Déví púdža: Individuální cesta k Bohu, 14/03/1983, Sydney, Austrálie

Nyní jste si všichni uvědomili, že uvnitř nás leží mír, krása a sláva naší bytosti. Je tam toho spousta. Nemůžete to hledat vně. Musíme jít dovnitř, jak se říká – do stavu meditace, abyste to hledali, abyste se tím těšili. Tak jako když máte žízeň, jdete k řece, nebo k moři a snažíte se svou žízeň uhasit. Ale ani moře vám nemůže dát sladkou vodu. Jak vám tedy něco, co se rozprostírá vně, může dát tu hloubku, která je uvnitř vás? Snažíte se to najít vně, kde to není. Je to v našem nitru, zcela nepochybně v našem nitru. Je to tak jednoduché, protože to vlastníte. Máte to na dosah. Je to tam. Ať už jste doposud dělali cokoli – vycházeli ven, abyste našli radost, takzvanou radost a takzvané štěstí, takzvanou slávu světské moci a světského vlastnictví, teď to celé musíme obrátit zpět. Musíte to projevit v sobě. Nebyla to chyba, že jste vycházeli ven, nebylo to správné, že jste vycházeli ven. Neměli byste litovat toho, co jste doposud učinili. Nebyl to správný způsob, jak získat skutečnou radost ze života, skutečnou slávu své bytosti. Pracovalo to v mnoha lidech, že jste pronikli do tohoto jemnějšího porozumění. Někteří lidé jsou možná jen na mentální úrovni, nevadí. Někteří jsou možná jen na fyzické úrovni, kde to mohou vnímat, nevadí. Ale jste na správné cestě, pohybujete se správným směrem. Pokuste se meditovat, meditovat víc, abyste dospěli ke své vnitřní bytosti. A tato vnitřní bytost je nekonečný oceán blaženosti, který existuje v každém z nás. Je to nekonečná, oslavující záplava světla, která zaplavuje každého vnitřní krásou. Takže abyste se jí přiblížili, musíte jít do svého nitra tím, že odmítnete věci, které jsou proti tomu, proti vašemu pohybu.

Někdy pro vás může být vítr velice silný, abyste pochopili, že sláva Boha je uvnitř. Ale obraťte se, každou chvíli si připomínejte, že váš pohyb musí být dovnitř. Když se pohybujete dovnitř, zapomenete na představy o své vnější slávě. Člověk, který má velmi přízemní, nízkou povahu, si myslí, že když vydělá spoustu peněz, že získá radost, ale není to tak. Když ho potkáte, je to ten nejnešťastnější člověk. Strachuje se o bezvýznamné záležitosti. Určitě jste slyšeli, že lidé, kteří jsou velmi bohatí, jsou kleptomani. Jsou velmi lakomí, dělají si starosti o jehlu tu a tam. Když chybí nějaká drobnost, rozruší je to. Mají mnoho zlozvyků, bez kterých nemohou žít. Bohatství s sebou tedy vždy neslo prokletí. Takže ti, kteří hledají jen bohatství, se tím nemohou těšit. Pak existují někteří lepší lidé, kteří si myslí, že tím, že vládnou druhým nebo získáním moci, můžeme dosáhnout v životě velmi významného postavení – ti také neuspějí. Viděli jste, co se jim stalo – lidé o nich dokonce ani nechtějí mluvit. Pak jsou tu lidé, kteří se k někomu připoutávají, k jednomu člověku nebo rodině, dětem, příbuzným – v Indii je to velmi běžné. To také není způsob, jak se můžeme dostat k Bohu. I to je velmi omezené – nutí vás to pořád se kolem nich motat a naprosto plýtvat svou energií. Když ale plně proniknete do své bytosti, pak všechny tyto záležitosti začnou mít velký význam, všechno má pak svůj význam. V tom smyslu, že když něco vlastníte, a jste osobou, o níž se předpokládá, že se toho bude držet, pak takový člověk nikdy nic nevlastní, je od toho úplně odpoutaný; nikdy si nic nepřivlastňuje, je tak odpoutaný. Může si s tím ale pohrávat, protože je tak odpoutaný, může z toho vytvořit drama, může si s tím vlastnictvím hrát a udělovat lidem lekce. Je tak odpoutaný, tak štědrý, těší se svou štědrostí. Celé to začne být úplně jiné, velmi dynamické. Všechna krása, kterou lidské bytosti vytvořily v podobě majetku, je vám odhalena a vy se začnete všemi těmito věcmi těšit, aniž byste je vlastnili. Chápete ten mýtus „vlastnění“.

Stejně tak je to s mocí, kterou mají lidé nad druhými. Ti, kteří se pokoušejí vydělávat peníze na Sahadža józe nebo chtějí mít v Sahadža józe nějaké výhody, mohou být velmi mazaní, může to zajít velmi daleko. Tato mazanost může zajít tak daleko, že jsem viděla, že se lidé snaží ušetřit na úkor Sahadža jógy. To také znamená, že pozornost je na penězích. Vydělat peníze nebo ušetřit, udělat si ze Sahadža jógy obchod, je zcela protismyslné. Když s tím ale přijdete, řeknu: „Dobře, na chvíli do toho jděte, zkuste to. Zjistíte, že Sahadža jóga není žádný podnik.“ Samozřejmě, že sahadžajogíni spolu mohou pracovat, mohou v něčem podnikat, ale Sahadža jóga není podnikání, je to podnik Boha, kde musíte dát vše, co máte, k ničemu nebýt připoutaní. Nebýt připoutaní. Nejde o to, že by se měly dávat peníze, ale musíte do toho dát celé své srdce. Jestliže do toho nedokážete dát celé své srdce, nemůžete toho dosáhnout. Totéž platí o moci. Někteří lidé si dokonce myslí, že si mohou podmanit sahadžajogíny, zapůsobit na ně, ovládat je, takoví lidé jsou ze Sahadža jógy zcela vyhozeni. Musíte se těšit silou lásky, aby ve vás lidé viděli své ochránce, své pomocníky, své patrony, své přátele, a ne někoho, kdo má panovačnou povahu. Musíte být jako otec, a ne jako démonická destruktivní síla, která neustále každému vyhrožuje. Takoví lidé budou ze Sahadža jógy velmi rychle vyhozeni. Zjistili jste, že pro takové lidi nemám žádné pochopení, aby vás stáhli, v žádném případě. Držte se od nich dál, jinak až budou ze Sahadža jógy odmrštěni, můžete vypadnout s nimi, takže buďte opatrní. Pak lidé, kteří marní svůj čas pouze přemýšlením o své rodině, anebo ti, kteří nikdy o své rodině nepřemýšleli, ti také přicházejí do Sahadža jógy. Je to velmi subtilní oblast, kde mohou přijít o svoji pozornost zaměřenou na Ducha. Kazí své děti, kazí své muže, kazí své ženy. Veškerá pozornost jde špatným směrem a stane se pro ně velmi důležitou záležitostí, jak se vydaří manželství, jak jsou na tom děti, to a ono. Nepřenechávají to Bohu. Musejí to přenechat Bohu. Všichni jsme světci, musíte všechno přenechat Bohu. Na začátku Sahadža jógy každý říkal: „Manžel je takový, žena je taková, bratr je takový, děti jsou takové, Matko, postarej se o ně.“ V pořádku, na začátku je to v pořádku.

Když ale rostete, musíte se z toho dostat. Když meditujete, je to individuální cesta k Bohu. A když se tam dostanete, stanete se kolektivními. Předtím je to naprosto individuální cesta uvnitř. Naprosto individuální cesta. Měli bychom být schopní vidět, že na této cestě není nikdo vaším příbuzným, nikdo není vaším bratrem, nikdo není vaším přítelem, jste naprosto sami. Zcela sami. Uvnitř sebe musíte postupovat sami. Nepociťujte k nikomu nenávist, nebuďte zodpovědní. V meditativním rozpoložení jste však sami. Nikdo se tam nevyskytuje, jste sami. A jakmile jednou vstoupíte do tohoto oceánu, celý svět se stane vaší rodinou. Celý svět je vaším vlastním projevem. Všechny děti se stanou vašimi dětmi a vy zacházíte se všemi lidmi se stejným porozuměním. Když vstoupíte dovnitř, do svého Ducha, dojde k totální expanzi a vy začnete vidět očima Ducha. Uvnitř vás leží takový klid, mír, taková blaženost. Musíte být pro tuto cestu připraveni. Tato cesta je v meditaci osamělá. A čím víc toho naleznete v meditaci, tím více chcete jít a rozdávat to druhým. Tak to musí být. Jestli to k vám nepřijde, tak se to nevypracovalo, není tam žádná čistota, je tam nějaký druh předpojatosti. V tomto individuálním hledání, cokoli naleznete, chcete se tím těšit s ostatními, chcete to dát ostatním. To je známka člověka, který opravdu medituje. Ten, kdo medituje a nedokáže to, co objevil, rozdávat dál, podvádí sebe i ostatní. Protože radost, kterou získáte ve své meditaci, musí být rozdána, musí být předána, musí být vidět. Musí to proudit vaší bytostí jako světlo, které vyzařuje z každé osvětlené lampy. Nemusíte skládat žádnou přísahu, abyste řekli, že je to osvícené světlo. Stejně tak by světec neměl být úředně ověřován, že je světec. Ale hloubka, které jste uvnitř dosáhli, se šíří všude kolem. Je to stejná akce i reakce. Čím jste hlubší, tím je záření větší. Jednoduchý člověk, velmi obyčejný člověk, nevzdělaný, může být takový.

V Bombaji máme jednoho muže, který se jmenuje Vardik, je to starý muž. Je velmi hluboký, září. Lidé jsou na něm závislí, vyzařuje lásku. Je tak meditativní. Nemusíte trávit příliš mnoho času meditací, ale jakýkoli čas tím strávíte, cokoli získáte, to musí být viditelné navenek. Jak záříte a jak to dáváte druhým. To je kvalita světce, jakým musíte být. Dokud nebudeme hlubší, nemůžeme zachránit jiné sahadžajogíny a nemůžeme zachránit ani ty, kteří sahadžajogíny nejsou. Musíte růst výš a výš, abyste nadzvedli celou oponu. Ti, kteří se pokoušejí růst výš, vytahují vše vzhůru a vytahují každého, kdo stoupá s nimi. Jen se tedy pokuste udržet si jasný cíl. Musíte pochopit, jaký je hlavní cíl vašeho života. Nyní jste proměnění lidé. Už nejste více lidmi, kteří se zabývají majetkem nebo se o něj strachují, o obyčejné věci, o živobytí. Už nejste lidmi, kteří se musí příliš starat o své zdraví a podobně, o své osobní životy. Také se nemusíte příliš starat o svá zaměstnání, to není důležité. A v neposlední řadě – nemusíte si dělat starosti o své rodiny, děti, manžela, manželku, o hledání si hnízdečka, kam se můžete schovat. Protože jediné místo, kde se opravdu můžete schovat, je láska Boha, kde skutečně můžete obdržet ohromné, uklidňující, vyrovnané vnímání Jeho naprosté ochrany. Sydney si vedlo velmi dobře a vyvíjí se dále, ale rychlost není taková, jaká by měla být. Takže bychom měli přemýšlet o nových způsobech a metodách, jak to šířit. Nejprve však musíte přijmout svoji pozici toho, kým jste. Musíte přijmout, že jste všichni světci, že musíte vykonat ohromnou práci; nerozvíjet tu egoistickou část, ale projev té svatosti. Každý z vás se musí rozhodnout sám za sebe. Jsem si jistá, že se to vypracuje a že tentokrát vám Moje návštěva velmi pomůže pochopit, jak nejlépe šířit toto světlo všude kolem. Nechť vám všem Bůh žehná.