Guru púdža: Vstřebání absolutního vědění, 01/08/1999, (nekontrolováno), Cabella, Itálie

Od té doby, co jsme přišli do Cabelly, uplynulo 10 let. Takže si můžete představit, jak jsme se během těchto deseti let byli schopni v Sahadža józe zlepšit. Takže dnes budeme mít Guru púdžu. Jak jsem řekla, vy všichni jste guruové a chcete mě uctít jako svého gurua, což je v pořádku. Ale hlavní věc, které by měl každý rozumět, je, že jste se stali guruem, bezpochyby. Protože máte vědění, máte absolutní vědění. A tak můžeme říct, že jste se stali guruy, bezpochyby. Ale člověk musí pochopit, že jste dosáhli stavu, kdy můžete zvedat Kundaliní, můžete dávat realizaci ostatním. A také víte, co je absolutní vědění. Znát absolutní vědění je velmi důležité a vstřebat ho je dokonce ještě důležitější. Ačkoliv máme absolutní vědění, nedokážeme ho tak dobře vstřebat. To znamená, že nemůžeme jít do hloubky. Z jakého důvodu? Musíme pochopit, že jsme všichni zdědili to, co bylo živočišnou říší. Vyvinuli jste se z živočišné říše. Takže je tak mnoho věcí, zděděných po zvířatech, které v nás přetrvávají – agresivita, tyranie (nadvláda), podrážděnost, strach, přivlastňování si cizích věcí, všechno toto je naše dědictví a je stále uvnitř nás. Chceme si přivlastnit cizí věci – ne vy lidé, samozřejmě že ne, ale lidé, kteří ještě nejsou v Sahadža józe. Nejprve si přivlastňovali území, pak si začali přivlastňovat lidi, dělali z nich otroky. Pak jim to nestačilo, tak si začali přivlastňovat království, klenoty a všechny tyto věci. Jen shrabovat. Nemají žádné zákonné právo, přesto si budou přivlastňovat. Zdá se to, zdá se to velmi kuriózní, zdá se to velmi nelidské, ale je to tu – kvůli našemu dědictví. Je zde také mnoho jiných věcí, jako žárlivost. Mezi zvířaty je jí velice málo. Nežárlí tak moc jako my, zatímco my jsme zdědili tuto žárlivost díky našim vlastním reakcím a myšlení. Lidé začnou žárlit a chtějí srazit druhé. Když nemůžou dosáhnout žádné výšky, chtějí srazit dolů ostatní. Když si tento druh žárlivosti podmaní lidské bytosti, pak si myslí, že cokoliv je uděláno ve jménu žárlivosti, je v pořádku. Stanou se velmi uvědomělí, že: ´Jsme níž než jiný člověk, nedostává se nám určitého nadání jako jinému člověku,´ a zkoušejí tyto lidi přemoct kvůli tomu tlaku žárlivosti. A tak problémem je, že ačkoliv jsme lidskými bytostmi, zdědili jsme tak mnoho zvířecích vlastností. Jsme draví, jsme zlostní, jsme rozháraní – tak jako zvířata. Ale lidské bytosti navíc mohou reagovat díky svému myšlení. Myslí. Mohou myslet. A díky tomuto myšlení se všechny tyto zděděné věci stávají zvrhlými. Jako – někdo chce zničit jiného člověka. Pak se nebude chovat jako zvíře – přímočaře, ale bude hledat prostředek, způsob, promyslí, jak to udělat. Hlavním problémem lidských bytostí je to, že stále dědí velmi prudkou povahu. Tuto prudkou povahu je třeba kontrolovat, je třeba ji vidět. Vidíte-li něco, co se vám nelíbí, co je možná proti vaší vůli, okamžitě vybuchnete! Zrovna teď jsem viděla, že místo kafru dali cukrkandl. K cukrkandlu dávali zápalky – že jej zapálí. Nechytne to! Zkoušeli a zkoušeli, nechytalo to. Tak jsem řekla: „Ukažte mi, co to je.“ Byl to cukrkandl! Kdyby to byl kafr, rovnou by vzplanul! Takže kvalita člověka se pozná stejným způsobem. Jestliže při nejnepatrnější provokaci dostane zlost a začne se hněvat, pak jeho kvalita jako gurua není moc dobrá. Jako guru bychom neměli reagovat, neměli bychom se rozzlobit, neměli bychom zkoušet utiskovat druhé. „Ale co pak můžeme dělat?“ zeptají se lidé. Máme jinou metodu, jak říkáme – je to láska. Láska místo rozhněvání se. Jestliže ukážete lásku a milosrdenství vůči člověku, co se stane? Nedá vám to žádnou zlost a druhého člověka také nerozzlobíte. Zlost přináší zlost. Jestliže se na někoho rozzlobíte, pak ten člověk vám to nemusí vrátit, protože se vás možná bojí, ale ve svém srdci, ve své mysli bude uchovávat pomstu: ´Jednou mu ukážu, proč se má na mě co zlobit!´ Takže v Sahadža józe si, prosím, pamatujte, že láska je jediný způsob, jak můžeme vyřešit problém. Nyní, jestliže se něco stane, řekněme v ašrámu. Jestliže se na toho člověka rozzlobíte, co se stane? Ten člověk se obrátí proti vám. Snad, je-li dobrým sahadžajogínem, možná si uvědomí, že to byla špatná věc. Ale jestliže je špatným sahadžajogínem, ještě ne plně schopným porozumět, co pak udělá? Bude prostě cítit: ´Tento člověk mě urazil, schválně mě ponížil atd. A já se mu musím pomstít!´ Mezi zvířaty je tato činnost velmi omezená. Nemyslím si, že věří v pomstu, kromě několika zvířat. Říkají, že jestliže ublížíte hadovi, on posečká, vrátí se na vás. Tak se to říká. A toto je jedna z vlastností hada. Ale jestliže jsme prošli všemi těmito různými druhy, mohli jsme mít nějaké kvality nějakých takových zvířat uvnitř nás, možná dokonce i hada. Jestliže je uvnitř nás had, pak kdokoliv vám ublíží, budete si to pamatovat celý svůj život: ´On mi ublížil, tak já ho jednou srovnám. Pomstím se!´ Jestliže je uvnitř nás had. Ale nyní, je-li uvnitř nás tygr, tak se stanete divokými, při nejmenší věci se rozčílíte, ztratíte trpělivost. Takže, není to moc dobrá situace, že jsme stále na úrovni zvířat a že naše dědictví v nás stále pracuje. Tak musíme dávat pozor, musíme být dobrými guruy. A abychom byli dobrými guruy, musíme mít velmi mírumilovnou, soucitnou, milující povahu. Konec konců, člověk musí pochopit, že lidé mají toto dědictví a někteří lidé více, někteří lidé mají toto, nebo někteří lidé mají tamto. Proto pokud se na takového člověka rozzlobíte, nepomůže to jemu ani vám. Ale když jste milující a soucitní a vysvětlíte tomu člověku, jaký je problém a co chcete udělat, říkám vám, že se to zlepší. Určitě se to zlepší a on bude cítit vaši lásku. Samozřejmě, někdy, někdy je nezbytné také odpustit takovému člověku. Takovému člověku musí být odpuštěno, úplně. Protože to neznamená, že jestliže někdo dělá špatnosti, všechny druhy špatností, že vy mu odpustíte a on bude pokračovat v tom stejném. Tohle to neznamená. Odpuštění znamená zapomenutí. Ten a ten člověk se chová špatně, tak prostě zapomeňte, zapomeňte na to, úplně na to zapomeňte! Pro gurua je to důležité, pro sahadžajogínského gurua. Musím říct, že jiní guruové nebyli takoví. Byli úplně, řekla bych, nesmírně výbušní a rozčilovali se na lidi. Jednou jsem potkala gurua a on mi řekl: „Matko, jsi k nim příliš laskavá. A s touto laskavostí nemůžeš vytvořit dobré lidi. Mám toho dost,“ řekl. „Vytvořil jsem ze dvou lidí guruy. Jeden z nich se zcela ztratil v penězích.“ „V pořádku, co se stalo s druhým?“ „Druhý zcela propadl ženám.“ Řekla jsem: „V pořádku. Jestliže se ztratili, ztratili se, ale jestliže je můžeš vzkřísit svojí láskou, náklonností a laskavostí, je lepší dát si tu práci.“ Takže ten, kdo se ztratil,… Myslím, že jestliže otevřete dveře, tak lidé sedící venku mě také mohou slyšet. Kdo jsou ti, co sedí venku? Otevřete úplně! Samozřejmě! Ať se posunou na tuto stranu. Nyní je to lepší. Takže jako guru musíte dospět k závěru, že oni dosud setrvávají ve svém dědictví. Ale druhý problém je mnohem horší, protože lidské bytosti mohou myslet. Samozřejmě, zvířata také myslí, ale je to vždy podmiňující. Ať mají jakékoliv předsudky, budou se podle nich chovat. Ale nemají ego takového druhu, jako si rozvinuly lidské bytosti. Takže guruové si rozvinuli také velmi ošklivé ego. Nejzákladnější ego je – viděla jsem jiné guruy, řekli mi: „Dělali jsme tak mnoho. Pracovali jsme tak těžce, abychom dosáhli tohoto stavu. A proč bychom měli dávat realizaci ostatním?“ Nebo: „Mají-li dostat realizaci, pak – co udělali? Proč by měli dostat realizaci?“ Přišlo srovnání mezi jejich vlastním stavem a tím, jak si ho rozvinuli a tím, jak by si ho měli rozvinout ostatní. Takže dělají všechny druhy různých mučení, trápení, intrik. Například, mohli nechat učedníka stát na hlavě, vzdát se své rodiny, dělat toto, dělat tamto, budou je bít, můžou je také bít. Nechají ho stát dlouhou dobu ve vodě, nechají ho stát na jedné noze. Takto trestají. A dojde-li k nejhoršímu,mohou je bít holemi nebo kameny. Jsou takoví. Nechtějí mluvit. Nechtějí porozumět, co musí říct jiný člověk, nebo jak by se s těmi, kdo jsou hledači, mělo zacházet. Všechna tato zlost a všechny tyto věci mohly být v pořádku dřív, ale po příchodu Sahadža jógy musíte vědět, že to není nezbytné. Není vůbec nezbytné jakkoli fyzicky trestat své žáky. A ani psychicky byste své žáky neměli trestat. Jako lidé začnou říkat svým žákům všechno možné. Jako, řekněme, že je lídr a tento lídr objeví něco špatného na žákovi, pak se rozpovídá: „Jsi takový, tvůj otec byl takový, tvůj dědeček byl takový, tvůj pradědeček byl takový a ty jsi také takový.“ Nebo něco, co ho zraní. Prostřednictvím ubližování, nikomu nepomůžete. Řekněme, že jdete a zraníte se. Nemůžete jít. Ve vašem duchovním vzestupu také, jestliže jste zraněni, nemůžete pokračovat. Takže je velmi důležité neubližovat lidem. Jakmile chcete ubližovat druhým, pak nejste dobrým guruem, nejste tím, kdo je opravdu laskavým a chápajícím žáky. V Sahadža józe je to naprosto odlišná věc, protože jste všichni dosáhli Sahadža jógy bez toho, abyste dělali jakýkoliv druh pokání, měli jakýkoliv druh špatného svědomí, zpovědi, cokoliv. Nic. Tak jak jste, jste dostali svoji realizaci. Nikdo nemusel stát na hlavě, vzdát se svého manžela, manželky, rodiny, těchto věcí, nic z toho. Tak jak jste, jakýkoliv oděv máte na sobě, jakkoliv podmínění jste, dostali jste realizaci. Je to tak. Nemusíte za to platit. Nemusíte se namáhat. Nemusíte dělat nic. Prostě to dostanete, sedíce, kdekoliv jste. Toto by vám mělo ukázat, že máte sílu lásky, milosrdenství. Díky své lásce jste získali realizaci. Nikdy jsme si to neuvědomili. Předpokládejme, že se snažíme dát realizaci lidem, chceme jít do vesnic, pracovat tam a dát jim realizaci. Proč? Proč to děláme? Není to pro žádnou slávu, pro žádnou odměnu nebo něco, ale prostě díky lásce, která je ve vašem srdci, díky které cítíte: ´Proč se raduji vším, zatímco ostatní se neradují?´ A tak se vydáte na cestu, abyste pomohli lidem získat jejich realizaci. Nyní jste se stali větší lidskou bytostí a znepokojeně cítíte, jak se ostatní postupně ničí. Jak se dostávají na špatnou cestu, dělají špatné věci. A to způsobuje, že se cítíte velice rozrušení a chcete jim pomoct. A jakmile máte jednou toto porozumění, pak budete vědět, jak jednat s člověkem, ke kterému se musíte chovat jako guru. Většinou není nutné říkat takovému člověku cokoliv hrubého. Nanejvýš můžete říct o chybách, kterých se ten člověk dopustil, ale udělejte to tak jemně, aby to pro toho člověka v žádném případě nebyl otřes. Také všechny tyto věci týkající se připoutaností – někdo má příliš mnoho připoutanosti, řekněme, k rodině, k ženě nebo dětem nebo něčemu. A jakmile přijdou do Sahadža jógy, stále mají stejné množství připoutanosti. V pořádku, nic se neděje. Ale jak daleko se dostanete s takovou připoutaností? Jak dlouho to bude pokračovat, to je ta otázka. Měli byste být odpoutaní. Když to řeknu, nemůžete být. Je to stav, je to stav mysli, že jste odpoutanými. Ale když přijde na to něco pro ně udělat, půjdete jim ze všech sil pomoci. Ale nejste připoutanou osobou. A teď, jaký je popis připoutané osoby? Připoutaná osoba se vždy strachuje o druhého člověka, přemýšlí o druhém člověku, nemůže myslet na Sahadža jógu, jen přemýšlí o lidech, ke kterým je připoután. Pak je velmi citlivý. Nemůžete říct nic o jeho bratrovi, sestře nebo někom, jinak začne vyvádět. Existuje také připoutanost ke jménu, které měl. Řekněme, že dosáhl určitého jména, řekněme, nebo nějakého vysokého postavení, pak co dělá? Nemůžete ho zpochybnit žádným způsobem. Žádnými slovy ho nemůžete zpochybnit, protože je s tím tak ztotožněný, myslí si, že je velkou osobou, která dosáhla v životě takového postavení. Je tak moc připoutaný, že chce, aby guru složil poklonu této připoutanosti. A nyní, jakým způsobem můžete tento problém vyřešit? Jestli je někdo, například, velmi připoutaný ke své ženě. Pak byste neměli debatovat a přít se s tím člověkem, vůbec ne, protože on dosud pomalu roste do tohoto stavu. Takový člověk není úplně dokonalým sahadžajogínem. Takže co musíte udělat? Jestliže je připoutaný ke své ženě, nechte to být. Ale Božské to vypracuje a on si uvědomí, že to, jak uvažuje, co dělá a jak se rozhoduje, je všechno špatně. A jakmile to sám objeví, pak se stane odpoutaným. Ale jestliže mu stále něco říkáte a zkoušíte ho přesvědčit, nikdy se to nevypracuje. Takže musíte porozumět tomu, že jako lidské bytosti – ať jsme byli čímkoliv, také jako sahadžajogíni – máme problémy. A ty by se měly pomalu, pomaličku rozpustit. Ne přesvědčováním, ne říkáním něčeho, ale láskou a milosrdenstvím. Jestliže máte pro někoho lásku, – budete překvapeni – 99% lidí si cení lásky. Toto je třetí kvalita lidských bytostí, měla bych říct. První je jeho dědictví, druhá je, že přemýšlí a třetí, že si cení lásky. Každý, kdo miluje – druhý člověk si cení této lásky, protože si myslí: ´Tento konkrétní člověk miluje mě, ne moje bohatství, ne moji krásu, ne tyto moje věci, ale miluje mě!´ A tato představa lásky je něco, co mu dá úplnou odpoutanost od té osoby; snadno. Jak? Vypadá to velmi zvláštně, že jestliže máte někoho rádi, jestliže někoho milujete, že byste měli získat odpoutanost. To je možné pouze v Sahadža józe. V Sahadža józe je vaše duševní rozpoložení takové, že jste úplně odpoutaní a úplně připoutaní. Jak? Například, teď řekněme, mám dceru, takže jsem odpoutaná. Nikdy jí nevolám, nedělám si kvůli ní starosti, protože v Sahadža józe víte, jak tomu člověku je. Jestliže jsou vibrace v pořádku, proč byste měli telefonovat? Proč byste s ní měli mluvit? Proč byste se jí měli na cokoliv ptát? Není třeba. Jen díky vibracím budete vědět, jak se ten člověk má. A tak se bude zdát, že jste úplně odpoutaní. Ale když objevíte, že vibrace ukazují nebo naznačují něco vážného ohledně té osoby, co uděláte? – Dáte na to plnou pozornost, plnou pozornost! Dáte na to pozornost, ale ne připoutanost. Takže připoutanost neřeší problém. Co řeší problém, je pozornost. Ale jestliže nejste odpoutaní, pak je vaše pozornost připoutanou pozorností. Je to pozornost, která není k dispozici každému, je to pozornost, která uvázne, úplně se přilepí na osobu, se kterou jste ztotožněni. Zkuste to pochopit. Být takhle s někým ztotožněný, není ve skutečnosti to, co můžeme nazvat vložením pozornosti na tu osobu. A pak bude vaše pozornost pracovat. Jestliže jste na té úrovni, kdykoliv položíte pozornost na konkrétní osobu, která potřebuje vaši pozornost, bude to pracovat. Ale jestliže po celý čas plýtváte svojí pozorností na jednu osobu, protože jste k té osobě připoutaní, pozornost bude unavená. Nebude pracovat. Je to trochu, měla bych říct, paradox, že jestliže jste k někomu připoutaní, pak vaše pozornost nepracuje. A jestliže nejste k té osobě připoutaní, – děláte všechno ostatní. Nyní musím přednášet, dobře, přednáším, pak musím něco uvařit, tak budu vařit a toto, to, to. Ale jestliže stále myslíte na tu osobu, stále chcete být spojení s tou osobou, – není to nutné, ta osoba je v pořádku. K čemu to je, tolik se strachovat o tu osobu? Konec konců, musíte dělat Sahadža jógu. Musíte dělat tak mnoho věcí. Musíte zvedat Kundaliní tolika lidem. A tak se někde připoutáváte k jednomu člověku. To není moc dobré. Díky tomuto druhu připoutanosti, vaše pozornost se také stane zbytečnou, úplně zbytečnou. Takže nechte pozornost volnou. Pozornost by neměla být omezována vašimi připoutanostmi. Pozornost by měla být úplně volná, pak pracuje automaticky, automaticky a vy budete ohromeni, že dokonce i když nezaměříte pozornost, pozornost bude pracovat. Je to tak ohromná věc, mít duchovní pozornost, která není nic jiného než láska. Bude prostě pracovat. Budete ohromeni, jak to funguje. Mluvím o jiném světě, ne o tomto pozemském, ale jaksi vyšším, kde vaše pozornost pracuje a pracuje tak krásně, že jste ohromeni, jak to pracuje. Ale neměli byste ji omezovat svými připoutanostmi. Jestliže je ohraničena, můžete mít velmi omezený okruh zájmu, jen lidi, kteří jsou k vám připoutaní, jste připoutaní k těmto osobám. To je, proč ztotožňování se není způsob, kterým by to měl guru vypracovat. Nyní, je deset žáků a jeden guru. A ten guru má rád pouze jednoho. Myslí si: ´Tento je vskutku nejlepší a měl by být povzbuzován a měla by mu být poskytnuta všemožná pomoc.´ Ale to nepomůže. Ale naopak by měl říct: ´On je již velmi dobrý chlapík. Vzestoupil velmi vysoko. Dostal se velmi hluboko.´ Takže dejte pozornost na ty, kteří nejsou tak dobří a řekněte jim, že: „Musíte vzestoupit.“ Velmi sladkým způsobem. Musíte mluvit k těm druhým lidem, kteří tam ještě nejsou, nebo kteří dosud zápasí. Musíte pochopit, musíte si všímat: ´Co dělají? Proč se nezdokonalují nebo nerostou ve své pozornosti? Co je to za problém? Proč skrz ně neproudí Božské?´ A objevíte, že příčinou toho je, že lidé nemají dobrou pozornost, protože se stále na někoho soustředí. Cítí, že je to jejich zodpovědnost, že by měli být na někoho soustředěni. Je to jen – poskytnout nějaké ospravedlnění. Je to jen ospravedlňování, říct: „Přirozeně, musím se o to starat, strachovat se o to.“ Je to jen omlouvání. Ale jestliže opravdu neupínáte svoji pozornost jen na jednu osobu nebo jen na deset osob, pak se vaše pozornost stará o celý svět. Vnímá všechny informace a také dává všechny informace o tom, co musí být uděláno, aby se situace napravila. Takže člověk musí vyrůst do toho stavu, ve kterém se nerozzlobí, nebude se znepokojovat, nerozčílí se. Ne, vůbec ne. Co se vám stane, je to, že vidíte situaci a nejste do ní vtaženi. Vidíte situaci a jste nad tím. Pak můžete vyřešit daný problém lépe. Ale jestliže jste částí a součástí problému, pak ho vyřešit nemůžete. Je to, jako když jsem říkala, že ti, řekněme, kdo bojují, nemůžou vyřešit problém. Ale člověk, který nebojuje, může problém vyřešit. Takže je to opravdu jednoduchá věc porozumět tomu, že jestliže jste ztotožněni, jestliže jste zapleteni s nějakým člověkem nebo s nějakým druhem věci, pak jste se ztratili. Takže naše pozornost musí být vždy volná a může být použita široko daleko, kdekoliv je potřeba. To je stav, kterého člověk musí dosáhnout. Jestliže dosáhnete toho stavu mysli – není to tak, že říkám, že pro to cokoliv můžete udělat, je to prostě stav mysli. Nyní, jak to uděláme? Pouze prostřednictvím introspekce. Prostřednictvím introspekce porozumíte, že potřebujete pomoc k vyřešení svých problémů. Zaprvé, problém je, jak se postavit sám sobě, protože jste trošku bojácní nebo možná z toho nervózní. Jak přijde vhodná doba, budete ohromeni, že tato nervozita nemá vůbec žádný význam. Když o tom zkoušíte uvažovat, pak se to nevypracuje, ale jestliže jste sahadž, vypracuje se to. Takže přecházíme k druhému bodu, kromě pozornosti, že byste měli vložit všechno do rukou Paramačajtanji. Nechť Paramačajtanja vyřeší daný problém! Toto je problém, nechť Paramačajtanja daný problém vyřeší! Nejsme rozrušeni, takže na řadu přijde odpoutanost. Dáte celou věc Paramačajtanje, aby to vyřešila. Takže nejste v tom, jste nad tím. Jsou to velice jednoduché věci, jestliže porozumíte, že trpíme, protože každý se za nás cítí zodpovědný. Každý si myslí, že nese zodpovědnost, že za nás musí nést zodpovědnost. Někdo řekne, že musí mít tuto zodpovědnost. Všechny tyto věci je znepokojují, a to je důvod, proč dnes máme velmi složitou společnost. Trpí kvůli všem druhům nemocí, za které je zodpovědné pouze přemýšlení. Ale toto neustálé přemýšlení, přemýšlení o nějaké osobě, přemýšlení o nějakém problému, vás nedovede nikam. Co musíte udělat v daný okamžik, je nechat to Paramačajtanje. Jestliže to přijde k Paramačajtanje, bude to zvládnuto. To vyřeší ten problém. Nyní vám řeknu jednu věc, zkušenost. Teď jsem byla v Americe. Chtěla jsem tam mít púdžu, tak jsem řekla: „Dobře, ať přijedou na púdžu. Je pěkné, jestliže chtějí přijet.“ Pak mi řekli: „Matko, chceme ti na púdžu přivézt dárky. Jak je můžeme přivézt?“ Řekla jsem: „Je to velmi jednoduché. Nic nevozte.“ Nechtěli to poslouchat. Řekli: „Musíme to přivézt a celníci nás budou trápit a dělat toto a dělat tamto.“ Takže, pouze ob jednu budovu byla jiná budova a v ní měli výprodej. Řekla jsem: „Toto vypadá zajímavě. Pojďme se na to podívat.“ Takže jsem vešla a objevila jsem tak levné věci, neuvěřitelně, velmi, velmi drahé věci za výprodejní cenu. Byla jsem ohromena. Řekla jsem jim: „Můžu koupit všechny tyto věci. Zaplatím vám, ale přivezte všechny tyto věci do Canajoharie.“ Souhlasili: „V pořádku. Přivezeme to do Canajoharie.“ A přivezli všechny tyto věci, všechny pěkně zabalené a dali je sahadžajogínům. Neměli jsme žádný problém s celníky nebo něčím. Zaplatila jsem jim to tam. Jak vidíte, věci můžou být zlepšeny díky pochopení, že nejdůležitější věcí je milovat. Ale láska je pravda a pravda je láska. Jestliže někoho milujete, upřímně milujete, pak cokoliv, co chcete udělat s tou osobou, bude zcela jasné, protože to bude pravdivé. Cokoliv řeknete takové osobě, bude absolutně zřejmé, nesporné, protože je to naprosto pravdivé. Tak také když s někým jednáte, měli byste být neobyčejně pravdiví. Samozřejmě, není třeba říkat věci, které vás zraní, ale musíte použít takové cesty a metody, které v žádném případě druhého nezraní, ale které budou mít účinek na toho člověka. Takže tento druh guruů nyní velice moc potřebujeme v Sahadža józe, protože Sahadža jóga se musí mnohem víc rozšířit. Takže ze všeho nejdřív, musí být naše zlost uvedena do patřičných mezí. Guru nemá žádné právo – myslím sahadžajogínský guru – nemá žádné právo ztrácet trpělivost. Vůbec, ze žádného důvodu. Jestliže to opravdu takto zvládnou, ušetří nám to tolik trápení, tolik problémů, tolik nepříjemných věcí. Všechno toto může být vyřešeno velice snadno. Ale nejprve musíte mít čistou lásku ve svém srdci, ne lásku kvůli nějakému zisku nebo kvůli nějakému druhu odměny, ale jestliže máte čistou lásku, pak to můžeme vypracovat velmi snadno, cokoliv chcete. Toto je velmi zdlouhavá věc, která může pokračovat donekonečna, protože, konec konců, guruové musí vědět, jaké jsou jejich povinnosti a proč jsou guruy. Že je to velmi důležité, velmi důležité postavení, že jsou guruy. A měli by používat tohoto postavení, aby projevili svému žákovi nesmírné porozumění, a také jejich záměr by měl být jasný. Lidé by ho neměli zpochybňovat, neměli by si myslet: ´Proč dělá takovou a takovou věc?´ Nemělo by to být tajemstvím. Mělo by to být absolutně zřejmé. Říkám vám dnes všechny tyto věci, protože dnes jsme dovršili deset let pobytu v Cabelle. Cabella ke mně byla nesmírně laskavá. Je tu spousta lidí v Sahadža józe. Řeknu vám, spousta. Je to velmi odlehlé místo. Každý ho zatracoval. Říkali: „Kde to chceš žít?“ A všechno to. Ale pouze zde to pracovalo, a mělo by to být uznáno jako známka toho, že Sahadža jóga dělá zázračné věci, zázračné. Ale nejpřednější věcí je, že musíte znát vibrace. Jestliže nevíte o vibracích, pak to nemůžete dělat. Například, když jsem poprvé přijela do Cabelly, každý mi říkal: „Matko, je to velmi osamělé místo. Okolo je mafie. Je zde pouze šest sedm domů. Kam to jdeš? Co to je?“ Všichni mě varovali. A tak jsem přišla sem. Okamžitě jsem řekla starostovi: „Chci to koupit. Zítra zaplatím peníze.“ Byl překvapen, jak to můžu takto udělat. Řekla jsem: „Nedělejte si starosti. Je to naprosto v pořádku.“ Bylo to na základě vibrací. Na základě vibrací jsem se rozhodla, že je to báječné místo. A vibrace mi pomohly tak mnoho v tu dobu, že ačkoliv mě každý zastrašoval a každý mi to líčil, jako hrozné místo. Ale nicméně, kde je mafie nyní? Je pryč. Nyní víte, že musíte meditovat a zdokonalit svoji vizi, která by měla být zřejmá. Neměla by to být vize, která odráží vaše jednotlivé myšlenky o určitých věcech, ale měla by to být vize, která bude zřejmá. V Sahadža józe člověk musí vědět, že ochrana Bohyně je na vrcholu vaší hlavy. Nic špatného se vám nemůže stát, nic se vám nemůže přihodit. Jestliže to všichni vypracujete, jsem si jistá, že… Podívejte, např. i toto povídání o Sahadža józe, prostě vás dostane do meditace. Prostě vás to dostane do meditace a vy cítíte, že jednou byste se všichni měli stát takovými – prostě meditovat. A tato meditativní povaha, nebo – spíš je to stav, vyzařuje vibrace. Vyzařuje je a vytváří pro vás cestu, pro vaši práci, pro váš život, pro všechno. Nemusíte se s nikým potýkat. Nemusíte s nikým bojovat. Nemusíte se s nikým přít. Jen zkoušejte meditovat a dosáhnout stavu, který vám popisuji, ve kterém budete úplně obklopeni láskou a náklonností. Nechť vám všem Bůh žehná! Je důležité, abyste rozuměli jedné věci: neměli byste jít v ničem do extrémů, což je také lidská vlastnost. Např. jestliže jsou racionální, stále všechno racionalizují: „Nemůžu dělat tohle, nemůžu dělat tamto…“ Stále něco takového. Druhá stránka toho je to, že se stávají velice citovými. A stávají se tak citovými, že začínají dělat špatné věci ve jménu citovosti. Musíte překonat tyto dvě věci. Jestli jste je ještě nepřekonali, jaký to má smysl? Jaký to má smysl, říkat si sahadžajogíni? Minimum z minima, co musíte udělat je, že tomuto zacházení do extrémů musí být zabráněno. Pozorně se sledujte. Jestliže zacházíte do extrémů, nic se nevypracuje. Ale můžete si rozvinout rakovinu a hrozné nemoci, na jedné straně. Na druhé straně se můžete stát velice racionálním člověkem a žádná Sahadža jóga vám nepronikne do hlavy. Takže musíte neustále udržovat rovnováhu. A s touto rovnováhou – např. je tu nějaká sahadžajogínka, která udělala něco velice špatného. V tom případě byste se k ní neměli citově připoutat: „Ó, Matko, co to je? Měli bychom jí odpustit.“ Ne! Řekněte jí: „Musíš zlepšit sebe, své vibrace! A musíš se dostat do rovnováhy!“ A jakmile budete v rovnováze, pak zvážím váš případ. Pak řeknu, jestli je to tak, nebo ne. Ale jestliže nejste v rovnováze, dostane se to do racionality, dostane se to do citovosti. A tato citovost vás může dostat do jakéhokoliv nesmyslu. A je to psychologický případ a člověk může jít do velice špatných věcí, které lidé dělají kvůli této citovosti. Podívejte – jako i zpívání písní, které jsou neurotické, nebo něco takového. Všechna tato citovost vás může dostat kamkoliv. Takže není třeba být citový, musíte milovat. A levá strana je to, co můžete nazvat dalším extrémem. Jedna strana je citová, druhá je racionální. S racionalitou můžete ospravedlnit cokoliv. Jako to dělal Hitler. Říkal: „Toto bylo správné. Dělal jsem, co bylo správné.“ Vzal si něco do hlavy a pak říkal, že je to správné. To je racionalita. Obě věci by měly být správně vyvážené. A měli byste vidět, že cokoliv děláte, vám dává správný výsledek. Takže opětovně vám mnohokrát děkuji. Nechť vám Bůh žehná! Nechť vám všem Bůh žehná!