Navarátri púdža: Nevinnost a panenství, 17/10/1982, (Nekontrolováno), Hampstead, Anglie

Je skvělé, že dnes v Anglii oslavujeme uctění Panny. Jak víte, podle Sahadža jógy je Anglie srdcem, kde sídlí Duch Šivy. A to, že by Panna měla být respektována, velebena a uctívána v Anglii, je, myslím, pro všechny sahadžajogíny velkou ctí. Nyní je třeba se zamyslet, proč se přikládá Panně takový význam. Proč je Panna v takové úctě. Jakou má Panna moc, že může porodit dítě takové velikosti, jakou měl Kristus, že může ze svého těla stvořit Šrí Ganéšu, že může chránit nevinnou, dynamickou sílu svých dětí, které jsou bez ega, které nepoznaly, co je ego. Tato velká moc a síla sídlí v osobě, která má spoustu ‚guru punyas‘ [ctností gurua], která v předchozích životech vykonala spoustu dobrých věcí, která vždy chápala, že panenství je síla vyšší než jakákoli jiná síla, a s veškerým svým úsilím a péčí panenství a čistotu ochránila. Jak víte, v našem těle je umístěna jako Kundaliní, což znamená, že (Kundaliní) je Panna. Je nedotčená, touha stát se Duchem je bez jakékoli poskvrny ‚nirmal‘. Nemá žádnou vadu, její čekání je čisté. Neexistuje jiná touha než být sjednocena s Božským. Všechny ostatní touhy skončily. Je to pro mě velmi obtížné téma, mluvit o tom v západních zemích. Je to trapné. Nechci, aby si kdokoli z vás, ať už muži nebo ženy, vypěstoval v mysli pocit viny. Protože to je jedna z největších vad, jak víte, a v pozdější fázi tento pocit viny působí opačným směrem. Nijak vám nepomůže. Ale když pochopíme, že máme tyto problémy, musíme vůči tomu být pokorní, nemít pocity viny, ale pokoru. Pokud vůči tomu nejste pokorní a agresivně se dožadujete toho, co jste získali ze Sahadža jógy, a neustále si na to stěžujete, přičemž nevidíte, jaké jsou vaše vlastní ‚punje‘, co si zasloužíte? Vaše Kundaliní se navzdory všem vadám pozvedla. Víte to. Jste požehnaní. Takže místo stěžování si nebo agresivity musíte vědět, že je to vůči vám velká laskavost. Největší laskavost; že je vám zcela odpuštěno, že vám bylo uděleno toto velké požehnání. A abyste k němu dospěli, musíte tvrdě pracovat. Necítit se kvůli tomu provinile, ale být pokorní, být vděční, že navzdory tomu, co jsme udělali – naprosto si sami se sebou zahrávali – přesto dnes sedíme jako Boží Dévové. ‚Somarasa‘ [nápoj bohů], což je ‚charna amruta‘ [ambrózie z lotosových nohou], je voda, která omývá Matku, jen vy ji smíte pít, pouze Dévové. Sedíte v této kategorii, a jak je možné, že se něčeho dožadujete? Musíte se pokořit. Tím, že vidíte svou minulost, ať už jsme se dopustili jakýchkoli chyb, jsem v tom s vámi, abyste se necítili provinile. Je to velmi trapné, jak jsem vám řekla, ale zkuste se tomu prosím postavit čelem. Musíme čelit sami sobě, tomu, jací jsme. Výhodou Indů je, že Kundaliní je tam přítomná. Takže ať Indové udělají cokoli, vždycky si uvědomují, že je to špatně. Pro ně je ctnost ctností, i když ctnostní nejsou. Spravedlnost je spravedlností, i když oni nejsou. Vědí, stále jsou si vědomi toho, že dělají něco špatného. Neříkají si: „Co je na tom špatného?“ Ani nepropagují věci, které jsou zjevně špatné a proti panenství, proti vznešenosti, proti božství. O satanských záležitostech nikdy nehlásají, že to je Bůh. Jsou pokrytečtí, dobrá, ale jsou si neustále vědomi, že tyto věci jsou špatné. Celá společnost je taková. Protože tam přebývá Kundaliní. Když ztratíme nevinnost a panenství, první, co se s námi stane, je, že se začneme orientovat na své ego a začneme přemýšlet: „Co je na tom špatně?“ Vaše šakti [síla] je vaše Kundaliní a Ona je panenstvím. Ona je vaší silou. Ona je vaší mocí. Vaše nevinnost je vaše síla, den, kdy jste ji ztratili, je dnem, kdy jsme spáchali prvotní hřích. Takže pro nás je velmi důležité, že vůči tomu musíme být velmi pokorní a že musíme něčeho dosáhnout. Čeho? Ne království a nějakého přepychového života, ale sídla v této svaté zemi Šrí Šivy. Šiva je odpuštění, odpouští všem, dokonce i rakšasům [satanistickým lidem z pravé strany] může být odpuštěno, ale může jim být dána realizace? Dokonce i pišačiům [satanským lidem z levé strany] může být odpuštěno, ale může jim být dána realizace? Odpuštění je něco jiného. Jedním aspektem je odpuštění, aby mohli zůstat po delší dobu, mohou žít déle díky Šivovu odpuštění. Takže co? Ale jaký je to ubohý život! A lidé, kteří nejsou nevinní, nikdy nemohou rozdávat radost. Sami jsou nešťastnými tvory a činí nešťastnými všechny ostatní. Arogance není dětská vlastnost. Musíme být jako děti. A i když jste takoví nebyli, realizace vám byla přesto dána. Nyní však sedíte s Dévy, dokonce výše než oni. Co je tedy naší ozdobou? Je to pokora. Je to jednoduchost. Ne chytrost, arogance, shazování druhých, předvádění se, ale naprosté odevzdání se, vzdání se všech svých egoistických vlastností. Nechte v sobě znovuzrodit panenství. Ode dneška musíte všichni složit slib, je to pro nás novoroční den – že se všichni vzdáme svých hrozných temperamentů, dominantní povahy, prosazujícího se chování, egoistické tvrdosti, dominance. Nevím, jaký mají smysl. Dokud se toho nevzdáte, Pán panenství, Šrí Ganéša, nebude moci korunovat vaši Ádžňa čakru. Ať už jsme dosud udělali cokoli, mělo by nám to dát jen toto: kdyby nám naše minulost dala představu, jak pokorní musíme být k sobě navzájem, ke všem sahadžajogínům, jak laskaví musíme být, jak milující, jak univerzální. Panna nemůže přijmout myšlenky, které nejsou univerzální, nemůže! To je znakem Panny, protože ona je univerzální ze své podstaty. Všechen fanatismus, rasismus, kastovní systém, všechny tyto věci, které uměle oddělují muže od muže, ženu od ženy, národ od národa, to vše skončí, jakmile se stanete nevinnými. Ale nemůžete se stát nevinnými vymýváním mozku, tak to nejde. Probuzením Kundaliní ovšem ano. Ale abyste si to udrželi, váš pokrok by měl směřovat dovnitř a ne ven. Měli byste hledat své kořeny. Ona je totiž ‚múla‘. Představuje kořeny vašeho bytí. Zhmotňuje všechny vaše kořeny. Vaše pozornost by tedy měla směřovat k vašim kořenům, a ne k vašim výhonkům, těmi jste už byli. Postavte se sami sobě a nyní rozvíjejte své kořeny. Celá západní společnost je bez kořenů, to vidíte. Ztratili jsme své kořeny, postavme se tomu jako lidé Západu, protože jsem dnes s vámi také. Musíme najít své kořeny. Vidíte, že strom, který nemá kořeny, usychá, neposkytuje stín a stává se z něj suchý, strašný, umírající strom. Když odumře, na někoho spadne. Roste z něj trní, ze všech uschlých věcí roste trní. Je to jako poušť, kde mohou růst jen trny. Když se celá společnost stane tak hloupou, že se navzájem nenávidí, je materialistickou, pak tam nebudou růst růže, nebudou tam růst lotosy, zatímco vy jste lotosy této země. Narodili jste se v bahně, to je v pořádku, ale teď se vraťte k sobě. Byli jste krásní. Jste jako lotosy, spadli jste do tohoto bahna, stali jste se bahnem, ze kterého jste vzešli díky své pravé povaze. Nyní jste se stali lotosy, ale není v nich vůně. Lotosu bez vůně nelze porozumět. Lotos musí mít vůni. Vůni, která překoná špínu tohoto bahna. Musíte vyrůst mnohem více, než mohou Indové. Ale je to naopak, žasnu nad lidskou arogancí. Začnou si stěžovat na tohle, stěžovat si na tamto, stěžovat si na ono. Co si o sobě myslí? Kdo jste? Protože nemají vyvinuté kořeny. Jakmile rozvinete své kořeny, okamžitě se do vaší povahy začne dostávat pokora. Existuje umělá pokora, která nevychází ze srdce. Ta (pravá) přijde, až když se stanete pannami, stanete se nevinnými. Nevinnost neznamená pouze morálku, neznamená pouze to. Mnoho lidí si myslí, že když jste morální člověk… – nikoli. Znamená to také nematerialistický postoj. Pro lidi je koberec důležitější než jejich vlastní děti. Od rána do večera budou říkat drsné věci, jen aby zachránili pár nesmyslů, které tu zůstanou natrvalo. Materialismus je rána, která vás zasáhne, která zasáhne vaši nevinnost. Pokud materialismus znamená vyrábět věci, které mají druhým přinést štěstí, pro obdarování druhých, jako pohár, který nese nektar, jestliže je materialismus tímto pohárem, který dává nektar lásky, pak je to v pořádku. Ale ten pohár nejíte, že? Mně materialismus připadá, jako by lidé jedli pohár, a ne nektar! Je důležitější pohár, nebo nektar? Dejme tomu, že existuje zlatý pohár a je v něm jed, vezmete si jed, protože je ve zlatém poháru? Pokud si ho vezmete, pak samozřejmě bude mít větší cenu zlato. Vezme si někdo vědomě jed ve zlatém poháru, protože je ve zlatě? Žádný zdravý rozum! Není v tom vůbec žádný zdravý rozum! To, že hmotné věci vám nemohou dát štěstí, je základním principem ekonomie. Za svůj život jsem se přesvědčila, že cokoli hmotného vám přinese největší štěstí tehdy, když to můžete někomu dát. Tak jsem to viděla vždycky. Víc mě baví dávat než brát. Chci říct, zkuste někdy něco rozdat a uvidíte, jak se budete cítit šťastní. Samozřejmě by se to nemělo dělat kvůli tomu, že se toho chcete zbavit! Vlastně je to možná jediný důvod, proč to děláme. Protože veškerý váš majetek je stejně bolehlav, a to i v té nejjemnější podobě. Jakékoli vlastnictví je jako posedlost, je to otroctví. Brání vám ve svobodném růstu. Ale jde to ruku v ruce. Víte, lidé se mě ptají: „Jak to, že ti, kdo jsou tak bohatí, jsou tak chamtiví? Proč jsou tak chamtiví?“ Lidé to nedokážou pochopit. Pokud něco bude o cent dražší, celá Anglie vzplane. Neustále slyšíte jen o tom, že došlo ke zdražení o tolik procent, a oni kvůli tomu stávkují. Nechápu, jak to všechno evidujete? Kdyby se mě někdo zeptal, jaká je cena cukru tady a tam, nevěděla bych, ale věděla bych jen, že je levnější než tam. Protože jsem nevinná. Dostávám věci úplně nejlevněji, vždycky, viděla jsem, že vždycky dostávám věci nejlevněji. Protože jsem tak nevinná. Moje nevinnost mě vede na místa, kde je to nejlevnější, a já dostanu maximální radost, protože to můžu darovat. Vím, jak to darovat. A tak myslím, že kvůli skutečné síle vašeho Ducha, kterou je panenství, jež jste ztratili, ztratili jste také smysl pro radost. Jste zabijáci radosti, od rána do večera si navzájem zabíjíte radost – tím, že říkáte drsné věci tímto (ostrým) jazykem. Sepnula jsem před vámi ruce, protože jsem věděla, že vás to trochu rozruší, a jen jsem je takto nechala, aby vaše mysl nebyla tolik rozrušena. Do svých dlaní jsem vzala velmi opatrně vaše srdce, abych ho tam udržela a abyste se necítili zraněni. Protože to nebylo kruté, ale byla to pravda, která byla tvrdá. Ale přesto jsem ho ve svých dlaních opatrně držela, abyste se kvůli tomu necítili zranění. Abyste někomu ublížili, stačí otevřít pusu a ublížit komukoli, člověk nechápe, kolik vln nenávisti v sobě vytváříte svým jazykem. Dvacet čtyři hodin mi nestačí, abych milovala lidi. Teď mi bude šedesát let a myslím, že jsem těch šedesát let neospravedlnila, protože jsem nebyla schopna milovat lidi tak, jak jsem chtěla. Proudění je tak velké, že mé tělo tím trpí, a někdy si za to zlořečím: „Proč mám v sobě nosit takový náklad lásky?“ A s púdžou je spojeno také trochu vzrušení. Víte, co se mi stává, třesu se. Někdy mě voláte k púdže, co se tam stane? Pak se někdo někdy může zeptat: „Matko, cožpak jsme nevstřebali Tvé vibrace?“ Samozřejmě (že nevstřebali), ale nechci to říkat, protože kdybych to řekla, vaše Višudhi by se zablokovala a vy byste absorbovali ještě méně. Je to velmi delikátní práce, kterou musím udělat. Vy už jste zranění lidé, protože jste zranili sami sebe. Nikdo vám tu újmu neudělal, vy lidé jste se pěkně zranili sami, velmi pěkně. Všemi možnými způsoby jste se snažili zranit sami sebe. Nyní je ve vás kvůli tomuto zranění zabudován pocit viny a ubližujete druhým. Je to tak jednoduché. Takže si neubližujte, není třeba si ubližovat. Ale pamatujte, že nemáme právo být k nikomu krutí. Musíme být milí lidé. Musíme být laskaví lidé. Existují také psychologové, kteří se ozvali, aby vám poskytli vysvětlení pro vaši tvrdost, že: „Vaše vůle by měla být silná. Pokud takto nebudete mluvit, ostatní toho zneužijí.“ Kdo může zneužít západní lidi? To je absurdní, naprosto absurdní! Ti, kteří páchali bezpráví po celém světě, říkají toto, to je absurdní. Nemohu pochopit, jak se může dát takové vysvětlení! Ale teď přišel čas. Vy jste lidé, kteří změní Boží názor svým dobrým chováním. Potěšíte tohoto rozhněvaného Boha. Budete představovat oblast, která nasává Boží soucit. Proste o Jeho soucit! Zasloužíte si ho? Pokud si ho nezasloužíte vy, kdo si ho dnes zaslouží v tomto západním světě, to mi řekněte? Vy jste k tomu vyvoleni, speciálně k tomu připraveni, abyste vytvořili oblast, v níž by se mělo probudit Božství soucitu, pro ostatní. Arogance, kterou jste viděli při šíření Sahadža jógy, se projevuje tak, že jsme měli program, na kterém bylo řekněme tisíc lidí. Na další pokračování přišli jen tři. To je typické. Většinu svého drahocenného času jsem strávila v této zemi a na Západě. Přesto mě ta arogance někdy zaráží. Arogance mezi sebou, dokonce i vůči mně jsou někdy tak arogantní, že mě nenapadá, že by někdo byl vůči mně tak arogantní, jako jsou oni. Způsob, jakým se mnou mluví, jak se ke mně chovají, prostě nedokážu pochopit, jak mohou být takoví. Může to být tak jako tak kdekoli a kdykoli, zejména ženy. Byla jsem ohromena, jela jsem do Belgie a zjistila jsem, že belgické ženy v domácnosti jsou ještě horší než britské. Hrozné, hrozné ženské! Ach! Prostě příšerné! Absolutně. Člověk prostě neví, jak s nimi jednat, je to strašné! Celou domácnost mají pevně v rukou, ani nevím jak. Jenomže já nevím, jak to dělají. Tak egoisticky zaměřené, až žasnu! Ale když jedete do Ameriky, Američanky jsou – á, jsou to Amazonky! Hrozné! To prostě nepochopíte, tam není žádná láska, žádná náklonnost, nic. Předvádějí se, pořád mluví o svých materiálních věcech, úplně suché palice, to vám říkám. A ony chtějí realizaci, chtějí být skvělé a podobně. Já nevím. Co jsou zač? Dnešek je především dnem panenství. Zvláště od žen této země si slibuji opravdu mnoho. Tady muži vůbec nemluví, víte, ten model byl nejhorší v Belgii, žádný muž by nepromluví ani slovo! Neumějí mluvit, chudáci jsou prostě zticha. Oni nemluví, jsou uškrcení, úplně uškrcení ženami, věřte mi. Hrozné! Co se s tou zemí stane? Kde muži nemohou mluvit a ženy mluví. To je strašné, přiznejme si to. Čeho tyto ženy dosáhly? V Indii je alespoň naší premiérkou žena. Co jsou zač? K ničemu, zbytečné, jen myjí nádobí v domácnosti a předvádějí se. Já to prostě nechápu. K jakým obětem mohou dojít? Žena se pozná podle toho, kolik toho obětuje. Je to výzva, říkám vám, pro všechny ženy, které jsou realizované duše, aby se postaraly o to, že se pokoří. Vaše kvalita se nemůže zlepšit, dokud se nestanete pokornými. Ve všem se prosazujete. Proč? Není možné uctívat Pannu, když jsme tak arogantní a tak dusící typ. Panna je prostá žena. Je nesmírně prostá. Nechápe, jaké jsou vaše plány a že to je všechno tak důležité. Pro ni je důležité její panenství, to Ona ví a nedovolí, aby se ho někdo dotkl. To je její vlastnictví, to je její bohatství, to je její velikost. A je pokorná, protože se nikoho nebojí. Není agresivní. Ale nedovolí nikomu, aby byl agresivní, nikdo se neodváží agresivně napadnout skutečnou Pannu. V Sahadža józe nyní došlo k otočení stránky. Musím vás před tím všechny varovat. Nedopřávejte si v Sahadža józe příliš mnoho volnosti. Neprokazujete tím laskavost nikomu jinému než sami sobě, buďte opatrní. Berte má varování vždy vážně. Vy všichni se teď musíte velmi vzchopit. Nepomůže vám pouhé provádění mých púdží, to vám mohu říci. Teď si raději uctívejte své Já. Musíte uctívat všechny své Bohy v sobě. Očistěte je. První je Bůh a Bohyně pokory, nevinnosti, prostoty. Ty uctívejte. Dokud je nedokážete uctívat, nemůžete jít dál, nebudete chráněni. Znovu říkám, že došlo k otočení nové stránky. Nedopřávejte si v Sahadža józe volnost. Udělila vám všechna požehnání. Spatřili jste denní světlo. Buďte však připraveni na noc. Nikdo by si neměl příliš zahrávat. Snažte se zdokonalit sami sebe. Žádné další stížnosti. Pokud nemůžete žít v takovém ášramu, raději z něj odejděte. Není to pro vaše pohodlí. Nikdo vás nepotřebuje. To mi věřte. Nikdo vás nepotřebuje, vy musíte být potřební pro své Já. Pokud jste hledající, pokud chcete najít své kořeny, je vám vše k dispozici. Ale musíte být pokorní, abyste se dostali ke kořenům, ne arogantní. Musíme pochopit, proč nepostupujeme. Arogance ve skutečnosti přichází k lidem, kterým chybí sebedůvěra. Sebevědomí se tříští lidem, jejichž Já se neprojevuje. Nechte své Já se projevit. Když se Já neprojevuje, máte nejrůznější problémy a pak si stěžujete. Ve skutečnosti problém spočívá ve vás. Je to Bůh, kdo si musí stěžovat. Přemýšlejte o tom. Ten, který stvořil tento vesmír, Ten, který vás všechny stvořil s takovou láskou a náklonností, Ten, který vám dal všechno pod sluncem, také Ten, který vám dal realizaci, dal vám světlo, všechno, co je možné, a vy si na Něj stěžujete? To byste neměli. Stěžujte si na sebe, že: „Nejsem v pořádku, měl bych být v pořádku.“ Stěžujte si na sebe, postavte se sami sobě. Jako děti, když se postaví před zrcadlo, řeknou: „Tohle je pro mě někdo jiný, věř mi.“ Nikdy se neztotožňují s vlastním obrazem, který vidí. Ztotožňují se s obrazem, kterým jsou. Nevytvářejí si umělé představy ani se nezabývají představami, které v nich vyvolávají egoistické pocity. Žijí s realitou takovou, jaká je. Takto jsme byli stvořeni. Podívejte, když fotoaparát pořídí nějakou fotografii pod světlem, které má třeba jinou barvu, může být fotografie jiná. Dejme tomu, že mám na sobě něco červeného a dejme tomu, že dáte světlo, které je modré, může to začít vypadat zeleně. Ale lidské oči budou vidět stále totéž. Nebudou vidět něco neskutečného. To všechno dokáže fotoaparát. Fotoaparát může někomu odstranit hlavu a dát tam hlavu někoho jiného. Všechny tyto triky jsou možné s fotoaparátem, ale ne s lidskýma očima. Cokoli vidíte, je to, co existuje. Jistě, když jste opilí, pak je to jiné. Chci říct, za normálních podmínek. Za normálních podmínek vidíte přesně to, co existuje. Ale pokud jste orientováni na ego, tak sami nikdy neuvidíte, co existuje. Uvidíte něco nafouklého, budete si myslet, že jste král Božích nebes. Můžeme to vidět, pokud chceme, je to představivost. Když takhle zapojíte představivost, můžete se vidět jako cokoli! Což je falešné, naprosto falešné. Vy jste svým Já a musíte se vidět jako své Já, jako svůj Duch. A Duch je univerzální bytost, je nevinností, je Pannou ve vás. Važte si jí, važte si té své části, která je Pannou – stále existuje, protože kdyby tam nebyla, nikdy bych vám nemohla dát realizaci. Navzdory každému útoku tam existovala, buďte si v tomto bodě jisti. Kdyby neexistovala, nemohli byste dostat svou realizaci. Tolik z nich je velmi pyšných: „Á, já nic necítím, Matko, víš, nic tam není.“ Pak je třeba se ještě více stydět. Nebo alespoň cítit, že vám něco chybí, ne? Přinejmenším byste měli cítit, že vám něco uniká, pokud něco není v pořádku, a měli byste být v pořádku. Alespoň takhle přemýšlejte: „Měl bych být v pořádku, nejsem v pořádku.“ Naopak: „Ne, ne, necítil jsem to. Cože? Necítil jsem to, co jsem měl cítit?“ Takže moudrost! Moudrost je ta část, která je nevinností, úplná moudrost. Najdete ji mezi vesničany nebo velmi prostými lidmi. Nejsou nijak vychytralí. Zkuste je obelstít a budete se divit, nakonec zjistíte: „Sám jsem takový velký zmatený tlustý hlupák.“ Zkuste to s některými venkovskými lidmi, kteří jsou velmi prostí, věcní, kteří žijí s mateřskou půdou. Zjistíte, že všichni ti takzvaní intelektuálové, když se pokusí takového prostého člověka obalamutit, tak po půlhodině tento vzdělanec se spoustou titulů zjistí, že je největším hlupákem, jaký se kdy narodil. V sanskrtu existuje rčení, které je velmi rozšířené: ‚Vidya vinaye na shobhata‘. To znamená, že ‚Vidya‘ – dokonce i vědění je ozdobeno – ‚shobhate‘ – znamená, že dostává ozdoby nebo (Co je to ‚shobha‘? – Zkrášlit.) je zkrášleno pouze pokorou. Je-li člověk vzdělaný, musí být pokorný. Pokud není pokorný, pak není ani v nejmenším vzdělaný. Nevím, jestli jsem vám vyprávěla příběh o světci, který meditoval a byl slepý. Přišel k němu král a zeptal se ho: „Viděl jsi tu kolem nějaké lidi?“ On odpověděl: „Ano. Ano, králi, můj králi. Posaď se. Viděl jsem, jak přišel tvůj sluha, pak přišel tvůj ministr, pak přišel předseda vlády a teď jsi přišel ty.“ Král řekl: „Jsi slepý, jak to víš? Skrze meditaci?“ Světec odpověděl: „Ne, zdravým rozumem.“ Král řekl: „Co je to ten zdravý rozum?“ Světec řekl: „Nejprve přišel sluha a řekl: ‚Co, ty podvodníku, co tady sedíš a ztrácíš čas?‘ Řekl mi dvě nebo tři sprostá slova, nadával mi a řekl: ‚Neviděl jsi tady někoho?‘ Tak jsem řekl, že ne. Pak přišel ministr. Nenadával mi, ale jen se mě zeptal. Pak přišel předseda vlády. Oslovil mě ‚Sire‘, musel být z Anglie!“ A možná také poděkoval. A pak přišel král. A světec řekl: „Jsi nesmírně pokorný. Nejdříve ses dotkl mých nohou, sedl sis na matku zemi a čekal jsi, až se tě zeptám, co si přeješ. A velice pokorně ses zeptal, zda jsem slyšel někoho kolem sebe. Jelikož jsem slepý, neřekl jsi nic, co by mě ranilo, zeptal ses s takovou pokorou. Ale než ses mě zeptal, řekl jsi nejméně sto osm jmen gurua. Tak jsem věděl, že jsi učenec, že jsi nejskromnější, takže musíš být král!“ Jinak alespoň v té době jsme neměli krále nebo premiéry, kteří by byli herci z filmových trháků. Dokonce i veřejnost byla tak nevinná, že by takový nesmysl nepřijala. Takže v tom byl ten rozdíl. Z tohoto příběhu musíme odvodit, že čím více se učíme ‚vidja‘, technice Sahadža jógy, tím více musíme být pokorní. To je naše ozdoba, to je naše vysvědčení, to je cesta ke vstupu do každé lidské bytosti, to je způsob, jak budeme velmi blízko ostatním hledajícím. Být pokorní, hledat způsoby a metody, jak být pokorní. Klíč Nirmala Vidji je: „Jak být pokorný?“ Díky pokoře nikdy neřeknete ‚tohle je moje koupelna‘ nebo ‚tohle je moje ovoce‘ nebo ‚tohle je moje jídlo‘ nebo ‚tohle je můj stůl‘ a ‚tohle je moje sklenice‘. Nevinnost vám dává sílu těšit se ze všeho, co existuje. Pro mě to znamená, že někdy musím jíst s bhúty a někdy musím jíst bhúty. Nejen jíst s nimi, ale také je jíst – to je to nejhorší. Takže by vám také nemělo vadit, když jsou tam lidé s bhúty. Pokud jsou arogantní, snažte se jim dát bandhany, snažte se je ovládat všemi těmito metodami. Ale pokud si myslíte, že tím, že se s nimi budete hádat, je zvládnete, to je nemožné. Zkuste tedy Nirmala vidju, a to je pokora, což je myelinový obal vibrací. Stejně jako každý nerv má myelinovou pochvu, která ho pokrývá, stejně tak pokora je myelinovou pochvou. Pokud jste pokorní, vyhrajete bitvu, pokud nejste, budeme ztraceni. Pak se pro vás celá věc stane vtipem, absolutním vtipem. Jste-li pokorní, uvidíte hloupé, bhúty a všechny arogantní postavy jako klauny tohoto dramatu. Snažte se být pokorní vůči svému Já i vůči mně. Vztah ke mně je velmi důležitý. Musíte pochopit, že je to jedna z podmínek, které na vás klade Kristus, takže buďte opatrní. Když jednáte se mnou, nechci, abyste ke mně byli jakkoli hrubí, protože tam vám nemohu pomoci. Dokud jste vůči mně pokorní, mám všechno na starosti já. Ale jakmile se ke mně začnete chovat hrubě, převezme to někdo jiný – a je jich tolik, tisíce – a pak mi to nevyčítejte. Protože jste mými chráněnci, jste pod mou ochranou. Řekněme, že si do střechy zkusíte udělat díry a pak řeknete, že dovnitř prší, co s tím můžete dělat? Chci říct, že jste si udělali díry do střechy. Proděravěli jste střechu, která vás měla chránit, a teď musí dovnitř vniknout déšť. Pokud chcete, aby vás tato střecha i přesto chránila před deštěm, pak musím říct, že vám chybí inteligence. Tak to je. Takže tohle je další varování. Je to velmi trapné, ale dnešek je opět dnem trapnosti, jak už to tak bývá. Protože Panna je stále v rozpacích, je to stydlivá osobnost. Musí být stydlivá. Stydí se říkat věci, které nechce říkat, samozřejmě, to je velmi milé, je stydlivá i tam, kde má říkat drsné věci, což je hrozná věc. Takže uctívejme své panenství ve svém nitru. Povznesme se k tomuto bodu, abychom vsadili tento diamantový lesk našeho panenství do rámce naší pokory. Můžete se zlobit na ostatní, ale ne na sahadžajogíny a ne na mě. A i na ostatní jen tehdy, když je to nezbytně nutné. Ale když se budete hádat mezi sebou a vyprávět lidem o Sahadža józe, nikdo vám neuvěří. A právě proto je dnes den, kdy se Panna – Gaurí usadila, aby uctila Šivu. Vyrobila Šiva lingam, seděla a pokládala na něj svůj ‚sindur‘: „Vezmi si to na starost, toto je znak mého spojení s Tebou. Přenechávám Ti to, abys na to dohlížel, ó Šivo. Postarej se o to. Kvůli tomu se Ti odevzdávám.“ Takto se Gaurí, vaše Kundaliní, odevzdává Duchu: „Nyní se o toto spojení staráš Ty. Na všechno ostatní zapomínám. Přenechávám to Tvým rukám. Pozvedni mě. Pozvedni mě. Zapomínám na všechno, čím jsem byla předtím. Všechno jsem odhodila. Žádná další přání. Ale jen mě zvedej výš a výš. Učiň mě sám sebou. Na ostatním nezáleží. Všechny ostatní projevy těchto tužeb skončily. Nyní jsem Ti naprosto odevzdána, můj Duchu. Zvedej mě výš a výš. Výš a výš, pryč od všech věcí, které nejsou Duchem. Učiň mě úplným Duchem, plným Duchem.“ Zapomeňte na všechno, co bylo. Toto povznesení, tento vzestup se stává rychlým, hbitým vzestupem, velmi rychlým vzestupem. Dokážete to jen tehdy, když se v tomto okamžiku a v každém okamžiku snažíte vzdát všeho, co není Duchem. Všeho, co jde proti Duchu, je třeba se vzdát. A to je to, co je čisté přání, to je to, co je Kundaliní, co je Panna. Je to být naprosto zajedno s Duchem. Všechno ostatní nemá žádný význam, nemá žádnou hodnotu. Tento vzestup – ať už máte jakékoli postavení, ať už jste sezdáni s kýmkoli, ať už pracujete kdekoli, ať už se nacházíte v jakékoli situaci, ať už je vaše země jakákoli, jste Duch. A jste-li povzneseni, budete přebývat v krásném Božím království, kde odpadá veškerá ošklivost. Jako když se otevře lotos, odpadne z něj všechno bláto, úplně. Stejně tak ať se mé děti stanou voňavou, krásnou obětí Sadášivovi. Nechť vám Bůh žehná!