Šrí Krišna púdža: Prvotní tabu a sahadž dharma, 23/08/1997, (nekontrolováno), Cabella, Itálie

Dnes jsme zde, abychom slavili Krišna púdžu. Jela jsem do Ameriky a chtěli po mně, abychom měli Mahákálí púdžu. Ale řekla jsem: „Ne, nechte mě mluvit jen o Krišnovi, protože si nejdřív musíme uvědomit, jaká je síla této púdže.“ Jak uvnitř sebe upevníme Šrí Krišnu? On sám řekl, že pokaždé, když upadá dharma… Dharma neznamená to, co rozumíme pod hinduismem, křesťanstvím nebo islámskými nesmysly – to není ono. Dharma znamená naše prapůvodní tabu, která jsou součástí lidských bytostí. Myslím, že lépe než my, je znali domorodci. Ale co jsme udělali? Ovládli jsme je, a tak také oni museli změnit svůj životní styl. Prapůvodní tabu jsou pochopena pouze tehdy, když se lidé snaží porozumět sami sobě, anebo tomu, co k nim přišlo prostřednictvím tradice. Sahadž dharma je trošku odlišná ve smyslu, že je mnohem výše než sahadža myšlenky, o nichž mluvíme, ale je dokonce mnohem výš než to, co řekl Šrí Krišna nebo Šrí Ráma. Zaprvé si Šrí Ráma myslel, že nejlepší je dát jim disciplínu. Lidé by měli brát život vážně, mít úplnou představu o své vlastní bytosti, měli by si sami sebe vážit. Všechny tyto věci byly sepsány před dávnou dobou. Také pokud byli lidé v zásadě dobrými lidmi, tak chápali, že ‚cokoliv je pro nás špatné, to bychom neměli dělat‘. Toto jsou prapůvodní tabu. Tato prapůvodní tabu jsou zabudována uvnitř nás. Dejme tomu, že řeknu ‚nepijte‘ a vy budete pokračovat v pití alkoholu. Jestliže řeknu ‚nelžete‘, budete lhát. Je to lidská přirozenost – jít proti prapůvodním tabu, protože lidé si myslí, že teď mají svobodu, svobodu dělat si, co chtějí. Jsou svobodní lidé! Ve skutečnosti nejsou. Jsou pod vlivem nejrůznějších lákadel či pokušení, která jsou proti lidskému životu. Je to velmi přirozené, být dharmickým člověkem. Malé děti většinou takovými jsou. Například jsem viděla děti, které se velmi ostýchaly svléct si šaty, dokonce maličcí chlapci. Nechtějí se svléct v přítomnosti druhých. Stydí se. Toto všechno je popsáno jako: „Já déví sarvá bútéšu laddžá rúpéna samstitá.“ Takže byste měli být stydliví, měli byste být pokorní a vážit si svého těla – to je velmi důležité. V těchto moderních dobách je vystavování těla považováno za velký výdobytek žen. Zkoušejí se stát primitivními lidmi. Tehdy nikdy tyto myšlenky neměli a nebyli tak zmatení. Takže i když byly jejich ženy spoře oděné, tak to neznamenalo, že to byl nějaký druh sexu nebo nějaký druh lákadla pro muže, nebo že by se muži chovali divným způsobem, aby ukázali, že mají pro ženy zvláštní kouzlo. Chci říct, proč by měli mít? Je to naprosto nesmyslné, že by měli být muži přitahováni ženami a ženy, že by měly být přitahovány muži – na silnici, na ulici, přesně tohle se děje! Tato nedharmičnost je to nejhorší, je to prokletí. Protože lidé začnou dělat tyto nesmysly i po příchodu do Sahadža jógy. Asi by všichni měli jít do blázince, nejsou dobří pro Sahadža jógu. Ale jakmile máte světlo Ducha, dharma se upevní. Ve své době musel Šrí Ráma sepsat: a, b, c, d, e, f… Mojžíš musel ve své době sepsat deset přikázání, ale Krišna přemýšlel opačným způsobem – ustanovit dharmu čisté lásky. Čisté lásky. Protože chtěl – zákazy Šrí Rámy byly na lidi aplikovány násilně, zrovna jako muslimské nebo křesťanské – nikdy to nefungovalo. Takže si myslel, že bude lepší, když je v jejich svobodě požádá, aby rozvinuli čistou lásku. Rádha, která byla s Ním jako Jeho síla, je nazývána jako Aládhadájiní. Je tou, která dává radost. Čistou radost. Takže všechny tyto omezené druhy přitažlivostí končí potížemi. Pití je proti vám, to víte. Dnes hovoří o tabáku, zítra budou mluvit o pití, až zjistí, že tolik lidí trpí zničenými játry a pak umírají. Pak to zakáží. Ale pro vaše tělo je to přirozené tabu. Když stále děláte něco, co není dobré pro vás, pro váš řádný život, stáváte se nedharmickými. Toto je třeba zcela jasně pochopit, že sahadž dharma znamená, že jste prostě svobodní – úplně osvobození od chtíče, chamtivosti a všech nesmyslů. Jste nad tím. Sahadž dharma je nad dharmou, kterou ustanovil Šrí Krišna nebo Šrí Ráma. Protože jste dosáhli tohoto stavu. Musíte být dharmičtí v úplné svobodě. Neměli byste dělat nic, co pro vás není dobré. Nemusím vám říkat, abyste nedělali toto, nedělali tamto. Cokoliv řeknu, nemusí být přijatelné, ale vibrace vám okamžitě řeknou. To je sahadž dharma. V sahadž dharmě se zbavíte všech: (citace v hindi). Což znamená chtíče, hněvu, žádostivosti… a chamtivosti. To je velmi důležité – chamtivosti, chamtivosti a žádostivosti. Když pochopíte, jak jsou lidé chamtiví! Chamtiví proč? Tato Amerika umírá konzumním stylem života. Podívejte se na ten trik obchodníků. V Americe si můžete půjčit z banky jakékoliv množství peněz, žádný problém. Dokonce i když si nic nepůjčíte, napíšou vám dopis: „Proč si nevzít dvacetitisícový šek, který jsme vám poslali. Proč ho nemít? Budete velmi bohatí. Je to velmi příjemné, vzít si půjčku.“ Dozvěděla jsem se, že někteří lidé jezdívali do Ganapatipule poté, co si vzali půjčku. Řekla jsem: „Skoncujte s tímto nesmyslem.“ Vezmou si půjčku a pak přijedou do Ganapatipule. Celou tu dobu mají v hlavě: ‚Jak tu půjčku splatím, jak to zvládnu?‘ Pozornost je v jednom kuse rozptýlená, i když chcete pro sebe udělat něco dobrého tím, že pojedete do Ganapatipule. Takže takováto mysl svobodná není. Svobodná mysl je taková, která má pozornost zcela osvícenou Duchem. Ale problémem je, že se stále ještě pozvedáme z tohoto lidského područí do vyššího světa realizace. A když se dostáváme na tuto úroveň, musíme pochopit, že se musíme vzdát všech těchto okovů, všech těchto hrozných věcí uvnitř nás. Jako když se z vajíčka vylíhne pták – setřese všechny skořápky. Vaši bratři, sestry, otec, matka, manžel, každý se vás snaží stáhnout dolů. Když pijí, tak vám řeknou: „Pojď, raděj si dej něco k pití. Nejsi společenský, jsi k ničemu, nejsi moderní. Co je to za nesmysly?“ Tak začíná móda. Ale toto kolektivní působení módy nepřišlo od Šrí Krišny a není ani sahadž. V Sahadža józe jste zcela osvobození od těchto nesmyslů. Když chcete, tak můžete nosit kvalitní oblečení, když nechcete, nemusíte. Jste svobodní. Jste osvobození z otroctví peněz. To je velmi důležité. Otroctví peněz je další věcí. Znám nějaké sahadžajogíny, kteří přišli do Sahadža jógy, aby na Sahadža józe zkoušeli vydělávat. Proč jste přišli do Sahadža jógy? Abyste se zbavili tohoto otroctví peněz. V sahadž dharmě pro vás peníze nejsou nic než prach na vašich nohách. Nic tak důležitého. Pak máme kolektivní smysl pro přebírání nesmyslů. Toho se musíme zbavit, zejména v Americe jsem byla překvapená. A také v Anglii. Nějaký chlapík přišel jako hippie. Jeho vlasy vypadaly, jako by patřily nějaké opici. Opice je ovšem mají lepší, musím říct. Nevím, k čemu je přirovnat, měl je všechny stažené jako… není to s čím srovnat. Zeptala jsem se ho: „Proč máš takové vlasy?“ Řekl: „Protože chci být primitivní. Musíme se teď stát primitivními.“ Řekla jsem: „Ale tvůj mozek je moderní. K čemu je pěstovat si takovéto vlasy? Myslíš si, že se můžeš stát primitivním? Nemůžeš!“ A pak jsem se dozvěděla, že zemřel. Další takový přišel, sice nezemřel, ale šel do blázince. Potkala jsem mnoho takových. Ale proč to děláte? – Protože je to móda. Nyní, Italové, jak víte, jsou velice úspěšní díky všem možným designérům. Existuje vtip o zbohatlících, zejména v Rusku. Rusové takoví normálně nejsou. Nepřijímají něco jen proto, že je to móda. Takže jeden člověk řekl: „Můj Bože, přišel jsi při té nehodě o ruku!“ „Nevadí, ale přišel jsem o velice drahé švýcarské hodinky.“ „Opravdu? Jaké?“ „Byl to Rolex.“ Nevadí, že je ruka pryč. Rolex je pryč! Rolex je móda. (Můžete ho dát dolů? Lidé přes něj nevidí.) Takže toto jsou zbohatlíci, kteří mají peníze… (Na jeviště se dostal pes: Nevadí, nechte ho… Pojď sem. Sedni, sedni. Ne, běž dolů.) Psi žádnou módu nenásledují. Neviděla jsem psy, že by se dali na módu. Opice ano. Chci říct, předpokládejme, že italští návrháři pro ně speciálně něco vytvoří. Nebudou se o to moc starat. Možná, že jejich pánové něco koupí, ale ne tato zvířata. Nemusíme se samozřejmě stát zvířaty, ale také se nemusíme stát otroky módy. Je tu několik obchodů, které jsou velmi drahé. Proč? Protože jsou značkové. Takže chodíte z místa na místo a každému říkáte: „Podívej, nosím tohle ze značkového obchodu, toto je ze značkového obchodu.“ To znamená – a co vy? Nemáte žádný smysl pro styl, nemáte žádné porozumění pro to, co potřebujete a co nepotřebujete. A nyní je většina z nich také ve vězení, je mi líto, že to říkám. Ale mají peníze a vydělali je tím, že z vás dělali hlupáky. Zejména v Americe jsem byla překvapená, že prodávali většinu věcí, které byly od italských designérů. Italský design – psáno Italian design, tak to kupovali – Italian design. Byla jsem překvapená, že vytvářejí tak umělecké věci, které jsou k dostání všude, tak krásné věci. Ale oni věří v jakýsi druh davového šílenství. Všichni nosí stejný styl – takový nebo takový. To není sahadž dharma. Nejsme otroky ničeho. Jsme svobodní lidé. Nemusíme přijímat žádný styl, nic. Ó, je to tady, tak je to tady. Nechejte, ať je následují hlupáci. My jsme sahadžajogíni. Toto převládá také mezi lidmi, o nichž se předpokládá, že jsou sádhuy. Všichni se oblékají stejně. Jak můžete rozeznat, kdo je kdo? V Sahadža józe nechceme, abyste se oblékali stejným způsobem, abyste vypadali stejně, měli stejně ostříhané vlasy. Ne. Musíte být osobití, protože jste svobodní, ale to neznamená – svoboda je vždy doprovázena moudrostí – takže to neznamená, že děláte, co se vám zlíbí. Když člověk neví, co je to světlo Ducha, dějí se všemožné podivné věci. Ve světle Ducha se nezaplétáte do těchto druhů kolektivního šílenství. Jsme tak kolektivní v hloupých věcech. Přála bych si, aby lidé byli kolektivní raději v moudrých věcech. Moudrost je velmi důležitou a radost dávající kvalitou Rádhadží. Aládhadájiní šakti musí přijít do našeho nitra. To znamená, že když potkáme druhého člověka v kolektivu, ten druhý se s vámi musí cítit šťastný. Takže On učil dharmu lásky. Láskou není, když někoho zavrhujete, protože je černý, hnědý nebo protože je bílý. To je velice povrchní. Co je černý, žlutý a bílý? Nerozumím tomu. Tady jdou k moři, aby ze sebe udělali černé, a tam říkají: „Nechceme mít žádné černé.“ Zejména Američané. Myslím, že taková separace, jakou jsem tam našla, mezi černými a bílými – skutečně jsem plakala. Šla jsem do Harlemu. Sahadžajogíni říkali: „Matko, Ty půjdeš do Harlemu?“ Řekla jsem: „Proč ne? Jsem černá. Když mi budete říkat černá, budu černá. Když mi budete říkat bílá, budu bílá. Když mi budete říkat žlutá, budu žlutá. Takže jdu.“ Měla jsem tam přednášku. Víte, bylo tam tolik lidí, opravdu na to nemohu zapomenout. Je to jedno z nejznámějších míst – je tam postavený sál a ten samý sál je postavený v Austrálii – tam jsem měla proslov před mnoha lidmi. Myslela jsem si: ‘Jen se na to podívejme!‘ Řekli: „Matko, Australané to od nás okopírovali.“ Řeknu vám, tito lidé jsou tak sladcí, tak krásní. Viděla jsem jejich srdce, mohla jsem je vnímat. A člověk, který dělal konferenciéra, po přednášce prostě přišel, objal mě a políbil. Chci říct, skoro mě rozmačkal. Mladý chlapec, okolo 22 let. Cítil takovou lásku. A řekl: „Matko, příště až přijedeš, přijdeš do Harlemu.“ Ale řekli mi, že tento sál je zavřený. Takže americký systém jde jaksi proti demokracii. Ne pouze proti demokracii, ale proti tomu, co chtěl Abraham Lincoln. Měli tam tak velkého muže a viděla jsem tam tak malou ulici s jeho jménem. Samozřejmě, ve Washingtonu prý mají nějakou jeho pěknou sochu. Ale jinak jeho zásady skončily. Jeho myšlenky skončily, protože někteří lidé jaksi přišli a psali proti černým lidem. – zejména Angličané. Jaké mají právo psát proti něčemu, co bylo vytvořeno Bohem? Kdyby měli všichni stejnou barvu, vypadali by jako vojáci. Musí mít různou barvu, musí mít různé odstíny. Podívejte se na stromy, na květiny. Podívejte se na různé odstíny, jaké má obloha – jen abychom byli šťastní – aládha. Co vám dává štěstí, je pestrost. Pestrost je znakem krásy. Kdyby tu nebyla žádná rozmanitost, bylo by to tak nudné, řeknu vám, tak nudné. Ale oni jsou na to velmi hrdí a myslí si o sobě bůhvíco. Myslí si, že jsou ohromně skvělí lidé, mají pocit nadřazenosti, protože mají určitý typ nosu nebo možná rtů nebo určitý druh vlasů. Jsou to tak hloupé věci a vy se k nim přidáváte? Jak se k nim můžete přidávat? Chcete svoji svobodu? Tak buďte svobodnými lidmi. Ve svobodě musíte mít rozmanitost, to je velmi důležité. Řekla bych, že jogíni, kteří se vracejí do Ameriky, by měli mít nový druh motivace – jít k černým lidem. Byla jsem velmi šťastná, když jsem viděla jihoamerický seminář, který udělali speciálně pro původní obyvatelstvo. Šli a setkali se s nimi. Setkala jsem se s nimi také a byla jsem překvapená, že okamžitě řekli: „Matko, jsi duchovní, my víme, ale dokážeš vyřešit náš problém?“ Řekla jsem: „Co máte za problém?“ „Velmi zjednodušeně, máme zemi.“ „Dobře, a?“ „Velmi malou zemi, patří nám 5 nebo 6 hektarů, kde roste šalvěj.“ Podle nich je šalvěj posvátná rostlina, dobře. „Vždycky se tam všichni scházíme při různých slavnostech, protože tuto zemi považujeme za posvátnou.“ Znají tolik věcí, víte. Toto je posvátná země – byly tam vibrace, tak proto se tam vždycky scházeli. Tak instinktivně. „Takže co se teď stalo? Co máte za problém?“ „Vláda tuto zemi prodala. Tato americká vláda ji prodala Indovi.“ Řekla jsem: „Indovi?“ „Ano, můžeš tedy požádat tohoto Inda, aby nám ji vrátil? Zaplatíme mu.“ Řekla jsem: „Jak se ten Ind jmenuje?“ Řekli mi jméno, řekla jsem: „Můj Bože! On je Sindhi! Sindhi! Nenechá vám ani pěťák a že by vám nechal toto? Je mi líto, mohu být Božská, mohu být cokoliv, ale nedokážu vám pomoct.“ Ale byla jsem překvapená, že se nikdo proti tomu neozval. Měli se proti tomu ozvat. Měli říct vládě – prosím, vraťte naši zem. K čemu ji chcete mít? K čemu ji chcete uchvátit? Všichni Američané jsou přistěhovalci, nepatří k tomuto místu, nevlastnili toto místo, tuto zemi – jsou přistěhovalci. Takže nemají žádné právo nechávat si něčí zem a pak si myslet, že jsou na vyšší úrovni. Moc hezké – někdo vnikne do vašeho domu, myslí si, že je na mnohem vyšší úrovni, a vypudí všechny členy rodiny. Tohle se stalo v Americe a je to přesný opak sahadž dharmy. Se sahadž dharmou přijmete lidi do svého srdce, máte je rádi. Vaše láska stále proudí, stále proudí váš soucit. Pro mě je to problém, mé tělo má větší soucit než já sama. Já na soucit dokonce ani nepomyslím a toto tělo se hned všeho chytí. Chce vyřešit problémy druhých. Ale nemyslím si, že byste mohli mít takový druh těla, neměli byste ho mít. Ale přinejmenším byste měli mít srdce, které je otevřené. Vidíte na ulici někoho, kdo je tmavé pleti. Na černých Američanech mám ráda toto: Jednou jsem přistála na jednom letišti a jakýsi džentlmen, černý džentlmen, řekl: „Nazdar zlatíčko, jak se máte? Jak se tu cítíte? Skvělé, že vás vidím!“ „Ráda vás vidím. Jak se máte?“ Pak jsem jednou cestovala… co to bylo za letiště? Uršula byla se mnou. Jeden chlapík se na mě podíval, velmi vysoký, statný a silný. Řekl: „Á, jste opět zpátky?“ „Á,“ řekla jsem, „jsem zpátky. Vy mne znáte?“ „Ovšem, samozřejmě, že vás znám.“ Nikdy se se mnou nesetkal, já jsem ho neznala. Ale cítila jsem se šťastná, cítila jsem se velmi šťastná. To je nejlepší způsob, jak se setkávat s lidmi. Řekněme, že jdete po ulici a uvidíte nějakého černého pána. Je tu hrozný život, řeknu vám, mají tu strašný život. Četla jsem o nich knížky, plakala jsem a bylo mi jich velmi líto. Takže, jako sahadžajogíni, byste k nim měli prostě přiskočit a říct: „Nazdar, jak se máte?“ Podejte si s nimi ruce. Nepodříznou vás, věřte. Ohledně kriminality – nevím, kdo jsou v Americe větší zločinci – jestli černí nebo bílí; konkurují si. Ale jste-li laskaví a milující, můžete odstranit tu část kriminality, která je mezi nimi, protože nenávist může být odplavena pouze díky čisté lásce. Ale lidé si samozřejmě myslí, že jsou velmi prohnaní, že velmi vynikají v úskočnosti – samozřejmě, v čem by jinak vynikali? Pouze tato pleť, tato bílá pleť je ze všeho nejhorší. Přibližně do svatby jsem měla velmi světlou pleť. A pak jsem začala tmavnout, protože bílá pleť získává nejrůznější… záleží na světle, které na mě dopadá, absorbuji ho a dělají se mi černé flíčky. Takže být bílý není tak úžasné, nemyslím si to. Vypadá to velmi podivně, bledě a neradostně. Ale nemá cenu chodit k moři, nechávat své tělo hnědnout, hnědnout, ne úplně do černa, do hněda, a pak trpět rakovinou kůže. Tento druh hlouposti je také velmi v módě. Nuže, v kolektivu bychom si měli dávat pozor, jak moc na nás tyto věci dělají dojem. Moje vnučka nosila šaty bez rukávů. Řekla jsem jí: „Bylo by lepší, kdybys nenosila šaty bez rukávů.“ Řekla: „Je velmi horko, je mi velmi horko.“ Je mladá. Řekla jsem: „Ale víš, toto jsou dvě velmi důležité čakry. Když je obnažíš, budeš mít problém.“ Nemá ráda šaty, které jsou nad kolena, ale řekla: „Lidé dokonce nosí oblečení nad kolena.“ Řekla jsem: „Kolena jsou velmi důležitou čakrou, měli bychom je mít zakrytá. Jinak, jsou-li napadena, budeme mít s nimi problémy.“ Okamžitě se převlékla, okamžitě. „Matko, vezmu si blůzu a něco na to.“ Okamžitě. Protože věděla, že toto je vrozené prapůvodní tabu, že bychom neměli vystavovat tyto dvě čakry a tyto čakry. Ale dnes, čím delší mají nohy, tím kratší mají sukni. Nechápu, co na nohách je, celá krása je v nohách, nebo co? Setkala jsem se s jednou ženou, která se mnou cestovala. Měla na sobě burku, protože byla muslimka a když jsme přistáli v Londýně, tak si sundala burku a oblékla si šaty vysoko nad kolena. Řekla jsem: „Co je to za muslimku? Je dokonce horší než křesťané, protože oni by takové věci nenosili.“ Víte, abyste vyšli z letadla, musíte jít dolů po schodech. Žádná laddžá, žádný stud, nic, nestydatost! Takže sahadž dharma znamená, že máte stud, máte smysl pro stud. Co říkáte druhým, jak k nim mluvíte, jak se k nim chováte, v sahadž dharmě je to aládhadájiní. Jestliže něco není aládhadájiní, buďte potichu. Neříkejte to. K čemu to je? K čemu je být sarkastický? Předvádět svůj mozek svým sarkasmem. Není to znak dobrého vychování, když k druhým mluvíte sarkasticky, nabroušeným jazykem. Ale když mluvíte sladce, čemu to ublíží? Tato sladkost přichází od Rádhadží. Nuže, samozřejmě Ji zneužili a udělali z toho Romea a Julii. Nebylo to tak. Byla velice čistou ženou a byla Mahálakšmí. Takže abyste byli Mahálakšmí, po vstupu do Sahadža jógy byste měli vědět, že byste se měli oblékat způsobem, který je naprosto v pořádku. Vzpomínám si, jak jsem jednou byla na velkém večírku a přišel za mnou jeden džentlmen a sedl si: „Á!“ Řekla jsem: „Co se děje?“ „Taková úleva, Matko, paní Šrivastavová, vidět vás. Když vidím všechny ty ženy, mám jich plné zuby. Ale přišla jste vy a cítím takovou úlevu.“ Řekla jsem: „Co je tak ulevujícího?“ „Jste tak klidná.“ Takže ženy jsou v sahadž dharmě klidné. Nejsou hloupé, pošetilé, nesmějí se všemu. To není pro ženu vhodné. Cokoliv se stane, musí se smát. Chci říct, je-li něco směšného, pak je to v pořádku, ale ony se smějí i věcem, které nejsou směšné. To nejde. Mohou se také vysmívat, mohou zesměšňovat druhé. Ale smích z vděčnosti, smích z radosti, je tak čistý a vytváří tak nádhernou atmosféru. Myslím, že celý ekologický problém je v našich hlavách a ve výchově. Není to vně. Je to v nás a odráží se to navenek. Na Ganéša púdže vám řeknu, jak úzce jsme spojeni s Matkou Zemí a jak Matka Země a atmosféra reagují na naše chování, na to, jak žijeme. V sahadž dharmě se velice snadno vzdáte chtíče a chtivosti. Chci říct, jestliže se ani tohoto nedokáží vzdát, pak by se neměli nazývat sahadžajogíny. První věcí, které se vzdáte, je chtíč a chtivost. Zjistila jsem, že se mladí lidé, kteří přicházejí do Sahadža jógy, stávají skutečně svobodnými lidmi. Neběhají za ženskými. Ženy neběhají za mužskými. Jsou spolu, sedí spolu, mluví spolu, smějí se spolu, ale je zde ta čistota. V Koránu je popsáno, že když přijde kjáma, budou zde krásné ženy a krásní muži, ale nebudou mít žádný chtíč ani chtivost, budou čistí. Nyní se to děje, můžete si všimnout, že chtíč a chtivost u většiny z vás skončily, u většiny z vás. Skončily automaticky a sami můžete vidět, že jste osvobozeni z tohoto otroctví. Zítra budeme mít svatby. V sahadž dharmě je první velmi důležitou věcí odpuštění. Jestliže někdo nedokáže odpustit, pak není sahadžajogínem. Odpuštění. Jak toto odpuštění přijde? Tak, že zapomenete na minulost. Jinak pokračujete: „Tento člověk mě trápil, tamten člověk mě trápil, ten na mě byl sprostý, ten to, ten tamto…“ což ukazuje, že nejste takový formát, abyste rozuměli Sahadža józe, protože nedokážete odpustit. Co si musíte pamatovat? Nejlepší je přítomnost. Jestliže tady se mnou sedíte a těšíte se aládhadájiní šakti a zároveň přemýšlíte o minulosti, co to dokazuje? Že nemáte takovou kvalitu osobnosti. Abyste byli hodni Sahadža jógy, nesmíte být svázáni minulostí. Konec. Není třeba se zpovídat. Mnoho lidí mi v Sahadža józe psalo dopisy se zpověďmi. Jen jsem řekla: „Kamaráde, prostě tyto dopisy spal. Nepamatuji se, nechci o nikom nic číst.“ Takže tady musí být odpuštění. Jestliže je tu odpuštění, budete překvapení, jak se budete cítit uvolněně a váš manželský život bude velmi šťastný. Ale jestliže se snažíte něco pamatovat… Jistě, některá manželství jsou opravdu velmi problematická, bez pochyby, tak odejděte. V Sahadža józe máme povolený úplný rozvod, ale musí k němu být nějaký důvod. Ne proto, že si myslíte, že existuje něco lepšího. Zakázali jsme mnoho zemí, z nichž nechceme mít dívky nebo z nichž nechceme mít chlapce. Proč? Zkušenost nás naučila, že nejsou vhodní pro manželství. Takže lépe, když se neoženíte, a když se oženíte, pak žijte jako ideální sahadžajogíni. Také pokud jste sahadžajogínky, můžete být mnohem lepší, když budete neustále odpouštět. Pokaždé, když mi lidé říkají: „Matko, musíš mi pomoct.“ „Proč?“ „Protože, víš, manžel mi nedává žádné peníze.“ Řekla jsem: „Odejdi od něj. Nevadí mi to, on ti peníze musí dávat. Proč ti nedává peníze?“ Když mluvím s manželem, řekne: „Matko, ona je velmi rozhazovačná.“ Řekla jsem: „Raději oba opusťte Sahadža jógu a dělejte, co je vám libo.“ V sahadž dharmě by měl být manželský vztah opravdu romantický, skutečně krásný. Víte, hovoříme zde o lásce a podobně, ale velmi zřídka se lidé zamilují a udrží si ten cit. Je to požehnání, pokud opravdu získáte tento druh citu. Většinou je to ale prokletí. Takže zamilovat se, je velmi dobré, ale to neznamená, že zapomenete, že jste sahadžajogíni. Myslím, že ve vašem manželském životě vám Sahadža jóga velmi pomáhá. Ta samá dharma je pro vaše děti – vychováváte své děti, netrápíte je příliš, ale necháváte je svobodně dýchat. Dovolte jim používat svou moudrost. Vím, že děti někdy sejdou z cesty a zkoušejí následovat špatné věci. Pak je musíte opravit, musíte jim to říct, je to vaše povinnost. Nenarodily se stromům, ale narodily se zde, rodičům. Takže je rodičovskou povinností říct jim: ‘Toto je špatné a toto jsi neměl dělat, je to velmi špatná věc.’ Měli byste je opravit a tato oprava by měla být sahadž způsobem. Řeknu vám příklad. Měla jsem jednou problém s někým, kdo přišel a řekl: „Matko, neobejdu se bez kouření, musím kouřit.“ Řekla jsem: „Pak raději kuř, ale nemůžeš být sahadžajogínem, protože kouřící sahadžajogín je směšná karikatura, víš? Nemůžu pomyslet, že by sahadžajogín kouřil. Jak budu vypadat, když takto začnu kouřit?“ „Ó, příšerně!“ Řekla jsem: „Pak, pokud jsi můj syn, nemůžeš kouřit, vypadá to hrozně.“ Přestal kouřit, dokážete si to představit?! Takže když jednáte s dětmi, dejte za příklad sami sebe, sebe jako nedílnou součást dané události. A děti se pak necítí ublížené, víte? To je něco, co jsem řekla už mnohokrát. Děti se vzdají čehokoliv, jen ne vaší lásky. Jestliže vědí, že je máte rádi, nepřijmou nic, co by je o tuto lásku připravilo. To je jisté, protože děti jsou ti, co o lásce vědí nejlíp. Samozřejmě nevím, ale mám pocit, že jsem neviděla v angličtině mnoho knih o dětech, ve kterých se píší krásné věci. Když jsem byla v Londýně, vyšla jedna kniha ‘Děti hovořící o politicích’. Vydali, myslím, pět tisíc výtisků, a ještě ten den byly rozebrány. Takže mluvte s dětmi, mluvte s nimi. Budete překvapeni, jsou plní sladkosti. Mají v sobě tak krásné věci. A když hovoří, tak jste překvapeni, jak mluví, jak hovoří o sahadž, jak vyjadřují svoji duchovní sílu. Máme mnoho velmi dobrých dětí a také ony jsou zcela sahadž. Přišel jeden chlapec a prostě se svalil přede mě na zem. Tak jsem se zeptala: „Proč to děláš?“ „Dostávám od tebe, Matko, chladné vibrace, tak to dělám.“ „Máš to rád?“ „Ano!“ „Víc než čokoládu?“ „Ano!“ Byla jsem překvapená: „Ty to jíš, nebo co?“ „Ne, nemusíš to jíst, víš, cítíš se uvnitř tak šťastně a cítím, Matko, jak vkládáš svoji ruku na mé srdce a snažíš se ho utěšit.“ Byla jsem překvapená: „A kde máš své srdce?“ „Tady, tady je mé srdce, cítím ho tady.“ Jen si to představte, jaká láska a jaké porozumění Sahadža józe! Tyto malé děti, kterým ještě není ani pět let! Jste všichni mými dospělými dětmi a chci, abyste věděli o všech krásách, které jsou uvnitř vás, kterými se máte radovat. V prvé řadě se naučte smát se sami sobě. To je ten nejlepší způsob, jak se těšit ze sebe samých. A nestůjte moc dlouho před zrcadlem, to je další věc. Trávíte-li moc času před zrcadlem, pak s vámi něco není v pořádku. Osobně si myslím, že je to možná jakási posedlost. Takže co byste měli vidět uvnitř: ‘Jsme sahadž dharmičtí?’ Matka upevnila sahadž dharmu mnohem víc, než jak ji chtěl upevnit Krišna. On chtěl ustanovit dharmu lásky, kterou samozřejmě máme, ale kromě toho máme tolik krásných stránek a tolik krásných věcí v naší osobnosti, že jsme se zapomněli radovat. Takže pozornost by měla být na vašich vlastních kvalitách, na vaší vlastní osobnosti, a pak budete překvapeni, jakou vám vaše osobnost dává radost, dává vám aládha, dává vám tolik trpělivosti s druhými. Mně se to všechno někdy jeví jako vtip, protože nic není tak vážné. Není to čas Rámy, nemusíte být vážní. Nemusím nikoho zabíjet, v tomto svém životě nepoužívám žádné zbraně. Řeší-li se věci beze zbraní, co naděláte? Ale musíte zkoušet vidět krásu jako sahadžajogíni. Musíte být vnímaví a vidět, jak vám bylo pomoženo, jak jste byli vedeni, jak jste byli požehnáni. To je sahadž dharma. Pokud to nedokážete rozpoznat, pak žijete na velmi nízké úrovni. Není to chyba Sahadža jógy, ale je to váš styl, že nejste vnímaví. Řekněme, že někdo neví, že si pálí ruku. Co naděláte? Nemá cit, není vnímavý, nemůže to cítit. Může pít, může kouřit, může dělat cokoliv a stále žije – tak dobře. Myslím, že to musí být rákšasa, jinak nevím, co říct. Takže si musíme vzít příklad z ostatních dobrých sahadžajogínů, ne z těch špatných, a jak pokračujeme v radosti – což je oceán, prostě oceán. Například nyní – přišla jsem, každý se ovíval. Ale na Západě je také další problém, lidé rádi žijí v neprodyšně uzavřených místnostech, neprodyšně uzavřených autech, velmi se obávají průvanu, jako kdyby je mohl odfouknout nebo co. Nechtějí průvan. Chci říct, průvan nepřichází z nějakého ledovce. Vůbec nedůvěřují čerstvému vzduchu, a to je další důvod, proč jsou někdy velmi přidušení, prostě se dusí. Jsou zvyklí na přidušený život. Jednou jsem byla v Indii, bylo velmi horko. Vezl mě jeden člověk ze Západu. Řekl: „Neotvírat, neotvírat okno!“ Řekla jsem: „Proč?“ „Je průvan.“ Řekla jsem: „V této zemi, v Indii, lidé žijí venku. Co je to průvan? O jakém průvanu mluvíš?“ Nemůžete otevřít dveře, nemůžete otevřít okno, nemůžete otevřít nic. Když něco otevřete, všichni zemřou, víte. Tak otevřete sebe! Tak, jak chápou přírodu, tak to vypadá i v jejich soukromém životě. Nechtějí se otevřít. Když někdo přijde do jejich domu: ‘Ó, můj Bože, teď se budeme muset dělit o víno, budeme se muset dělit o jídlo.’ Nedovedou se dělit. Nedovedou sdílet. To je velmi nekolektivní. Ale v Indii, musím říct, lidé mají dobrou schopnost se dělit, protože jsou dosud jednoduší, ještě stále jsou prapůvodní. Dosud neusilují o uspokojení svého vlastního ega. Ale myslím, že v Indii se lidé jaksi dělí rádi. Jestliže budete chtít potěšit nějakého Inda, tak mu řekněte: „Zítra k vám přijdu na jídlo.“ Jeho žena vyskočí. Řekne: „Nuže, co máš rád, řekni, co rád jíš?“ Úplně vyskočí. Ale jinak, co se stane? Jakmile řeknete, že k vám někdo přijde na jídlo, žena řekne: „Ne, nejde to, jdu k matce.“ Okamžitě bude mít program. Prostě tomu nerozumím. Budou mít krásné domy, velmi čisté, všechno velmi krásné, ale když k nim někdo přijde, dostanou šok, jako by do nich někdo pustil elektřinu. Takže pro koho to všechno je? Aby se předváděli, budou si půjčovat peníze z bank. Dokonce i Indové v Americe to dělají. Chtějí mít tři Mercedesy, čtyři domy – proč? Žijí s půjčenými penězi. Sahadžajogíni si nemusí půjčovat žádné peníze. Není to třeba, můžete se zbavit věcí. Na co mít tolik aut? V dnešní době lidé dokonce vůbec nechodí pěšky. Chodívali jsme do školy pěšky. Můj otec měl v Indii auto; nic naplat, museli jsme chodit pěšky. Šplhávali jsme na jednu horu. Do školy to bylo asi pět mil, každé ráno. Pak v noci, navečer, přijíždělo auto. Chtěla jsem chodit pěšky bosá, protože tam bylo tolik vibrací a sandály, jak jsem si myslela, snižovaly mé vibrace, tak jsem chodívala se sandály v ruce. Jednou jsme měli nového řidiče, kterého poslal můj otec. Řekl: „Jak poznám vaši dceru?“ Řekl: „Přivez jakoukoliv dívku, která si ponese sandály v ruce.“ Takže takto se radovat svojí ušlechtilostí, svojí velkorysostí, to je velmi důležité. A nikomu nestranit. Nejste ztotožněni s nikým. Je to teď, myslím, mnohem lepší. Protože od té doby, co jste v sahadž dharmě, jsem viděla, že Angličané vám poví, co je špatného na Angličanech, Švýcaři vám řeknou, co je špatného na Švýcarech, Indové vám poví, co je špatného na nich. Ve skutečnosti jsem se učila od nich. Nevěděla jsem, že tyto věci existují. Rusové vám řeknou, co je špatného na Rusech. Okamžitě začnou vidět, co je s námi špatného, kde máme nedostatky. Protože kolektivita v jedné zemi, řekněme v Indii… ‘Teď vidíme, co se děje v Indii, všude korupce, hrůza, to a to…’ Řekla jsem: „Dobře, když nemáte rádi Indii, proč nejdete jinam?“ „Ne, ne, zůstaneme tady, ale je tu velmi zkorumpovaná vláda, je to velmi špatné…“ Kamkoliv jdete, zjistíte, že hned vědí. Protože teď byli vybráni, aby svou zemi změnili. Zabývala jsem se mnoha otázkami týkajícími se Indie a chystám se začít pracovat na této úrovni. Už jsme do jisté míry začali – pro ženy v nouzi, pak pro další druhy chudých a podobně. Jen tím, že řeknete ‘odstraňte chudobu’, chudoba nezmizí. Musíte mít porozumění pro chudé, pak to teprve zmizí. Ale budete mít víc než jen porozumění, protože jste Indové. Jste Indové, takže co? Vaši bratři a sestry hladovějí! Získáte toto velmi hluboké cítění, pokud jste sahadž dharmičtí. Takže toto je nová dharma, kterou jsme v tomto světě ustanovili. Začíná se projevovat nová rasa s novou dharmou, která je mnohem výš, dokonce výš než vize Šrí Krišny. Vylíčil ji na začátku. Myslím, že nebyl dobrý obchodník, protože to nejlepší popsal jako první. Obchodník nejdřív začne na dvou rupiích a postupuje ke dvěma tisícům. Ale On nám nejdřív řekl, že musíme být sthita pragja, což znamená sahadžajogíni. A pak se Ardžuna Šrí Krišny zeptal: „Co je to sthita pragja?“ Pak popsal sahadžajogína, to, co popsal předtím, je první kapitola, druhá kapitola je tohle. Pak začaly otázky. Víte, Ardžuna byl, myslím, velký tazatel. Tak začal klást otázky: „Takže jak je to s tím, jak s tamtím…?“ Tak mu Krišna vysvětloval: „Víš, všechno je to jen mája, je to všechno iluze. Zbav se této iluze. Jakmile se jednou zbavíš této iluze…“ Protože Ardžuna řekl: „Jsou to moji příbuzní, jsou to moji učitelé, jak je mohu zabít?“ Tak Krišna řekl: „Nikdo není zabit.“ Řekl: „Nikdo není zabit, ale umírají, protože nenásledují satja dharmu, takže je to v pořádku. Kdo je tvůj bratr, kdo je tvoje sestra? Nenásledují satja dharmu, tak s nimi nemáš nic společného. Jestli je můžeš napravit a pomoct jim, je to v pořádku, jinak na ně zapomeň.“ Nejprve se zabývejte lidmi, kteří jsou přímí. Měli bychom říct, že se musíme zabývat lidmi, kteří jsou prostí, nevinní, a pak, když jste na dobré úrovni, se můžete zaměřit na obtížné lidi. Jinak mi budete říkat: „Matko, chytil jsem toto, chytil jsem tamto.“ V sahadž dharmě, když se stanete Duchem, víte také velmi dobře o druhých a dokážete rozeznat, kdo je kdo, jaké čakry mají napadeny. Ale potíž v Americe je v tom, že jsem zjistila, že sahadžajogíni mají ve zvyku prostě jít a někomu říct: „Máš napadenou tuto čakru.“ Ten člověk přijde poprvé a vy mu řeknete: „Jste velmi egoistický.“ Řekne: „Jak to víte?“ „Vaše Ádžňa je napadená.“ Možná, že je napadená jeho vlastní Ádžňa. To je způsob, jakým vítáme nového člověka? To je způsob, jak bychom měli mluvit s novým člověkem? Naopak byste měli říct: „Pojďte, posaďte se, výborně, jste skvělý.“ Protože oni jsou stále ještě nevědomí, takže mají rádi různé lichotky, my tomu říkáme čaplusi. Pak postupně… Děláte to proto, abyste z něho udělali sahadžajogína, protože ho máte rádi. To je v podstatě ten důvod. Ale jestliže, jen co někdo vstoupí, okamžitě mu řeknete: „To je s tebou špatné, tamto je s tebou špatné…“ Není to jako u papeže, kdy lidem říkáte, co je s nimi špatně, aby se šli vyzpovídat. Komu? Všem těm hloupým lidem. Tak to není. Co musíme ukázat, je, že jste se zamilovali do té osoby. Jste milí k tomu člověku, protože ho máte rádi. Pak ho postupně vytáhnete nahoru. Ale jakmile přijde a vy mu hned dáte ránu, je konec. Jak můžete mít dobré vztahy? Američané se to musí naučit. Nevím, proč si Američané myslí, že jsou velmi mimořádnými lidmi. Řeknu vám, co se týká moudrosti, neřekla bych, že jsou tak dobří. Mají naprostý nedostatek moudrosti. A velmi rychle lidi špatně pochopí, začnou druhé odsuzovat, to není způsob, jak mít sahadž dharmu. Sahadž dharma znamená, že jste sami sebou. Jste sami v sobě. Jste ve svém vlastním království a ve své radosti a štěstí. Kde je čas na kritiku druhých? Takže nejlepší je ukázat každému co nejvíc lásky. V této lásce byste neměli ukazovat svůj soucit, ale lásku, která je opět aládhadájiní. Toto je poselství Šrí Krišny, ale nevím, kolik lidí tomu porozumělo. Zjistíte, že ti, kdo následují Šrí Krišnu jako ‘Haré Ráma’, jsou opravdovými pouličními žebráky. On je Kubérou a Jeho následovníci jsou všichni žebráci, dokážete si to představit?! Přidá Mu to na slávě jako Kubérovi? Takže sahadžajogíni takoví nejsou. Měli by být štědří, neměli by se tolik starat sami o sebe. Neměli by stále přemýšlet o sobě, ale přemýšlejte o kolektivitě, jak se chováte. Kolektivita neznamená, že tlačíte na lidi, aby přišli do Sahadža jógy. Jakmile přijdou do Sahadža jógy, poznají radost života. Nic jim nemusíte říkat. Nic nemusí být řečeno, prostě to bude pracovat v tichosti a oni budou cítit vaši lásku. Víte, láska je něco velmi velkého. Nepomáhá pouze ostatním, ale pomáhá i vám. Je to tak radostné, dávat druhým realizaci. Ale když začnete říkat: „Vaše čakra je napadená,“ proč dáváte realizaci? Jestliže nevíte, jak dávat realizaci, je lepší to nedělat. Takže kritizování není způsob, jak se můžete těšit láskou. Samozřejmě, můžete si někdy ze sebe vzájemně utahovat, jen tak pro zábavu, ale ne, abyste někomu ublížili, abyste někoho trápili, abyste někoho shazovali. Všichni jste sahadž dharmičtí, přijali jste sahadž dharmu a v sahadž dharmě musíme mít čistou lásku ze srdce a ne přetvářku. A musíme vést moudrý život. Víte, papež je proti potratům. Já nejsem. Jestliže žena trpí, ať jde na potrat. Ten, kdo žije, je mnohem důležitější než ten, kdo nežije. Jestliže chce mít někdo potrat, dané dítě se může narodit znovu. Podle nás nikdo neumírá navždy. Ať je to jakkoliv. Takže to je jeden způsob, který používají k množení lidských bytostí. Jako když říkají, že muslimské ženy jsou jako továrny. Neustále produkují víc a víc dětí. Takže je víc voličů. Takže papež to ví. Proto říká: „Potraty ne.“ Křesťané by neměli provádět potraty, protože pak bude méně křesťanů, kteří by konkurovali muslimům. Ale v Sahadža józe nemáme tyto divné, extrémní, nesmyslné věci. Máme rozvody a máme také potraty. Je důležité porozumět, že toto všechno jsou tabu, která existují, ale ne pro lidi, kteří se potřebují zbavit problémů – musíte jim pomoct. A takto to pracuje. Ale abych byla upřímná, nemusíme mít potraty, dokáže to Paramčaitanja. Paramčaitanja to pro mě dělá. Já to nemusím dělat. Nemusím dělat nic. Je to Paramčaitanja. Je to příjemné, protože ona ví, co je třeba udělat, jak toho dosáhnout. A někdy máte potíže, pak musíte vědět, že jste události nepřenechali rukám Paramčaitanji. Jestliže jí to přenecháte, vše se vypracuje velmi dobře. Takže abyste rozuměli Sahadža józe, první a nejdůležitější věcí je, nakolik se radujete sami sebou? Kolik radosti dáváte druhým? Máte k tomu hudbu a další věci. Říkala jsem, že dnes nechci moc mluvit, ale se Šrí Krišnou nějak nedokážete být zticha. Hraje na murli, na basuri, na flétnu. Podívejte se na Něho. Mluvila jsem k vám, ale On jen hrál na murli. Kromě Gíty moc nemluvil, neuslyšíte Ho mluvit. A také ti, co čtou Gítu, jsou hroznými lidmi, řeknu vám, potkala jsem je – ty, co čtou Gítu. Nerozumí tomu, co je dharma Šrí Krišny. Jestliže nerozumí Šrí Krišnovi, jak budou rozumět Sahadža józe? Takže se všichni musíte cvičit v lásce, v odpouštění, v oceňování druhých, v dávání radosti druhým. Někteří sahadžajogíni ke mně byli také velmi milí. Jednou jsem si šla do obchodu koupit sárí. Pro můj účel bylo hodně drahé, tak jsem ho nekoupila. Pusť to z hlavy. Tato barva mi sluší, fajn, ale to nevadí. Neměla jsem dost peněz, abych ho koupila. Takže ten sahadžajogín to sárí koupil a dal mi ho k narozeninám. A opravdu jsem neviděla, protože mé oči byly plné slz. Jen taková maličkost! Normálně neočekávám, že pro mě něco uděláte. Ale malé, maličké věci vás učiní tak šťastnými. Ale i když tohle pro někoho uděláte, možná to nepochopí, možná si to neuvědomí, možná to nevnímá. Ale když jste sahadžajogíny, tak budete. Takže vám mnohokrát děkuji za to všechno, co jsem vám řekla. Pokuste se těšit sami sebou a dokázat, aby se ostatní těšili vámi. Nechť vám Bůh žehná!