Veřejný program: Podstata Sahadža jógy, 06/06/1983, (nekontrolováno), Londýn, Anglie

Nuže, podstata Sahadža jógy, jsem si jistá, že vám pan Gavin Brown vysvětlil, co to je. A mnozí z vás jsou sami ze Sahadža jógy. Takže vám nemusím vysvětlovat všechny podrobnosti. Ale dnes musíme pochopit jednu věc – že je to velmi vážná doba, do které jsme se narodili, nesmírně vážná. A když se díváme na život, nechápeme, že když propásneme tuto šanci našeho vývoje, nejenže ji propásneme pro sebe, nejenže ji propásneme pro Anglii nebo jen pro jednu zemi, ale propásneme ji pro celé stvoření. Potíž je v tom, že ve jménu Boha, ve jménu evoluce, ve jménu vyššího života se vynořilo tolik falešných lidí, že už není možné nikoho přesvědčit, že v tom zůstalo něco jako Pravda. Za těchto okolností je třeba mluvit o Pravdě. Ale mluvení o Pravdě vám vůbec nedává zkušenost Pravdy. Diskuse o ní vám ji nedá, je to jiná sféra, do které je třeba vstoupit, je to nové vědomí, které musíte získat, abyste pochopili Pravdu. Na což nevím, kolik lidí je připraveno a kolik lidí by ji chtělo poznat, a i kdyby ji chtěli poznat, kolik lidí ji získá. Takže problém je opačný. Není problém v tom, že máme málo lidí, není problém v tom, že vám Sahadža jóga nemůže dát realizaci, není problém v tom, že nepoznáte Pravdu, ale celá situace je taková, že cokoli je falešné, cokoli je podvrh, cokoli je pošetilé, hloupé, to oslovuje masy. Někdy mám pocit, že jsem vyvinula metodu, díky níž mohu dát opravdu masovou realizaci po celém světě. Rozhodně jsem to dokázala. Ale problémem zůstává, že masy nemají zájem. Je jen velmi málo těch, kteří se opravdu dokáží živě zajímat o svůj evoluční proces a chtěli by vyjít z nevědomosti, v níž žili. Ve všech egoisticky orientovaných zemích je velmi těžké prokázat, že jsme stále nevědomí, že toho musíme hodně vědět. Je to velmi obtížné. Protože si myslí – my víme všechno, protože jsme byli na Měsíci, jako Rusové říkají: „Nikdy jsme Boha neviděli, byli jsme na Měsíci, ale Boha jsme neviděli.“ Je to jako říkat, že jsem přišla do třetího patra a Boha jsem neviděla. Kde sídlí Bůh? Kde se v nás projevuje? Jakým způsobem se projevuje, tomu nechceme porozumět. Chceme vidět to, že pokud jsme díky svému úsilí nebyli schopni Boha spatřit, pak neexistuje. Takový je náš postoj. Raději řekněme ‚ne‘ všemu, co jsme nepoznali díky svému úsilí, protože dosud jsme o Něm nevěděli. Takže neexistuje. Takže se v jeskyni otočíte, a když vidíte svoje stíny, věříte jenom v ně a říkáte: ‚Nikdy neexistovalo nic jiného, světlo neexistuje.‘ Takový postoj existuje, respektive se s ním vytrvale setkávám. A někdy nevím, jak jim dát realizaci. Jak jsem řekla, je to naopak. Musíte hledat. Musíte o to žádat. Musíte o to skutečně prosit. Nikdo vám nepadne k nohám a neřekne: ‚Dobrá, dostaneš svou realizaci. Dobrá, měj to proboha, jen to měj.‘ Protože zde se nic neprodává. Jsme tak moc zvyklí na propagaci, že si myslíme, že když se něco prodává, tak vás lidé musí přesvědčovat, žádat, prosit, ‚můžete ušetřit libry‘, víte, výprodej a podobně. Ale nic není na prodej. To je velmi těžké pochopit v současné atmosféře, kdy vůbec nevíme, jestli můžete mít něco, co není na prodej. Ale, doufám, že pomalu to postupně všichni musíme pochopit. Nějak je na tom třeba tvrdě pracovat. Někdy je to velmi frustrující a je to tak hloupé – jak lidé reagují, že prostě nevím, co na to říct. Třeba nedávno jsme měli setkání v Brightonu. Celou dobu jsem se smála, ale je to tak smutné. Nějaký pán přišel na náš program a stěžoval si, myslel si, říkal: „Nahrávali mě na video.“ Kdo měl čas ho natáčet na video, koho zajímalo pořizování jeho fotografií. Řekl: „Jsem generální ředitel.“ No a co? V přítomnosti Božského, co je generální ředitel, co je král? Jen se nad tím zamyslete. Kým je? Co si o sobě myslí? A stěžuje si na nás. Doufám, že kvůli tomu nepůjde na policii. Dokonce i zákony jsou někdy tak hloupé, že nechápu, jak může mít právo si stěžovat, když přijdete na program, kde se natáčí videozáznam se mnou, a když jste vyfotografováni, jak si můžete stěžovat? Mám pocit, že na jedné straně jsou takoví hloupí, zbyteční lidé a na druhé straně takoví velcí hledači. A jak se k nim dostat? Jako diamant pokrytý spoustou bláta. Tolik bláta. Všechno je to bláto. Najít v něm tyto diamanty, ponořit se do tohoto bahna nevědomosti, dostat ven tyto diamanty, které jsou ztracené. Je to taková starost, že mám někdy pocit, že to bahno jim pokryje mozek, ego, všechno, a oni nemusí získat svou realizaci. Je možné, že jim tento bod unikne. Ve skutečnosti Božské neví, co lidské bytosti vytvořily. Opravdu vám říkám, že Božské nemá ponětí, jaké nesmysly jste kolem sebe vytvořili. Všechny druhy nesmyslů jste vytvořili ze své nevědomosti, ze svého ega, ze své volby, kterou jste měli. Nedokážu vysvětlit, proč lidé vytvořili takovou nevědomost, kterou nelze zlomit, nelze ji odstranit. Protože jsou s ní tolik ztotožněni. Je to jako nalepená známka, která nemůže z lidí pryč. A když se něco takového stane, cítíte – Ach, Bože! Celé stvoření bylo stvořeno, uskutečnilo se celé dílo, lidské bytosti se tak dobře vyvinuly, z améby se dostaly do tohoto stádia. A nyní v této moderní době najdete lidské bytosti tak hloupé, tak bláhové a obelhávající ostatní svou hloupostí a bláhovostí. Jak máme přistupovat k lidem, kteří skutečně hledají, kteří byli hledači po celé věky? Ti, kteří hledali po celá léta, všechny své předchozí životy, kteří jsou ztraceni. Někdy je to velmi velké zklamání. Ale přesto doufám v nemožné, doufám, že se dostaneme do všech koutů tohoto vesmíru, kde najdeme všechny lidi, kteří jsou opravdovými hledači. Je to jejich právo na poznání, je to jejich schopnost poznat Božské. Není to pro každého, protože někdo je generální ředitel nebo král nebo něco takového. Co na tom záleží v přítomnosti Boha, budou vytlačeni. Nebude jim dovoleno vstoupit do Božího království. Komu bude dovoleno vstoupit do Božího království? Těm, kteří to poznali. Ani ne těm, kteří o Bohu jen mluví. Těm, kteří říkají: „My jsme uctívači Boha, tolik jsme se toho naučili.“ Těm řeknou: „Dobrá, jděte se svými knihami na místa, odkud jste přišli.“ To, co musíte vědět, je skrze vaše vědomí, ve svém vědomí musíte vědět. Vědomí musí být osvíceno. Není to to, co znáte tímto lidským vědomím, které je stále v bodě, o kterém říkám, že musí tolik růst. Nejprve musí být probuzeno a pak musí růst ve svém světle. Je to tak dlouhá cesta, kterou musíme ujít i po realizaci. Někdy to nezabere žádný čas, aby realizaci získalo mnoho lidí. Vím, že se to stalo u mnoha lidí. Ale oni nevědí, čeho mají dosáhnout. Je to tak strašná věc, tohle ego, že lidé nechtějí vidět, co v sobě nemají, co mají mít a co si zaslouží. Jsou tak ztotožněni s egem a spokojeni s ním, že nechtějí vidět tu krásu, která se v nich skrývá, Ducha, odraz Boží Lásky, která je jako to nejvyšší a nejcennější, co si můžete představit. Nevím, kolik jsem v této Anglii měla přednášek a jak usilovně jsem pracovala. Samozřejmě, že tu jsou výsledky, o tom není pochyb. Ale jde to tak pomalu. Ve srovnání s falešnými lidmi, ve srovnání s umělými lidmi, ve srovnání s lidmi, kteří na vás vydělávají peníze, s těmi, kteří vás vykořisťují, ničí, Sahadža jóga funguje velmi pomalu. Nebyla bych tak zklamaná, kdyby to bylo v době Krista, protože tehdy bylo velmi málo hledačů. Vlastně ani rybáři, které Kristus shromáždil, nebyli hledači. Vy jste hledači Pravdy. A tolik z vás se narodilo jen proto, aby hledalo Pravdu. A kam jdeme? Co pro to děláme? Jaké jsou naše představy o Pravdě? Můžeme mít vlastní představy, koncepce o Pravdě? Není to tak, že nám spoustu představ dalo samo naše ego? Není to tak, že nechceme vidět Pravdu? V této zemi se setkávám s nejrůznějšími lidmi. Musím říct, že jsou velmi vysoce postavení, velmi významní, někdo je lord a někdo je dáma a někdo je další významná osobnost a tak dále. Ale řekli mi: „Kdo se chce změnit?“ Řekla jsem: „Opravdu. To je pravda.“ Protože si myslí, že jsou nejskvělejšími lidmi, jací se kdy narodili, a že si všechna svá panství a tituly vezmou s sebou do nebe. Řekli: „Kdo se chce změnit?“ Řekla jsem: „Dá se k tomu říct taková spousta věcí, ale jestli se nechcete změnit, tak to je definitivní konec, úplný konec. Nemůžete s nimi mluvit.“ Teď musím říct, že tohle může fungovat jen s lidmi, kteří hledají, kteří chtějí skrze své vědomí poznat, co je Pravda. Musíte poznat svého Ducha. Bez poznání svého Ducha nemůžete vědět, co je Pravda. Cokoli vám budu říkat, je plýtvání, naprosté plýtvání, protože dnes nemáte to vědomí, abyste věděli, o čem mluvím. Takže první věc je, že vás žádám, abyste se stali Duchem. Je to tak jednoduché. Stejně jako když se mám podívat do vaší kůže, budu muset použít mikroskop. A lidé pak řeknou: „Dobře, přes mikroskop vidíte, co pouhýma očima vidět nemůžete.“ Ano? Dejme tomu, že si budu chtít poslechnout něčí srdce, pak mi lidé řeknou: „Použij stetoskop, jinak si něčí srdce poslechnout nemůžeš.“ Fajn. Tehdy to nezpochybňujete, že ne, prostě si ho nasadíte a snažíte se poslouchat. Proč to ohledně Ducha neuděláme stejným způsobem, proč neuděláme to, co je vám řečeno, že musíte získat svou realizaci, že se nejprve musíte stát Duchem, že dokud toto vědomí není osvíceno Duchem, nemůžete vidět. Je to jako říkat něco o barvách slepému. Musíte otevřít oči, ale ani tuto jednoduchou věc lidé nepřijímají. Důvodem je, že lidé jsou velmi naivní. Nevědí, co to je, a také to nechtějí pochopit. Když vidíte, že někde stojí strom, a je tam mnoho stromů, musíte také vědět, že k nim patří kořeny. Ale někdo vám řekl, že tam jsou kořeny. Nemusíte tomu věřit, ale proč se o tom nepřesvědčit, o to jde. Proč se nepodívat, jestli tam kořeny jsou, nebo ne? Dejme tomu, že řeknu: „Ať už jste venku jacíkoli, uvnitř jste mnohem víc.“ Tak proč se na to nepodívat? To je jednoduchá otázka, kterou bychom si měli položit: „Proč bych měl tomuto vidění klást jakékoli překážky, když mi to dá jen to nejlepší na tomto světě. Pokud mi to dá, byť jen náznak, té krásné věci zvané Duch, proč to nemít?“ Nemusíte za to platit, nemusíte se kvůli tomu namáhat, nemusíte dělat nic, ale musíte si to přát. To je to, o co mi jde, že když si to nebudete ze srdce přát, tak Bůh vám nepadne k nohám: „Nyní po mně, prosím, prahněte,“ že ne? Je to tak jednoduché, a pokud, vy lidé, pochopíte, že po tom musíte opravdu toužit, protože je to takový začarovaný kruh, musím vám říct, že tato Kundaliní (není zde obrázek), tato Kundaliní je čisté přání uvnitř vás. Je to přání, které se ještě neprojevilo, ještě není probuzené ve smyslu, že působí, ale ještě se neprojevilo. Je-li tomu tak, jak moc je důležité, abyste měli přání být zajedno s Božským, být v józe, být zajedno se svým Duchem. Toto přání musí být silné, pokud to není silné přání, napadáte svou vlastní Kundaliní, jste proti Kundaliní a Kundaliní pak nebude stoupat. Ale čeho tento mozek dosud dosáhl? Jen se na to podívejte. Musíte pochopit, čeho jsme tímto mozkem dosáhli? Například ten hloupý ředitel, jen se ho zeptejte, co dobrého pro někoho udělal? Co ví o duchovním životě? Čemu rozumí z Kristova života? Ale když pošle dopis, noviny jsou velmi ochotné to napsat. Jen se podívejte na celou tu hloupost. Bez pochopení toho, že cokoli, co má jít k masám, by mělo být něco rozumného od rozumného člověka, který má být autoritou v duchovním životě, o kterém mluví. Co dobrého ten chlapík udělal, to nikdo neví. Ale když já něco napíšu nebo nějaký sahadžajogín řekne: „Podívejte, příchodem do Sahadža jógy jsme se zbavili všech svých špatných návyků, vyléčil jsem se z rakoviny,“ nikdo vás nebude poslouchat. Myslí si, že jste blázen. Ale když něco napíše takový člověk, tak to zveřejní. Takže to velmi jasně ukazuje, že žijeme s lidmi, kteří jsou opravdu nejen blázni, ale jsou to naprosto hloupí lidé, kteří nemají vůbec žádný smysl pro to, jak mají žít a jak se mají posunovat. Tohle jsme se dozvěděli o tolika lidech, že někdy to musíte vzít na sebe, jít do toho a zjistit, co je pravda. Jste to vy, kdo to musí zjistit. Víte, bylo by to něco podobného, jako když teď řeknu: „Tohle je místo, kde je spousta diamantů,“ řekněme, že to řeknu, nebo: „Tohle je jeskyně, ve které, když se tam přesunete, je spousta zlata.“ To zlato odtamtud nepřijde, že ne? Je to tak jednoduché. Chcete-li zjistit, jestli tam to zlato je, nebo není, musíte jít směrem k němu, ale neříkám, že k něčemu máte jít nebo dělat něco takového, jen si to musíte přát a přát si to ze srdce. Je pro mě nemožné vypracovat Kundaliní, pokud si to nepřejete, protože přání, čisté přání, je Kundaliní. Chápete teď můj problém? Čisté přání je Kundaliní, a pokud jste proti svému čistému přání, co s tím mohu dělat? Mohu ji přinutit? Nemůžete ji vytlačit, chápete, jako semínko, když chcete, aby vyklíčilo, musíte ho vložit do Matky Země, ale nemůžete z něj vyjmout kousek semínka a vzklíčit ho, že? Je to živoucí proces a pro tento živoucí proces musíte mít čisté přání. A pokud tu toto přání není, mám pocit, že si rozbíjím hlavu o kameny. Takže je důležité, abyste pochopili, že musíte mít toto přání, které je nejvyšší. Ale pokud jste spokojeni s věcmi, které jsou zbytečné a nesmyslné, tak co s tím mám dělat? Teď mi jen řekněte jak někoho, kdo se zajímá o věci, které jsou nesmyslné, přivést k rozumu. Myslím, že neexistuje žádná psychologie, která by je přivedla k rozumu, protože musíte mít přání být v pořádku. Ale je to něco tak vrozeného, samotný proces je živoucí a nefunguje, pokud lidé nemají čisté přání. Tohle bylo napsáno už dávno. Nedá se to změnit, nedá se to vnutit, nedá se to nějak vysvětlit, ani o tom diskutovat, ani se o tom hádat, nedá se s tím nic dělat, musí to ve vás zafungovat. A teď, i když to na někom vypracujete, je možné, že ten člověk nedosáhne požadovaných výsledků. To je možné. Může, ale nemusí. Takže když je situace tak obtížná a když jsou děti navíc tak neoblomné, co může matka dělat? Natlačit je do toho. Víte, mám velké obavy, že toto ego, které je někdy tak sobecké a domýšlivé, se samo uspokojuje a je velmi šťastné, a nedovolí vám, abyste se dostali do toho bodu, kde skutečně stojíte, kde máte všechny své síly, kde jste pánem svého bytí. Nedovolí to. Ztotožnění se s egem je tak velké, že je snadné chytit býka za rohy, ale provést člověka orientovaného na ego praxí Sahadža jógy, je velmi obtížné. Dnes jsem spíše v náladě, řekla bych, mírného znechucení, ale přichází na mě i druhá nálada – naprostého soucitu a obrovské lásky. Že bych nějak měla něco udělat, abych těm lidem vnesla do hlavy rozum. Něco by se jim mělo stát, protože jinak to, co vidím, je naprostá katastrofa. Přijde to, věřte mi, přijde to. Nechci vás strašit jako paní Thatcherová o Rusech. To může být jen představa. Ale tohle je skutečné a já vám říkám, že to k nám přijde. Přijde to jako nemoci, sebezničení. Ale největší věc je selhání samotného Boha, že nedokázal komunikovat s vámi, lidmi, kteří jste byli speciálně stvořeni, kteří jste byli přivedeni na tuto Zemi v tomto čase, kteří máte mít Království nebeské. A najednou zjistíte, že všichni propadli sítem. Sahadžajogíni se také někdy cítí velmi frustrovaní, já vím. Ale ať už je to jakkoli, pokud jde o mě, mám teď obrovské přání. Ale jsem natolik bez přání, že ani toto přání nemusí fungovat. Víte, jsem člověk bez přání. Co s tím naděláte. Takže žádám sahadžajogíny, aby měli přání, aby lidé měli tuto velkou touhu stát se Duchem. To je to největší, co můžeme dát svým bratrům a sestrám, potomkům, lidem, kteří jsou dnes dětmi, tomuto krásnému světu. Potřebujeme tato krásná světla a krásný čas, kterým se všichni mají těšit. Doufám, že ti, kteří přišli poprvé, pochopí mé obtíže a pokusí se vynasnažit, aby si přáli pouze svoji seberealizaci a nic jiného. Přejte si jen toto. Žádám vás, abyste si přáli svou seberealizaci a zapomněli na všechno, dokonce i když jste generální ředitel nebo možná král Jiří V. Raději zanechte všechny své pozice venku a jen si přejte, abyste se stali Duchem. Víte, rozdíl mezi mnou a Kristem je tento – byl už tak znechucený, že řekl: „Nechte mě ukřižovat.“ Samozřejmě to bylo v plánu, že má být ukřižován. Ale chci říct, že to teď problém nevyřeší. Musím se postarat o to, abyste všichni nějak dosáhli svého vzkříšení. Je to jako přání matky, která chce vykoupat dítě a nějak ho očistit. Takže jakýmkoli způsobem chcete – ať už chcete čokoládu, nebo ať chcete trochu pokárání, nebo jakkoli chcete, jsem ochotná to vypracovat, ale prosím, alespoň si přejte, abyste měli svou seberealizaci. Nechť vám všem Bůh žehná! Doufám, že ti, kteří dostanou realizaci, se skutečně usadí, pochopí, že je to dnes vaše zodpovědnost, že jste se narodili tady v této zemi, což je pro mě a pro Sahadža jógu výjimečná věc, a že byste měli získat seberealizaci, velmi dobře ji pochopit, strávit ji a vrůst do ní a stát se velmi, velmi silnou osobností, kterou máte být. Ale i taková maličkost, jako když řekli: „Sundejte si boty.“ Protože, víte, boty vás trochu stahují. Dokonce i jen o tolik, když je požádáte – ‚Ách‘ – jako bych po nich chtěla sto liber! Ani takovou maličkost nechtějí udělat, a proč jsou tady, to nechápu, takovou dálku jdou kvůli čemu? Nechcete získat svou realizaci? Nechcete získat největší požehnání Božského? Co mám tedy dělat? Jak s vámi mám jednat? Možná jste velmi vzdělaný člověk, dobrá, vzdělaný člověk, ale dosud jste nic nepoznali. Děje se to v případě guruů, děje se to v případě všech, drží se gurua, drží se gurua, kterého se nemohou vzdát, ať je jakýkoli, je to další druh ega, protože si myslí: ‚Dobrá, udělali jsme něco špatného, co je na tom, když jsme to udělali, tak jsme to udělali a pokračujeme.“ Toto je další kategorie lidí, kteří se nechtějí vzdát ničeho, co je nesmyslné. Pak je třetí kategorie, která jen čeká: „Dobrá, ať přijde katastrofa. Čekáme na ni,“ chci říct, že mi řekli: „Matko, to nevadí, nedělejte si starosti, my čekáme na katastrofu. Kdy přijde? Jen nám to řekněte. Všichni netrpělivě čekáme. Jestli přijde, tak je to moc dobře, teď jsme s takovou situací smíření.“ Na pařížských ulicích, najdete mnoho takových, kteří diskutují o tom, kdy se potká deset hvězd, takže se všichni srazíme a bude z toho pěkná kaše. Musím vám říct, že z nás žádná kaše nebude, ale něco strašného, co je tisíckrát horší než to, co děláte na pařížských ulicích. Ale tento přístup tří typů lidí, nevím, říkám si, že teď už jsem v Londýně tolik dní a blíží se čas mého odjezdu a já nevím, co se teď stane, protože sahadžajogíni jsou sami zoufalí a všichni se chtějí usadit v Indii. Nedovolím jim, aby se v Indii usadili, dokud nebude mít realizaci alespoň polovina Angličanů. Ano, to je zcela jisté. Jestli si myslíte, že když tam teď Matka odjela, tak si vezměme svá zavazadla a usaďme se v nějakém pěkném ašrámu a užívejme si, nic takového! Musíte tvrdě pracovat. Musíte nějak dát realizaci alespoň polovině Britů; pokud to nedokážete, nemůžete si užívat odpočinku a já si také nebudu moci za svého života odpočinout, pokud se toto nestane. Doufám, že všichni chápete moji starost, mou obrovskou starost a lásku ke zdejším Britům, kteří musí pochopit, jaké je jejich místo v tomto velkém Božím díle a jak k tomu mají přistupovat. Nechť vám všem Bůh žehná!