Makar Sankranti púdža, 10/01/1988, Dadar, Bombej, Indie

Myslím, že je to pro Mne jedinečná příležitost, že se opět můžeme setkat v Bombaji v době, kdy všichni tuto zemi opouštíte, a že dnes můžeme uskutečnit tuto speciální púdžu. Bude to púdža, vykonaná ke Slunci a nazývá se Makar Sankrant. „Makar“ je obratník Kozoroha, Kozoroh je Makar. Slunce se tedy posouvá z obratníku Kozoroha směrem k obratníku Raka. Je to vždy pevně stanovené datum, neboť to má co do činění se Sluncem. Toto je jediné pevně dané datum v indickém kalendáři, protože je spojené se Sluncem. Ale nevím, co se tentokrát stalo, že to přeložili na patnáctého tohoto měsíce – vždy je to čtrnáctého. V současné době se věci mění. Řekla bych, že se změní roční období. Máme za sebou šest měsíců, kdy se Slunce pohybuje směrem k jižní hemisféře a otepluje ji. A od zítřka pak přejde k severní hemisféře. Takže dnešní den je posledním, který nazýváme nejchladnějším dnem. Podle indického pojetí. Poté se začne oteplovat a můžeme dělat cokoli příznivého, po této púdže můžeme dělat příznivé věci během celého léta. Přestože je v létě velice horko, přesto lidé chtějí, aby nás v létě ovládalo Slunce a dávalo nám teplo, protože jen díky němu rostou všechna pole, všechna zelenina, všechno ovoce. A proto, když zde nemáme šest měsíců slunce, nazýváme to dobou „Sankrant“, což svým způsobem znamená „kalamitu“. Samozřejmě v evropských zemích nebo řekněme v Anglii nebo Americe, když tam nemají slunce, tak je to kalamita, ale dokonce i tady je to za ni považováno.

Dnes je posledním dnem Sankrantu, což znamená konec kalamity. Rozdávají se sladkosti, které obsahují sezam, protože sezamová semínka zahřívají, takže dnes v nejchladnější den se rozdává sezam, lidé si chtějí udržet teplo a přizpůsobit se teplu, které přichází. Je to vše bráno na velmi hrubé úrovni, že bychom měli ostatní udržet v teple. Také se říká, že by se mělo lidem v tuto dobu vyjádřit teplo lásky, jelikož je to ten nejchladnější den. Říká se: „Dáme vám něco zvláštního, abyste řekli něco sladkého,“ tj. „goad goad bola“, což znamená: „Řekněte nám něco sladkého.“ Lidé, kteří žijí v teplejších zemích jsou sladší než lidé, kteří žijí na chladnějších místech, protože k nim příroda není tak přívětivá. Neobviňuji je kvůli jejich temperamentu, protože je to příroda, kdo je nevlídný. V Indii můžete žít kdekoli: můžete se zabydlet pod stromem, můžete žít v lese. Můžete žít celkem spokojeně kdekoli, pokud je tam voda k pití a voda na koupání. A není zde takový problém, jakému musíme čelit na druhé straně světa. Kde, když musíte jít ven z domu, trvá vám to 15-20 minut, než se obléknete. Tady můžete hned vyjít z domu, můžete mít domy v létě otevřené a není zde žádný problém, co se týká přírody. Příroda je zde v letním období velmi laskavá, protože stromy bují a je zde hodně zeleně. Lidé jsou v tomto období šťastní a se sluneční energií vzroste všemožná aktivita. Ale jak jste viděli na Západě, je tam mnohem méně slunce. Kvůli tomu se lidé více zdržují ve svých domech, které jsou uměle vytápěné a mají zavřené dveře, mají zavřená srdce a je pro ně těžké komunikovat s ostatními. Jak půjdete víc na jih – i ve vašich zemích – shledáte, že jsou lidé vřelejší, prostší a velmi pohostinní. Se sluncem získáváte srdce, které je velmi otevřené a přívětivé, zvoucí. Když se podíváte na styl Sahadža jógy, linie Slunce je pravá strana a Měsíc je strana levá. V linii Měsíce si člověk může přát, ale ne konat. Kromě toho, pokud jdete v linii Měsíce příliš daleko, může to být destruktivní.

Protože jestli sedíte doma a nic neděláte – a nyní také existuje nezaměstnanost – pak začnete příliš přemýšlet a tímto přemýšlením pracuje jen síla přání, není to akce. A bez akce se tato energie může stát velmi destruktivní. Proto shledáváme, že lidé říkají: „Prázdná hlava je ďáblova dílna.“ Kde lidé nekonají, pokud nenastane žádná aktivita, může to být dost destruktivní… Takže celá situace je jiná v zemi, kde je teplo, a jiná v zemi, kde teplo není. Ale také v zemi, kde je příliš teplo, jako je Afrika, existují díky nadměrnému horku komplikace. Například máme obratník – chci říci rovník, který tam prochází a natolik tu plochu zahřívá, že je tam všude džungle, příliš velké a vysoké stromy a celé místo je pokryto takovým množstvím listoví, že pak není možné, aby tam pronikl sluneční svit, a tak je tam celkem tma, je tam všude temnota. Takže tento extrém spadá také do stejné kategorie jako extrém chladného období. Lidé, kteří tam žijí, přirozeně, jelikož je tam méně slunečního svitu, nedorůstají takové výšky. A mohou být také primitivní a celkem agresivní, protože se učí od zvířat, takže mohou být dosti agresivní. Musí se tedy dosáhnout rovnováhy a ta je o tom, že bychom si měli přát a také konat. V lidském prostředí je ale, myslím, potíž to, že zde existuje dělba práce, že jedna část země přemýšlí a druhá pracuje. Za těchto okolností nebude nic fungovat. Takže rovnováhy docílíme tam, kde pracuje sušumna. Člověk by řekl, že sušumna nádí je tam, kde je rovník, není to rovník, ale je to osa Matky Země. Osa Matky Země je sušumnou a ta musí konat. A když je řeč o ose, je to ona, která vyrovnává. Neexistuje vlastně nic podobného jako velká tyč uvnitř Matky Země, kterou bychom mohli nazvat osou. Uvnitř Matky Země neexistuje nic, co by bylo hmotné, čemu bychom mohli říkat osa, ale je to energie, která působí takovým způsobem, že se Země pohybuje obrovskou rychlostí a celý vesmír se tak rozpíná. Nejen že se pohybuje, ale také nám vytváří den a noc, abychom mohli ve dne pracovat a v noci spát a tím nám dává rovnováhu. Pohybuje se kolem Slunce takovým způsobem, že polovina zemí získává Slunce během léta a druhá půle jej získává během zimního období. Je to osa, která koná a vše vypracovává.

Kromě toho tato osa udržuje nezbytné vzdálenosti od ostatních planet a pohyblivých vesmírných těles. Tato osa je inteligencí Matky Země. Není pouhou inteligencí, ale je také vůní a kromě toho můžeme říci, že je to sušumna nádí Matky Země. Jen díky této ose existují všechna svajambu a dějí se všechny velké události jako třeba zemětřesení. Osa je tou hybnou pákou. Je to energie, osu můžeme nazvat energií. Posouvá lávu do různých směrů a proniká různými oblastmi, aby vytvořila zemětřesení. A také vytváří sopky, vulkány. To vše se děje jen proto, že osa má inteligenci a ví, co se musí vykonat. Osa je tou, která nás miluje. Jen díky ní máme roční období. Roční období jsou nádherně vytvořena, aby nám poskytovala různorodou stravu a rozmanitost všeho druhu. Kdyby se vytratil žár Matky Země, pak bychom zde na Zemi nic neměli. Vše by zmrzlo a byl by zde jen sníh. Neměli bychom žádné jídlo, nic. Bylo by to jako žít na Měsíci. Bylo to vytvořeno speciálním způsobem: nejprve byla stvořena Matka Země skrze horko Slunce, takže se dá říci, že Slunce je otcem Matky Země. Pak byla co nejvíce přiblížena k Měsíci, aby se zchladila, úplně zchladila. Byl zde jen sníh. Poté byla přemístěna blíž ke Slunci a posunula se na místo, kde mohl začít vznikat život. Takto bylo vše krásně zorganizováno, aby v té oblasti mohl růst život. Pak se začal život postupně vyvíjet, víme, jak se vytvořil uhlík. Uhlík je vytvořen touto stejnou osou, protože v ose je žár, energie žáru, která mění rostliny na uhlík. Tento uhlík poté vytváří základnu, můžeme říci, pro tvorbu uhlovodanů, nebo se dá také říci, pro veškerou organickou hmotu. Aby ale vznikl život, museli jsme mít další pomoc, což byl dusík. Budete překvapeni, ale i dusík byl stvořen tou stejnou osou, jejím pohybem. Když pak stvořila dusík, tak nám dal aminokyseliny. A když v nás byly vytvořeny aminokyseliny, tak byl započat život od améby a tak dál. Samozřejmě to vše se odehrálo v oceánu, protože díky pohybu v oceánu se vytvořil dusík a byl započat život.

Ten byl pak skrze oceán vyslán ven, a to je, jak jsme získali aminokyseliny. Sestavování aminokyselin nám poskytlo kombinace a permutace, různé životy. Tedy v celém evolučním procesu hrála Matka Země velikou roli díky své ose. Stejně tak je v lidských bytostech osa tou nejdůležitější věcí. Nejdůležitějším principem, který je v nás, je naše osa. Musíme se držet své osy. Ti, kteří se nedrží své osy, kteří stojí spíš nalevo nebo spíš napravo, jsou pak schopni totální destrukce. Budou totiž zničeni buď přílišnou pravou stranou nebo přílišnou levou stranou. S naší osou se tedy musí zacházet správně. Lidé, kteří nemají dobrou osu, mohou mít problémy v různých čakrách, v různých lidských kvalitách. Člověk, který svou osu příliš napíná, zaklání hlavu tímto způsobem, je velmi pravostranný člověk a vytváří si problém se svým egem. A ten, co se moc sklání jako patolízal, je také člověk, který směřuje ke svému vlastnímu zničení. Takže mezi těmito dvěma typy lidí existuje velký problém, jeden se snaží ovládat toho druhého. A když začnou ovládat někoho dalšího, pak vlastně ničí sami sebe, stejně jako zničí ty, které ovládají. Například jsme viděli Brity, kteří sem přišli, aby nám vládli. Viděli jsme, jak šli Francouzi vládnout jiným. Pak zde byli Portugalci, kteří odešli panovat jiným. Ale vše, co udělali, aby dominovali a podobně, je dvojsečná zbraň. Předně, jejich dominancí se Indové stali velmi podlézavými, Indové se stali – i dnes jsou extrémně podlézaví a nemají svobodnou osu, jakou by měli mít. Jsou nesmírně podlézaví, zejména na Západě. Překvapuje mne, že když odtud Indové odejdou, stanou se tak patolízalskými. Dělají všemožné podlézavé věci, jen aby se zalíbili bílým lidem. Bílá kůže se stala v Indii čímsi zbožňovaným. To přidalo na egu bílým lidem. A dnes vidíte, jak je všechno to ego ničí. Jsou na pokraji zkázy kvůli svému egu. Takže je to něco tak nepřirozeného a povrchního.

Člověk musí porozumět, že to nejlepší, co se v něm nachází, je jeho osa. Každý má svoji osu a člověk musí respektovat osu každého jedince. Neznám vás v Sahadža józe až tak moc podle vašich tváří, znám vás podle vašich čaker, podle vaší sušumny, podle toho, jakou máte sušumnu. Když máte hlubokou sušumnu, znám vás jako hlubokou osobu. Pokud máte sušumnu mělkou, rozeznám vás jako člověka s velmi povrchním typem sušumny. I kdybyste předstírali, že jste velmi příjemní nebo dobří, hodně byste mluvili o Sahadža józe nebo věděli spoustu věcí o Sahadža józe a i kdybyste říkali věci, které by normálně všechny zmátly, jako byste byli mistři Sahadža jógy, já vím, jak hlubocí jste. Takže hloubka osy je důležitější než cokoli jiného. Vaše osa musí být velice hluboká. Možná řeknete: „Matko, osa je taková, jaká je, jak může být hluboká?“ Tedy osa, tak jak je vytvořená v lidech, je jako papír svinutý do tří a půl závitu. Její vnitřek je Brahma nádí. Brahma nádí je skutečně velmi malá věc, připomínající vlákno vlasu, kudy může projít jedině Kundaliní, která je tenká jako vlas. Ale je-li člověk hluboký, pak je tento Brahma nádí větší a všechny ostatní kanálky, které jsou do sebe svinuty, jsou menší. Zatímco lidé, kteří nejsou hlubocí, jejich vnějšek, který můžete nazvat vrásněním, je větší než ta malinká věc uvnitř. Takoví lidé mohou být zdánlivě velmi dynamičtí, mohou vypadat velmi inteligentně, velmi chytře. Může se zdát, že jsou velmi atraktivní, nebo cokoli jiného navenek; ale uvnitř hlubocí nejsou. Když jsou ale hlubocí uvnitř, celý jejich postoj je překrásný. Jsou to lidé, kteří rozdávají radost, dávají hodně radosti. A tím spíš, když potkáte jiného člověka, který může vypadat radostně, může se vám snažit dát radost, ale pokud ta radost nebude hluboká, tak to bude spíš radost ničit. Proto je pro nás důležité, abychom svou osu prohlubovali a zde nám chybí patřičná horlivost, patřičné úsilí, které do toho musíme vložit.

Někteří lidé mají automaticky velmi hlubokou osu a jiní ji mají velice, dá se říct, velice přiškrcenou. Taková osa se musí rozrůst. Když přijíždíte na moji púdžu, tak ji rozšiřuji, souhlasím, ale je to jen dočasná záležitost. Abyste si ji tak uchovali, musíte na tom pracovat doma a také v kolektivu. Musíte doma hodně pracovat pomocí meditace. Musí se to ale provádět vážně. Neměla by to být jen nějaká legrace, nebuďte lehkovážní, hloupí – to není ta cesta. Mělo by to být konáno seriózně, ve smyslu, že úkol, který jste přijali, je dělán s oddaností, je to meditační záležitost, můžeme to nazvat modlitbou k Bohu, je to púdža k Bohu. Musí se to provádět s takovouto úctou, protože úcta je klíčem k úspěchu. Když nemáte žádnou sebeúctu a ani úctu vůči ostatním, pak se toho nedá dosáhnout. Nejdřív ale musíte mít úctu ke svému vlastnímu životu. „Co se svým životem dělám? Kde jej marním? Proč bych jím měl mrhat? Proč nedokážu být hluboký? Koneckonců, musí přece existovat nějaký smysl mého života. Pracuji na tom smyslu, dělám to?“ Pokud vám vyvstávají takové věci na mysli, pak budete chápat, že je velmi snadné zdolat své ego. Protože normálně lidé bojují kvůli maličkostem. I v Sahadža józe jsem viděla, jak lidé bojují kvůli – chci říci, úplným zbytečnostem, naprosto. Připadá mi hloupé vůbec zmiňovat, jakým způsobem se lidé handrkují a hádají o nesmyslech. Ale hluboký člověk, i kdyby moc nemluvil, i kdyby se moc nepředváděl, i kdyby neseděl v první řadě, bude se projevovat skrze svou hloubku, protože já mohu skrze tento stav lépe pracovat. Abyste si toto rozvinuli, musíte meditovat. Meditace je důležitou věcí. Každý den, každý den, každý den. Nemusíte jeden den jíst, nemusíte jeden den spát, nemusíte jít jeden den do úřadu, nemusíte dělat nic, co každý den děláte, – ale meditovat musíte každý den ! To je důležitý bod, abyste rozvinuli tu střední přiškrcenou část do větší oblasti. Nuže, jakmile ji začnete rozvíjet, první věcí, které si na sobě všimnete, je, že se přestanete starat o pohodlí. Nebudete se znepokojovat kvůli žádné materiální věci. Ať už to bude cokoli, budete nad tím. Nebudete si s tím lámat hlavu – necháte to být. Nebudete chtít strkat svůj krk někam, kam nepatříte. Prostě se z toho dostanete ven. A budete si myslet: „Ó Bože, to je pro mne příliš, o toto se starat nebudu.“ Tak se celá vaše pozornost přesunuje směrem dovnitř. A jakmile se pozornost posouvá dovnitř, začne se rozpínat. Je to ta niterní část, která se nazývá Brahma nádí, a ta se začne rozpínat a roztahovat. Dokonce i v maličkostech, řekněme například, že jsem někoho nezmínila, ale zmínila jsem někoho jiného. Pak si myslí: „Ó, proč Matka nezmínila moje jméno?“ Na tak malicherné věci přece nezáleží.

Dokud máte hlubokou osu, jste se mnou, já jsem s vámi, jsme úplně jednotní. Ale tyto vnější věci jako: „Ó, dala někomu jinému pěkné sárí. Nám nikdy nedala sárí, tohle neudělala, tamto neudělala.“ Pokud k vám přicházejí takové myšlenky, tak to znamená, to je čistá pravda, že něco postrádáte. Nebo, když si zkoušíte stěžovat: „Ó, jel jsem tam, musel jsem jet autobusem a musel jsem stát.“ To jen dokazuje, že vůbec nejste v pohodlí. Toto rozšiřování vás konejší. To je to, co dává útěchu a dá vám skutečně pocit pohodlí a to za všech okolností, na jakékoli pozici, při jakémkoli způsobu života. A pak už žádné jiné pohodlí nebudete chtít. Toto musíte rozvinout skrze meditativní úsilí. Za druhé musíme vědět, že Sahadža jóga, tak jak v současnosti existuje, je kolektivní dění. Obzvláště na indických mužích shledávám, že nedělají nikdy žádnou práci svýma rukama, což je špatně. Jelikož své ruce vůbec nepoužívají, jsou jejich kolektivity mizerné, velmi ubohé, Indové mají nejhorší kolektivitu. Budeme-li mít ášram, nevím, proč bychom ho měli stavět, nikdo tam nehodlá bydlet. Chtějí mít vlastní domy, vlastní rodiny, vlastní děti. Jejich kolektivita je nejhorší ze všech. Důvodem je, že Indové nikdy nic nedělají rukama. Nedokážou zatlouci jediný hřebík, takových je mnoho, nechte je, aby sami něco spravili. Budou stát s rukama v bok a budou říkat jiným, aby to udělali, víte? V maráthi existuje velmi zajímavé přísloví … „Posadit se na velblouda a řídit kozy.“ Toto je na Indech velmi typické. Neumějí nic spravit, nic neumějí. Například, někdo potřebuje něco rozprostřít, oni budou takhle stát a koukat, nikdy nepřiloží ruku k dílu. Takže, pro každého sahadžajogína je důležité to, čemu říkáme šramadán. Muset udělat nějaký šramadán. „Šramadán“ znamená dát ruku k dílu. A to je to, co nám chybí. Když na to přijde, zkuste si třeba doma uklidit, měli byste si uklidit kolem domu. Zkuste vytvořit nějakou zahrádku kolem vašeho domu. Zkuste ho natřít, udělejte nějakou manuální práci. I kdybyste nic neměli, můžete si alespoň učesat vlasy, nebo něco takového.

Udělejte, cokoli si myslíte, že pro začátek bude nejsnazší, protože si myslím, že lidé nedělají ani to. Dokonce se ani neholí, někoho si najmou, aby je oholil – jsou to neuvěřitelní lenoši. Ale zcela naopak je tomu na Západě, kde lidé své ruce používají. Díky tomu, že umí využít svých rukou, jsou velmi kolektivní. Takže tím, že jsou kolektivní, získávají bod. Zatímco Indové mají bod, protože jsou Indy a mají své dědictví a ví, co je Kundaliní, znají Ganéšu, znají vše. Takže skórují takhle. Levá strana je tedy přání, pravá strana je konání. A zase se dostáváme do stejné pozice, kde máme nerovnováhu – na Západě se koná a zde se jen přemýšlí – „tak jo, uděláme to“ – plánování. Vše je v bodě plánování. Nic se nevypracovává. Jen stále plánují a plánují. Nyní se staví jeden jediný ášram v Dillí a to už asi 10 let. Je to jako s Tádž Mahálem, opravdu ! A je to tak obtížné, víte, aby člověk pochopil, proč jim to tak trvá. Přitom to není až tak veliké, nic takového. Není to jen v sahadžajogínech, jsou zde i jiné faktory, protože takoví jsou všichni. Vše se odkládá. Vše se udělá až zítra. „Toto budeme dělat zítra“. Pak přijde jeden člověk, ale ten druhý ne. Tak jak jsme to slýchávali ve škole, když jsme dostali příklad k vyřešení – např. Stavěl se jeden dům, tři lidé přišli do práce a jeden utekl. Pak přišli dva lidé a jeden zůstal a dva utekli. A pak přišlo do práce pět lidí a dva utekli. Tak kdy se dům dostaví? – Nikdy! S takovými útěky se to nedá nikdy dokončit. Je to tak. Tak to je to, v čem nám chybí kolektivita. Říkala jsem, že všichni Indové musí najít nějaké místo, kde by mohli něco zasadit. Zkusit získat nějaké místo, kde by mohli zasadit nějaké hezké banyánové stromy. Společně je zalévat, pracovat na tom společně. Indické ženy jsou na tom v tomto směru lépe. Co se týče vaření a podobně, dělají hodně práce, ale chybí ta druhá část. Tou druhou částí je inteligence. Myslet, to je ta druhá část. Pokud jen neustále přemýšlí: „Ó, můj manžel má rád toto, to mu musím uvařit“. Pak když musí mít manžel, řekněme, ke svému jídlu citrón a žádný citrón doma není, pak tato žena bude lítat sem a tam, jen aby sehnala citrón pro svého muže. Jinak by svoje jídlo nesnědl. Nevadí, když jednou za čas nebude jíst, to nevadí.

Ale ženy se budou snažit, protože, víte, musí udržovat jejich – ony rozumí jedné věci – že musíte udržovat jejich jazyky spokojené. Takto jsou celkem rozumné, tady v Indii, protože tady jsou skuteční tygři. Všichni manželé jsou jako tygři. Tak je musíte neustále krmit, jinak, chápete, Bůh ví, kdy na vás tygr skočí. V Anglii a Americe, jak jsem viděla, je to naopak. Manželé jsou úplně jako kozy a manželky jsou jako tygři! A stejné jsou i Indky, které jsou Západem ovlivněné; když se dostanou na Západ, tak i prosté ženy, jak jsem viděla, se stanou tygřicemi. Je to překvapující, jak se změní tak náhle jejich postoj, třebaže nenosí džíny a podobně, stejně se takovými stanou. Tyto výkyvy rovnováhy v člověku začnou, když nechápe, že se musí stát osou Matky Země. Ani Kozorohem, ani Rakem. Tato rovnováha přijde skrze naši hloubku a ta se musí zlepšit. Nejen mluvením o tom, mluvením o Sahadža józe, ale opravdovou meditací se vší vážností, opravdovou meditací se vší vážností. Za druhé, musíme dělat nějakou kolektivní práci. Například, v Indii máme architekty. Nikdy se ničeho nedotkli vlastníma rukama, jen sedí a kreslí, víte, to je vše, hotovo. A když máte nákres, tak si s ním poraďte. A teď mají problémy, praktické problémy, nedokážou zatlouci jediný hřebík. Všichni jsou to, jak jim říkáte – bílé límce… Jsou totálně k ničemu pro jakoukoli manuální práci. Neumí vůbec žádnou manuální práci. I kdyby měli, například, zvednout jednu z těchto židlí a roztáhnout ji, tak to obyčejně nezvládnou. Za těchto okolností musí člověk pochopit, že pocházíme ze společnosti, která je totálně na spadnutí, co se týče kolektivity. Tak buďme kolektivní. Zkusme dělat něco kolektivně. Ale kolektiv v Indii je tak bídný, tak mizerný, že ani se svými ženami nezacházejí hezky. Nemluví pěkně se svými ženami ani se svými dětmi; pro ně je úplně adharmické být na svou ženu laskavý. Druhou stranou jsou západní lidé, kteří se starají o kolektivitu tak mnoho. Vždy se budou snažit v situacích udělat kompromis a udržet rodinný život v pořádku. Takže tu máme dva extrémy. Ale nějak, navzdory tomu, díky moudrosti Indek, je zde rodinný život stále silný. Když ale uvidíte takové muže v Anglii, mohu vám říci, že nikdo nebude tolerovat takovou absurdnost, jakou tady Indové dělají svým ženám. To, jak se chovají, nemůže být v žádném případě odpuštěno. Takže rovnováha mezi muži a ženami: to, co je osa, je domov. Domov je osa. Jaké hovory vedete doma? O čem přemýšlíte? Co máte za problém? Kde je vaše pozornost? O čem diskutujete? To je velmi důležité sledovat. Tak zjistíte, co se v rodině děje. Řekněme, že o sobě nemluvíte hezky. Pokud budete pomlouvat manžela svému dítěti, muž bude pomlouvat ženu před dětmi a tak… Pokud to bude dál pokračovat, co se pak stane? Pak tam nebude existovat osa, která je v pořádku. Osa je láskou, osa je láska. A ne využívání nebo rozmazlování – je to láska.

V zemi jako je ta naše, co je tou osou, kterou máme? Osou naší země je adhjátma. Musíme se teď přestat honit za penězi, rozvojem, tím, tamtím. Nejprve se dejte na adhjátma. Když lidé získají realizaci, než se rozvinou, pak zde nebude problém vytváření další Ameriky. Nemusíme se stát komunisty. Nic takového nemusíme dělat, protože komunisti jsou stejní jako Američané. V povaze věci v tom není žádný rozdíl. Kdyby směl Američan bydlet v Rusku, choval by se stejně jako Rus. A kdyby byl Rus poslán do Ameriky, choval by se stejně jako Američani. Není v tom vůbec žádná změna. Jakmile ale existuje osa adhjátmy v jakékoli zemi, kde člověk dosáhne svého duchovního růstu, stane se to tou nejdůležitější věcí a je-li jí dosáhnuto, pak žádný stupeň rozvoje, žádný rozsah všech těchto věcí nemůže takovou zemi zničit, nemůže rozpoutat války. Všude bude mír, všude bude radost. Tak tedy v tento den Makar Sankrantu si řekněme, že už je po Sankrantu a musíme se těšit na nové období nového Měsíce, který nám žehná, a přichází úžasné Slunce, aby nám dalo sílu, kterou potřebujeme k tomu, abychom mohli slavit advent zlatého věku Sahadža jógy. Nechť vám Bůh žehná ! Teď, k púdže. Makar Sankrant púdža je velmi krátká, je to púdža k bohovi Súrjovi… Kdo ze zahraničí se zde chystá zůstat po jedenáctém, tj. dvanáctého? Dvanáctého a po dvanáctém… 1, 2, 3, 4 … Dobře, zapišme to. Kdo zůstává v Bombaji po jedenáctém? Kdy odjíždí tito lidé? Ti, co zůstávají v Bombaji po jedenáctém, kdy odjíždí? Kdy odjíždíte? Jedete do Pratištánu. V pořádku. A co ty, Johne? Chceš zůstat zde v Bombaji, nebo chceš zůstat v Pratištánu? Chci říci, zde se nic nezařídilo. Takže všichni, kdo se nechystají jet 11. nebo 12., v nejbližších dnech. Kolik vás je, kdo zde zůstává déle? Asi 34. Kolik mužů a kolik žen? Takže jsme se rozhodli, že muži mohou přijet do Pratištánu a zbytek žen může jet do Alibagu. Důvodem je to, že Pratištán je pořád dost sparťanský. Vůbec to není pro ženy. Mám tam jen jeden pokojík, kde bydlím. Takže nejlepší by bylo poslat všechny ženy … ať jedou do Alibagu. Za svůj pobyt ať zaplatí lidem, kteří se o ně budou starat. A ti, co pojedou do Pratištánu, kolik jich je, zbytek mužů? Asi padesát. Padesát, dobře. Takže kdy se budete úplně vracet? Víte, protože tohle je taková přítěž. Můžete přijet do Pratištánu, jestli chcete udělat pár fotek, ale je to pro nás břímě, víte, protože, dokud neodjedete, bude to po celou dobu pro nás břemeno.

Nejlepší bude, když pojedete do Pratištánu, uděláte si pár fotografií nebo cokoli chcete dělat a pak si zarezervujte lístek. Protože toto musí z naší země odejít, jinak jsou pořád na našich hlavách a pronásledují nás. Je mi to líto, ale budete muset odjet se svými věcmi, které vezete. Budeme to muset zvládnout za 3-4 dny. Můžete si tam dokončit své fotografování a pak si zařiďte odlet. Takže pro všechny ženy, které zůstávají – můžete jet do Vashi nebo do Alibagu. Alibag je lepší … Mohou odjet do Alibagu a zůstat tam, tak asi 13-14 žen … V pořádku, domluveno. Nyní pojďme. Atharva, Ganéša … 21 lidí z Ameriky už musí odjet, tak se budeme snažit dokončit púdžu co nejdříve, ať mohou odjet.