Projev k jogínům: Letargie – naprosto proti Bohu, 27/09/1980, Chelsham Road Ášrám, Londýn, Anglie

Včera jsem mluvila o dvou věcech, které je potřeba provést v Anglii a které je třeba pochopit. Protože každá země má své vlastní problémy a my ty problémy absorbujeme. [Šrí Mátadží mluví v hindí] Zvedněte levou ruku ke mně – pravou ruku, nasměrujte pravou ruku ke mně – dlaní vzhůru. Naše práce se rozšiřuje velmi rychle a lidé se do toho zapojují. Zjišťuji, že v Evropě je půda mnohem úrodnější, což je překvapující. A jakmile dostanou realizaci, jsou fantastičtí. Protože si uvědomí, že je to přesně to, co chtějí, a oni chápou Sahadža jógu mnohem lépe než vy tady, přestože vaše Kundaliní stoupá velice rychle – viděla jsem to. Přesto vám chybí další postup vpřed. Ray byl teď v Indii a on vám poví, jaké máme v Indii lidi a jak na sobě zapracovali. A jak už jsem řekla, hlavní problém této země je letargie. A letargie je něco, co musíme nějak překonat. A tato letargie je vlastně satanská síla. Nejde jen o letargii způsobenou hmotou, nadvládou hmoty nad Duchem, ale je to opravdu něco satanského, protože zastavuje váš růst, a tomu musíme zabránit. A abychom se jí nepoddali, musíte být opravdu ostražití, když se k vám začne přikrádat. Krišna považoval za největší neřest na světě „álasja“ – což je letargie. „Álasja bidžájate.“ Všechno pochází z álasja. On řekl, že jakmile podlehneme letargii, dostáváme se díky ní do neřestí a pak se dostáváme na pravou stranu, právě kvůli letargii. Protože abychom se vyhnuli letargii, přejdeme příliš napravo. Takže, podle Něj, všechno začíná letargií a potom člověk ztrácí esenci života kvůli letargii. To je naše zvláštní vlastnost a náš opravdový problém. Právě letargie. Protože o Sahadža józe říkáme, že je „akrija“. Nemusíme dělat vůbec nic. Je bez úsilí. Všechno se vypracovává bez úsilí, spontánně. Takže si myslíme, že všechno se pro nás bude vypracovávat spontánně. Pouze Kundaliní džágruti (probuzení Kundaliní) je spontánní – napoprvé. Ale už ne napodruhé, pouze napoprvé. To znamená, že to musím udělat já nebo to musí udělat moje fotografie. Ale potom už musíte pracovat vy. Musíte svou Kundaliní udržovat stále proudící. Musíte porozumět svým problémům a tomu, jak se do nich dostáváte. Tím myslím, na individuální úrovni je každý z vás mistrovské dílo. Individuálně. Díky letargii jste však v mlze. Za druhé, díky letargii jste odloučeni. Letargie vám také přináší ego. Protože všechno, co na letargii poukáže, začnete napadat, nemáte takové lidi v lásce. Avšak i lidé, kteří nepodléhají letargii, nemají pozornost na svém duchovním rozvoji. To jsem vám ukazovala včera na jiných věcech, které nejsou důležité pro duchovní život. Věnujeme více pozornosti jiným věcem než duchovnímu životu. Ale proč? Proč věnujeme tolik pozornosti hmotným věcem, hmotnému pohodlí, hmotným úspěchům, posedlostem po hmotě? Proč? Zamyslete se nad tím! A proč ne svému duchovnímu vzestupu? Děje se to z toho důvodu, že se ztotožňujeme s hmotou. Procházíme tímto kruhem. Mysleli jsme si, že musíme mít materiální pokrok, proto jsme měli průmyslovou revoluci, vytvořili jsme společnost, kde vládne průmysl. Přišly stroje. Zjistili jsme, že nás stroje začaly ovládat. Chtěli jsme se z nadvlády strojů vymanit. Stroje nám také způsobily letargii. Jelikož používáme věci vyrobené stroji, naše ruce nepracují. Ztratili jsme veškerou obratnost svých rukou, úplně jsme ztratili schopnost chodit. Jezdíme jenom autobusem nebo autem, nechceme vůbec chodit pěšky. A teď tato mechanizace a nadměrné používání hmoty udělala určitý druh hmoty z nás samých. Stali jsme se hmotou, takže bez ní nedokážeme žít. Tolik se s ní ztotožňujeme! Pokud se i po realizaci stále ztotožňujete s hmotou, pak vaše realizace upadá. Takže každý musí pochopit, plně porozumět tomu, že hmota je naprosto podružná. Samozřejmě, kdybychom neměli tělo, nemohli bychom dostat realizaci. Musíte mít své tělo. Avšak hmota, která je hrubá, nemá žádný význam. Jemnohmotné věci jsou v pořádku, jsou důležité. Jako třeba toto světlo, které svítí, je důležité. Voda, která je v oceánu, je v pořádku. Obloha, čistá obloha… tady není moc dobrá, ale pokud pojedete na venkov, tam je to lepší. Matka Země například, nevím, jak tady, ale v Indii na některých místech Matka Země intenzivně absorbuje vaše ztotožnění se s hmotou. Ztotožňujeme se s hmotou, používáme ji, žijeme s ní, a proto snadno sklouzneme zpět do spárů hmoty. Dostali jsme se tam. Věnujeme jí více pozornosti. Když řeknu: „Nepoddávejte se jí,“ přepadnete na druhou stranu. Na subtilní úrovni upadnete do neřestí. Neřestí typu neupravenosti, nečistoty, špíny, neukázněnosti. Takže přejdete z jednoho extrému do druhého. Čím je pro nás hmota, když jsme ve středu? Měli bychom se ztotožňovat pouze se svým Duchem. Co je to hmota? Vysvětleme si to. Co je tato hmota? Co je vytvořeno z hmoty? Hmota je, jak víte, vytvořena z pěti elementů. Vy znáte pět živlů, z nichž bylo vytvořeno toto naše tělo. A těchto pět elementů je umístěno na pravé straně lidských bytostí. A těchto pět elementů vás buď táhne na levou stranu, nebo vás táhne na pravou stranu. Tím myslím, že pokud začnete používat hmotu postupně se stanete letargickými. Začnete být jejími otroky. Vytváříte si zvyky. Pokud používáte židli, pak si nedokážete sednout na zem. Pokud si zvyknete na pohodlný život, nedokážete žít v nepohodlí. Zotročí vás. Zadruhé, pokud se pokusíte ovládnout hmotu, začnete být příliš aktivní s hmotou, děláte všechno pořádně, hezky, ve hmotě jste vemi výkonní, pak vám začne narůstat ego. A když vám naroste ego, začnete být násilní. Protože když toho víc vyrobíte, musíte být průbojní, jinak to neprodáte. Stanete se agresivním obchodníkem nebo zemí, která se tuto hmotu snaží prodat, která se snaží ovládnout jiné národy svými materiálními výdobytky. S průbojností zajdete ještě dál a co se z vás pak stane? Nula. Stanete se materialisty. A materialističtí lidé nemají srdce. Materialistický člověk nemá srdce. Je úplně vyschlý. Rozumí pouze penězům, penězům a zase penězům. Nejde dál. Čili přílišná připoutanost k penězům je také materialismus. Utrácení peněz je také materialistické. Plýtvání penězi je to nejhorší. Být materialistickým je vaší přirozeností. Tím jste začali. Je to lidskou přirozeností, protože jsme začali hmotou. Lidskou přirozeností je však i vzestup. Tak jako je přirozené být šelmou, ještě přirozenější je být sahadžajogínem. Obě stránky máme v povaze. Je na vás, kudy půjdete. Po žebříku můžete jít nahoru, nebo dolů. Když chcete stoupat, musíte se dívat nahoru. A co ve vás vytvořilo těchto pět elementů? Vytvořily ve vás pět čaker, nebo vlastně šest čaker bylo vytvořeno z těchto pěti elementů. A když těchto pět elementů vytváří čakry, tak nám také dávají podporu, abychom připravili pro Božstva ásanu – sídlo, aby mohla vejít. Takže (elementy) jsou důležité. Pokud však chcete poskytnout Božstvu sídlo, nemůžete mu nabídnout nějaké špinavé křeslo. Měli byste nabídnout hezké, to nejlepší křeslo, jaké jen dokážete vytvořit pro Božstvo. Takže musíte vědět, že když používáte hmotu, snažte se v ní vidět příznivost. Měli byste vidět příznivost věcí, které používáte. Jestli je příznivá, nebo není. Nahodile nakupujeme oblečení. Nahodile nakupujeme věci. Pokud použijete své vibrační vědomí při koupi věcí, uvidíte, co byste si měli koupit, co by vypadalo dobře, protože krása a příznivost jdou ruku v ruce. Nejsou to dvě věci. Protože krása je něco, co dává radost vašemu Duchu. A příznivost také přináší radost vašemu Duchu. Jakákoli jiná krása není krásou. Sahadžajogín tedy musí používat jen věci, které jsou příznivé. A příznivé věci, ať už je to cokoli, které jsou důležité, musíme neustále udržovat na vyšší úrovni. Například řekněme moje fotografie, ta je velmi příznivá. Pak ji přece nepoložíte na zem, abyste po ní šlapali. V tomto také existuje několik úrovní příznivosti. A teď k vašemu oblečení, protože jste teď svatí, tak je velice důležité. Jste svatí, uvědomujete si to? Uvědomujete si svou sebehodnotu? Nyní jste svatí. Jaké oblečení nosíte? Nejste pobudové, nejste vandráci. Nejste ani lidé z ulice. Tak si musíte oblékat důstojné šaty. Už jsem každému z vás řekla, abyste nosili něco důstojného. Ne nedůstojného. Musí to být působivé, protože nyní jste svatí. Už nejste lidmi z ulice. Jste světci vybraní Bohem. Proto šaty, které nosíte, by neměly být výstřední nebo směšné, ale měly by vám dodávat důstojnost. Ne falešnou, ale opravdovou důstojnost. Zkuste vibrace těch šatů. Noste oděv své země. Nemusíte nosit oblečení odjinud. Měli byste si však vybírat takové oblečení, které vám bude dodávat důstojnost a úctyhodnost. Mělo by podporovat vaši úctyhodnost, takové musíte nosit oblečení. Tomu má sloužit oblečení. A nyní přejděme k další věci, k něčemu, co používáte. Například váš dům. Váš dům by měl být domem přívětivým, důstojným, kam lidé přijdou, budou se cítit dobře, sedět pohodlně, ale příliš mnoho komfortu je proti Sahadža józe. Sparťanské podmínky však také nejsou nutné, jako že nemáte nic, co byste položili na zem. (Dům) by měl být pohodlný. Ne však jen samé pohodlí, protože pohodlí se vám dostane pod kůži. Angličané by se měli pohodlí raději úplně vyhnout. Je dobré nedovolit svému tělu být neustále v pohodlné poloze. Zejména závislost na koupelně je u Angličanů příliš velká. Je tak velká, že jsem žasla, že když přijdu například na večeři, řeknu vám, jestli dům vlastní Angličan, nebo někdo jiný. Pokud ho vlastní Angličan, koupelna bude nablýskaná, na všechno bude zvlášť ručník a mýdlo. V tom jsou navýsost důkladní. A okamžitě poznám, že ji zařizoval nějaký Angličan, protože ti si velice potrpí na koupelny. Přestože se nekoupou. Viděla jsem domy s padesáti koupelnami – bez vany. Jen v Anglii. Samozřejmě, že už začali, ale koupání není jejich silnou stránkou. Co se však týče koupelny, jsou velice důkladní. A když do ní postavíte židli, klidně budou sedět v koupelně. A co se týče koupelny, každý by si měl vytvořit návyk, že za deset minut bude venku z koupelny. Když řeknu, že se máte koupat, nemyslím tím, že se brzy ráno musíte sprchovat. Měli byste se koupat tehdy, když máte alespoň hodinu času před odchodem. A to také z pohledu příznivosti. Nyní jste svatí, tak používejte vodu, jak jenom můžete. Umývejte si ruce alespoň desetkrát denně. Je to důležité. Abyste měli vibrace v pořádku, musíte si mýt ruce. Teď jsou však v Indii lidé, kteří si myjí ruce přesně 64-krát. Já vždy varuji před druhým extrémem. Například lékaři si stále myjí ruce. Stejně tak si někteří lidé nepřetržitě myjí ruce. Nemusíte si sedřít kůži z rukou. Když si však budete mýt ruce, je to dobrá věc. Jste sice svatí, ale ještě jste děti. A musím k vám mluvit jako k dětem, které jsou svaté. Je to dost obtížné, protože jste dospělí lidé, tak se můžete cítit dotčení. Musím vám to říct. Je však důležité, abyste pochopili: My jsme svatí a jak máme jako svatí zacházet s hmotou. A dál – v domě by neměla být žádná špína. Špína není znakem svatosti. Lakota, špína. Přijdete k někomu na návštěvu a najdete jen mizernou žebráckou díru. Takhle by to být nemělo. Musíte mít slušné talíře, slušné věci, nepoužívat rozbité talíře. Všechny věci by měly být čisté, upravené, možná ručně vyrobené. A když ne ručně vyrobené, tak by měly být čisté, příznivé. Můžete-li mít ručně vyráběné věci, není nad ně. Je velmi dobré mít ručně vyráběné věci, a pokud je můžete používat, tak je to velice dobré. Byli jsme se podívat v Gándhího ášramu, že ano? Viděli jste, že to bylo prosté místo, ale velmi pěkné. Na to jsou i Japonci velice dobří. Člověk se od nich musí učit. Musíte se učit od tolika lidí. A díky vlivu zenu Japonci převzali estetický způsob života. Mají velice prosté domy, ale všechno je nesmírně pohodlné. A oni vědí, jak zařídit dům, aby vypadal krásně a lidé se v něm cítili příjemně. Ke hmotě musíme přistupovat s respektem, protože ji vytvořil Bůh. A cokoli zasluhuje respekt, má být respektováno. Ovšem ne všechno! Všechno hmotné se respektovat nemusí. Například, když uvidíte nějaký obraz, který není příznivý. Není příznivý. Neměli byste se na něj dívat. Měli byste se vyhýbat takovým obrazům, protože vám nepřinesou žádnou radost, žádné štěstí, nic. Nic takového. Jedna z věcí, kterou mi lidé často říkají, je, že sahadžajogíni nemají působivý zevnějšek. To je něco velmi důležitého. Působivý vzhled vám dává hmota. A pokud náš zevnějšek není v pořádku, lidé si toho všimnou. Pokud všechny věci, které máme v sobě, začnou být příznivé, získáme impozantní osobnost. Kdekoli budeme stát, lidé budou vědět – zde stojí příznivá osobnost. A tato impozantní osobnost je požehnáním hmoty. Takže hmoty si musíte vážit, pokud jde o oblečení, jaké nosíte. Nebudete ho házet na zem, pohazovat ho sem a tam a nebudete žít jako mezci, jako čuňata. Tak by sahadžajogíni žít neměli. Musíte být spořádaní, musíte si svého oblečení vážit. Ale ne vážit si vlastního, a znevažovat oblečení jiných. Ostatní jsou také sahadžajogíni. Musíte si vážit jeden druhého, protože jste všichni svatí. Pokud si vážíte sami sebe, musíte si vážit i ostatních. A jakmile přijde ten respekt, pak hmota, která je vaší esencí, se stane pozorností. Esencí hmoty je pozornost. Pozornost vám dává přítomnost. Například posledně se mnou byla Marie. Během tlumočení uviděla květiny, tu a tam, a začala je urovnávat. To vytvořilo podivnou situaci. Všichni začali sledovat, co se s ní děje. Už to ale pochopila. Řekla jsem jí: „Když mluvíš, mělo by to být s plnou pozorností. Kde je tvoje pozornost?“ Pokud máte pozornost na penězích, přestože mluvím o velice důležitých věcech, budete myslet na peníze. Pokud bude vaše pozornost upřena na něco jiného, tak i když o něčem mluvím, budete myslet na něco jiného. Proto by náš zevnějšek měl vypadat tak, aby nenarušoval a neodváděl ničí pozornost. Rozumíte tomu? Když budete vypadat jako šašci nebo klauni nebo legračně, neupraveně, naruší to pozornost ostatních. Když se budete přehnaně strojit, pozornost bude také narušena. Jste-li však plně přítomná osobnost, pak ať budete stát kdekoli, lidé pocítí, že tu stojí někdo významný. Začne proudit respekt vůči vám. A to je něco tak pozoruhodného, že se budete divit, jak se vám lidé budou snažit pomoci a jak to začne fungovat. Pokud je vaše pozornost pod nadvládou hmoty, lidé to poznají. A to je jedna z věcí, na kterou musíte pečlivě dohlížet, protože toto jsou země, které jsou velice vpředu v materiálním vývoji. Takže, co se děje? Veškerá hmota přitahuje vaši pozornost. Jdete po ulici a stojí tam nějaká žena nebo něco prodává. Neustále jde o pozornost. O to jim jde! Přitáhnout vaši pozornost – jak jinak z vás něco dostanou? Jinak totiž nemají odůvodnění. Proto vyrábí věci a nabízejí je tak, aby narušili vaši pozornost. To je násilí, které působí proti vaší pozornosti. Čili, jak jen to jde, udržte si čistou pozornost nebo se dívejte na Matku Zemi. Pokud dokážete ovládat svou pozornost, můžete nadvládu hmoty překonat. A ten nejlepší způsob je upřít pozornost na svého Ducha. Když začnete upírat pozornost na svého Ducha, sladkost Ducha samotného to všechno vypracuje, velice sladce a krásně. Pozornost by měla být na Duchu. A i když se někam chystáte, udržujte svou pozornost na Duchu. Nemělo by to být těžké, protože Kundaliní už dosáhla té úrovně. Kdybych vám to řekla před realizací, řekli byste: „Matko, a jak?“ Ale teď, když jste získali realizaci, pokuste se přenést svou pozornost na Ducha. Když Kundaliní vzestoupí, začnete vnímat Ducha, nebo můžeme říci, že když získáte realizaci, uvidíte Ducha. Tak, že Duch začne proudit skrze vás. Začnete pozorovat, jak proudí. Po nějakém čase však musíte vstoupit do Ducha a vidět všechno skrze okno Ducha. Osvojit si stav Ducha jako svědka. Pokud si vypěstujete stav svědka, svou pozorností se stanete poznáním, pravdou. Potom se hmotné věci stanou poznáním. Estetika hmoty vám začne přinášet radost. Nemáte potřebu ji vlastnit, ale začne vám přinášet radost. A i když máte potřebu ji vlastnit, tak jen proto, abyste se z ní těšili a pak ji předali někomu jinému. Je to tak. Je pro vaše potěšení a pak ji budete chtít dát někomu jinému. Když si vyvinete stav svědka, toto u vás nastane, že si nebudete chtít nechávat věci pro sebe, ale že je budete chtít dávat a sdílet. Sdílet je. Pak budete vědět, že jste se stali svědkem, protože se tím těšíte. Stav svědka je stav Šrí Krišny, Viráty. Když začnete sdílet své věci, pak je to správná věc. Pojďte dál, tady je místo. Kdo tam stojí? Pojďte dovnitř! Tady je místo. Pojďte dál! Pojďte dál! Tady je místo! A esencí púdži je také to, jak překonat svou materiální hrubost. Púdža není ničím jiným než překonáním naší hrubohmotnosti. Pokud chceme mít hmotu pro sebe, musíme si uvědomit, že nám byla dána Bohem. Všechno náleží Bohu. Řekněme, že dáme Bohu květinu. Ale vždyť je to výtvor Boha, tak co vlastně dáváme? Dáváme Bohu světlo nebo děláme Bohu ártí. Vždyť světlo patří Bohu, tak co vlastně děláme? Tím, že dáváme Bohu světlo, ukazujeme, že uctíváme světlo uvnitř sebe. Element světla je uvnitř nás osvícen. Element světla je tady (na čele), kde je Ádžňa čakra. Když děláte ártí nebo když dáváte světlo před Boha, když Bohu ukazujete světlo, element světla se rozsvěcuje uvnitř vás. Když dáváte květiny, osvěcuje se Múládhára. Když dáváte med, potom se osvítí vaše pozornost. Ale proč to Bohu dáváme? Vždyť Bůh nic nepotřebuje! Bůh je ten, kdo se těší. Vy se netěšíte, vy se nemůžete těšit. To Bůh se ve vás těší! Tím Bohem, který se těší, je Duch. Takže, cokoli vašeho Ducha těší, použije se při púdže k nabízení. Když dáváte rýži – všechny tyto věci už jsou objeveny – když dáváte rýži Bohyni, měli byste ji dávat na Její klín. A co pro Bohyni představuje trocha rýže? Tím, že dáváte rýži, je ve vás osvícena spokojenost s uspokojivým jídlem. To však neznamená, že mě začnete zahrnovat věcmi, to tím nemyslím. Chci říci – dělejte to s důstojností a porozuměním, že mi dáváte rýži. A co se týče dávání rýže – tito lidé nechápou, proč by se měla dávat Bohu. A proč Mu dávat třeba palmové listy? Co s nimi? Pokud Kristus byl Boží syn, proč Mu dávat palmové listy? Nebo Mu dávat olej, olejovou masáž nebo Mu mazat chodidla olejem? To vy z toho máte užitek. Sahadža jóga to teď prokázala. Když mi masírujete chodidla, cítíte se vy lépe. Ne já. Když mi třete ruce, vy sami se cítíte lépe. Když klekáte k mým chodidlům, cítíte se lépe. Ona je skvělá… Co jsi to posledně dělala? Reflexologii. To má zvuk, že? A ona ví všechno o nohách a těchto věcech. Jednou mi řekla: „Matko, chtěla bych ti namasírovat chodidla. Já o tom hodně vím.“ Řekla jsem tedy: „Dobře, pojď.“ Tak mi přišla pomačkat chodidla. Místo abych se já cítila uvolněně, tak se cítila uvolněně ona. Čím více mě mačkala, tím jí bylo lépe. Tak vidíte, že když něco děláte pro Boha, přichází k vám požehnání. Vy jste požehnaní. Ať už máte problém s čímkoli, předejte ho Bohu, aby ho vyřešil. Ale také, ať už máte radost z čehokoli, dejte to Bohu. Získáte tím sami uspokojení. Například tyto květiny, když je dáte mně, zlepší se vám Múládhára. Zlepší se vám dvě věci, Svadhištána a Múládhára. Proto jsou květiny tak důležité. Zlepšují Svadhištánu. Pokud jsou květiny krásné, rozvíjejí Svadhištánu. A když voní, tak uzdravují vaši Múládháru. Samozřejmě, květinami se nikdy nic nezkazí. Ale myslete na to, že když to děláte, tak zlepšujete stav svých čaker. Potom používáme jiné věci, například ghí. Používá se ghí. To je na Višudhi. Šrí Krišna má velice rád ghí a máslo. Takže když mi masírujete chodidla máslem, zlepší se vám Višudhi. To víte. Ne moje. Já nemám problém. Já mám jen jeden problém, a to ten, že jste ve mně, a když vy máte problém, tak mám problémy i já. Protože tyto vibrace musí proudit k vám. Takže já vytvářím vibrace jako lék a ony musí proudit. Je to velice subtilní věc k pochopení. Přesunout se z hrubé hmoty k Duchu. To je to, odkud se pohybujete. Protože nejprve osvítíte své čakry. Tím, že osvítíte své čakry, vaše Božstva se zaradují – prasanna. Tím, že potěšíte Božstva, vytvoříte průchod pro Kundaliní, aby mohla projít. Tím, že pro Kundaliní vytvoříte průchod, začne stoupat a vaše pozornost se pak začne sjednocovat s Duchem. To je postup, jak přejít od hmoty k jemnohmotnému. Od jemnohmotného k vašim čakrám a od vašich čaker k Božstvům. A od Božstev k Duchu. Potom se Duch začne těšit sebou samým. Takže v tomto vy nemusíte dělat nic. Jen předat vašeho Ducha Duchu. Proto byly tyto věci ustanoveny. Lidé však toto propojení nevidí. Myslí si: „Proč bychom měli něco dávat Bohu? Koneckonců je to všechno Jeho.“ Začnou to rozporovat. „Proč bychom měli zapalovat svíčky? Není to třeba.“ Ale to je únik. Kde jste? Na jaké úrovni? Vy jste na úrovni, kdy se musíte odpoutat od hmoty. Stejně tak u Sahadža jógy. Vidím, že musíte pochopit celkovou vizi Sahadža jógy. Je to velice významná věc, kterou děláte. Vy nejste nicotní. Děláte velice významnou práci. Protože je to řešení pro celé lidstvo. Je to řešení všech problémů. Ať už politických, ekonomických, čehokoli, ať už je nazýváte jakkoli. Je to o tom, že čím více budete mít lidí, budete překvapeni, že to vypracuji mnohem lépe. Kolektivně mohu vyléčit rakovinu. Když vás bude více, když budete čistí lidé. Jenže vaše kanály jsou tak plné problémů, že přes ně nic neproudí. Když se vyčistíte, tak kolektivně dokážu zastavit šíření rakoviny. Protože když vyzařujete více vibrací, co se děje? Že levá i pravá strana Viráty se očišťuje a útoky z levé a pravé strany, které vytvářejí rakovinu a všechny tyto strašné nemoci, budou menší. Protože jich bude méně. Jenže vy nechápete svoji zodpovědnost za to, co děláte. Nahráváte satanskému. Tím, že nevěnujete pozornost svému čištění, tím, že nevěnujete pozornost svému duchovnímu růstu, mi vůbec nepomáháte, protože tyto vibrace neproudí. Musí proudit skrze vás. Pokud je budu moci řídit, tak nebudu mít potřebu za vámi běhat. Musí proudit skrze vás! Vy jste těmi kanály. A pokud se neudržujete čistí, pokorní a poddajní, tak se to nevypracuje. Vy mi v tomto vůbec nepomáháte. Takže svých problémů, malicherných problémů, byste se měli zbavit a zaměřit se na větší problémy, které budete řešit. Dokážu úplně zastavit rakovinu. Když budu mít 21 tisíc sahadžajogínů. Rakovina naprosto zmizí. Lepru dokážu držet pod kontrolou. Rakovinu už mám pod kontrolou. Ta úplně ustoupí, i kolektivně. Neviděla jsem statistiky, ale poklesne. Je to levostranný útok, a čím více jdete na levou stranu, tím více přijde útoků. Pravostranných útoků je také hodně – války. Všechny ty války a tyto věci se dějí, protože jsme napadáni z naší pravé strany. Všichni tito agresivní lidé jako Hitler a jiní na nás útočí. Kolik je toho ještě zapotřebí, abyste vystoupali nad své nižší já? Měli byste to pochopit a nepodléhat hloupostem, které děláte. Musíte na tom opravdu tvrdě pracovat. I když musíte vstávat brzy ráno, musíte vstát a pracovat na tom. Měli byste chápat svoji zodpovědnost. To je to hlavní. Lidé se teď věnují pouze své práci, koukají, kolik vydělají, jak daleko a odkdy musí pracovat… To pro nás není důležité. Neznamená to ale přestat chodit do práce a být v ášramu jako přítěž. Tak to nemyslím. Dělejte svou práci, vydělávejte. Peníze jsou potřeba. Potřebujeme peníze. Vy víte, kolik potřebujeme peněz pro celou tuto práci. Máte takový velký projekt – vyjet do Evropy, a přitom máte jen tuhle trošku peněz. To není možné. Ale nějak to zvládáme. Takže, potřebujeme peníze, musíte vydělávat, musíte dávat. Musíte darovat peníze. Tady jsou lidé takoví, že nejsou ochotní dát ani deset liber. Takoví lidé! Jak mám s takovými lidmi šířit Sahadža jógu? Jsme tolik připoutaní k penězům, subtilním způsobem. Vůbec nechápeme, že musíme dávat peníze, musíme. A nejen peníze. Peníze nejsou jediným řešením. My se musíme stát kanály. Někteří lidé mají peníze, ale využívají je špatným způsobem a všechny ty peníze se promrhají. Tohle jsou drahocenné, příznivé peníze. Tyto peníze nejdou do správných rukou, na správná místa. Tím se vytvářejí problémy. Já ty peníze nepotřebuji, to víte velice dobře. Ale pro vaše vlastní dobro musíte dávat peníze. Zeptejte se Gavina. On je úžasně štědrý člověk a ví, že je to velice dobré. Já od vás nepotřebuji ani jediný cent. Naopak jsem ochotná vydávat své vlastní peníze za různé věci. To moc dobře víte. Musíte však pochopit, že je třeba udělat tuto práci, proto potřebujete peníze. Nemusím vám říkat, že musíte přispívat. Tohle jsem Indům nikdy říkat nemusela. Oni mi nikdy nedělali problémy, to byste se divili. Jak řeší svoje problémy, to ví jenom Bůh. Oni se nehoní za penězi. Nikdy se nehádají o peníze. Nikdo nemluví o penězích, nikdo si mi na nic nestěžuje, nic takového. Nikdo na nikoho netlačí, nikdo nikomu neubližuje ani nikoho neovládá, všichni si vedou skvěle. Peníze nemá na starosti jeden člověk. Starají se o ně dva, tři lidé. Všichni vědí, kolik peněz se vybírá. Toto je důležité. Abyste vyřešili tento problém, dáváte mi rýži. Říká se tomu „Oti bhame”, když mi dáváte rýži, o kterou ve skutečnosti žádám. Dáváte mi ji do mého sárí. Rýži. Dáváte mi ji pětkrát. A já vám dávám sedmkrát nazpět. To je symbol. Vy víte, jak fungují symboly. I když řeknete: „Matko, jsi Duch svatý?“ tak to funguje. Dává vám to uvědomění. Pokud před vámi sedí někdo tak bdělý a citlivý, musíte vědět, jak používat symboly, jak je správně používat. S plnou vyzrálostí, pochopením, správným způsobem. Nesmírně toužíte dělat púdžu, ale porozuměli jste? Před púdžou vždycky probíhají hádky. Někdo, kdo je velice posedlý, vejde a začne s tím. A všichni začnou bojovat. Představte si to! Musíte se vykoupat. Co vlastně děláte? Ráno s nikým nemluvte. Buďte ztišení. Připravujete se otevřít se velké síle, která se chystá vyřešit problém celého světa. Tak se vyčistěte, umyjte se, vyčistěte se, tak, aby se vaše čakry mohly rozvinout. Lidé měli různé námitky, protože prováděli pouze rituály. Mechanicky. Hmota se stala velice důležitou. Takže považovali za důležité dělat jen tohle. Teď už ne. Vy jste jiní. Vy jste uvědomělé duše. To neznamená, že byste se měli dát na sanjásu. Už jsem vám to řekla. Měli byste žít jako normální lidé, ale velice důstojní lidé. Nic nedůstojného, dětinského, přehnaného nebo směšného, šaškovského, potrhlého. Nic takového byste si neměli oblékat. Měli byste se pořádně oblékat, abyste vypadali důstojně. Říkám vám to jako dětem. Musí z vás vyzařovat, že jste zralí sahadžajogíni. Jste všichni svatí. Víte i to, co mnoho svatých neví. Můžete se jít zeptat některých z nich. Oni však vědí jednu věc. Že já jsem tím, kým jsem. To je jedna věc, kterou vy nevíte. Oni to vědí. To je velký rozdíl. Protože jsem vám snadno dostupná, tak to nechápete. Pro ně jsem ohromná. Jak jsem vám řekla včera, jak mě tito svatí rozpoznali a poslali lidi, aby mi pomohli. Rozpoznat mě můžete pouze svou svatostí, v čemž jste slabší. Kdyby to tak nebylo, nekřičeli byste v mé přítomnosti. Nehádali byste se v mé přítomnosti. Způsobujete mi bolehlav. Říkáte mi věci, které byste mi říkat neměli! „On mi zaklepal na dveře!“ – řekl mi někdo. Pak zas jiný: „On šel tam a tam a udělal to a ono…“ Neměli byste mi nic takového říkat. A zase je tu materiální připoutanost k mluvení. Odkud pochází mluvení? Z Višudhi. Mluvení přichází z Višudhi, ale začíná v celé vání. Celý zvuk začíná už mnohem níže. Takže abyste ho pozvedli výš, jsou zde různé úrovně tohoto zvuku, kam přichází. A když se stane madhema, kdy je v srdci, v srdeční oblasti, kde jen pulzuje – vy ten tlukot necítíte – potom přejde sem. Tady se stane vaikharí. Potom se stane pašjanti, což znamená ten, který vidí, jen se dívá. Potom se stane para, kde se stane tichým v posvátném úžasu z přítomnosti. My si musíme rozvinout tyto věci. Ale my nechápeme, že všechny tyto věci jsou naše atributy, vlastnosti, které musíme osvítit a pozvednout. A udělat každou část, každý okvětní lístek našeho bytí krásným. Musíte začít chápat tyto malé, drobné věci, protože jsou velice důležité. A já mluvím o ohromných věcech. Dokonce i drobné věci vám mohou úplně zavřít oči. Vize, kterou mám, je obrovská. A tu mohu uskutečnit jen vaším prostřednictvím. Nemyslete si, že jste obyčejní. Jinak bych si vás nikdy nevybrala. Jenže vy nedokážete rozpoznat ani sami sebe, proto nedokážete rozpoznat mě. Musíte poznat sami sebe a vážit si sami sebe. Přestaňte si vážit materiálních věcí. Především si važte sami sebe a toho, co máte v sobě. Pokud se posunete tímto směrem, pak tomu, myslím, porozumíte lépe. Lidské tělo je chrám Boží. Tento chrám se však musí osvítit a musí být příznivý. Vy musíte omýt a pročistit svoji bytost, a to úplně, abyste z ní udělali krásný chrám, v němž bude přebývat Bůh. My však sami sebe podvádíme, víte? Když mluvím, tak mě posloucháte a myslíte si: „Ó, Matka mluví tak hezky, tak krásně,“ a to je vše. Nic ale nevejde dovnitř! Proč? Díky letargii. Letargie je něco jako blokáda. A ta mi nedovolí, abych vstoupila do vašeho nitra. Je to bariéra. Je to velmi sladká věc, se kterou se jen usmíváte, s pocitem: „Ó, Matka říká něco hezkého, něco úžasného.“ Dá vám to pocit štěstí a podobně. Nevejde to však do vašeho nitra. Neabsorbujete to. Proto se pokuste mít pozornost na svém Já a cítit svou důstojnost a úctyhodnost. Vnímejte svou příznivou osobnost. Musíte mít působivé vystupování. A když někomu něco řeknu, tak odpoví: „Já vím, Matko, já vím, že to dělám.“ A tak proč to děláte? To znamená, že jste posedlí. Jste posedlá osoba, která ví, že je to špatné, a přesto to pořád dělá. Pak jste posedlá osoba. Pak je dobré, abyste se šubitovali. Toto stádium by teď ale mělo skončit. Nechci, abyste se tloukli botou. Chci říci, jste ještě na té úrovni? Ta úroveň je totiž tak strnulá! A vaše příznivá přítomnost by měla přinášet prasannata, což znamená radost druhým. Ostatní by měli cítit radost ve vaší společnosti. Příznivá osobnost je něco, co dokážete pochopit. Příznivá osobnost má v sobě prozíravost. Ví, jak se má chovat v každé záležitosti. Není nerozvážná, nebude se hnát do něčeho. Nebude se do něčeho vrhat. Pokud někdo mluví, tak se nebudete snažit mu naprosto dominovat. Když mluvíte, neměli byste mluvit dramaticky nebo teatrálně a neměli byste mluvit jako byste byli pomatení. Příznivá osobnost má svou vlastní rovnováhu ve středu a takovou osobnost si musíte vybudovat. Příznivá osobnost je velice důležitá. Pozorujte sami sebe. Máte příznivou osobnost? Někteří jsou velmi dobří sahadžajogíni, ale nemají ten náboj. Zcela jim chybí nadšení. Získávají, chápou věci… Měli by být nadšení! Musí to říci lidem, ale způsobem, který je milý, sladký, který je krásný, který funguje! To je to. Pokud to nefunguje – k čemu to je? Já teď na sedmnáct dní odjíždím. Opravdu sedmnáct dní budu pryč. Bude se mi po vás stýskat. A dělám si velké starosti, protože musíte ještě hodně vyrůst. Cítím, že ještě nechápete hodnotu kolektivity. Jste velice podráždění, chováte se k sobě podrážděně. Jak jen můžete? Jste všichni svatí! Musíte si vážit jeden druhého. Musíte milovat jeden druhého. Mluvte k sobě hezky. Vy všichni jste svatí! Když svatý potká svatého, jak se setkají? Viděli jste někdy skutečně svatého, který potká druhého svatého? Měli byste to vidět. Vy tak nevypadáte. Prvním důkazem je toto. Jste opravdu svatí, nebo ne? On byl v Indii – jak tě přivítali? Opravdu se mě ujali. Nemohl jsem tomu uvěřit. Jak se vzájemně vítají! Jak se objímají a těší se vzájemnou společností. Smějí se a vtipkují a rozumějí si. Je to tak příjemné setkání. Nikdo si nemyslí: „Já mám pravdu.“ Nikdo takhle neuvažuje. Jakmile někdo začne: „Já mám pravdu,“ tak se mýlí. „Já jsem v pořádku, on se mýlí.“ To je konec! Oni se těší jeden druhým, jsou na stejné vlně. Pořád se jen smějí, užívají si to – hlasitě. Jeden druhému tolik pomáhají. Opravdu to stojí za vidění. Když jsme měli jen pět, šest lidí, se kterými jsme začínali, v Nilambaru – byli z Londýna. Jeden lepší než druhý. Všichni jen bojovali, hádali se, a dokonce se začali i prát. Věřili byste tomu? To se dělo. Tak ostudné!! A všichni přicházeli a říkali: „Co to máte za sahadžajogíny, Matko? Jsou to opravdu sahadžajogíni?“ Hádají se, dělají to a ono. Všechno možné se dělo, ani mi o všem neřekli. Ale něco se ke mně dostalo. Já jsem se tak styděla! Zeptejte se Malcolma. Oni by si tam snad i rozbili hlavy. Až tak daleko to došlo. Věřili byste tomu? V Indii nikdy nenajdete žádného takového sahadžajogína. Nikoho takového jsem neviděla. Každý takový odejde, okamžitě je vyřazen. Netvoří tam skupinky, nikdo s nikým nebojuje, nic takového. A všichni se tam divili, co jsou tihle zač. Jeden lepší než druhý. Byli podráždění, výbušní, bojovní… A ti se tam jen divili, jak je to jen možné. Podívejte se třeba tady na Čhaju. Ačkoli je dost otřesená, neví, co si s tím počít. Lidé pořád jen kritizují a podobně, ale ona se snaží udržet rovnováhu. Vždycky se bude držet zpátky. Nikdy se nebude tlačit dopředu. A když přijde na práci, bude první. Přebírá zodpovědnost. Tak to bylo i posledně. Tady nejde jen o letargii. Je to ještě něco horšího. U letargie je démonická mysl. A když vyjdete z letargie, začnete se prát. V Indii jsem nikdy neviděla, že by se spolu lidé prali. Jen velmi zřídka uvidíte, že se perou. Tam na sebe lidé dokonce ani nezvýší hlas, ani se nezlobí. Nikdy. Lidé tam jsou velice tišší. A sahadžajogíni? Měli byste vidět, jak se radují. Děvčata i chlapci, všichni se radují! Je to radost je vidět. Musíte se jeden druhým těšit! A ta nejhorší věc, která se může lidem stát, je ego. To je nejhorší. Posedlost je lepší, od té alespoň cítíte píchání. Ale od ega píchnutí neucítíte nikdy. Nikdy nepocítíte, že v sobě máte ego. A budete si myslet, že máte pravdu, že jste nejlepší, a nos vám půjde nahoru. Vidím to vaše „ho, hó“ a jak zvedáte nos nahoru – takhle. Takové ego, takové ego! A toto ego Indové převzali od vás. Ti, kteří s vámi přišli do styku. Stejně jako pes, když žije s člověkem. Naučí se spoustu věcí. Stejně tak Indové, kteří přišli do kontaktu s vámi, převzali ego. A můžeme vidět ten rozdíl. Prostí vesničané se ale snaží být milí, příjemní, hodní. Jak? Pochopením příznivosti. A příznivá přítomnost je konejšívá, laskavá, absorbující, krásná. A jak si ji můžete osvojit? Měli byste udělat malé ártí mé fotografii. To je dobrá věc. A když děláte ártí, někdo křičí z plných plic, snaží se vést ostatní. Pak zas chce vést někdo jiný. Takto to nejde. Musíte být homogenní. Já to slyším. Chybí vám soulad. Zpívejte na stejnou notu, stejným stylem. Zkuste se stát jedním. Mělo by tu být souznění. Pokorným, radostným způsobem, jako bychom zpívali všichni. Všechna naše srdce zpívají. Všichni jsme tu proto. Je nás tolik! Prociťte tu radost, je nás už tolik. A působí to velice špatně na ostatní, když vás takto vidí. Každý tím musí být otřesen. Proč se to v Indii tak šíří? Protože vidí tu lásku mezi lidmi. A teď k naší pozornosti. Pokud ji zaměříte na Ducha, pocítíte kolektivitu. Pozornost by měla být, jak jsem vám řekla včera, na tom, kolikrát jste hezky mluvili k ostatním. A kolikrát jste se hádali. I když někdo řekne ostré slovo, jen zůstaňte potichu. Nemusíte se cítit špatně, nic se neděje. Přijde a odejde. Někteří lidé jsou negativní, protože jsou na levé straně. A někteří jsou negativní, protože jsou na pravé straně. Někdy tyto kombinace fungují velmi dobře. Když se dominantní člověk snaží ovládat levostranného člověka, jsou dobří přátelé. Není nic lepšího. Protože jeden je dominantní a druhý si nechá velet. Jakmile se však levostranná osoba dostane trochu do středu nebo se pokusí přejít doprava, ten dominantní začne skřípat zuby. Pak se z nich stanou ti největší nepřátelé. Takto to funguje, tak buďte ostražití. Takže osoba, která je negativní díky levostrannosti, by měla přejít do středu. A stejně tak osoba, která je napravo, by měla přejít do středu. A jak to uděláte? Jak toho dosáhnout? Podívejme se na to. Osoba, která je příliš na pravé straně, by měla být přátelská k levostranným. A levostranná osoba by měla být přátelská k pravostranným. Tím začneme. A čeho tím dosáhneme? Osoba, která je pravostranná, bude lepší organizátor. Možná ano. Možná ne. Přinejmenším bude lepší řečník nebo možná bude lepší jakýsi lídr. Možná. Nebo také ne, to se uvidí. Možná bude navrhovat věci, obstarávat věci, bude říkat: „Já udělám to a ono.“ Možná. Levostranná osoba bude ustrašená, ale bude pokorná, více milující, srdečnější. Bude mnohem více v područí jiných. Jeden bude velet a druhý přijímat povely. Tak to je. A jak vyřešíme problém, když to takto namícháme? Ten, kdo je více na straně ega, by se měl pokusit podřídit se osobě, která je na levé straně. A levostranný by se měl pokusit více velet pravostranné osobě. A ta by to měla přijmout! Měli by společně pochopit, mít dohodu: „Já jsem spíše v egu a ty jsi více v superegu. Udělejme jednu věc. Ty se mi pokusíš velet a já se ti pokusím podřídit.“ Bude to fungovat. Je to psychologie. To vypracujete. Najděte někoho, kdo je levostranný, aby vám velel. Je dost obtížné najít tady levostranné lidi. Je jich tady jen pár, ale vidím, že ti levostranní, když přešli do ega, jsou ještě horší než ostatní! Je to dost těžké. Ale vyberte levostrannou osobu a nechte ho dominovat deseti egocentrickým. Dokud mu nenaroste ego, bude v pořádku. Jinak ho zastavte. Ale s plným pochopením, když budete sledovat sami sebe, jak se vyvíjíte, kam až zacházíte – je to hra. Pohrajte si. Pokud se však ztotožňujete s tím, že: „Já mám vždycky pravdu, a nikdo jiný,“ nic se nevypracuje. To vám můžu říct. Pokud si myslíte, že jste dokonalí, tak nemusím plýtvat slovy. Takže nejlepší způsob je udělat to takto: „Dobře, ty velíš, já poslouchám. Pojď, řekni, jak vidíš tohle? Necháme tě organizovat a my budeme konat. Řekni nám, jak.“ Takže on použije své srdce a vy použijete svou pozornost. To se dobře vypracuje. To bude dobrá kombinace. Rozhodněme se, že se zlepšíme, a ne, že se kvůli tomu budeme cítit špatně. Musíme se hodně zlepšit, opravdu hodně! Protože vztahy mezi vámi jsou velmi špatné. Je to jako rakovina. Přesně jako rakovina. Bují tady. Takže, pokuste se vidět své ego. A i když někomu řeknete, že by se měli omluvit a říct: „Promiňte,“ tak jen sarkasticky řeknou: „No jo, sorry,“ a podobně. Řeknou to sarkasticky, takže slovo „promiň“ ztratí svůj význam. „Dobře, dobře, neříkej nic.“ To také není správné. Měli byste říct: „Pozoruj se.“ Tak bude méně ega. „Prosím, teď mi dej další úkol a já to udělám.“ Kristus svým žákům omýval chodidla. Jen si to představte! A toto dělá citlivý sahadžajogín. Omývá chodidla druhým žákům. Jestli si pamatujete, Aradhna, moje vnučka, když k nám domů přišli hosté, bylo jich asi osm nebo deset, měla takový malý škopík a každému umyla chodidla. Pokaždé ho pak odnesla do koupelny a vylila ho a zase znovu ho naplnila a přinesla. S velkodušností. Bylo jí pět let! Ještě jí ani nebylo pět. A každému umyla chodidla, otřela je a zase to odnesla. A to dělala každému a potom přišla k mým chodidlům a řekla: „Už se nebudu nikým zabývat, už půjdu. Svou práci jsem udělala.“ A odběhla. Aradhna je sahadžajogínka velké kvality. Velmi vysoké kvality. A myslela si, že to je nejlepší, co může udělat – omýt jim chodidla. Tím ukazuje esenci kolektivity. „Nějaká část mě samé není v pořádku, dovolte mi ji očistit.“ Například, když pomyslíte na mě a právě vy pochopíte, jak těžce jsem na vás pracovala. Proč? Protože vás moc miluji a protože jste mojí součástí. Když vy nebudete v pořádku, nebudu v pořádku ani já. Když si tohle uvědomíte, nikdy neřeknete, že někdo je níž nežli vy. Je lepší umýt chodidla někomu jinému než sobě. To je dobré pravidlo. Potlačujte své ego, neustále! Mohamed Sáhib to praktikoval. Ale nejlépe to dělal Nánaka. Ten řekl: „Ať každý sikh udělá nějakou ,seva‘ (službu).“ Museli za trest udělat nějakou seva. A jak se dělá seva ve skupině? Někdo si musí sednout. Dokonce i jeden guru, velký guru, musel čistit boty všem lidem, kteří přišli na program. Dostal krém a kartáč… A to nedávno! Byl potrestán tím, že musel všem, kteří tam přišli, čistit boty. Musel jim vyčistit šaty, umýt jejich věci – za trest. Každý, kdo je arogantní, by to měl dělat. Každý, kdo se hádá nebo bojuje, každý, kdo je neomalený, by to měl dělat. A to funguje. Musí jim vyprat oblečení. Musí jim umýt nohy, namasírovat chodidla, namasírovat je, aby se cítili lépe. V Indii, všimněte si, všichni sahadžajogíni si navzájem čistí čakry. A tady si ani nepřiznáte, že by vaše čakry mohly být napadené! Všimli jste si toho? Tam každý den na někom pracují, čistí ho. Řeknou: „Prosím, očisti mé čakry.“ Až to udělají, řeknou: „Děkuji, že jste mě vyčistili.“ A pak jim také pomáhají. Třou jim ruce, chodidla, protože toho pro ně tolik udělali. To se tady nedělá! Chtěla bych vidět více vzájemného porozumění, lásky, vzájemné sounáležitosti, měli byste se jeden na druhého těšit. Zkuste jeden druhému pomáhat, místo abyste kritizovali. Vadí mi poslouchat jakoukoli kritiku od kohokoli na někoho z vás. Ale když to pokračuje příliš, je lepší mi to říct. Musíte však posuzovat sami sebe: „Co dělám pro ostatní?“ Někteří si myslí: „Bude lepší, když budu zticha.“ Tak to není! Zkuste být milí, dávejte si dárky, mluvte spolu. Je tolik způsobů jak projevit svou lásku. Někdy dejte květiny, zkuste zjistit, co kterou osobu potěší a co nemá ráda. To je dobrý způsob. Nedělejte věci, které ostatní nemají rádi. Občas to vidíte. Je lepší to nedělat. K čemu to je? Když to kazí vztahy, tak takové věci nedělejte. Zkuste zjistit, co nemají rádi. Jednoduchá věc – můj manžel nemá rád, když si dávám do vlasů květiny. V Maháráštře si ale všechny vdané ženy dávají do vlasů květiny. Je to zvyklost. Ale když jsem se za něj vdala, nepřeje si to; u nich si totiž dávají květy do vlasů jen neřestné ženy. Tak si květiny do vlasů nikdy nedávám. Jen když je speciální púdža nebo mi je svážou, v Maháráštře, tam s tím souhlasím. Ale nikdy si nedělám drdol a nevkládám do něj květiny. Když to nemá rád, proč bych to dělala? Není nutné vyhrocovat spory a vytvářet problémy. Nedělejte věci, které od vás jiní nemají rádi. Snažte se tomu vyhnout. Vytváří to problémy. Dělejte něco, co druhé potěší. Zkuste přijít na způsob, jak potěšit. Když budete dělat ostatním radost, potěšíte Božstva. Protože ona jsou všechna jedním. Ve vás, v ní, v něm. Všechna jsou jedním. A ona jsou šťastná, protože jsou spojena s druhými. A netěší je, když se jeden k druhému chováte nepěkně. Protože jsou jedním. Když toto vypracujete, patřičně, s porozuměním, tak všichni budete velcí světci. Vidím i vaši budoucnost. Někteří z vás budou velmi velcí a někteří z vás je pak budou následovat. Je to dlouhodobý projekt. Dlouhodobý projekt se sebou samým. Vůči sobě. K sebe utváření. Jak milí budete k ostatním. Osvojte si to. Mluvte s ostatními. Někteří lidé vůbec nemluví. Jsou zaražení. Ti budou mít velice napadenou Višudhi. Musíte mluvit, musíte být milí, s otevřeným srdcem. Tato dívka z Jugoslávie má hodně otevřené srdce. Proto ji mám ráda. Má velké srdce. Mluvte od srdce. Otevřete se! Žádné tajnůstkářství a toto chladné – jak se říká tomu anglickému chování? Náfuka. Náfuka – když jste nad ostatními. Náfuka! Myslím, že pro to musí existovat nějaké trefné anglické slovo. Pro to, jak jsou chladní. Když sedíte… Jakže? Jogínky: Povýšený horní ret! Povýšený horní ret. Ne tak povýšeně! Není třeba nadutá povýšenost, lepší je hrdost. (Jogín předvedl obličej) Tak nějak ta osobnost vypadá. To je specialita Angličanů, že? Jedete vlakem a oni prostě nemluví. Oni vám ani nedovolí mluvit. Zmrazí vás pohledem. Nevidíte lidi smát se nebo žertovat. (ŠM dělá obličej) A vy nevíte, co s nimi máte dělat. Budou jen číst noviny. Pěkně si je rozloží… (ŠM dělá obličej) Ale vědí o vás úplně všechno. Jogínka: Můžeme jim říkat solitéři. Solitéři. Ano – to je velmi nebezpečné pro sahadžajogíny. Ten, kdo začne být solitér, si zadělává na problémy. Solitér si zadělává na problémy. Víte proč? Protože když zůstanete sami, budete napadeni. Zůstaňte pohromadě. Všichni bhúti vědí, že jste solitér a budou útočit. Ať už se jakkoli budete chtít stát jedinečným, tak vás napadnou. Někdo se může stát i díky přílišnému mluvení solitérem, jedinečný, nad ostatními. Je lepší být s ostatními. Je to lepší. Buďte zajedno s ostatními. Buďte milí. Vtipkujte s ostatními. Když se do vás někdo trefí, tak se nezlobte. Když se do vás někdo trefí, tak vy hned: „Zmlkni!“ Takhle ne! Přijměte vtip, berte to sportovně. Angličtina má velice dobrou kvalitu, že se lze zasmát sám sobě. Všechno to… Jazyk našel způsoby a metody, jak se zasmát sám sobě, a to je právě krásné na anglickém jazyce. Myslím, že žádný jiný jazyk nemá tolik slov, jak vyjádřit tyto svérázné situace. které jsou opravdu trapné, že? Můžete je pouze pojmenovat, a tím víte, jak na tom jste. A víte přesně, jaký lék na to platí. Je to tak. Je to o pojmenování: Ó, to je tohle. A je velice zajímavé pozorovat tyto věci – ve společnosti a kdekoli. Dobře to vylíčil i Charles Dickens. Už tehdy si všímal těchto věcí a popsal je. A když je vylíčení těchto věcí tak krásně popsáno v literatuře, žasnete, jak lidé měli schopnost vidět sami sebe a společnost takovou, jaká je. Charakteristiky lidí. Jak se utvářejí charaktery a jak to vytváří společenský problém. Tak krásně vylíčeno. A to je moudrost. To je opravdová moudrost Britů. A tu můžete ztratit, pokud začnete přejímat nesmyslné názory. A přitom je vám tato moudrost vrozená. To, že jste měli třeba někoho jako samotný Shakespeare, co to ukazuje? Vy jste země velkých osobností. Jak to? A není jich málo. Je jich poměrně hodně. A vy budete ti nejmoudřejší, protože máte užitek z jejich tvorby. A navíc dokážete sami tvořit. Když patříte k významné zemi, jako je tato. Představte si, že celá země se noří do bahna letargie. Kdo tuto zemi zachrání? Právě vy! A znovu – je to boj s letargií. Ať už je to cokoli – letargie je proti Kristu. Je proti Bohu, je proti Mátadží. Snažte se být radostní a přízniví, šťastní, důstojní, citliví, milí. Není to tak moc věcí. Jen pár. Jen jedna. A já vím, že se budeme ze života hodně radovat. Budeme velice šťastní lidé. Nejprve vyžeňte z hlavy všechnu zlobu, hněv a slova: „Teď jsem se naštval!“ Co to znamená? Jakto, že jste se naštvali? Být pyšný na svůj vztek a zlobu a své podráždění… Bude to krásné. Jsem si tím jistá. Rostete. Jen je ten růst trošku těžkopádný s těmito nesmyslnými věcmi. A tak před těmito věcmi musíte svůj růst chránit. Tak jako chráníme malou rostlinu před mrazem, který na ni padá. Je to tak. Mráz není ničím v porovnání s rostlinou, protože rostlina roste. Ten mráz ji ale může zabít, a tak ji nemůžete vystavit mrazu. Buďte veselí. Lidé vystoupají a pak zase klesnou. Vystoupají a zas klesnou. Zkuste si na sebe dávat pozor. Za sedmnáct dní vás zase uvidím. Jaký jste udělali pokrok! Mám na vás stále pozornost. Neustále na vás pracuji. Jsem s vámi mnohem více propojená než s kýmkoli jiným. Protože tam mě lidé vidí jen dva dny a pak pláčou. Cítí se ztracení. Vás ale vídám tak často, dokonce častěji než Indy. Je tady Paul? Přišel Paul? Jogín: Ano, Matko. Paule, co se stalo? Paul: Matko, chtěl bych předat vzkaz od lidí z Indie. Lidé z Indie posílají svou lásku, ale jeden sahadžajogín v Indii těžce onemocněl. Kdo? Paul: Profesor Manneh v Rahuri. Já vím – ale proč ses nazlobil na Dhumala? Paul: Na Dhumala? Tehdy jsem se už opravdu… nemohl dívat na to, jak se v Indii vytvářejí dvě třídy lidí. Na ty, kteří mají hodně peněz, a na ty, kteří… A co v této zemi? Paul: No, v této zemi se děje totéž. Ale lidé v této zemi, kteří nemají moc peněz, mají alespoň na základní životní potřeby, střechu nad hlavou. ŠM: Jel jsi tam proto, abys šířil Sahadža jógu, nebo řešil tyto věci? Vidíte, tohle jsem měla na mysli – kde je vaše pozornost? A ty víš, že Dhumal dal realizaci deseti tisícům lidí! A on je tvůj starší bratr, měl bys ho respektovat. On má sluhu, protože v Indii je jiná situace. Pokud svého sluhu propustí, tak ten nebude mít co jíst. Ne každý používá mozek. Víte, a toto je jedna z věcí, kterou si lidé v této zemi neuvědomují. Mít sluhu… pracujete víc těžce, než jeho sluha! Víte o tom? Protože váš mozek se nikdy nezastaví! Jeho sluha pracuje rukama. On nepřemýšlí! Jeho energie jde do jeho rukou, takže zároveň odpočívá. A tady vládne představa, že když někdo pracuje rukama, tak je to krutost. Ale co váš mozek?! Ten rozsah mozku, který pořád používáte. A teď mi řekni – nedokážeš přestat myslet, je to tak? A teď si vemte, že můj sluha, přestože tvrdě pracuje, je mnohem odpočatější než můj manžel. Můj manžel téměř nemusí ani zvednout sklenici. Chápete? A co se stane? Někdo by mohl říct, že je to líný chlápek a že si jen užívá života. Že si užívá pohodlí, zatímco ten sluha ne. Ale můj sluha svým způsobem dělá manuální práci, protože to jediné dovede. Jeho mozek není tak vyvinutý. On však odpočívá mnohem víc než můj manžel. Je více v pohodě. Někdo je rukou, někdo je chodidlem a někdo je hlavou. Ale i když pracujete hlavou, je to totéž. Pokud používáte k práci hlavu, musíte mít určité množství pohodlí pro tělo. Protože pokud by vaše tělo mělo strádat, samozřejmě neříkám, že bychom se měli chovat zle ke svým služebným, to bychom neměli, ale nikdo nedá peníze někomu jen tak. On je za to placený. On dělá manuální práci, která je za ním vidět. Co ale mozek? Je vidět práce mozku? Přála bych vám vidět pod mikroskopem, jak funguje mozek. A všechny čakry: „CvakCvakCvak“ stále jedou. Jedna myšlenka je jako dynamit. A nemůžete to zastavit. Zeptejte se jeho. Včera mu lítaly myšlenky jako ve stroji! Pracuje jako stroj! Je to tak! A vy musíte pochopit, že když jedete do nějaké země, jste tam hostem. Dhumal byl velmi zkroušený a napsal mi velmi smutný dopis. To nebylo správné. Nechtěl jsi, aby byl nešťastný. (Nesrozumitelné) Dhumalovi? Co jsi neměl? Paul: Řekl jsem mu, jak jsem to cítil. Byl jsem v Indii na hodně místech… A co jsi cítil? Paul: Cítil jsem, že když mi někdo vypráví, kolik vlastní domů a kolik domů kupuje, a přitom jeho sluha nemá vlastní střechu nad hlavou a do střechy mu zatéká… Když uvážíš, že lidé tady mají několik domů, které zejí prázdnotou, tady v Anglii. Dají ty domy vám lidem? Dají? Nějakým způsobem? A kolika lidem by je měl dát? Je nějaký systém v předávání? To přece není Dhumalův problém. To je problém vlády. Dhumal má domy, daroval nám velkou pevnost, jako dar pro Sahadža jógu. Když daruje svému sluhovi dům, myslím, že z něj udělá parazita. Víš, že v Indii mají žebráci obrovské domy? Víš o tom? Některé domy na Marine Drive vlastní lidé, kteří jsou profesionální žebráci. Takže když vidíš nějaký problém, má mnohem hlubší kořeny, které nevidíš. Ale napiš dopis a omluv se mu. Velice mě to ranilo. Protože on udělal tak ohromnou práci. On nám chce věnovat obrovské místo pro Sahadža jógu. Nikdo jiný toho zatím ještě nebyl schopný. Dal mi deset tisíc sahadžajogínů. A když vy řeknete: „Já jsem cítil,“ co je toto „já“? Vím, že máš soucitné srdce, ale někdy tě dokáže svést. Soucitné srdce je dobré do jisté míry. Srdce musí být obezřetné. Nemělo by být nerozumné. Musíte mít smysl pro proporce. To je systém v Indii, který funguje. Neobejdete se bez služebných, ale ani tady! Jak to zvládáte bez služebných? Všichni jste inteligenti. Proč žijete ve svinčíku? Protože používáte mozek, nevíte, jak používat ruce. Všechny tyto komunistické ideály jsou k ničemu. Lidé musí mít nějakou práci. Jakoukoli. Na tom není nic špatného. Někteří dokážou pracovat mozkem, jiní musí pracovat manuálně. Samozřejmě, neměly by být velké rozdíly v životním standardu, ale to není jeho problém. To je problém celé země. Ale řeknu vám – viděla jsem to i u sluhů. Když jim něco dáte… Jedna paní, zdravotní sestra, když jsem kdysi byla nemocná, docházela k nám a trochu mi pomáhala. A tak jsem si řekla, že pro ni něco udělám. Poslala jsem ji naší lodí na moře. Řekla jsem: „Ať si udělá dovolenou.“ Poslala jsem ji do Afriky. Víte, problémy jsou mnohem hlubší, než dokážete chápat. Vrátila se zpátky a začala doktorovi odmlouvat. Myslela si, že se stala doktorem. A doktor řekl: „Proč jste to udělala?“ Vykolejí je to z rovnováhy. Víte, když dáte něco takového chudým lidem, dostanou se do nerovnováhy. Uvedu další, velmi konkrétní příklad. Můj manžel má velice socialistické cítění, a to je správné. Takže svým řidičům zvýšil plat. Řidiči začali dostávat tisíc rupií, což byla velmi, velmi vysoká částka. A nejnižší úředník bere kolem dvou set. Takže tam byl malý nepoměr. Aby řidič bral tisíc rupií, to bylo příliš. Během šesti měsíců ke mně přišly jejich manželky a řekly: „To bylo moc špatné, co jste udělali našim manželům. Teď mají milenky a začali pít. Přestali nám úplně dávat peníze.“ Takže když dáte chudým lidem více peněz, tak nevědí, jak s nimi naložit, a začnou pít. Chudí lidé pijí mnohem víc než bohatí. Oni se musí naučit používat peníze. Dát jim jen tak peníze je k ničemu. Vy nechápete hlubší stránku věci. Lidé se musí řádně vést. V Indii máme Scheduled (zavrženou) kastu. Souhlasím, že je to nesmysl, neměli byste se chovat k někomu jako k nižší kastě, to je pravda. Ale teď najednou přišli s tím, že Scheduled kasta musí mít stejná místa, rovná práva v každé práci ať už mají vzdělání, nebo ne. Takže máte lidi, kteří nemají kvalifikaci. I při zkouškách na univerzitě musíte mít spoustu lidí z Scheduled kasty. A co se stalo po tomto opravdu náročném úkolu? Takový hnus to přineslo – oni jsou naprosto nepoužitelní lidé! Oni nedokážou dělat administrativní práci. Mělo by to být, jak říkal Gándhídží: „Proškolujte je, vzdělávejte, vychovávejte.“ Najednou jsou tam vzdělaní lidé a jiní jsou i nevzdělaní. Nijak na to nebyli připraveni, tak to nedokážou unést. Máme teď doma sluhu, který za mnou přišel, asi ho znáte – Paramšivam, který se sem přestěhoval. Byl zvyklý na to, že tam nebral ani sto rupií. My jsme mu dali slušný plat, tak když sem přišel, úplně zvlčel. Potom jeho matka, když jsem jim napsala, že se chová neslušně a že si s ním nevím rady, že se naučil spoustu nešvarů, kupoval si pornografické časopisy, chodil do hospody, střídal holky a dělat všechno možné – až tady. Když jsem tedy napsala jeho matce, odpověděla něco velmi zajímavého: Napsala: „Když lidem, kteří žijí v bahně a mají na bahně spát, když spí na posteli, tak jim to ublíží.“ Když jim tedy dáte najednou něco materiálního, tak je to neposune. Musíte je vyškolit. Vy ani nevíte, kolik problémů pochází z chudoby. Chudoba je totéž jako lepra. Víte čím se živí paraziti lepry? Živí se benzínem. Oni prospívají po benzínu. Tak hrubí jsou! A pak ty, jako Angličan, jsi to říkat neměl, protože Angličané můžou za chudobu v Indii, ať se ti to líbí, nebo ne. To oni nám způsobili tento problém. Dříve jsme tento problém neměli. Naši služební byli součástí našeho domu. Oni se k nám chovali jako k otrokům, tak jsme to převzali od nich. Jak se k nám chovali? Musím říci, že Dhumal byl velice taktní, že ti tohle neřekl. Ale tak to je! To, jak se k nám v Indii chovali – nemáte ani ponětí! Ještě donedávna jsme měli „Bílé kluby“, kam Indům nebylo dovoleno vstoupit, na jejich vlastní půdě! Když jsme byli nezávislí! A bojovali za to. Zabili tisíce lidí! Znásilnili tam spoustu žen! Jako Angličané byste to neměli říkat v zemi, ve které jste vládli a zotročovali je. Nedovolili jste jim pozvednout se. Co tady děláte cizincům, když sem přijedou? Jak se k nim chováte? Takový rasismus tady máte v porovnání s Indií! My tam žádný nemáme. Chovali se k tobě s velkým respektem. Měli říct: „Jsi bílý, budeme rasisti, budeme zlí.“ Ale když přijedeš do Afriky, tam tě vyškolí! Afričané, West Indies… – tam mají navrch. Abychom prolomili ten bludný kruh, zkuste pochopit problémy každé země. Odkud ten problém přišel do Indie. A také do většiny zemí, které jsou „rozvojové“. Francouzi… Ti také ovládali mnoho zemí. Každý musí pochopit, že bychom už neměli nikoho ovládat. Měli bychom jim omýt chodidla, tak to je. A vy jste zničili kulturu všech Afričanů. A Afričané převzali francouzskou a anglickou kulturu. Úplně, mají tam stejnou prostituci jako vy, mají stejné ženy jako vy, stejně „svobodomyslné“ názory. Pouze Indové vám odolali. Jinak, kamkoli jste přišli, nikdy jste nerespektovali místní kulturu. Musíte tomu rozumět! Když pojedete do Jižní Ameriky, budete otřeseni, jak tam lidé vyhladili všechny domorodce, kteří tam žili. Úplně všechny, do jednoho. Kromě Kolumbie. Dokážete si to představit? Každá země, každá duše byla vypleněna. Jen to pochopte! Samozřejmě, kdyby se k němu choval špatně, dokážu to pochopit. Ale on se nechová špatně. Tyto názory jsou západní názory. Použitelné pro vás, ne pro Indy. To je velká chyba, kterou lidé dělají, že nám podsouvají své názory. Například při půdní reformě… Můj zeť je velmi osvícený člověk. Měl sám na starosti čtyři tisíce hektarů půdy. Najímal pracovníky z širokého okolí. Poskytoval jim všechno. Platil jim velmi slušně. Žilo se jim dobře. Najednou přišlo nařízení: „Každý musí mít svůj vlastní pozemek.“ Aniž by však pochopili, že lidé musí být zaučeni, správně vedeni – nejsou vzdělaní, musí tam být komunikace. Takže každý dostal kousek pole, kousek tady, kousek tam… A co se stalo? Že se v těch územích dostali do izolace. Neexistovala žádná komunikace, lidé nedokázali sklidit svou pšenici, nemohli se dostat k osivu, nemohli dělat nic. Tak začali hladovět. A pak přišli za mým zetěm a řekli: „Pojďte to řídit. Vy jste to všechno spravoval, měl byste to dělat.“ Jenže oni tu správu zrušili a tyto lidi neproškolili. Gándhí se zapojoval do těchto věcí. Řekl: „Musíte osvítit bohaté lidi a také se musíte pokusit zrovnoprávnit tyto lidi vzděláváním a přimět je rozumět a tak.“ V Indii jsou obrovské plochy, pokládané za zaostalé pustiny, kde tito domorodci žijí. Oni nevěří na usedlý životní styl. Oni jsou jako … vy jim říkáte cikáni. A co dělají? Lidé si někde obdělávají pole… a oni pak v noci přijdou a všechno jim zplundrují. Takto žijí. Takto vždy žili a jsou v tom šťastní. A druhá věc je takzvaná indická chudina. Musíte si uvědomit, jak se rozrůstá lepra. Začalo to v Maháráštře. Plán, podle kterého říkali: „Poskytneme vám práci, případně vám dáme podporu.“ To je ta nejhorší věc, jaká může být, kterou jsme si hned uvědomili. Doufám, že od toho upustili. Co udělali? Indové jsou velmi vychytralí a chytří. Takže co udělali? Šli a požádali si o podporu. Aby dostali dávky. Pak někde pracovali a k tomu dostávali podporu. Měli zdvojený příjem. A pak chodili pít. Co tito lidé dělají? Nic, jenom pijí. To je ale problém, díky prohibici, tak pijí jód… a … jak tomu říkáte? Co to tu jíte? Je to nějaký druh kyseliny sírové, nějaký druh kyseliny. Teď nevím. Jogínka: Metylák. Metylák nebo něco takového. Nevím! Nerozumím tomu. Nechápu je. Tak vidíte, jak jsou hloupí. Takže říkám – pobírání jakýchkoli dávek nebo podpory není dobré. Bylo mi to líto, jeho manželka mi napsala: „Kolik toho udělali pro Sahadža jógu.“ Jediné řešení je Sahadža jóga. Není žádné jiné řešení. S tím mi (Dhumal) hodně pomohl. Bylo mu to velice líto a řekl mi: „Jak se obejdu bez služebných?“ Víte, takový je tam systém. Kdyby měl dát všem střechu nad hlavou, nezůstane mu žádný dům. Tak se to nedělá. Tento druh velkorysosti nefunguje nikde. Kdyby byla nějaká společnost, která by to obstarávala, bylo by to možné. Dokonce i takzvaní komunisté, kdekoli, v kterékoli demokracii, mají svůj vlastní majetek. Až zmizí demokracie, nebudou smět ani promluvit. Tím neříkám, že kapitalismus je řešením. Sahadža jóga je řešením! Chápete? Sahadža jóga. A on toho pro ni udělal tolik! Za služebného ho nemůžeme nijak napadat. Sluha pro nás není důležitý. Kdo je ten sluha? Kým jsou pro nás ti chudí lidé? My za ně nejsme zodpovědní. Stát je zodpovědný. My jsme zodpovědní za sahadžajogíny. Protože ti pak něco změní.