Déví púdža: Čistota uvnitř, 17/12/1985 Násik, Indie

Toto místo, Násik, má zvláštní význam, protože před dávnými časy, asi před osmi tisíci lety, když Šrí Ráma odešel do vyhnanství, přišel do Maháráštry, prošel mnohá místa a usadil se zde, v Násiku, se svou manželkou. A zde se jedna žena, která vlastně byla sestrou Rávany a jmenovala se Šurpanaka, pokusila Šrí Rámu svést. Tohle chování, tedy svádění mužů, svádění žen, je skutečně démonické. A proto se takovým tvorům říká rákšasové. Protože lidé, kteří jsou démoničtí, mají agresivní povahu, jsou plni ega, chtějí mít nad každým navrch, dělá jim velmi dobře, když je uspokojeno jejich ego. Proto se v této zemi všem takovým lidem říkalo rákšasové. Podle mínění ostatních se nechovali jako normální lidé. Takoví rákšasové žili více v severní části, v té nejsevernější části Indie. Spadají do několika kategorií. Ti, kteří běhají za ženami, mají své jméno a ženám, které se snaží dominovat, se říká zase jinak. Když se muži snaží chovat jako ženy, používá se pro ně zase jiný výraz. Ale nikdy se jim neříkalo lidské bytosti. Říkalo se jim rákšasové nebo vetalasové a dalšími jmény. V současné době je však takový zmatek, že nevíte, jak koho nazvat. Lidé v tehdejší době však byli rozumní, vyzrálí lidé, kteří s věkem dozrávali. Musíte si všimnout, že na ulicích Maháráštry… Zrovna když jsem přijížděla vlakem, viděla jsem, že žádní muži, nikdo z nich, se nezajímal o ženy, žádné ženy se nezajímaly o muže, někteří muži se nevinně vedli okolo ramen, chci říci, že to celé ukazovalo, že život je nevinnost. A takové to tu bylo, když tu byla ta rákšasova sestra, Šurpanaka. Jakmile se tedy dnes nějaká žena v Indii takto chová, že se snaží svádět muže, říká se jí Šurpanaka. Tato žena se tedy přišla pokusit svést Šrí Rámu. Představte si, taková troufalost! A jelikož Šrí Ráma byl sankóčí, což znamená plný půvabné důstojnosti, odpověděl jí: „Podívej, jaký smysl má běhat za mnou, já už krásnou manželku mám.“ „Proč se o mě tedy snažíš? Raději to zkus na mého bratra, který ženu nemá.“ Protože ho znal. Protože věděl, že Jeho bratr je Šéšnága, což je obrovský had, který se jmenuje Šéšanáh, Šéša. A že to je horkokrevný chlapík, který bude přesně vědět, jak s takovou ženou naložit. Já si s ní neporadím. Protože on by se ženou zle nejednal, to by bylo pro něj příliš. Sice to byla Šurpanaka, ale stále to byla žena. Když tedy šel… Ne. On jí řekl: „Běž za ním.“ Lakšman seděl venku. Laškman se zavázal přísahou, že bude brahmačárím, mužem žijícím v celibátu, se čtrnáctiletým odříkáním. Ačkoli byl ženatý. Musel to udělat. Byla to jediná cesta, jak mohl zabít jiného démona jménem Méghnad (nejstarší syn Rávany), který utekl s jeho dcerou Sulóčanou. To je dlouhý příběh. Abychom to zkrátili, tento chapík, Lakšman, se stal brahmačárím, přestože měl v Ajódze ženu, žil jako brahmačárí. V Indii je zcela běžné, že když je vaše žena pryč, chováte ji ve své mysli, a přestože jste od sebe odděleni, těšíte se svou ženou, i když na ni jen pomyslíte, když vzpomínáte, co dobrého pro vás dělá, ale jestliže je na vás neustále zlá, tak se vám na ni myslet nechce, a tím začínají všechny démonické myšlenky. Když tedy šla a začala… pěkně se vymódila, aby byla co nejatraktivnější, snažila se dávat na odiv své tělo a podobně, vyloženě trapným způsobem. Nechovala se tradičně slušným způsobem. Naopak, chovala se velmi necudně a nedůstojně, jen aby ho zaujala. On se na ni tak rozzlobil, že jí prostě uřízl nos, aby to už nemohla zkoušet na nikoho dalšího a přešla ji ta ubohá pýcha. Aby zabil její ego, protože právě nos představuje ego. Když jí tedy uřízl nos… nosu se říká násika, v sanskrtu se mu říká násika. A tohle je to místo, kde byl uříznut nos, proto tohle místo dostalo jméno Násik. My si teď tedy musíme uvědomit, že jsme přišli na území, kde člověk může přijít o nos. Každý by se měl tedy mít na pozoru a hlídat se, aby nevykazoval žádné symptomy Šurpanaky. Odteď bychom se měli chovat jako sahadžajogíni a sahadžajogínky. Musíme mít správný druh chování, které pramení z vnitřní čistoty. A protože tohle je skutečný počátek výpravy, v jeho pravém slova smyslu, musím k vám všem mít několik připomínek, že naše chování by mělo být velmi důstojné a slušné, aby všechny vibrace, které skrze nás proudí, které jsou svatými vibracemi, příznivými vibracemi, nebyly zkaženy naším egem nebo našimi představami a la Šurpanaka ani žádným podobným nesmyslem, který nemá pro váš růst vůbec žádný význam. Tohle všechno přichází z úpadku, z úpadku, kterým jsme prošli. A díky tomu, že jste vzestoupili, dokážete vidět úpadek společnosti. Zde tedy musíte ukázat, skrze své dobré chování, správné oblékání a vhodné jednání tu krásu, kterou jste si rozvinuli v nitru, a že teď patříte ke společenství, které vzestoupilo, že s úpadkem jste skončili. Je jen na vás, abyste to pozorovali a abyste pomohli druhým dostat se z toho. Zahájení výpravy po Násiku je nesmírně svatá a příznivá věc, pro vás všechny, protože zdejší řece „Gódavarí“ se říká Ganga jihu. Ale jako u čehokoli čistého, i sem přidali veškerou špínu. Toto významné kšétra, jak říkáme, toto poutní místo, je ničeno mnoha lidmi, kteří ho chtějí využít. Říká se jim bhadžís (kněží), to jsou ti, kteří profitují z chrámů a svatosti tohoto místa. Pro ně je Sahadža jóga rivalem, protože ji můžete dělat úplně bez peněz, bez jakékoli práce, bez jakýchkoli obětí navíc. To nedokážou pochopit. Podle názoru všech těchto lidí, po celém světě, by, jak vidíte, všichni hledající měli nejprve odevzdat své peněženky těm, kteří jsou v čele. Za druhé, že hledání by hledajícího mělo zcela zubožit. Že by měli trpět a trpět, dokud z nich nezbudou jen kostry a nezemřou. Musí neustále obětovávat vše, co mají, podstupovat muka, dokud nedosáhnou Boha. To není způsob, jakým lze dosáhnout vzestupu, to už víte. A neplatí to nejen o hinduistech, ale i o džinistech, také o křesťanství i o islámu. Jejich kázání je celé adharmické, nemá v sobě žádnou dharmu. Proto je ustavení naší dharmy velmi důležité, je to čisté náboženství, které vám dává vzestup, radost, mír a Boží požehnání. A to je Višva Nirmala Dharma. Musím říci i to, že tohle místo je důležité ještě něčím, že zde máme velmi vysoko postaveného džinistu (Dr. Sanghveho), který přijal tuto dharmu. V džinismu je to opět stejné, stejné perverze, jak jsme viděli. Když vám začnu vyprávět, jak to s džinisty je, budete se smát a smát a smát, až se budete za břicho popadat. Tak se do toho nechci ani pouštět, do toho, jak jsou džinisté poblázněni vegetariánstvím. Chtějí zachránit všechny komáry, štěnice, všechno, ale člověka pro peníze i zabít. Jsou to „židé“ naší země, kteří z lidí skutečně vysáli všechny jejich peníze, všechno, zdejší boháči. Ale komára nezabijí, ani štěnici, to jsou celí oni. Takže tu teď máme takové věci. Ale Dr. Sanghve, velmi učený muž, i jeho žena, která je láskyplná a oddaná sahadžajogínka, jeho syn, snacha, ti všichni pochopili, že náboženství nemůže být taková šílenost, kdy místo lidí zachraňujete komáry. Pozornost jde z opačného konce, což je samozřejmě proti principu Šrí Mahávíry. Přitom právě Mahávíra popsal peklo tím nejvěrnějším způsobem. Protože on je inkarnace ztělesněné esence Bhairavy, popsal peklo velmi dobře. A v Anglii máme Williama Blakea, který udělal to samé, protože je stejného založení. O pekle napsal, že v něm jsou červi, komáři a podobně. Zachraňovat komáry a štěnice je tedy pravý opak. Na tom je vidět, jak všechno převrátíme, jak odporujeme duchovnímu přínosu těchto velikánů, kteří se snažili hlásat něco smysluplného, jak z toho pak uděláme nesmysl. Nám to ukazuje, že džinisté by teď měli prohlédnout, jak špatně je Mahávíra interpretován a na mnoha místech zostuzován. Vnímám opravdu velký pokrok v tom, že někteří lidé začínají to světlo vnímat a začnou je vidět víc a víc. A také tu máme velmi dobrého hudebníka, jak jste sami slyšeli. A celý jeho koncert byl tak krásný. Slyšela jsem, že vám zpíval krásné písně a že jste si celý hudební program užili. Zpíval také několik velmi hezkých anglických písní. To je dobrý začátek. Protože tak, jako vy zpíváte písně v maráthí a hindí, měli by zpívat i naši Indové. Oni ale všechno převádějí na melodii. Musíte je tedy trošku vést, protože to jsou hudebníci orientovaní na melodii, víte? Tak zkoušíme ze všeho vytvořit melodii, protože jinak to neodpovídá naší orientaci. Musíte je tedy trošku vést a prominout jim, když se vám to nebude zdát úplně dokonalé. Musíme tedy všem místním poděkovat, že na nás byli tak milí a hodní a že nás tak mile přijali. Doufám, že se tam všichni cítíte pohodlně. Měli jsme jediný problém, že jsme nemohli najít pořádné místo, protože Dr. Sanghve si dělal starosti, Indové jsou totiž přespříliš pohostinní, takže říkal: „Budu muset zakrýt všechny strany, nechci, aby nastydli, to a ono, dám tam nějaké topení.“ Ale díky Boží milosti to není vůbec třeba. Jsou tak milí. Jen jsem se na něj smála a říkala: „Neboj, ono se to všechno vystříbří.“ A taky že ano, vždyť víte. Nepotřebujeme žádné topení, kdybychom něco potřebovali, tak větráky. Jako když si v Madrásu stěžovali: „Nemáme žádnou vodu, musíme teď vodu kupovat odjinud. Všichni tady pomřeme.“ Řekla jsem: „Dobrá, budete mít vodu.“ A tak pršelo a pršelo, tolik, že měli povodně. Neměli byste tedy mít pocit, že problém je v přírodě. Příroda je vždy s vámi, vždy vám bude pomáhat, bude přívětivá. Ale my musíme být přívětiví sami k sobě, k naší přirozenosti. Naší přirozeností je, že jsme lidé. Nejsme rákšasové, ani démoni. Nemůžeme dělat všechny tyto věci, které jsou démonické a nesmyslné! A jakmile jednou pochopíme, že jsme světci, budeme mít na paměti, že musíme svou svatost udržovat v takovém stavu, aby ji skrze naše chování uviděli ostatní. Násik má další velké dědictví, že sem přišlo mnoho světců dělat svá pokání. Je tapóbhúmí, oblast Násiku je tapóbhúmí, je to území vhodné pro tapas, tapasju. A proto je to tak nesmírně příznivé místo. A je to zde, jak uvidíte po cestě do Dhulia, kde se inkarnace Ádi Šakti, která je třemi kompletně integrovanými silami Kundaliní, projevila jako Saptašringi, což znamená sedm vrcholů. Sedm vrcholů. A sedm vrcholů znamená sedm center v mozku. A Kundaliní sice musí projít skrze sedm center, ale řídící píthy, sídla, jsou na vrcholu hlavy. Proto Ádi Šakti sídlí v Sahasráře. Inkarnovala se v Sahasráře. Můžeme tedy říct, že tohle je Sahasrára Maháráštry, nebo svým způsobem vesmíru, ačkoli za skutečný domov Sadášivy, který je na vrcholu, jsou považovány Himaláje. Ale oblast Sahasráry, což je limbická oblast, by měla být tady, protože zde se nacházejí tři a půl závitů, takže Kundaliní vesmíru je zde. A protože Saptašringi vystoupilo z Matky Země, dá se říct, že tohle je místo, které je sídlem Sahasráry. Nahoře jsou však Himaláje a lze říci, že Himaláje jsou nad Sahasrárou. Tři síly Bohyně, nevím, jestli uvidíte vyjádření všech tří, se projevily na třech různých místech Maháráštry, tohle je však ardha-mátra, ten půlzávit, což je sama Ádi Šakti. Tohle je to, co zde uvidíte, a jsem si jistá, že si to zítra po cestě do Dhulia užijete. Doufám, že s tímto porozuměním, že na subtilní úrovni jsme na velmi důležitém místě, všichni vzestoupíte nad každodenní hrubou pozornost k jemnější pozornosti, k vyšší pozornosti a budete se těšit blažeností Boha. Bůh vám žehnej! I když jsem mluvila anglicky, museli jste všemu rozumět. Přesto bych chtěla říct, že se považujeme za sahadžajogíny, ale „sahadža“ si vysvětlujeme jako: „Jestliže je Bůh při mně, naservíruje mi všechno přímo pod nos.“ Jenže to, co se děje „sahadž“, spontánně, je jóga – spojení, která nastává díky probuzení Kundaliní a díky Jejímu prostoupení Sahasrárou. A jen potud vám to dlužím. Představte si, že zasejete do země semínko. Země je na něm zainteresovaná jen po dobu klíčení. Pak už se země nemusí starat. I když to tedy bylo spontánní dění, teď jsme světci, stali jsme se semínky. Ale zdá se, že porozumět tomu je velmi obtížné. Máme pořád pocit, že jsme stejní jako dřív. A i když to tak necítíme, naše chování je stejné jako dřív. Mělo by se ale změnit! Uvědomme si, že teď jsme světci. Máme však v sobě kvality, o kterých mluvil svámí Samarth Ramdas a jemu podobní? Měli bychom mít pozornost na tom, abychom je v sobě rozvíjeli, a zjistit, proč se v nás neprojevují, proč je v nás druzí nevidí, jaký to může mít důvod. Jako první by nás mělo napadnout: „Bůh nám pomohl vyklíčit, to je dobré, ale co dál? Co jsem udělal pro Boha já?“ Víme, že v Sahadža józe Bůh každému dá požehnání, „Yoga-kshemam- vahaamyaham“ Dostali jste jógu, a tak máte kšéma, tedy i požehnání, která přinášejí jógu jako něco, co je zabudováno uvnitř nás. Máte požehnání bez úsilí. Jedna věc však s požehnáním souvisí, vděčnost. Ta ale nějak chybí. Jste-li vděční, napadá vás: „Tolik jsem toho dostal a za nic, čím jsem si to zasloužil? Čemu to má posloužit? Co bych mohl na oplátku dát já, život nebo duši? To vás má napadat! Bohužel se to neděje a my upadáme zpět, kde jsme byli. „Šrí Mátadží, konečně jsem dostal práci, už vydělávám, ale moje dcera nemá ženicha.“ Dobře, i to se vypracuje. „No a teď ještě zbývá to a to.“ Stále pokračujete ve stejných kolejích jako dřív. Má to smysl? Dali jste se na Sahadža jógu, to především znamená, že jste se stali světci! Teď si všimněte druhého slova – jóga. Má dva významy. Jóga znamená spojení s Bohem a spojení Ducha člověka se Šivou, sjednocení s prapůvodním Duchem. My tu sice máme spojení, jenže bez sjednocení. My se jen domníváme, že jsme se sjednotili. Dalším významem slova jóga je „jukti“, schopnost ovládat umění. Už jste zvládli techniky a odborné znalosti o Sahadža józe? Ne. Jestli ne, jaký to má smysl? Je to neúplné. Kdybychom tu vyvěsili ceduli, že tu žije pan Sanghve, přečtete si to, pana Sanghveho tím ale nepotkáte, že? Takhle to vypadá, když si to umění neosvojíte. Obejdete univerzitu a řeknete: „Byl jsem na univerzitě, viděl jsem profesory, jsem diplomovaný!“ Jak to? „Navštívil jsem univerzitu, tak jsem diplomovaný.“ Kdysi někteří naši lidé odešli do Anglie, ale po návratu neudělali nic pro to, aby byli hodni jména „Džak marun“ – „ten, který se vrátil z UK.“ Neschopný sahadžajogín je stejný jako tito lidé. „Jsme sahadžajogíni, jsme sahadžajogíni.“ Opravdu? S čím se tedy pojí tento prst a co znamená, když v něm brní? My nevíme. Ale jsme sahadžajogíni. Nosíme přece tyhle odznáčky. Tak to v Sahadža józe ale nechodí. Každý se musí něčím stát a musí pro to něco dělat. A při tom mít na paměti, že je nutné i něco obětovat. Jenže my pokaždé obětujeme to jediné – svou inteligenci. To nedělejte, tu si nechte a hovořte. Zavrhnete svou inteligenci a pak si stěžujete, „Sahadža jóga nás vyřídila.“ Takže, máte-li pocit, že se jen odříkáte, uvědomte si, že se zříkáte jen zbytečností, které nebyly k ničemu dobré. Když za mnou přišli lidé z Háré Ráma (z ISKONu), řekli: „Vy žijete v takovém blahobytu!“ Odpověděla jsem: „To patří Mému muži, s tím nic nenadělám?“ Řekli: „Jste tak bohatá, co jste obětovala? Co z vás udělalo Déví?“ Odpověděla jsem: „Jen Bohyně nemusí nic obětovat. Jen Ona se nemusí ničeho zříkat, to ti ostatní musí.“ Ona je ta, která se těší. A teď mi řekněte, čeho jste se vzdali vy? Řekli: „Vzdali jsme se toho a onoho.“ „Skutečně? Cokoli, co najdete v našem domě nebo i na Mém těle, co je adekvátní prachu, nebo jen pra- chové částici na chodidlech Šrí Krišny, si můžete vzít, Ale musí to mít hodnotu prachové částice na chodidlech Šrí Krišny.“ Ten muž úplně zkameněl. Měl v obličeji nespočetně vrásek. Prý oddaný Šrí Krišny! Šrí Krišnovi oddaní by ale vždy měli vypadat jako v rozpuku, svěží, jako lidé, kteří sedí tady. Řekla jsem tedy: „Následujete Šrí Krišnu, tak proč neodpovídáte?“ Ztuhli, jak zkamenělí. Ptala jsem se tedy dál: „Co jste obětovali? Kameny? Co je tohle všechno jiného než kameny nebo popel. To jste obětovali?“ Co obětovat? Co obětovat, když někdo není připoután k ničemu? Co by se mělo dělat, když někdo chce něco obětovat? Nebýt připoutaný. „To je můj syn, to je moje dcera, to je mé zaměstnání, to je můj dům, to je moje, tamto je moje.“ To „moje“ a „já“ by měl člověk obětovat. Dokud se toho nevzdáte, Sahadža jóga se neupevní. Je možné dokázat se odpoutat. Zdá se však, že odpoutat se takto v Maharáštře možné není, protože jejich synové a dcery jsou pro rodiče jak duše. Jak oči v hlavě. Když pak rodiče zestárnou a děti se k nim chovají špatně, bědují: „Co jsme to udělali?“ Celý svět má být vaší rodinou, tím se vyznačují světci. „Moje“ a „Já“ by mělo zmizet. Je zapotřebí dostat se na úroveň, ve které jsme odevzdaní Sahadža józe. Co bychom ještě bez Boha chtěli dělat? Jsme plně zabráni do Boží práce a nezbývá nám čas na nic jiného. Zasvětili jsme srdce Bohu, a tak už v něm není místo pro nic nežádoucího. Náš intelekt se už jinam nezaměřuje, mysl se zabývá jen Sahadža jógou a tím, čím bychom k této Božské misi mohli přispět. Dokonce ani žaludeční šťávy už nic jiného nestráví. Sedíme v Božím Království, a proto nejsme s to mluvit o čemkoli jiném. Nemáme na to ani čas. Jen v takovém stavu vaše „moje“ a „já“ zmizí. Dokud člověk není od všeho ostatního skutečně odpoután, nemůže Sahadža jógu dělat opravdově. V tomto směru však pokulháváme. Jen pár z vás se tedy může nazývat skutečně vyspělými sahadžajogíny. Výsledkem je, že vše má na svých bedrech jen jeden a ostatní nečinně sedí. Sahadža jóga se v nás rozvíjí pomalu, skutečně příliš pomalu. Píď za pídí. Opravdu nevím, jak bude za těchto podmínek Sahadža jóga vzkvétat. Zde se musíte něčím stát. Není to jako vyrábět věci z plastu. Jako kdyby Mátadží vše dala do stroje a vyráběla sochy. To je mrtvá práce. Vím, že živoucí proces potřebuje svůj čas, ale nesmí to trvat příliš dlouho. Přemýšlím, co s tím. Tady v Násiku to trvá příliš dlouho. A řeka Bhagirathi (Ganga) teče. Šrí Ráma a Šrí Síta posvětili tohle území, když zde kráčeli bosí. Tohle je území pokání. To všechno jsem vám vysvětlila. A především, v nejvyšším bodě tohoto území sídlí sama Šrí Ádi Šakti. A přesto se vlak Sahadža jógy sune jak hlemýžď. Přitom má alespoň sto koní. Cožpak vás nepřekvapuje, že vozík se dvěma poníky jede rychleji než vůz o síle sta koní? To Mi řekněte, co to způsobuje. A co teprve se sto padesáti? Umíte si představit, jak těžce to zde vaši předkové vypracovávali? Kolik světců přišlo pracovat na toto území pokání? Měli byste přemýšlet, proč jste se zde narodili, na posvátním území Násiku, co byste měli dělat? Vaše pozornost nesmí být na zbytečnostech. Vzdejte se svých tendencí honit se za hloupostmi. Když místo toho budete udržovat pozornost na Bohu, protože Bůh je cílem, světlo našeho Ducha bude šířit světlo Boží a vy se budete koupat v oceánu radosti. Bude o vás zcela postaráno, Bůh vám dá všechna požehnání, spokojenost, a vy pocítíte, že jste svůj život naplnili. Kéž vás Bůh požehná vznešenou myslí!