Sahasrára púdža: Dosažení dokonalého stavu, 09/05/1993, Cabella, Itálie

Dnes jsme tu proto, abychom oslavili den Sahasráry. Nebylo pro Mě příliš obtížné otevřít Sahasráru, protože na světě bylo tolik hledačů. Protože jsem, samozřejmě, studovala také permutace a kombinace, kvůli kterým vy všichni svým způsobem trpíte. A také, nadešel ten správný čas. Vnímala jsem strašné guruy, kteří jsou opravdovými ďábly, snaží se zmocnit se všech hledačů. Cítila jsem, že je nejvyšší čas otevřít Sahasráru. Nebylo to jako Ježíšovo ukřižování, v žádném případě. Tehdy člověk musel projít mnohým tapasja což je to, čím prošel On. Ale v této moderní době je to, co víte, mnohem důležitější, než to co děláte. Nyní zde působí celosvětové vědomí, možná kvůli médiím, kvůli komunikačním prostředkům, kvůli cestování, takže lidská mysl mnoho zná. Někdy toho zná tolik, že to mozek ani nedokáže unést. Je tak přetížen myšlenkami a lidská mysl také neustále dychtí porozumět, absorbovat a zapamatovat si všechno, co považuje za vědění. Postrádá však rozlišování. A pak je v mozku člověka moderní doby nashromážděno všechno možné, zvláště s příchodem všech těch médií – televize, počítačů. Nejsou to média, ale opět ten komplikovaný mozek. Člověk musí znát toto všechno dobře i po technické stránce. A tato technika, když jí rozumí, může dělat mnoho věcí, mnohem více věcí, než mohli vaši předkové. Takto materialismus započal svůj vlastní vývoj v myslích lidí. Takže prokletím lidských bytostí byl tehdy materialismus, kdy jsem cítila, že je nutné otevřít Sahasráru. Předtím byli lidé jednoduší, nevinní. Všichni věřili v Boha. Nikdy nepochybovali. A dokonce ani nehledali pravdu. Tento přílišný materialismus vytvořil mezi lidskými bytostmi takové soupeření, takové pokrytectví, že si lidé začali uvědomovat, že to není čestné. Materialismus nedává radost. Z materialismu nemůžete získat klid. A to se začalo rozvíjet v jejich vědomí, že toto není vše, čeho můžeme dosáhnout. Že tohle není to, co musíme znát. Že to není to, co nám dá radost a klid. Obzvlášť po válce začalo toto vědomí silně narůstat mezi mladými lidmi. Také proto, že nyní lidské vědomí dosáhlo stádia mozku. Proto začali více znát, lépe absorbovat a lépe uchovávat. Vezměte si dnešní malé dítě, zná mnohem více, než jste znali vy třeba i v pětadvaceti. Protože se od něj očekává, že bude znát všechno. Nebyl zde tedy žádný pohyb směrem k poznání, co je pravda. Ale jak toto vědomí rostlo více a více, na této Zemi bylo stvořeno mnoho hledačů. Tolik lidí, kteří nikdy netušili, že jsou hledači, začalo náhle hledat. Protože je toho, řekla bych, plná atmosféra. A tak se zrodila nová kategorie lidí, kteří si uvědomili, že musí najít pravdu. To vše tedy probíhalo v době, kdy měla být otevřena Sahasrára. A tak se to stalo. Pro nás sahadžajogíny je samozřejmě Sahasrára ta největší událost. Nebo by se dalo říct, že jakoukoli práci všechny Inkarnace, všichni mudrci a světci a proroci udělali, toto je vyvrcholení. Oni to dělali pro jednotlivce, ale udělat to pro masy, aby se to dostalo do všech koutů světa, to je konečné završení veškerého duchovního růstu kdekoli, v každém náboženství, skrze všechny velké Inkarnace a proroky. Co oni naznačovali o budoucnosti, o čem hovořili, že máte poznat sami sebe, že musíte nalézt sami sebe, že se musíte stát realizovanou duší, že byste měli mít Átma sákšatkar, že byste měli být vali, všechny tyto předpovědi… I buddhisté vědí, že má přijít Matréja. Ma-tréja. „Ma“ je Matka – třikrát. Trigunátmika. I Řekové měli Athénu se třemi silami v Ní. Všichni tedy předpovídali tento čas. A ten čas nadešel a to je to, co nazývám časem dozrávání, a tím ovocem jste vy, lidé. Toto vše je tedy nedílnou součástí, můžeme říci, kosmického koloběhu různých období, že nadešel tento krásný čas a jako kolo času se musí otáčet a jít kupředu. Začala Sahadža jóga – samozřejmě ve velmi malém měřítku, ale nyní se velmi rozrostla, po celém světě. A je zde další věc, která se udála, která je velmi pozoruhodná, že dosud byli lidé zvyklí meditovat o samotě a možná jeden z nich dostal realizaci, tehdy zde však nebyl fenomén hromadné realizace ani hromadné meditace. Všichni mizívali někam do ústraní, na tichá místa, kde sedávali a meditovali. Ale tato hromadná realizace, hromadná meditace, masové porozumění a učení se o vaší bytosti, to jsem si ani Já nepředstavovala, že to bude v takovém rozsahu, že to půjde do takové míry, mílovými kroky. Obzvlášť tento rok se to dostalo do úplně nové dimenze, myslím, všude. A vše negativní je odhalováno, a to ve většině zemí. Takže, když byla otevřena Sahasrára, Kundaliní se začala pohybovat směrem k této Boží síle, spojila se s ní a po celou dobu ve vás proudila, až nastal stav Nirvikalpy. A když prochází Sahasrárou, je třeba vědět, že Sahasrára musí být čistá, aby ten tok Boží síly procházel, pronikal bez jakýchkoli překážek, aniž by se znečistil, aniž by se dostal do jakýchkoli problémů. Dostat se tedy na tuto úroveň, do tohoto stavu, to se všichni sahadžajogíni snaží vypracovat, což Mě těší, také jejich vlastními individuálními meditacemi, aby tento růst mohl nastat. Takto dosáhnete úplného osvícení. Ale pak je třeba se ptát – k čemu vlastně? Jaký to má smysl? Jaký je cíl? Cílem je, že se váš cíl ztratí. Již nikdy se neženete za žádnými cíli. Tento hangár byl postaven tak dovedně a nic jsme za to neplatili. Každý zde pracoval dnem i nocí, v deštivém období, až jsem se o ně obávala. Ptala jsem se: „Co se to děje?“ Řekli: „My si to užíváme, Matko.“ „Co si užíváte?“ „Užíváme si déšť. Je to fajn. Užíváme si zimu, nevadí nám. Užíváme si všechno, zvedání všech těchto těžkých věcí, užíváme si úplně všechno.“ Dočista Mě tím překvapili. Nikdo si nestěžoval, každý byl prostě v plném nasazení postavit pro vás tento stan. Takže jakmile máte Sahasráru čistou, stane se to, že tento tok radosti vám vůbec nedovolí myslet si, že se namáháte nebo něco děláte. Obyčejně, když někomu řeknete, že toto je třeba postavit, udělá: „Áááh.“ Někdo by se složil a někdo by řekl: „Ach, to bude trvat nejméně rok.“ Pak se začnou vymlouvat. „Tento stožár není dobrý. Toto není dobré. Takto to nebude stát. Tohle je k ničemu…“ Nakonec zjistíte, že nic není hotové a že to takhle bude ležet roky. „Raději sežeňte někoho jiného. Raději zaplaťte někoho jiného.“ Vše se neustále odkládá a nic není hotové. Ale zde ani necítíte, že něco děláte. A když necítíte, že něco děláte, jak byste se pak mohli ptát: „Proč?“ Jelikož Já každopádně nedělám nic, neptám se: „Proč?“ Nebo ano? Já každopádně nedělám nic. To je ten stav, kdy pracujete podle Božího plánu. Děláte spoustu práce, ale nikdo necítí, že by něco dělal. Všichni si myslí: „My si to jen naprosto užíváme, nic neděláme.“ Tento stav je požehnáním Sahasráry, protože jedině váš mozek vymýšlí všechny ty práci šetřící zlepšováky. Mám na mysli, že když někomu řeknete: „Jdi a zavolej tomu člověku,“ je-li to soudobý člověk, ihned namítne: „On tam teď asi nebude. Bůh ví. Tak k čemu to? Možná nefunguje telefon.“ „Ale proč se nejdeš podívat? Proč se nejdeš podívat, jestli telefon funguje nebo ne?“ Nedjříve vám dá 100 + 1 vysvětlení, že to možná nevyjde, že se možná něco pokazí a – jen se nejdříve snaží ušetřit si práci. Toto je jeden z triků mozku. Takže tato inteligence vás neustále podvádí. Dává vám racionálnost na všechno. Jako člověk, který zabil svého otce. Zeptáte se ho: „Proč jsi ho zabil?“ „Proč ne? Byl tak starý. Trpěl a já chtěl všechen jeho majetek, tak jsem si říkal, že je lepší ho zabít.“ Když například královna Victorie velmi zestárla, její syn uvažoval: „Nikdy se nestanu králem jestli to s ní takhle půjde dál.“ Mozek tedy začne dávat spoustu vysvětlení a klamů – díky racionalizování. Dává racionalitu a rozumovost, což není nic než ego nebo vaše podmíněnosti. Vaše ego vám říká: „Ne, to není dobré,“ a toho názoru se držíte. „To není dobré.“ Pak se vás někdo jiný může ptát, proč to není dobré. „Myslím, že to není dobré, to si myslím.“ Nebo někdo řekne: „Věřím, ale proč?“ Ale v Sahadža józe je odpověď jednoduchá. „Proč to děláš?“ „Protože mě to baví.“ Jaká bude další odpověď? „Proč si s tím děláš starosti?“ „Dělá mi to radost.“ Pak jsou ale lidé, kteří to říkají kvůli svým zvyklostem, „Ó, já si to užívám.“ Někdo řekne: „Chutná mi můj drink.“ Někdo může říci: „Rád chodím do kostela.“ Někdy řeknou něco jiného v tomto duchu. Užívají si něco, co, podle Sahadža jógy, si my nikdy užívat nemůžeme. Toto jejich potěšení však není kolektivní. Nikdo je nepodporuje. Někdo například řekne: „Mám rád alkohol.“ Nikdo nepostavil žádný chrám nebo sochu alkoholikovi. Viděli jste to snad někde na celém světě? Takže, třebaže řekne: „Užívám si to,“ nemá to podporu společnosti. Lidé mohou říct: „Baví mě krást.“ Mohou říci: „Rád zabíjím,“ to je však velmi svévolné, velmi individualistické a společnost to nikdy nepodporuje, ani moderní společnost, a vždy na to reaguje. Ale v Sahadža józe to tak není. Když řeknete: „Baví mě to,“ říkáte to proto, že nemáte žádné ego a žádné podmíněnosti. Je to jiná situace, protože nyní je otevřena Sahasrára. Na jedné straně tedy ustoupilo vaše ego, na druhé straně skončily vaše podmíněnosti. Už nejste podmínění. Když například hovoříte s katolíkem – začala jsem mluvit o Kristovi. Okamžitě řekl: „Matko, prosím ne.“ Řekla jsem: „Mluvím o Kristovi, ne o katolictví. Co tě tak děsí na mluvení o Kristovi?“ „Matko, neměli bychom se stát znovu katolíky, víš. Toho se obáváme.“ Ale Ježíš nikdy nezaložil katolictví. A tak si rozvinuli v mysli takové rušení podmíněností, že to začali vnímat tak, že vše, co ti lidé dělali, bylo špatné, a vše, co jsem dělal, bylo naprosto špatně a už to dělat nebudu. Je to velmi běžná záležitost. Viděla jsem, že lidé, kteří uctívali Ježíše, nyní raději uctívají Ganéšu. A ti, kteří uctívali Ganéšu, raději uctívají Krista. Přitom je to totéž. Jméno je jiné, jinak je to úplně stejné, ale oni to takto mají raději, protože Kristus pro ně znamená kněze, zpověď, růženec a také hřbitovy. A tohle už nechtějí. Tyto podmíněnosti, samy o sobě, začnou ukazovat jejich pravou podobu jako ďábelskou a sahadžajogíni se tomu chtějí vyhnout: „Oh, nemám s nimi vůbec nic společného.“ Vzpomínám si na začátky, měli jsme mezi sebou asi šest nebo sedm hippies z Anglie, kteří přijeli do Rahuri. Měli jsme program, kam přišlo pět, šest opravdových hippies. Byli tam tedy hippies, kteří se stali sahadžajogíny, a skuteční hippies, kteří přišli na program. Jen jsem tam takto seděla a oni náhle řekli: „Ó, to né!“ „Co se stalo?“ ptala jsem se. Jako by tam vnikl nějaký had nebo co vlastně. Bývali hippies! A kvůli odbourávání svých podmíněností prostě nesnesli tytéž hippies, kteří vcházeli dovnitř. A to proto, že začnete jasně, velmi zřetelně vidět, že všechny tyto podmíněnosti nás úplně zaslepily a svedly nás do bezútěšné pustiny. Samozřejmě, co se týče ega, na Západě si ho lidé velmi uvědomují. Ptala jsem se ženy jednoho lídra: „Proč svému manželovi nepomáháš?“ Řekla: „Matko, obávám se svého ega.“ Zeptala jsem se: „Proč?“ „Jak začnu dělat nějakou práci, ego by se mohlo znovu rozvinout, čehož se dost obávám.“ Velmi silně si uvědomují, že ego by se nemělo vrátit. Jeden chlapík, který za Mnou přišel a se kterým jsem mluvila, pak prostě utekl. Zeptala jsem se: „Co se stalo?“ Odpověděl: „Nic, jen že lidé, kteří se dostanou blízko k Matce, si vždy rozvinou velmi silné ego. Nechci k Ní být tak blízko.“ Je to tedy taková… mysl, která vnímá šílenství, která vidí vyšinutost, která vidí nezralost, která vidí vulgárnost, vidí klam, pokrytectví, vše vidí tak jasně. A v tomto stavu, začne být zmatený a značně rozrušený, chce se mu od každého utéct. Pak máme nějaké sahadžajogíny, kteří mají problémy, kteří přicházejí do Sahadža jógy s problémy. Pak je ti lidé vidí s těmi jejich problémy, které stále přetrvávají. Tehdy to Sahasrára odmítá akceptovat. „To je hrozné. Byl jsem jako on. Ne, ne, už nikdy více. Už nechci být takový.“ Mají tedy odpor k tomu člověku, který je stejný, jako bývali oni. Prostě ho nemohou snést. Nedokážou k němu být tolerantní. Na to bych vám řekla, že stále musíte růst. Musíte růst. Vaše Sahasrára se musí vyčistit takovou rychlostí, na takovou úroveň a do takového stádia, že tak jako mýdlo vyčistí vše, měla by ona očistit vše ostatní, nebát se ničeho, nemít žádné obavy z podmíněností nebo ega druhých. To je ten stav, kterého musíme dosáhnout. Dnes je den Sahasráry, je to dvacátý třetí den Sahasráry a neměla bých očekávat příliš. Nechci to příliš rozvádět, ale přeji si a doufám, že všech tisíc plátků vašich Sahasrár bude tak očištěno, že nikdy od nikoho nic nechytíte; že se nikdy nebudete nikoho bát. Budete mistry všech druhů léčebných metod a také budete těmi, kteří mohou druhým poskytnout útěchu a klid. Budete těmi, kteří budou organizovat veřejné programy, budete těmi, kteří budou zodpovědni za Sahadža jógu. A až se to stane, pak uvidíme, že těchto tisíc plátků Sahasráry se otevřelo. Těchto tisíc plátků ještě není probuzeno. Ony představují tisíc různých sil Bohyně, minimum z minima. Těchto tisíc můžete sami otevřít svou introspekcí, díváním se na sebe, utahováním si ze sebe. „Poznej sebe sama“ znamená znát se, i se všemi svými defekty a také potenciálem, který máte, a všemi dobrými stránkami, které máte. Pokud jde tedy o vás, když se na sebe díváte, měli byste se prostě postarat o nápravu defektů, které máte. „Proč se takto chovám? Proč se tolik prosazuji? V čem to vězí? Proč se nevidím jasně?“ S takovou transparentností své Sahasráry, uvidíte své srdce, svou mysl, sebe sama naprosto jasně, co s vámi není v pořádku. Tato transparentnost může přijít pouze, když máte opravdu čisté přání, Šuddha Ičča, přání být na té úrovni. Není zde ale žádné soupeření mezi „a“ a „b“. Neříkáme: „Dostáváš první cenu za projítí Sahasrárou,“ ani neříkáme: „Ty dostáváš druhou cenu.“ V Sahadža józe neexistuje nic takového jako první, druhý, protože neběžíme závod. Mezi námi není žádné soupeření. Cokoli děláme, je pro naši vlastní spokojenost. Zkuste si něco představit. Je pět lidí, kteří běží. Pak musí myslet na to, který z těchto pěti lidí doběhne jako první. Tady je to naopak. Pět lidí medituje. A každý individuálně musí sledovat, jestli z toho cítí uspokojení, nebo ne. Nikdo jiný vám žádný certifikát nedá. Jste to vy, kdo musí sám sobě dát certifikát, poctivě. Je to úplně jiná situace. Jste to vy, vaše Sahasrára a vaše pozornost. A vy musíte ve svém nitru vidět: „Jak dalece jsem uplatnil své vlastní síly, své vlastní milosrdenství, svůj charakter?“ Budete to muset prověřit sami. Jste to vy, kdo to posuzuje. Jestliže jste tím, kdo běží, a jste tím, kdo to posuzuje, aniž by běžel, kde je pak místo pro soupeření? Celé se to rozplyne do ztracena. Jak jsem vám to onehdy připodobnila, že když se díváte do zrcadla, pak jste ten, kdo pozoruje, váš odraz je to, co je pozorováno, a pak je zde ta činnost pozorování. Jste tedy ve třech dimenzích. Řekněme však, že se vy sami stanete zrcadlem. Pak se celý ten proces obrátí. Vidíte sami sebe. Nemusíte se dívat, protože se vidíte neustále. Je to prostě spontánní. Stejným způsobem, když se to dostane do Sahasráry, pak sama vaše Sahasrára vám dává úplnou představu o tom, jak na tom jste. Ta diagnóza přichází z vaší vlastní Sahasráry. Vaše vlastní Sahasrára vám říká, která centra jsou napadena, protože všechny píthy těchto sedmi center jsou v Sahasráře. Jako by se teď Sahasrára monitorovala a podávala vám zprávy: „Podívej, toto nemáš v pořádku, toto není dobré, toto máš špatné.“ Sahasrára je tedy nejlepším spojencem, jakého máte, dává vám pravdivé informace o vás samotných a nejlepší na tom je, že se napravíte. Musíte se tedy zaměřit na dosažení tohoto dokonalého stavu. To je to, co musíte dělat. Jakmile dosáhnete toho dokonalého stavu, dosáhli jste cíle, už vám nezbyl žádný cíl. Jako třeba osvětlení tady, dokud jste museli připravovat světla, museli jste těžce pracovat, připravit světla, dát je správně, udělat vše, co bylo třeba. Ale jakmile je to hotovo a přijde do nich světlo, pak je prací světel dávat světlo. Ta první funkce tedy skončila. A ta druhá funkce je vrátit to. Dosáhli jste cíle, své cílové stanice. Například, musela jsem přijít sem, ano? Urazila jsem tedy celou tu cestu ze svého domu – nasedla jsem do auta, pak jsem přišla a posadila se zde. Tato část teď skončila, už není. Teď už nemusím chodit, jinak bych tady celou dobu pobíhala. Všechen ten šílený závod tohoto mozku ustane. K čemu by se teď měl používat? K užívání si klidu, k užívání si radosti, k užívání si kolektivity. Takže ta dřina nebo ta těžká práce nebo také lze říci – to plánování budoucnosti končí. To hlavní teď máte, tak se tím raději těšte. Je to, jako když přicházíte zvenčí, běžíte, jste velmi hladoví, už chcete být doma. A jakmile přijdete domů, dostanete najíst. Co je teď vaším cílem? Nic, jen si užít to jídlo, za kterým jste se hnali. Když i poté začnete utíkat, pak lze říct, že je to absolutní hloupost. Ta schopnost užívat si však přichází pouze, když je vaše Sahasrára absolutně otevřená, jinak ta schopnost těšit se je mnohem menší. A stanete se člověkem, který se stále za něčím honí, čeho nikdy nedosáhne. Takových je mnoho. Celý život jsou jako šílení, víte. Pracují od rána do večera, každý den, a nedosahují ničeho. Druhý den znovu vstanou, znovu běží, celý život se takto honí, dokud nemají nohy v hrobě, stále by se honili. Po příchodu do Sahadža jógy však všech těchto činností zanecháte a přenecháte je na vypracování své Sahadža józe, své Sahasráře, aby to vypracovala. A to funguje. Nemusíte spěchat. Nemusíte být tak kompetentní. Nemusíte si všechno zapisovat. Nemusíte myslet na to, abyste všechno naplánovali. Všechno se prostě vypracuje a vypracuje se to krásně. To jediné, co člověk musí dělat, je akceptovat, že vše, co se děje, je pro naše dobro. I v těch drobných, nejmenších věcech. Za dnešním zpožděním púdže je přání některých lidí, kteří vám chtěli dát určité… neměla bych to říkat, ale chystalo se zde jakési tajné představení a oni nechtěli, aby bylo světlo. Tak přemýšleli: „Jak to bude – púdža skončí kolem páté, pak v šest budou jíst jídlo, ale slunce nezapadne do devíti hodin, tak jak jim to můžeme předvést?“ Dobrá, mějte to v noci. Uvidíte to v každé drobnosti. Někteří lidé jeli z Indie a měli odtud přivézt Mé dva kufry, ale oni jim je nechtěli povolit, řekli, že mají nadváhu, že jsou příliš těžké. Nevěděli, co si počít. Mysleli si, že by je měli poslat zpátky a mohly by dorazit později, do Guru púdže. Říkali si však, že zde musí být nějaký plán, nějaká hra. To letadlo mělo devatenáct hodin zpoždění, tak si mysleli, že v tom musí být nějaká hra. Na noc je ubytovali v nějakém turistickém hotelu. Příštího rána potkali dva další Indy, sahadžajogíny z Puny, dva chlapce. Tím se to vyřešilo. Má zavazadla mohla jet na jejich jména a takto se dostala sem. Ale oni se vůbec nenudili, devatenáct hodin. „Měli jsme se spolu dobře, Matko. Radovali jsme se a povídali si,“ hotovo. Nikdo nevnímal, jak ubíhá čas. Jinak by kdokoli jiný spořádal celý letištní personál a rozbil všechny telefony. Čekat devatenáct hodin! „Můj Bože, co to má znamenat?“ Každý by to dal do novin, jako ten nejhorší zločin! Zatímco tito dva si pěkně užívali život. My jsme totiž ztratili tu vidinu cíle. My nemáme žádné cíle. Chceme se jen radovat. Je to velmi, velmi velká věc, která se stala, protože, jak víte, radost v Sahasráře je niránanda. Niránanda. Samozřejme, Nira je také Mé jméno, znamená to však čistou absolutní radost. Niránandu. A tato niránanda, tato radost nemá žádné další odstíny. Je to prostě čistá, čistá radost. Bez přemýšlení, prostě se vlévá. Nakonec, k čemu jsou všechny činnosti? K dosažení nějakého potěšení, nějakého vzrušení a také někteří lidé věří že radosti. Není to tak. Jen po otevření a vyčištění Sahasráry poznáte, co je radost. Neumíte vysvětlit, jak spolu můžete takto strávit hodiny. Lidé to nechápou. Například i náš starosta Mi povídal: „My nedokážeme sedět v kostele déle než patnáct minut. A tady lidé sedí celé hodiny! Patnáct minut nedokážeme sedět a tito lidé sedí takovou dobu. Co tam dělají? Čím se baví? Jak spolu mohou sedět hodiny, aniž by něco řekli, aniž by upustili i jen špendlík, jen tam celou dobu takto jsou. Co jste jim to dala? Co z toho mají?“ Toto je velmi překvapující a pozoruhodné, že tito lidé, kteří ani nejsou sahadžajogíni, jasně vidí, že se ani trochu netrápíte, že si absolutně užíváte život. Ať děláte cokoli, není to důležité – ať už pracujete v kanceláři, nebo venku, důležité je, že jste plni radosti, že se vším těšíte. To je ta nejdůležitější věc v životě, kterou můžete mít jedině prostřednictvím Sahadža jógy, protože vaše Sahasráry jsou otevřené, protože jsou otevřené. Teď je tu ještě jedna věc, kterou vám musím říci, že je velmi důležité pro vás všechny pamatovat na to, že zatímco žijete v tomto oceánu radosti, nesmíme zapomínat, že je mnoho lidí, kteří se do něj ještě neponořili. Takže je musíme přivést a je takové potěšení, taková radost dávat někomu seberealizaci, ohromně radostné. Potřebujeme proto lidi, kteří by přišli a řekli: „Rozhodně se do toho dáme.“ Mám na mysli, že by se opravdu měli přihlásit, a jakmile se nabídnou, budete překvapeni, jak se věci vypracují. Vím, že je hodně těch, kteří jezdí všude možně a šíří Sahadža jógu. Je tedy velmi důležité, abyste všichni věděli, že máte světlo, které je třeba dát ostatním. Přihlaste se. Neobávejte se svého ega, podmíněností, ničeho. Přihlaste se. Máte všechny síly, máte všechno v sobě a budete dělat vše s takovým potěšením a radostí. Všude, v kterékoli zemi to lidé dělají, až na to, že někteří to dělají, jiní ne. Vy všichni jste plně způsobilí to dělat, tak se prosím přihlaste a sami zjistěte, čeho jste schopní. Především byste měli mít víru v sebe sama. Když si nevěříte, nemůžete dělat nic. Mějte víru. Neměli byste mít žádné strachy jakéhokoli druhu. A také dělejte introspekci, sledujte ve svém nitru, co se děje. Abych k vám byla upřímná, zjišťuji, že Můj mozek je absolutně prázdný. Jak mluvím z této prázdnoty, to nevím. Také zjistíte, že váš mozek je úplně prázdný, a přesto s tímto prázdným mozkem dosáhnete mnoho. Je tak pozoruhodné, jak jste zažili, že vám ze svíčky fouká chladný vánek. Jak můžete ze svíčky dostat chladný vánek? A přece to jde. Proto je důležité rozpoznat sebe sama jako sahadžajogína a uvědomit si, co jste udělali pro Sahadža jógu. Bez práce pro Sahadža jógu se nemůžete radovat ze života. To bylo vaším cílem a toho cíle jste dosáhli. Pokud tedy nebudete… Řekněme, že musím přijít a sednout si sem a že si zde nesednu, jaký má pak smysl sem chodit? Přišla jsem, abych vám řekla něco o Sahasráře, a kdybych vám nic neřekla, k čemu by pak bylo to, že jsem sem přišla a že slavíme Den Sahasráry? Stejným způsobem, když jste teď dosáhli toho stavu, co musíte dělat – nepoužívat jej pro své vlastní účely. Použili jste ho už docela hodně, pro své zdraví, bohatství a všechno. Ale co děláme pro Sahadža jógu? Co jsme udělali pro Sahadža jógu? Po nějakém čase budete dělat mnoho a nebudete si nikdy uvědomovat, že jste pro Sahadža jógu něco dělali. Je velmi překvapující, že se to děje tolika z vás, a mělo by se to stát vám všem. Doufám, že všichni dojdete k poznání, že se vaše Sahasrára očistila, úplně. Že je v naprostém pořádku. Že si s tím nemusíte dělat starosti a můžete opravdu vyrazit šířit Sahadža jógu. Bůh vám všem žehnej!