Hamsa čakra púdža: Božské rozlišování, 25/8/1990, San Diego, USA

Je Mi opět velkým potěšením se s vámi všemi setkat v Americe. Jak jsem vám řekla, tato země je velice důležitá, co se týče duchovnosti, ne proto, že je to velká a prosperující země, ale že, jak víte, je to Višudhi ve struktuře Viráty. Višudhi je nesmírně důležitá čakra. Velmi silně se projevuje. Například má další podčakru, kterou nazýváme Hamsa čakrou. Hvězda, která prochází tímto centrem, nebo lze říci, hvězda, která sídlí a působí v tomto centru, je Saturn. A jak víte, u Saturna se pohybuje ještě jeden malý Saturn. Stejně tak u této Višudhi čakry je ještě jedna velice důležitá čakra, která se jmenuje Hamsa čakra. Jednou jsme měli Hamsa púdžu v Německu. Myslím, že to zafungovalo, protože Němci si uvědomili, že vše, co zatím udělali, bylo naprosto nelidské. Byla jsem tak šťastná, když jsem v Rusku viděla, že lidé, kteří tam přijeli dávat realizaci, byli většinou Němci. Člověk je z toho opravdu dojatý, že právě Němci to vnímali jako důležité, že právě oni měli přání přijet do Ruska dávat Rusům realizaci. Určitě víte, že množství Rusů, které ve válkách, v této válce, zabili Němci, je obrovské. Takže rozlišování, Božské rozlišování, které se projevuje prostřednictvím vaší Hamsa čakry, začalo nejprve v Německu. Nyní vidíte, jak východní Německo proniká na německé teritorium, do západního Německa, a jak je vítají, jak se o ně starají. A byla to jen hrstka sahadžajogínů, která to spustila. Takže v zemích, kde byly obrovské válečné problémy, kde měli cary, si museli projít peklem. I Němci si hodně vytrpěli díky Hitlerovu scestnému vlivu. Poznali utrpení, prožili oběti, poznali nejrůznější těžké zkoušky, jimiž museli projít, tato země je však jaksi požehnaná do takové míry, že Američané nikdy nepoznali, co je to utrpení. A ta požehnání je opravdu zkazila. Zkoušky zažily všechny země takzvaného Východního bloku a Sahadža jóga se tam šíří rychlostí blesku. Všechny ty země Východního bloku byly pod totální nadvládou, můžeme říci, Rusů, a měli tam vládu teroru. Stejný teror panoval i v celém Rusku. Je překvapivé, že se v tom teroru a strachu lidé stali tak moudrými, mnohem moudřejšími než lidé z takzvaných zemí velkého blahobytu, kde se žije v největším pohodlí. Utrpení je naučilo, strach je naučil moudrosti. Její nejlepší částí je rozlišování. Protože toto je země Šrí Krišny a On je Kubéra, Bůh bohatství, tato země je bohatá, o tom není pochyb, avšak druhá stránka Šrí Krišny úplně chybí. A to je Božské rozlišování. Je úžasné vidět, jak je Jeho Božské rozlišování ukázáno dokonce i v Mahábháratě. Jak zařídil, aby Pánduovci díky Jeho Božskému rozlišování zvítězili, protože byli dharmičtí, protože stáli v dharmě. Jak je podporoval, ty Pánduovce, protože byli dharmičtí. Situace v Americe je však pravý opak, protože Amerika vždy podporuje špatné lidi. Nemá žádný smysl pro spravedlnost nebo smysl pro svou vlastní svobodu. Například podporovat země jako je Argentina nebo Peru, kde je absolutní diktatura, byla jsem tam a vím, jaké to je žít pod nadvládou takových lidí. To se stalo lidem této země – nemají žádné Božské rozlišování. Proto se tady myslím usadili všichni ti falešní guruové, protože oni vědí, že Američané nemají žádné Božské rozlišování. Hamsa čakra je tu tak slabá, že lidé nevědí, co je dharma a co adharma. Dále, základním principem, jímž se tato země ustanovila jako demokratická, je, že vláda je tu pro lidi, je z lidu a je nastolena lidem. Takže musí být orientovaná na lidi. Ale demokracie na této úrovni bez získání realizace nemůže fungovat. To je evidentní. Pár vychytralých lidí, kteří uměli vydělávat peníze, se začalo orientovat na peníze. Uměli věci lépe propagovat, uměli lidmi lépe manipulovat než jiní lidé. Byli to také podvodníci, kteří takto vydělávali. Na drogách, na dalších věcech, různými prostředky. Uměli se dostat nahoru, byli zvoleni a teď jsou ve vedení. Takže demokracie není orientovaná na lidi, je orientovaná jen na peníze. Možná, jestli to tak půjde dál, zjistíte, že vám v této zemi budou vládnout hrozní podvodníci. Protože ten, kdo umí vydělávat peníze, má hromadu peněz, získaných po dobrém či zlém, jakýkoli takový člověk tady může vyhrát volby a začít vládnout. Takže ta demokracie, kterou zavedl a jejíž principy zformuloval Abraham Lincoln, už tu neexistuje. Je to jen o penězích. Vytvořilo to po celém světě tak špatnou atmosféru, že všude začínají vládnout konzervativci, lidé, kteří si myslí, že jsou konzervativci, lidé, kteří myslí jen na peníze a ostatní jsou jim lhostejní, se všude dostávají do vlády. Takže aby se člověk začal zajímat o lidi, musí především pochopit, že je třeba mít seberealizaci, jinak se nemůžete stát kolektivní bytostí. Pokud se nestanete kolektivní bytostí, nemůžete se těšit krásnou ctností velkorysosti. Jestliže nemáte tu velkorysost, pak z vás bude úzkoprsý, nesrdečný člověk. Podvody jsou všude. Navenek se projevují jako velmi příjemní lidé. Ale jací jsou uvnitř, nevíte. Co udělají za za podvod. Taková je tu tedy atmosféra. Zato v Rusku, víte, si vedeme velmi dobře. V Rusku lidé jen čekali na příchod Matky, to je celé. Jsou to především uctívači Matky. Chtěli, aby je někdo prostě miloval. Každého z nich. Řekl jim o lásce. Cítili, že jejich vládě na nich nikdy nezáleželo. Tady se také nikdo necítí milován. Typ lidí ve vládě se však liší od ostatních lidí. Typ lidí ve vládě je velmi dominantní, nesmírně přísný a vykořisťující. Obyčejní lidé jsou ti vykořisťovaní. Tady ten model vlády převzali sami lidé. Protože vláda lidi vykořisťuje, lidé také vykořisťují jeden druhého. Čím víc mohou vykořisťovat, tím líp. Jde přece hlavně o peníze. Proto jsem přemýšlela, proč v Americe Sahadža jóga nefunguje. Přijeli sem nejrůznější darebáci. Vydělali spoustu peněz… chci říci, všichni jsou už vyhozeni a mnoho jich muselo být vyhozeno, to je v pořádku. Co se však týče poselství Sahadža jógy, lidé je nemohou vstřebat. Takže pro sahadžajogíny je nyní velmi důležité, aby byli opravdu velmi hlubocí. Velmi hlubocí, abychom měli lepší rozjezd. A i když tu budou jen dva sahadžajogíni, kteří jsou velmi hlubocí, dá se to dobře rozjet. Například v Maďarsku, to byste nevěřili, Mi zpočátku lidé říkali: „Matko, a co Maďarsko? Mělo by získat svobodu.“ Řekla jsem: „Ať přijde jeden jejich sahadžajogín.“ Přišel opravdu jen jeden, velmi nemocný, vyhublý a zničený chlapík. Léčila jsem ho a vyléčila. Díky lásce získal výživu. Za osm dní po své realizaci se vrátil domů a do týdne bylo Maďarsko svobodné. Přestože je nás málo, musíme si všichni plně uvědomovat, že my tvoříme základy, a pokud selžeme, zradíme svou zemi. Musíme mít velmi hluboké, rozumné sahadžajogíny. Takže jakým problémům zde čelíme? Zaprvé jsem vám stokrát říkala, že musíte otevřít srdce. Je velmi důležité, aby všichni sahadžajogíni otevřeli svá srdce. Podívejte se do svého srdce. Co chcete? Neptejte se rozumově, ale přes vibrace. Co chcete? Zeptejte se sami sebe: „Co chci?“ Řeknete si třeba: „Chci peníze.“ Vibrace nebudou proudit. „Chci to a ono.“ Vibrace nebudou proudit. Tak co tedy chcete? „Chci být hluboký sahadžajogín, velmi hluboký, abych mohl zachránit svou zemi.“ Jestli Američané půjdou do pekla, budete za to zodpovědní vy, nikdo jiný. Stačí vám jen pár lidí, abyste to mohli spustit, věřte Mi. My se však stále držíme své minulosti. Problémy a problémy Ameriky se stále mění. První z nich je agresivita. Co máte na agresivitě? Milovat někoho, být k někomu milý, to by mělo být tak samozřejmé, protože takový je váš Duch. Miluje. Těší se láskou, dáváním lásky. Takže abyste dovolili svému Duchu projevit se, musíte pochopit Jeho podstatu. Duch nikdy nemůže být agresivní. Nikdy nemůže dominovat. Respektuje svobodu jiné bytosti, protože je sám svobodná bytost. Takže tu agresivitu v našem nitru je opravdu třeba zpochybnit a zeptat se sami sebe: „Proč jsme agresívní?“ Vaše pochopení sebe sama však musí být velmi poctivé. Protože jestli se chcete ospravedlňovat a jestliže chcete zavírat oči před realitou, pak se nemůžete zdokonalit. A když jdete do stále větší hloubky, je to úžasné, protože síla, která nás obklopuje, o které víte, kterou jste cítili, musí proudit nástrojem, který je naprosto čistý, bez ega a podmíněností. My jsme zde ale tak podmínění! A v této takzvaně svobodné zemi nám ta svoboda dala podmíněnosti. Je to, jako když člověka propustí z vězení, neví kam jít. Tluče hlavou o zeď na všechny strany. A ty problémy zde jsou tak absurdní. Problémy, které neexistují nikde jinde, existují v této zemi. Vy je dobře znáte. Je to tak šokující situace, že když o tom začneme přemýšlet, co se stane? Kam se dostaneme? Takže v Americe jsme opravdu na válečné stezce. Musím vám to říct, my sahadžajogíni jsme opravdu na válečné stezce. Dokud nezačnete Sahadža jógu považovat za svůj jediný zájem, nevypracujete se to. Máme problémy v tom smyslu, že nemáme práci, někdo má to či ono, někdo o něco přišel, pak tu jsou manželské problémy a všechny tyhle nesmysly. Lidé s tím stále zápasí. Kolikrát jste žili v předchozích životech v manželství? Pak je něčí manželka dominantní, někdo má zase dominantního manžela. Takové absurdnosti! To se na světce nesluší! Takže dokud se kvalita sahadžajogínů v Americe nezlepší, nemůžeme tady nic odstartovat. Prvořadé je, že v Americe musíme mít kolektivitu, protože Amerika představuje Višudhi čakru, která se v nás projevuje jako kolektivita. Pokud lidé nechtějí být kolektivní, jak se tu může Sahadža jóga projevovat? To nejde. Protože toto je vaše největší kvalita. To je základní síla, kterou ve vaší zemi máte – kolektivita ve vašem nitru. Máte tedy dvě základní síly. První je kolektivita a druhá, že máte Božské rozlišování. Tyto síly jste dostali jako hlavní. A vy jdete přímo proti nim. Slyšela jsem, že hodně sahadžajogínů se tu vyhýbá společnosti dětí, že utíkají od druhých lidí. Jak vidí, že někde sedí tři, čtyři lidé, nedokážou s nimi sdílet místnost. Je to velmi běžné. Řekněme, že máme velmi malou místnost a musí v ní spát hodně lidí, je to vlastně milé. Je to zkušenost. Takže kde spíte? Spíte tam a támhle. Jak to zvládáte? Nemůžete jít na záchod. Je to UDÁLOST. Poklidný život je nuda. Člověk by měl mít v životě nějaké události tohoto typu, víte? Američané se však trvale vyhýbají jakýmkoli akcím, které vyžadují rušný čas plný událostí. Jinak, víte, když máte cestu umetenou, někam se dostanete, otevřete dveře a všechno už je připraveno… Vejdete do svého pokoje, všude je elektřina a vy si jen sednete. Sedíte, a když musíte vstát, židle vás sama zvedne. Šla jsem k jedněm lidem a oni říkali: „Máme tu speciální postel.“ Řekla jsem: „Co je na ní tak speciálního?“ Pán povídá: „Když stisknete tady ten knoflík, zvedne vám nohy, a když stisknete tento, zvedne se vám hlava, otočíte se…“ Řekla jsem: „Ale to všechno zvládnu sama! Nejsem tak stará nebo slabá, abych to nedokázala udělat sama.“ Ale, víte, lidé pořád tak prahnou po pohodlí, pořád hledají pohodlí a mají rádi pohodlný život. Ta pohodlnost z nich udělala tak nudné lidi! Jejich život je vážně nudný. A člověk, který má nudný život, nemůže mít vizi – nemůže. Vše už je hotové. Někam jdete, všechno je prvotřídní. Nemusíte se o nic starat, jdete do hotelu, vše je zaplaceno a vše je zařízeno. Je to moc dobrý hotel. Ale jedině, když jednou v hotelu, kde bydlíte, náhle řeknou: „Bude zemětřesení!“, vyběhnete ven v pyžamu a octnete se v podivné společnosti, tak to si pak zapamatujete. Můžete jít na různá místa a žít v různých typech komfortu, ale to si pamatovat nebudete. Takže lidé dnes chtějí dělat něco neobvyklého, jako třeba jet na trek, dělají to či ono, různé ty podivné věci, protože jejich život není bohatý na události, tak se snaží dělat něco, co je nebezpečné, co je ničivé. Kdybyste však události ve svém životě uznali za důležité: „Co na tom záleží? Podívejme se, co se stane.“ Když teď například řeknu: „Někdo z vás se odtud musí vydat do Phoenixu a usadit se tam.“ Lidé hned spustí: „Jak pojedou? Kde bude dům? Kde budou bydlet? Kdo to zaplatí?“ Ptají se na všechno možné, na sebemenší podrobnosti. „Ano, pojedeme. V čem je problém? Budeme spát kdekoli, třeba pod stromem. O nic nejde. Když tam mohou žít opice, proč ne my? Byly přece našimi předky.“ Taková pohodlí milující povaha je velmi nebezpečná. A cítí se velice unavení, pořád. Dnes v amerických filmech vidíte, jak každý, i hrdinové a hrdinky, přijdou a řeknou: „Ufff.“ Možná si myslí, že moc tvrdě pracují nebo že něco dělají. Pořád přemýšlejí. V Londýně je jedna sahadžajogínka, indická dívka, a neúnavně pracuje, šije, dělá všechno a je velmi šťastná. Pak je tam jeden Angličan a ten je pořád unavený. Ptala jsem se jí: „Proč je unavený? Vypadá tak zdravě.“ Řekla: „Matko, víš, on si myslí, že něco dělá. Já si to nemyslím, já si myslím, že to dělá Matka, protože já vše nechávám u Tvých Lotosových chodidel. Já nepracuji. Ona pracuje. Já to nechávám u Lotosových chodidel, to je vše.“ Pak tu únavu necítíte. Manželské hádky zde jsou většinou o tom: „Kolik nádobí jsi umyl ty a kolik já. Kolik fyzické práce jsi udělal ty a kolik fyzické práce jsem udělala já.“ Je to takové soupeření, pořád se poměřuje, kolik jsi udělal ty a kolik já. Řekněme ale, že byste chtěli něco udělat jinak: „Počkat, překvapím svého manžela tím, jak všechno pěkně udělám. Ať je to rychle hotovo!“ Pak to uděláte opravdu dobře, nikdy nebudete unavené. A když uvidíte, jak manžel přichází a vidí, že je vše tak pěkně uděláno, budete tak šťastné. Ta radost, že uděláte něco, aby byl druhý šťastný, úplně zneutralizuje jakýkoli váš pocit nepohodlí nebo únavy. Platí to i pro druhou stranu. I manžel by se měl ptát: „Co pro ni mohu udělat?“ Malé, nepatrné věci ji mohou potěšit. Rozvody jsou tu pořád kvůli těm nesmyslným názorům: „Kolik toho udělal on a kolik jsem toho udělala já?“ Pořád poměřovat a cítit se kvůli tomu mizerně! Jak víte, hodně cestuji. Nikdy nemám pocit, že bych cestovala. Prostě jsem tam sama se sebou, jestli sedím tady nebo cestuji, je to pořád totéž. Jakmile si však začnete myslet: „Já cestuji,“ pak máte pocit: „Ó, Bože, já cestuji!“ Když si ale říkáte: „Já jen sedím na sedadle, tady nebo tam,“ necítíte se unavení. Pokud děláte nějakou práci, jste unavení, když si začnete myslet: „Já dělám tuto práci, udělal jsem tamtu práci.“ Zejména v Sahadža józe, pokud si myslíte, že vy děláte nějakou práci, je lepší to nedělat. Pokud si však říkáte: „Já nedělám nic,“ – jaká radost, jaká je to radost! Začnete být plní energie, protože jakmile se odevzdáte, pak vámi začne proudit Boží síla. Proto Mohamed Sáhib řekl: „Islám znamená odevzdat se.“ Mluvil i o Mně, řekl: „Pošlu vám toho, kdo je poslán.“ Mluvil o všem, o vibracích, o všem, mluvil svým stylem, řekl však, že to poselství bude o odevzdání se. Odevzdání tu musí být, protože Šrí Krišna v Gítě jasně řekl: „Zapomeňte na všechny dharmy, jen se Mi odevzdejte.“ Pokud si sahadžajogíni v Americe rozvinou toto odevzdání, o zbytek se postarám Já. To ale nechte na Mně. Pak začnou proudit nápady a vše ostatní, protože toto je místo Viráty. Proto máte tak velké vědce, tak skvělé školy nejrůznějších intelektuálních zaměření a další. Lidé však moudří nejsou. Vůbec nejsou moudří. Poznala jsem lidi… setkala jsem se s jedním prezidentem odborové organizace, bylo mu osmdesát, prý prezident celosvětové organizace. Řekl Mi, že se Mnou musí mluvit soukromě. Řekla jsem: „Dobře.“ Přišel za Mnou a jeho problém byl tak stupidní, že jsem se na něj jen dívala. Osmdesátník a takový hlupák! Nemá rozumu ani jako desetiletý kluk! Žádná vyzrálost. Tak nezralý! Jak jsem tak na něj hleděla, hned Mi to celé došlo – jen se podívejte, osmdesátník, předseda odborů, celý svět ví, že on je předseda… – angl. chairman – To i židle – chair – je chytřejší než on. A v něčem takový hlupák. Takový hlupák, že si to nedovedete představit. Takže možná jsou inteligentní, mohou být sečtělí, mohou objevit něco ve hmotě, moudrost však nemají. Moudrost může přijít jen díky poctivé introspekci. Ale zase ne stylem – „Mám napadení tady a tady v této čakře,“ – tak ne. Ale ptát se sám sebe: „Proč nevidím, o co jde? Co se se mnou děje? Proč nechápu, o čem je Sahadža jóga?“ I když jste už v Sahadža józe roky, stále se vás ty staré nesmysly, ty staré názory drží. Proč? Proč nemáme tu čistotu Božského rozlišování, které vidí vše tak jasně? Takže myslím, že zaprvé potřebujeme kolektivitu, zadruhé poctivost v meditaci. Jenom meditovat, že si sednete před fotografii a děláte meditaci – tak ne! Meditace by měla působit, měla by fungovat. Pokud nezabírá, je s vámi něco v nepořádku. Naprosto v nepořádku. Jestli cítíte, že vše pěkně funguje, vše zázračně projevuje svou přítomnost, přítomnost Paramačaintanji, pak jste v pořádku. Ale pokud ne, pokud máte problémy, pak nejste sahadžajogín. Sahadžajogín je ten, kdo je úplně spojen s Paramačaitanjou. Věk zde není žádnou překážkou. Viděla jsem dívky, kterým je teprve šestnáct, sedmnáct, osmnáct let, a jak jsou moudré! Dokonce i malinké děti, které byly s Guidem. Mluvila jsem s nimi a jejich moudrost Mě velmi překvapila. Tak nesmírně moudré, tak krásné! Tolik rozuměly lidské povaze! Tak malé děti, bylo jim nanejvýš deset. Bylo moc milé si s nimi povídat. Když tedy mohou být moudré už tak brzy, tak my také, všichni už jsme v Sahadža józe alespoň deset let. My ale stále zápasíme s ambicemi a špatnými prioritami. Není třeba mít jakékoli ambice. Ambice jsou iluze, ale Sahadža jóga je realita. Vše se vypracuje. Vše se vytříbí. Vše se samo naplánuje. Ale mít pocit, že být v malém pokoji s dvanácti lidmi je… Je to něco pro vaše dobro. Proč ne? Musíme tam být. Když se třeba někde ztratím, řeknu si, že jsem tudy musela jít. Tentokrát jsme si zarezervovali lístek jinak, než si všichni mysleli, protože jsme museli cestovat přes Phoenix. Bylo milé cítit vibrace Phoenixu. Musela jsem tak jet. Musela jsem to vidět. Takže hledat vždycky tu nejsnazší cestu, abychom to měli co nejkomfortnější, není způsob Sahadža jógy. Ať se věci vyvinou jakkoli, za vším vidíme ruku Božského. Co je smyslem života? Smyslem našeho života je zachránit lidi, zachránit Američany, to je minimum z minima. Ne celý svět, ale začněme alespoň s Američany. Toto je náš životní úděl. To je naše identita. Když to budete dělat, Paramačaitanja se o vás bude dokonale starat. Vy však na první místo kladete sebe. „Musím mít to a ono.“ Tím se to nevypracuje. Pak zase: „Mám tento problém, zkrachoval jsem, měl jsem tento problém, prostě jsem to nezvládl.“ Protože máte jiné priority než své „Já.“ „Já“ je Duch. Podle ostatních lidí „já“ znamená sobectví, ale podle Sahadža jógy je to Duch. Dnešní přednáška by tedy neměla jít jedním uchem tam a druhým ven, ale měli bychom o tom trochu přemýšlet a znovu a znovu ji poslouchat. Vkládám do vás velké naděje. Pracovala jsem v Americe velmi tvrdě a opravdu hodně. Nikdy se to však nedostalo do stádia, že bych si řekla: „Teď mohu něco rozjet.“ I když tu je pár sahadžajogínů, kteří jsou hlubocí a dobří, ostatní je strhávají dolů svou žárlivostí, tím či oním. Není to o počtu, ale především o vaší kvalitě. V Rusku to bylo tak jednoduché, naprosto jednoduché. Bylo to úžasné, neuvěřitelné. Byla jsem tam jen třikrát, umíte si to představit? A dnes je tam Sahadža jóga rozšířené náboženství. Všichni o Mně v Rusku vědí. Tady ale znají jen Radžníše nebo toho Muktánandu, všechny ty strašlivé lidi. Můžete namítnout: „Matko, je to také o reklamě.“ Že lidé tady vědí, jak propagovat a manipulovat a podobně. To ale funguje jen tam, kde lidé nehledají realitu. Jak to, že nevidí, že to je jen reklama? Cožpak nemají žádné rozlišování? Například zítra se řekne, že toto je ten módní účes. Pak se tak všichni Američané nechají ostříhat. Pak ani nepoznáte, kdo je kdo. Nebo řeknou: „Šaty musí vypadat takto.“ A začnou se tak oblékat všichni Američané. To je otroctví. Dnešní podnikatelé prostřednictvím veškeré té reklamy, jakékoli reklamy… Pokud to lidi tak fascinuje, znamená to, že jsme blázni, hlupáci. Idioti, kteří neumí myslet sami za sebe. Kdokoli nás může obalamutit. Kdokoli může začít cokoli prodávat. Skočíme jim na to, co říkají, jako bychom neměli vlastní mozek na přemýšlení. To je, jako bychom neměli žádné kořeny. Jako bychom byli nějaký plevel, kterým se pohazuje z jednoho konce na druhý. V Sahadža józe však vaše kořeny musí vyrůst hodně a mnohem rychleji než u kohokoli jiného, toto je země Šrí Krišny. Musíte vidět, kolik toho za svého života udělal. Jako dítě zabil tolik démonů, zatím- co tady jsou všichni démoni vítáni. Jako dítě zvedal Kundaliní všech gópí a každého. Sehrál tolik krásných šprýmů, aby jako dítě pobavil lidi. Později zabil svého strýce, což ukazuje jednu věc – v indických rodinách je strýc tou nejbližší osobou. Během svatby je to strýc, kdo předává dceru, je to strýc, kdo provádí většinu rituálů a podobně. Strýc je ta nejbližší osoba. A On vlastního strýce zabil. To znamená, že skoncoval se všemi těmito povrchními vztahy. A pak tady v Americe vidíme lidi, kteří udělali právě tohle – nemají co do činění se svou matkou, se svým otcem, sestrou nebo s manželkou, manželem, dětmi, kýmkoli. Proč? Proč se toho vzdali? Vzdali se toho pro své sobectví. Pro peníze. Ne pro něco vyššího. Pravý opak toho, co udělal Šrí Krišna, když zabil svého strýce, aby osvobodil své rodiče z vězení a zabil démona. Jeho strýc byl démon. Takže musíme svým vlastním porozuměním pochopit jedno – že žijeme na půdě, na půdě země požehnané Šrí Krišnou, který se nazývá Jógéšvara. Takže nejprve zničil všechny tyhle věci. Byl Jógéšvara. Byl Boží energií pro jógu, pro spojení s Boží silou. Byl Íšvara. On je Božstvo. Pokud On je Božstvem a vládcem této oblasti, jací máme být my? Měli bychom být mistři jógy. Ne mentálně, ale být v tom stavu, ve vyšším stavu. Pokud toho lze dosáhnout, pak vy byste se měli stát nejvyššími z nejvyšších jogínů. Protože vy máte tu sílu, která v tomto místě existuje. Tolik z vás Mi řeklo: „Matko, už si s Amerikou nedělej starosti, nedělej si starosti. Prostě na ni zapomeň. Proč marnit čas v Americe? Nevypracuje se to. Je to zbytečné.“ Já ale vím, že tady, v této zemi Jógéšvary, existuje obrovská síla, a pokud tuto sílu Jógéšvary budete umět používat, můžete udělat pro celé lidstvo mnoho dobrého v této kritické chvíli, kdy historie nabývá novou podobu. Ti, kteří budou duchovně růst… Všichni dnes mluví o duchovnu, dokonce i princ z Walesu onehdy řekl, že bychom se měli dát na duchovno a nezabývat se tolik materialismem, který nám způsobil ekologické problémy a podobně. Všichni mluví o duchovnu a vy jste ti, kteří to mají v sobě. Vy jste ti, kteří v sobě mají síly. Vy jste ti, kteří to mohou šířit. Jakmile to začnete šířit, budete překvapeni, jakých dosáhnete úžasných výšek v každém směru, v každé oblasti života. Takže vaše identita je, že jste sahadžajogíni a musíte používat sílu Jógéšvary, který je předsedajícím Božstvem této země. Žehnám vám všem, abyste měli tu moudrost, tu hloubku, abyste dosáhli té hloubky. Zkuste to nějak vypracovat, nechejte všech nesmyslných hádek a podobně. Buďte kolektivní. Pokuste se chápat jeden druhého. Pokuste se otevřít srdce. Máte takovou hloubku! Narodili jste se v této zemi, protože Jógéšvara chtěl, abyste tu byli, a všechny vás požehnal všemi dary své lásky. Nyní je na vás, abyste tuto nezměrnou sílu používali. Bez lásky to však nejde. On byl ztělesněním madhurji, sladké líbeznosti, sladké líbeznosti. Tuto madhurju musíte vstřebat a musíte ji rozšiřovat. To je velice důležité. Takže ten líbezný vztah mezi vámi, vztah, kdy se sebou navzájem těšíte, vztah, kdy jeden druhého znáte, musí být naplněn sladkostí, líbezností sladkou jako med. Je to prostě tady, ale my musíme být ta včela, která se tam dostane. Jsem si jistá, že se to vypracuje. Mělo by se to vypracovat u vás všech. Takže ti, kteří utečou z kolektivity, by měli být velice opatrní. To nejsou sahadžajogíni, a budou-li takto pokračovat, budou vyhozeni. Přijdou v Sahadža józe o své místo, to vám říkám. Takže zaprvé musíte pochopit, že být v Sahadža józe můžete jedině, pokud máte tu hloubku, protože v Sahadža józe je třeba udělat nový skok, který vypracuje… který se vypracovává, a mnozí budou vyhozeni. Musíte udělat ten skok a k tomu je opravdu třeba mít lidi, kteří jsou poctiví, hlubocí a opravdoví. Neztrácejte se ve frivolních a světských věcech. Hledejte prostě svou hloubku. Je to všechno tam, velmi krásné. Nechť vám tedy Bůh žehná!