mne si levou Svádhištánu, velmi krásně, a všichni doktoři, jeden z nich Jej poslouchá, jeden z nich se na Něj dívá, šklebí se na Něj, další dává trochu pozor na to, co říká. A On si mne levou Svádhištánu. Je to velmi dobře (vidět). Můžete to tak dobře vidět! Nyní se tedy musíte s těmito novými úspěchy pozvednout nad všechny tyto věci, dávat trochu pozor, chápat, že se na sebe musíte dívat velmi nezávisle. Už nepatříme k žádnému náboženství. Patříme do náboženství Boha, který je sahadž. A sahadž je náboženství, které se rozšíří, pouze pokud se stanete jenom sahadž, ničím jiným. Ale je to něco, čemu nerozumím – nefunguje to. Potkala jsem někoho z… to jsem zapomněla, byl tam, řekněme, že se mu říkalo “Hamaty“ nebo tak nějak, který byl považován za inkarnaci nebo něco takového. Jeho žáci – řekla bych, že se chovají tak, že tomu nemůžete věřit – jak horlivě v tohoto muže věří. Cokoli řekne, cokoli udělá, stále v něj věří. Je to velmi překvapivé. Ať potkáte kohokoli, kdo následuje jakéhokoli gurua, kohokoli, budete překvapeni, jakým způsobem je fanatický kvůli tomu člověku, a jak nebude chtít slyšet nic proti němu. Jestliže řekne: „Stůjte na hlavě celou noc.“ Udělají to! Nevím, co se děje – pokud jde o něco lživého, pokoušíme se to následovat, Pokud známe pravdu – toto je pravda!, potom toho využíváme a snažíme se o kompromisy. Myslíme si, že pravda s tím nic dělat nebude. Nejde o to, že vás pravda nepotrestá, nepotrestá, protože jste realizované duše. Nepotrestá. Do určité chvíle vás nepotrestá. Ale pamatujte si, že Ékadéša v tu samou chvíli zcela pracuje. Pokud uděláme něco špatně, jako ti lidé, kteří šli do kostela – byli naprosto zablokovaní. Mohli by říci: „Matko, proč bychom se měli zablokovat? Jsme sahadžajogíni.“ Protože jste zranitelní, jste zranitelní. Ještě jste nedosáhli toho stavu. Když tam půjdete, až dosáhnete toho stavu, všichni lidé v kostele z něj odejdou a utečou. Začnou se před vámi třást. Nebudou chápat, co se stalo. Všimla jsem si, že když vstoupím do jakéhokoli kostela, všechny svíce začnou dělat čak, čak, čak, čak, čak, čak, a lidé se začnou divit, co se stalo. Dokonce i u večeře nebo něco podobného – když probíhá večeře se zapálenými svíčkami, jsem překvapená, jakým způsobem začne plamen svíčky blikat, a lidé se začnou rozhlížet, co se stalo. Protože před nimi sedí bhúti, víte, a svíčky okamžitě ukazují, že tady sedí tito bhúti. S vašimi znalostmi, se světlem, které v sobě máte, kterým jste osvíceni, pokud i přesto půjdete k těmto levostranným nebo pravostranným věcem, je to velmi, velmi nebezpečné. Také dnes vidíme – musím vám říci něco o politice. V politice lidé také vyvinuli dva druhy teorií, jedna je levostranná, druhá pravostranná. Levostranné teorie jsou demokratické, podle nich si můžete dopřávat, cokoli chcete. Důležitý je jednotlivec. Jednotlivec si dopřává cokoli, a vy byste jej neměli zastavovat, ať už dělá, cokoli chce, je to jednotlivec: má právo uříznout si nos, má právo vypíchnout si oči, dělat cokoli, co se mu zlíbí. Jednotlivec může dělat cokoli se mu zlíbí – potom zjistíme, že se z demokracie stala démonokracie: všichni jsou démoni. Všichni jsou zaměstnáni podřezáváním krků, řezáním všech základů, všech kořenů života, protože každý je Brahma, stane se velkou osobností, protože jednotlivec je tak velký a kolektiv je ztracený, naprosto ztracený. A na druhé straně je větší disciplína, větší agresivita, větší kontrola skrze pravou stranu, kterou můžeme nazvat komunismem, ve kterém jsou lidé neustále kontrolováni. Proč? Protože jednotlivec se musí obětovat za kolektiv. V tomto případě jsou jednotlivci slabí, a pokud jsou jednotlivci slabí, nemůže být silný ani kolektiv, nemůže být silný. Jednotlivci musí být silní. Například uvidíte, že lidé, kteří pocházejí z komunistických zemí, pijí více, než lidé, kteří mohou pít tady. Nebo ti, kteří pocházejí, řekněme, z muslimských zemí, kde se nesmějí dotknout ničeho, dokážou pít dokonce více než sardardžíové. Dokážete si tedy představit, v jaké jsou lidé situaci, pokud se někoho ze strachu pokusíte ovládat – ten půjde doprava. Není ale není žádným způsobem zdokonalen, není transformován, nepřijímá tuto situaci, nestane se tím, nemá sílu sebekontroly. Nedostane se přes své hříšné sklony. Pořád tam je. Jakmile dostane šanci, spadne do toho. A selže to. V tomto případě jsou tedy jednotlivci slabí. A kde je naprosté zanedbání – dělej si, co chceš, žij, jak chceš, odpustky, všechny tyto věci zde najdete (úpadek). Mám tím na mysli, že každý den vidíte a říkáte: „Ó Bože, toto je společnost v úpadku, toto se děje!“ Je tu úpadek, protože jednotlivec, kterému jste dali všechnu moc, nemá sílu je nést. Jednotlivec neunese peníze. Neunese moc jakéhokoli druhu. Neunese lásku. Neunese laskavost. Nerozumí míru, protože je stále jednotlivcem. Ale pokud se jednotlivec stane kolektivem – to je vzestup skrze střední cestu – když se stane kolektivem, v této síle posiluje kolektiv, který se také stará o jednotlivce, chrání jej a vede. Toto je Sahadža jóga. Politikou Sahadža jógy je, že se musíte stát kolektivní bytostí. A tam, kde se stále považujeme za někoho výjimečného, odlišného – jsme Indové, jsme z Anglie nebo Francie – pokud se s tímto identifikujete, nejste kolektivem. V kolektivním smyslu jsme všichni jedno, součástí jedné bytosti. Potom doopravdy jednáte jako kolektivní bytost, jste součástí Božského. Kdy se o vás stará slunce, kdy se o vás stará měsíc, kdy se o vás stará vítr, kdy matka Země a všechny tyto elementy pracují. Éter, všechno pracuje pro vás, jste tak skvěle chráněni a požehnáni zvláštní schopností těšit se z radosti. Potom jste doopravdy citliví k radosti, jste součástí celku. Například pokud tento prst nebo tento prst není součástí celku, znecitliví, jak se to stává s leprou, kdy prsty znecitliví. Pokud by jej dokonce snědla krysa, nepoznáme to, protože v něm není žádné spojení, žádné reagující nervy, je necitlivý. Pokud stejným způsobem nejste kolektivní, nezajímáte se o kolektiv, odpadnete. Nebudete u toho, nebudete se těšit krásou své vlastní slávy a slávou kolektivu. Musíte tedy pochopit, že musíte být silní, musíte stoupat a musíte být kolektivní. Je velmi snadné najít chyby na druhých. Velmi snadné najít chyby lídrů. Velmi snadné najít chyby v Sahadža józe, občas i ve Mně. Raději hledejte své chyby. O zbytek se postarám. Nejprve najděte své chyby a pokuste se pochopit ostatní, milovat ostatní a těšit se ze společnosti ostatních. Toto, pokud se jednou rozhodnete, že se musíte těšit, říkám vám, je to tak spontánní. Pouze toto rozhodnutí, tato víra ve vás: „Teď se budu těšit svým Duchem. Budu se těšit kolektivem v sobě.“ To je Duch. Pouze toto rozhodnutí vám dá sílu radovat se. Ale toto rozhodnutí by mělo být pevné, žádné pokrytectví, žádné hraní her, žádné ego, žádné podmíněnosti, nic, pouze čisté přání v nás, že se musíme stát Duchem. Duchem, který je kolektivní bytostí v nás. Doufám, že dnes, v tento den vzkříšení, musíme být velmi vděční Kristovi, že nám ukázal směr, také se musíme zabývat sebou a být velmi ostražití. Kde jsme? Kde stojíme? Co budeme dělat? Co děláme? Jaká je naše zodpovědnost? Co se od nás očekává? Proč nám byla dána všechna tato požehnání? V Sahadža józe neexistuje žádná oběť, žádná oběť. Nikdo po vás nechce, abyste se nějak zavázali, něco dělali, měli členství nebo něco takového. Myslím, že to je Můj závazek. Jak jsem již řekla, Bůh má závazek, ale vy také musíte mít jeden závazek – vaše přání by mělo být čisté. Toto je jediná věc: „Dovol, ať je mé přání čisté!“ Žádné nečistoty jakéhokoli druhu to nevypracují. Jako Kristus měl své přání, tak čisté, a dosáhl toho. Jsem si jistá, že toho můžete v životě dosáhnout hodně. Dnes mám šedesáté páté narozeniny. Je mi šedesát pět let, představte si to, v tomto věku většina žen, rozumíte, pouze, nevím, co dělají. Musíte se zvednout a všechno vypracovat, jak jen to půjde, myslím, že my všichni musíme povstat. Nyní přicházejí děti. Také povstanou. Všichni se mi zdáte mladší a mladší. Kdykoli vás vidím, vypadáte mladší. Někdy vás ani nepoznám, protože vypadáte tak mladě, a Já přemýšlím, je to syn tohoto otce? Situace je taková, že jste všichni požehnaní, máte práci, máte všechno. A všichni Mi říkají: „Matko, toto se stalo, tamto se stalo!“ Všechno. Záleží na tom? Toto jsou pokušení, buďte opatrní. To není, co jste si přáli. Přáli jste si stav naprosté víry v sebe, kdy se nemusíte ptát, nic – všechno se vypracuje. Všechno se vypracuje. Funguje to! Je to účel. Proto doufám, že příště, až se potkáme, uvidím ještě mladší lidi, než jaké vidím dnes, a že budu schopná vás rozeznat. Kristus zemřel velmi, velmi mladý, velmi mladý. Musím říci, že byl velmi mladý. Ale kolik toho udělal pro lidstvo! Nikdo by nedokázal dosáhnout toho, čeho dosáhnul On, v tak nízkém věku. Je to pozoruhodné! Je to doopravdy pozoruhodné! Očekávám, že budete následovat Jeho šlépěje, vykonávat pozoruhodné věci. Ať vidím, že všichni, každý z vás, musí udělat něco velkého. Dnes je den určitých slibů. Ať vám za to Bůh žehná. A moc vám děkuji za tyto Moje narozeniny.