Šrí Krišna púdža: Jogéšvára – technika hry, 01/09/1991, Cabella Ligure (Italy)

Dnes jsme se rozhodli uctít Jógešvaru.

Myslím, že to je pro nás tím nejvyšším jménem pro Šrí Krišnu. To znamená, že je Íšvarou jógy. Jóga znamená spojení, jak víte, s božským. Ale slovo jóga má také další význam, znamená ‚yukti‘. V anglickém jazyce to není možné přesně přeložit. Můžeme to nazvat… ‚Yukti‘ znamená trik. Trik. Ale slovo trik je vždy spojeno s něčím podivným a špatným. Ale toto ‚yukti‘ znamená techniku. Ale „technika“ je mechanická.

Takže jsem nemohla najít žádné správné slovo pro ‚yukti‘. Ale lze říci: znát techniku a trik této techniky je také dalším významem jógy – ‚yukti‘. Takže, i pokud jste spojeni, pokud neznáte trik toho sjednocení, pak je to nepoužitelné, není to k ničemu. To, co se člověk musí naučit, poté, co dostal realizaci, není jen ta technika, ale trik této techniky. Na Krišnově úrovni, když jí dosáhneme – je to inkarnace po Šrí Rámovi. Takže Šrí Ráma přišel jako „Maryada Purushottama“, což znamená osobu, která je úplným ideálem maryád a dobrotivého krále. Ale v případě Šrí Krišny to byla jiná fáze, protože lidé se stali extrémně vážnými, velmi disciplinovanými a vedli život, který, jak můžeme říci, byl přehnaně dharmický. Tohle postavilo lidi na strnulou úroveň a oni si mysleli, že: „Pokud děláme všechny tyto věci každý den, pak je to v pořádku. Dosáhli jsme konečného.“ Takže Šrí Krišna musel přijít – samotný Šrí Višnu přišel jako Šrí Krišna – aby nám řekl o vzestupu, a že to všechno je jen hra.

Ale může ji hrát jen ten, kdo je mistrem hry, ji může hrát. Takže znát tu hru. Předpokládejme, že máte komunikaci, máte elektrickou komunikaci. Teď ale nevíte, jak ji užít ve své hře – hravě. Ne jak vědět, nebo jak se připojit, ale hrát. Předpokládejme, že pokud znáte jen všechny ty technické záležitosti, pak se to stane docela bolehlavem, protože celou dobu, kdy si myslíte, že VY to děláte. Tohle musíte udělat, a toto se musí udělat, tamto musí být provedeno a toto propojení není v pořádku; mělo by to být správně spojeno. Jste unavení a otrávení. Ale pokud je to pro vás jenom hra, jen hra… pro každého mistra je to hra. Pokud je to pro vás jen hra, pak se necítíte unavení – je to zábava, je to zábava.

A to je to, co znamená Líla, proto On je nazývám „Leeladhara“ – protože je mistrem. On přišel jako mistr, mistr, ne jako guru, ale mistr všech umění této jógy, yukti. Takže On je tak obratný, je tak schopný, že pro něj je to hra. Toto vše je pro Něj hra. A to je to, co člověk musí vědět, že v józe by všechno, co děláte, mělo být jen hrou. Řekněme, že vstávání v 5 hodin ráno by měla být hra. Ráno vstáváte. Slunce ještě nevyšlo, aby podnítilo vaše konání, a měsíc odešel, a v tom příšeří nebo mírném přítmí, když vstanete, je to velmi krásné. A v tomto čase se usadíte pro svůj dhyaan. Ale to není vážnou věcí, není to nic nudného, je to hra.

Ale k tomu musíte být mistrem. Pokud jste mistrem jógy, pak je to hra. Takže první stav Šrí Rámy musí být nastolen, kde se stanete opravdu Vishwa Nirmala Dharmou – takže se to stane vaší hrou. Nyní ta komunikace s Božkým musí jít do celého světa. Celý svět musí získat tuto komunikaci, kterou jste obdrželi. Pro tento úkol Shri Krishna něco zaranžoval za Jeho života coby dítě velmi jednoduchým způsobem. Vypadá to velmi dětsky. Jako když se Gopi koupaly, skryl jim oblečení – chci říci, indické ženy nejsou nikdy úplně nahé, nikdy – skryl jejich sárí a všechno, a viděl jen jejich záda, tenhle hošík. Co je to pro malého chlapce? Sedí na stromě a snaží se zvednout jejich Kundaliní.

Ony vycházejí z řeky Jamuna, která je vibrována Radhou. Ty vibrace tam už jsou, víte, – jejich Kundaliní vzestupuje. Ony pak berou tu vodu (na hlavu) a On jejich džbány zezadu rozbíjí, které v sobě mají také navibrovanou vodu. Takže vibrovaná voda stéká na záda těchto dám a On se pokouší probudit jejich Kundaliní. Podívejte se na tu hru dítěte, jak se ji snažil hrát ve svém dětství, prostě jako dítě. A pak později ukazuje své dětské dovednosti při jednání v politice, jednání s lidmi, s komunikací a se vším. A jeho silou byla Radha, Radha ‚Ra‘ ‚dha‘. „Ra“ znamená energii, „Dha“ znamená energii, která udržuje – „Ra-dha“. Takže „Dha Re Di Dha Sa Ma“ (??? ), říká se.

Stejným způsobem Radha ‚Ra‘ ‚Dha‘ – ten, kdo tu energii udržuje. Takže první kvalitou, kterou od ní dostal, je – Ona je „Alaahda Dayini“. Neexistuje slovo – nemohla jsem najít slovo v angličtině pro ‚Alaahd‘. „Alaahd“ je, když najednou uvidíte něco pěkného a přivodí to radost. Prostě se cítit velmi šťastnými. Ale v angličtině je jen velmi málo slov, jak víte, pro překlad, pro radost nebo nejvyšší štěstí. Ale ‚Alaahd‘ je druh radosti, která jako když vdechnete čerstvý vzduch – jak se pak cítíte. To je Alaahd. Takže Ona je „Alaahda Dayini“. Ona je tou, která je dárkyní Alaahdy.

A tak s Jejími silami mohl On (Krishna) tento Alaahd vypracovat pro všechny, s nimiž byl spojený. Takže všichni Gopové a Gopí, kteří byli s Ním, museli dělat Rasu. ‚Ra‘ je„energie“, ‚Sa‘ znamená „s“. Tančit s energií, kterou je Radhaji. Hrával jen tak na flétnu a Ona (Radha) tancovala, energie procházela Jejíma rukama ke všem těm ostatním lidem a Kundalini byla probuzena. Takže to byla další hra, kterou On měl. Takže jenom hrou zvedl Kundaliní. Ale v moderní době je to velmi obtížné, v moderních dobách není snadné zvednout takto Kundalini. Chci řict, nikdo tomu také nebude rozumět. Takže v moderní době, když Sahadža jóga nejenom zvedá Kundaliní, ale dává i úplnou znalost o Sahadža józe, a také zmocňuje člověka silou dávat realizace druhým; to byl obrovský úkol.

A proto jsme museli vynajít tyto metody, díky kterým bychom mohli dát lidem realizaci. V těch dobách (Krišny) byly Kundalíny probuzeny, ale Sahasrára nebyla prolomena. Kundaliní tedy musela viset někde v ádžni, možná v srdci, možná někde jinde. A takoví lidé se stali hledači, a to je, jak zjišťujeme dnes, že ti lidé jsou tu jako sahadžajogíni, jejichž Sahasráry jsou otevřeny a znají všechny yukti Sahadža jógy. Ale existují jemnější a jemnější yukti Sahadža jógy, které musíte zvládnout. Ta první je, že Jeho (Krišnovým) charakterem byla ‚madhuriya‘, což znamená sladkost. Sladkost. Vždy říkáme: „Je sladký jako med“. Takže když On s někým mluvil nebo s kýmkoliv komunikoval, bylo to skrze sladkost; a tuto komunikaci pokud jste si nevyvinuli, pak nejste nikde poblíž jógy. Mluvit s někým sladce.

Automaticky. Všechno je pro Něj madhuriya, Jeho řeč, Jeho činy, Jeho tvář. Všechno je madhuriya. Takže když mluvíme o komunikaci, v první řadě největší věcí je komunikace mezi lidskými bytostmi, a když musíme myslet na komunikaci s lidmi, mnoho lidí si myslí, že agresí budete komunikovat lépe, což není pravda. Myslím tím, pokud někdo chce od někoho něco dostat, řekněme; tak tam jdete a jen říkáte, „Musím mít! Jak to můžeš dělat? Tohle, tamto!“ Tak jak to je – není to dobré. Ale pokud jste sladcí a začnete mluvit sladce, pak se 99% (lidí) rozhodně rozpustí. Takže rozpouštět lidi sladkostí – jak na to – ten trik se člověk musí naučit: jak se sladkostí můžete lidi rozpustit.

To je jedna z Jeho zvláštních kvalit, že s někým mluvíte takovým způsobem, opravdivě, velmi sladkým způsobem, a ten problém mezi vámi a tou osobou bude absolutně rozpuštěn. A teď – existuje mnoho triků a jak s někým mluvit je jedna z největších věcí, kterou se člověk musí učit. Ze všeho nejdřív musíte vždycky ukázat, že jste méně inteligentní než jiná osoba. Jako třeba když já mluvím s vědcem, řekna bych: „Je mi líto, já nevím nic o vědě, víte. Nejsem dobrý typ pro vědce. “Takže se cítí„ ahhhh, velmi dobře.“ Pokud musíte mluvit s nějakým hudebníkem, musíte říct: „Neznám žádnou hudbu. Ne, jen jsem se naučil něco málo, ale moc toho není. „Hudebník se cítí velmi šťastný. Můžete ho nazvat rozmazlováním ega. Můžete to tak nazvat.

Není v tom však žádná újma, když říkám, že „s vámi se nemůžu srovnávat“. Takže tím prvním trikem je úplná pokora, když mluvíte s jinou osobou. To je znakem velikosti, je to znakem naplnění. Jako se stromy naloženy ovocem ohýbají dolů. Takže, že všeho nejdřív pokud řeknete: „Nejsem nikým. Nerozumím ničemu, ale rád bych si to vyslechl“ – tohle je tím prvním. První kvalita komunikace je v tom být nesmírně pokorní ohledně sami sebe. Ta druhá osoba by neměla vědět, kdo jste. A je v tom hodně zábavy. Řekněme teď například – o sobě mohu říci, že můj manžel byl v Indii velmi vysoce postavený.

Ale potkala jsem přítelkyni v Dillí – studovala se mnou ve škole a na vysoké škole – a zeptala se mě „kde bydlíš?“ Tak jsem jí řekla: „V Meenabaghu,“ což bylo jen bezvýznamné, malé, malé místo určené pro velmi obyčejné úředníky, protože nám nepřidělili žádný dům ani nic takového, tak jsme tam dočasně byli. Řekla „Co?“ Co tvůj manžel dělá? „Řekl jsem: „On nějak slouží u vlády.“ Neřekla jsem jí (jaká je jeho pozice)! A on sestoupil dolů, tak se na mě jen podíval a usmívaje se. Řekla: „Ty ho znáš?“ Řekla jsem: „To je můj manžel.“ Byla šokovaná, „To je tvůj manžel?“ Ó můj bože!

Proč jsi mi to neřekla?“ Okamžitě se celá věc změnila a ona se za sebe styděla. Začala na mě shlížet, „Ach, vdaná za nějakého úředníka nebo koho.“ Takže nejlepší je to bagatelizovat. Takže snižujte u všeho svůj význam. Taky vím o určitých Sahadža jogínech, že říkají: „Ó, matka mi dáva takových sil. Dokážu tohle, dokážu tamto.“ Tahle vychloubačnost je k ničemu. „Já nemám žádné síly, víte? Jsem jen sahadžajogín, to je vše. Ale pokud chcete, můžu to zkusit…“ Takže co nejvíce snižte svůj význam. Trénujte to doma, napřed trénujte, a pak to udělejte.

Takže to je jedna z největších kvalit v komunikaci s ostatními. Druhá věc: Myslím, že v celé Gítě, pokud si ji přečtete, je jedna velmi důležitá věc. Je to: „krodho’bhijaayate sammohah“ – z hněvu přichází blud. (Skutečný citát z Gíty je „kaamaat krodho’bhijaayate, krodhaad bhavati sammohah“ (Gita 2:61)). „Z touhy pžichází hněv, z hněvu blud.“ Vidíte, mezi nejhoršími věcmi, které máme – podle Něj (Krišny) máme šest nepřátel. Ale v Gitě začal s Krodhou. Řekl – začíná to s Krodhou, to znamená hněv. Pokud máte v sobě hněv, nejste vůbec mistrem. Mistrovi není třeba aby se rozhněval, protože on to dokáže zahrát jako hru.

Může vás takto roztančit, jako nic. Proč ztrácet kontrolu? Ale to mistrovství, pokud nemáte, v zacházení s lidmi, pak po pěti – šesti minutách hovoru váš hlas začne hlasitět a něco ve vás začne štěkat – protože ten hněv je stále uvnitř vás, hoří. Ale pro mistra by neměl být žádný hněv – není ho třeba. On (Krišna) začal u Krodhy, že s Krodhou začínají všechny problémy – z jednoho k druhému a pak zase dalšímu. Takže bychom měli vysledovat, jestli jsme hněviví lidé. Hněv pochází z Višudi. Začíná od jater – Višnua – je ale vyjádřen prostřednictvím Višudi. Tvář zčervená, oči zčervenají. Z úst začnou jít všechny ty strašlivé věci a celý výraz se tak stane tak odlišným, když jste nazlobení.

Tento hněv je tedy třeba vidět: „Kde je to v nás? Kde je ten hněv? Játra? V pořádku, napravím to.“ Abychom to ovládli, musíte jasně čelit sami sebe. Mnoho lidí, které jsem viděla říkají: „Matko víš, tato dáma je tak horkokrevná žena, ona je tak dominantní. Ona dělá toto, dělá tamto.“ Ale pokud jí něco řeknete, opáčí: „Ne, ne, to já nedělám. Ne, ne, já jsem velice hodná.“ „Ale proč to pak ostatní říkají?“„Nevím, ale jsem velmi hodná“ – hotovo! Pokud tohle někdo říká, pak se pozorujte – spouští se ve vás hněv, nebo ne?

Ztrácíte kontrolu? Je to velmi snadné rozeznat a pak tomu čelit. Takže trikem v této oblasti je čelit sám sobě a přijít na to, jak moc vám schází. Takže zaprvé je pokora, která by měla být opravdová, a zadruhé je to vyrovnanost – žádná zloba. Není třeba se začít hněvat. Nanejvýš můžete říct: „Co to děláš? Proč tohle děláš?“ Taky, když něco děláte, víte, možná něco, kde bych vám mohla říct něco, co bych říkala nerada, chovejte se tak, abych to nechtěla říkat. – V tom nejhorším případě! Až do toho boduje v pořádku; že byste měli říci: „Nelíbí se mi to“, ale dále už v tom nezacházet.

Pokud se jen v určitém bodě zastavíte, pak tento zlozvyk rozhněvávání se zmizí. Tato arogance odejde, což ona musí. Tato arogance musí jít; tato zloba musí jít. A pak budete překvapeni, že se vám velice uleví. Protože tento hněv, jak do vás vstoupí, tak reaguje, napadne levou Višudi a stanete se vinným, cítíte se velmi špatně – „Proč jsem to řekl, neměl jsem to říkat.“ Takže Višudi je vyřízená. Levá Višudi znamená – je to bolest hlavy. Dál se to tam hromadí jako ve skladišti – všechen váš vztek, jakékoliv špatné nálady máte – a tato levá Višudi je napadená a znáte problémy levé Višudi. Takže, pokud se na někoho hněváte, necíťte se provinile, ale jděte před zrcadlo a nafackujte si pěkně, dvakrát. Teď se rozzlobte se sami na sebe: „tak, pojď se rozzlobit!“ Pak stůjte před zrcadlem a „švih, švih, švih.“ …takhle!

Stejným způsobem, jak se zlobíte, pokuste se to hrát, a nikdy se nebudete cítit provinile. Nebo možná by bylo lepší, kdyby jste se ještě víc rozhněvali. Takže vyprázdníte svoji levou Višudi. A příště to už neuděláte. Ale pocit viny znamená, že budete opakovat a opakovat a opakovat totéž. Takže tuto náladu vyjadřují muži a ženy odlišně. A já se občas velice obávám o ženy, protože se obrátí k síle vody (slz) – to jsem pak ztracena. Ale ti, kdo mají ega příliš moc, pláčí mnohem víc. To je ten znak, který vídám. Pokud jim cokoliv řeknete, okamžitě začnou plakat, protože ta levá Višudi už je tam, plná, jako plný balón a když se jich dotknete, je z toho voda.

Ale muži, jejich hněv, to je jiný styl, jak velmi dobře víte, že když se rozzlobí, mohou spolu bojovat, zboxovat všechny a pak se pěkně posadit a dát si něco k pití. „Pojďme to dostat ven!“ víte, oni řeknou. Dostat to ven. Ale ženy ne, ony si to tam nechají a jakmile si to ponechají, pak se to stane slzami, začne to proudit dolů. Takže pokud jsou to jen slzy radosti, štěstí, to je jiné, nebo z citů pro druhé – ale není to tak, jsou to slzy, aby zapůsobily na jinou osobu, že jste velmi smutní nebo tak něco. Takže druhým trikem je, jak ovládnout svůj vlastní hněv, a třetí je, jak ovládat hněv ostatních – to je ještě lepší. Nevím, jestli jsem vám řekla o mém triku na Gagangana Maharaje, když jsem k němu šla. On je avadhutou velice horké povahy, sedává na tygru a nefungují mu nohy, protože měl pocity horka, sedával po celou dobu ve vodě, takže jeho chodidla jsou k ničemu a tak jezdí na tygru, říkají. Já jsem toho tygra samozřejmě nikdy neviděla.

Ale on ví o Mně a o tom všem a všem Mně pověděl, tak jsem šla za ním. A on měl umět ovládat déšť. Bylo to docela strmé stoupání po dobu asi jedné a půl hodiny. A jakmile jsem vyrazila, začalo pršet, pršelo silně po celou cestu. A On to nemohl zastavit. Takže to cítil jako velkou výzvu. Když jsem dorazila nahoru, seděl na tom svém kameni před jeskyní a dělal takhle hněvem. Nevěděl, co dělat. Podívala jsem se na něj a pak jsem šla do jeho jeskyně a pěkně se posadila, a on pak přišel – přinesli ho. On řekl – dotkl se mých nohou, a to všechno, a pak řekl: „Řekni mi teď – proč jsi mi nedovolila zastavit tu vodu?

Celou tě to promáčelo! Na tento déšť se teď velice hněvám. Já vím, ale proč jsi to udělala? Je to k ovládnutí mého ega?“ Řekla jsem „Ne, vůbec ne, já ani nevěděla, že máš ego nebo cokoli,“ „Tak proč?“ Takže – protože já jsem mistrem, jak víte – řekla jsem:“ Vidíš, ty jsi sanjási a koupil jsi sárí pro mne, taky oranžové barvy, a já bych si nevzala to oranžové sárí od tebe. Jakékoli sárí bych si nevzala, protože ty jsi sanjási. Ale musela jsem se nechat promočit deštěm, abych mohla dostat to sárí, že?“ Okamžitě roztál. Ale musela jsem být mistrem. Ze všeho nejdřív toho, jak ho rozpustit, a za druhé mistrem jeho mysli. Toto je toho tou jemnější částí.

Můžete být mistrem nějaké osoby. Tak dokážete vědět, co pro vás má uděláno, co pro vás má připraveno, co k vám přichází. Neřekla bych, že byste znali celou budoucnost. Ale pokud se jen pokusíte něco dozvědět o někom – o této osobě můžete vědět vše, je to velmi jednoduché. Takže nejprve se pokuste porozumět té osobě. Můj otec měl spoustu triků, jak vím, byl velmi humorný člověk. A jednoho dne mi Můj bratr řekl (Babama), že má přítele, který velmi dobře zpívá. Zeptala jsem se tedy svého otce, jak zpívá. „Ach, je velmi kurážný,“ řekl. Řekla jsem: „Proč?“ „Zpívá, ať to umí nebo ne – to je ten problém!“

Jaký přesný popis mi dal tohoto džentlmena! „Je velmi kurážný, víš. Neumí, ale zpívá – takže je to docela v pořádku, takže je velice kurážný.“ Chci říct, neřekl nic proti němu – řekl: „Je kurážný“ – ale dal mi úplný obrázek toho pána, že: „Musíte být opatrní, vidíte, mohl by začít zpívat zábavným způsobem, neměli byste se smát. „A všechno to přišlo v tom slově „kurážný“. Stejně tak, pokud někoho studujete, popíšete prostě tuto osobu nějakým zajímavým způsobem a nebudete cítit, že tato osoba má ty či ony špatné návyky; tohle je u něj špatné, tamto je špatné, ale popíšete to jako součást té osoby. Je způsob, jak poznat člověka v úplnosti se všemi jeho vadami, se všemi jeho kvalitami, se vším, a přijmout tu osobu takovou, jaká je. Pokud toto mistrovství dokážete mít. A teď – jak ho budete mít? Pokud vaše pozornost není na jeho kvalitách, budete znát jen jeho špatné věci.

A pokud znáte jeho kvality, pak špatné věci tam budou, trochu, ale jen přidají trochu masaly (směsi) k jeho charakteru, víte? Budete cítit „ahaaa, to je ono, víte, on je trochu takový.“ Malá dodatečná swara (nota) je přidána k jeho povaze. A vám takový člověk nebude tolik vadit. Budete si to opravdu užívat. Stejně jako můj zeť má velmi rád psy a jeho manželka říká: „žádný pes u nás doma,“ je to jen byt. Takže mezi nimi existuje boj o psa. A tak Prabhat řekl: „Nikdy se se mnou nesetkáš.“ Řekla jsem: „To je nepatřičné, ale příště jsem se rozhodla být psem.“ Pochopil to okamžitě. Vidíte, takže způsobem, jak s člověkem mluvíte, mu můžete naznačit, co je na něm tak zvláštního nebo jaké jsou vady této osoby.

Ale nemusíte mu něco říkat přímo, pokud to řeknete nepřímo, takovým humorným způsobem, že ta osoba bude rozumět. Takže v komunikaci s ostatními musíte být velmi humorný člověk. Ale většinou vídám lidi mít humor pokud někdo nemůže chodit rovně. Pokud je tam nějaký fyzický problém, budou se smát. Pokud si pořádně neupravil vlasy, tak se budou smát. Nějaké velmi povrchní věci se smějí. To není vtipné. Tohle je jakýsi druh kritiky prostřednictvím smíchu. Nebo někteří lidé mají takový humor, že říkají sarkastické věci. To není dobré.

Řeknete někomu jedno slovo, sarkasticky; myslíte si, že jste brilantní, ale pro takovou osobu jste navždy ztraceni. Ten člověk si bude pamatovat „Řekl mi takové a takové věci.“ Takže sarkazmus je naprosto proti vám; proti Sahadža józe. Pokud musíte něco říct, říkejte to takovým způsobem, že to té osobě neublíží a ten člověk si tento jemný humor a užije, a taky pochopí, že „Tohle je ten problém se mnou“. Nyní – humorný způsob je, řekněme, pokud já vám něco musím říct – nemusím vám přímo říkat: „Jste takoví nebo takoví,“ ale řeknu: „Jednou mi přišla do domu jedna vrána…“ a tak jako dokážu převést všechny vaše kvality na tu vránu, popsat vám to a říct že: „Tato vrána udělala tohle a udělala tamto.“ Okamžitě začnete přemýšlet: „Jde to mě, co matka říká nebo o vráně?“ Takže to přeneste na někoho jiného. Přeneste to na někoho jiného, to je nejlepší způsob. Například, pokud chcete říct, že: všechna jména lidí, kteří přicházejí na pudžu by tam měla být (nahlášena) ve správný čas. Takže, tentokrát Američané (jsou hostitelé). Dobře, takže „Američané nám oznámili, …“ – oni ale ne… (ve skutečnosti) – „… oznámili, že všechna jména by tam měla být.

„Neuškodí, říkat takové lži, to neuškodí. Takže lidé to nebudou házet na vás, nebudou se na vás zlobit. Nanejvýš se budou rozzlobit na Američany – na tom v tu chvíli nezáleží. Tak to jakoby přeneste. A tento přenos je „astantar“ jak to nazývají. Na převedení z jedné ruky do druhé byl Šrí Krišna odborníkem. Existuje o něm příběh, kde se mu říká Ranchordas, což znamená, že uprchnul z bojiště. Jemu to nevadí, „je uprchlík, tak co?“ Důvod byl takovýto: Existoval velmi zlý Rakšasa, který měl všemožná požehnání od Brahmadevy, a Šrí Krišna nevěděl, jak to překonat; nikdo to nevěděl a on tak zabil tolik lidí. Takže vymyslel trik – předat to někomu jinému.

Věděl o dalším velkém jogínovi, víte; speciálního druhu, který meditoval a dostal požehnání od toho samého Brahmadévy, že: „Pokud spím a kdokoliv vyruší můj spánek, tak když otevřu oči a podívám se na toho člověka, ať se změní na popel – bhasma.“ Takže Šrí Krišna na Něho pomyslel: „Lépe přenést tu práci ze mě na Něj.“ Tak začal utíkat z bojiště. Takže tento Rakšasa ho pronásledoval. Pak se Shri Krišna vkradl do jeskyně tohoto avadhuty a položil na něj svoji vlastní šálu; zakryl ho, a schoval se v jeskyni. A teď sem přišel tento Rakšasa; myslel si, že to byl Šrí Krišna, kdo spí: „Ahá, už jsi unavený, spíš. Teď uvidím, jak se dokážeš zachránit.“ A začal ho probouzet. Tento avadhuta vstal a podíval se na něj, a on se stal bhasmem (popelem). Takže přeneste své činnosti na schopnější osobu, na někoho, kdo to dokáže lépe, než to brát přímo na sebe, říkaje: „No dobrá, tak pojď, budu s tebou bojovat“ – nemůžete vyhrát. Je to partyzánská válka, jak tomu říkáte.

Přeneste ji. A můžete to převést na někoho, můžete se s touto osobou spřátelit, rozmazlovat jeho ego; dělejte, co se vám zlíbí. Ale hlavním bodem je, že byste se měli zbavit těch škodlivých, špatných; těch rakšasů. Tak to můžete přenést na kohokoli. A tolik triků On (Krišna) hrál! V Mahabharatě měl Bhishma požehnání, že pokud a dokud nechce (sám) zemřít, nikdo ho nemůže zabít. Takže Šrí Krišna se rozhodl, že by měl použít nějaké triky. Takže řekl Arjunovi, „dej ho“… řekl Ardžunovi, nedělal to sám; Dělal jen práci vozků – Sarathi. Takže Krišna mu řekl: „Prostě ho necháš spát na šípech, (???) Nech Jeho tělo na šípech a On se musí (sám) rozhodnout, že zemře.“

Ale Dronacharya byl velký guru – a také Arjunův – který stranil Pandavům … chci říct Kauravům. Teď, jak dokážete zabít tohoto Dhronacharya – velký problém. Protože, víte, znal všechny triky lukostřelby. Tak jak je zachráníte? Protože lukostřelba je věcí, že On byl mistrem lukostřelby, zatímco Ardžuna byl jen jeho žákem. Jak ho zastavit, aby neoplácel šípy Ardžuny? Jak to udělat, aby nestřílel zpět? Protože byl mistrem, Krišna to tedy zorganizoval velice zvláštním způsobem. Sehnal Shikhandiho, eunucha. Jaká je výhoda eunucha?

Samozřejmě je to velký příběh jak se stal Shikhandim. Ale dostal Ho před Arjunu. Eunuch v Indii je považován za ženu, a tak Dhronacharya řekl: „Nemohu zabít ženu,“ a to je, jak zabil Dhronacharyu. Takže (Krišna) tyto triky hraje, protože zbavit se škodlivého je hlavní věc. Zbavit se škodlivostí – pokud nejste schopni – raději řekněte někomu jinému, jak se jich zbavit. Protože to je velmi důležité, zbavit se zla, a pokud to můžete převést na někoho jiného, kdo je schopnější, ve vaší vlastní pokoře, uděláte mnohem lépe než přímo útočit na tuto osobu. To je hloupost. K ničemu. Takže tohle byl ten trik Šrí Krišny po celou tu dobu. Když se díváte na Mahabharatu, Šrí Krišna řekl Arjunovi: že: „Buď můžeš mít mou celou armádu, nebo můžeš mít Mě.“ To samé řekl Kauravům.

Kauravové řekli: „Budeme mít tvoji armádu.“ Ale On (Arjuna) řekl: „Ty budeš můj. Krišno, Ty budeš na naší straně.“ Ale On řekl: „Ne, budu jen na voze. Nebudu držet žádné zbraně.“ Ale on je mistr triků. On při sobě nepotřebuje žádné zbraně. Beze zbraní také dokáže všechno udělat. Arjuna tedy řekl: „v pořádku, byť mým vozatajem,“ a On jím byl. Protože Šrí Krišna věděl o každé jediné věci, většinou se usmíval. A teď, když mi někdo něco vykládá, občas zjistíte, že se také usmívám, ale snažím se ovládat, protože nechci, aby to viděli. Ale vím, co oni dělají, o co jim jde, co je jejich trik.

Protože jste takovým mistrem triků, znáte všechny triky a víte, co na vás hrají. Takže se tomu jen usmívejte, jen se usmívat velmi sladkým způsobem, „Ááá, to je ono. Aha, samozřejmě, to, co říkáte, je pravda, nepochybně.“ Ale s touto věcí, budete překvapeni, vaše komunikace s ostatními se velmi zlepší. A teď, někteří lidé, které vídám v Sahadža józe – velmi časté, velmi časté: „Matko, oni přišli a řekli mi, náš lídr mi řekl že: „Ty jsi bhůťák. Co je bhůťák?“ Další říká: „Ale on mi řekl: ty jsi bhoot,“ – v pořádku. A někdo říká: „Matko ne, on mi řekl: „Ty v sobě máš bhůta“. Tak jaké jsou tyto tři kategorie, řekni nám. “Proč říct komukoli, že je bhůťák, nebo cokoliv? Není to potřeba.

Pokud víte, jak to napravit, jen řekněte: „levá svadištána“ a opravte to. Vyjměte to. Zeptejte se ho, jestli měl nějakého gurua nebo cokoliv. V pořádku, pokud je to dobromyslný a dobrý člověk, pak je to ještě důležitější. Měli byste říct: „Nic to není, víte, je to jen vnější badha. Musíme ji muset vyjmout. „Ale člověk, který má adžňu a všechny tyto věci, plus že má tuhle levou Svadištánu, pak byste samozřejmě měli říci: „To je špatné, nemůžeme vám pomoci,“ protože víte, že je vychytralý. K čemu je zde hraní? Ale v Sahadža józe zapomínáme. Kdokoliv, kdo přijde: „Dobře, pojď, pojď, pojď”.

Každý není schopen Sahadža jógy, to člověk musí vědět. Ne celý svět. Sahadža jóga může být dána pouze lidem, kteří si zaslouží, kteří jsou hledači a jsou kurážní – viras. Není určena pro obyčejné lidi. Takže my máme otevřeny naše dveře každému a všichni takovíto lidé vejdou a pak na nich velmi tvrdě pracujeme, děláme všechno možné, a zjišťujeme, že nám vytvářejí problémy. Nejprve se tedy zabývejte pouze lidmi, kteří jsou prostí, tak jako Shri Krishna jednal s Gopas a Gopis; a pak se můžeme podívat kolektivním způsobem, jestli můžeme čelit někomu, kdo je komplikovaný. Ale je bez užitku transformovat Hitlera nebo Rajneeshe, to není možné. Člověk by se tedy neměl snažit v Sahadža józe dělat nemožné úkoly, což ukázal Šrí Krišna v Jeho vlastním charakteru vyhýbáním se věcem, které dělat nechtěl – ne. A udělal to proto, že byl takovým mistrem. Samozřejmě pro něj nebylo nutné čelit sám sobě, aby ovládl sám sebe, protože sám sebe znal, On je Íšvarou jógy; věděl všechno.

Když víte vše, není nutné, abyste něco zvládli, co hodláte zvládat? Naopak se někdy děsíte sami sebe, že toho tolik víte. Takže nejlepší je – když jednáme jako lidské bytosti v Sahadža józe musíme znát sami sebe velmi dobře. „Teď – tohle je moje specialita.“ V tom musíte vidět: „Jak čelím sám sobě celou tu dobu? Proč říkám takovou věc? Co se číhá v mé mysli?“ Negativita je něco, co je potřeba vidět uvnitř sebe velmi jasně. Jak už jsem vám musela říct na tolika příkladech, že západní negativita je taková, že jejich mozky jsou po celou dobu práci šetřící zařízení. Oni neradi pracují – každopádně. Například – řeknete jim: „Běž zavolat – někomu.“

Okamžitě vám řeknou deset výmluv: On tam nemusí být, jeho žena bude křičet, možná odešel do práce, je deset hodin; toto a tamto. Ale pokud mu zavoláte, on tam je, ale oni volat nebudou. Sto výmluv. A teď začaly nové výmluvy: „počítač nefungoval, fax nefungoval.“ Kromě vašeho mozku funguje všechno. Ale je to naopak: váš mozek nefunguje a (tak) nic nefunguje. „Světla nefungovala.“ Chci říct, cokoliv to je. Ale musíte se naučit: „Proč nemohu najít řešení? Musím NĚCO udělat.“ Jak jsem vám řekla, špička kořene – jak dokáže jít dokola a dokola a hledat zdroj vody. Stejně tak – děláme MY s tím něco?

Dobře, pokud toto není k dispozici, udělejte tamto, pokud tamto není k dispozici, udělejte tohle. Z ničeho můžete udělat tolik věcí. Ale pokud se chcete neustále nacházet „To se nedá udělat, to se nedá udělat.“ Ne se Šrí Krišnou! Koneckonců byl inkarnací Viraty, Mistra Mistrů, měli bychom říci. Jako když Draupadi měla potíže – Draupadi byl vlastně Vishnumaya, Jeho sestra – pomyslela na Šrí Krišnu. Držela se svého sárí, když ho z Ní Duryodhana strhával. A držela si ho takto. Říká: „KRI“, chtěla říct „Krišna“, ale myslela si: „Když řeknu „ŠNA“, spadne to.“ Takže se ho držela.

Jakmile vyřkla „shna“, sárí vypadlo (z jejích úst), a pak je to popsáno, o Šrí Krišnovi, „Dwarika me shora bhayo, shora bhayo bhare. (Ten zvuk šel do Dwariky.) Shankha chakra gadaa padma, Garuda laysidhare.“ A teď kde je Dwarika a kde je Hastinapur – alespoň vzdálenost dvou tisíc mil. Ale zvuk, víte, prošel zkrze Čaitanyu a učinil tam velký hluk; a „Shankha Chakra Gadaa Padma“. Šankha, Čakra Gadaa, Padma jsou zbraně (Višnua), jak víte. Vzal je všechny a přišel na Jeho Garudovi zachránit cudnost své sestry – okamžitě, spontánně, v ten okamžik. Mohl říci: „Dobře, nech to být, nech spadnout jedno sárí, půjdu později.“ Jsem si jistá, že musel ukrást má sárí, které mi dáváte k mým Půdžám, kterých je příliš mnoho! To je to, co cítím, že odkud dostal všechny tyto sárí, aby jí je dal? Musí být z mé vlastní šatny, jsem si jistá, a proto mi Mi dáváte tolik sárí, tak aby On mohl zachránit cudnost mnoha žen.

Tohle vše je tak spřízněné, tak propojené, tak zajedno, tak sjednocené. Probíhá takové velké drama, ale vy to nedokážete vidět. Ale pokud věříte sami sobě a pokud skutečně věříte, že jste sahadžajogíni, a pak jaké jsou vaše kvality, jací jste, jaká je vaše úroveň, pak jsem si jistá, že se můžete stát mistry. Ale v první řadě si neceníme naší realizace. Nevíme, čeho jsme schopní, co dokážeme vykonat. Pořád si myslíte, „ach, byl jsem takový obyčejný člověk, Matka mi dala realizaci. Nikdy jsem nechodil na univerzitu.“ NIKDO (z Nich) nebyl na univerzitě. Chci říct, jestli rozumíte, Ráma nikdy nešel na žádnou univerzitu, Krišna nikdy nechodil na univerzitu, Kristus nikdy nešel na žádnou univerzitu – obyčejný muž, synem tesaře. A vy jste realizované duše, ale neuvědomujete si svou cenu a hodnotu. Jakmile si to uvědomíte, na všechno se jen budete usmívat.

Protože vy nevíte, že sedíte na vrcholku světa. Jakmile to budete vědět – teprve pak bude vaše mistrovství fungovat. Jinak si představte mistra sedícího pod chodidly žáka, jak to bude vypadat? Ale není to tak, že ovládáte ale že máte (něco) na starosti, absolutně na starosti. Vy víte všechno, víte, jak to zvládnout, víte, jak to zorganizovat. To je mistrovství, které musíte získat. To je možné, absolutně možné, abyste to zvládli všichni. Ale první a nejdůležitější věc, kterou musíte vědět je to, že musíme ovládnout sámi sebe. Ale pak lidé okamžitě řeknou: „Matko, to je to nejobtížnější, zvládnout sám sebe.“ Já tomuto nerozumím.

Proč ne? Snažíte se ovládat všechny, proč nedokážete ovládnout sami sebe? Vaše Já je s vámi, jste se sebou, patří vám to, je to vaše vlastní vlastnictví. Dokážete opravovat vlastnictví druhých, proč nemůžete opravit svoje vlastnictví? To by měla být nejjednodušší věc, ale nejste si jisti, že je to vaše vlastní, nevíte, že jste schopní, ale vy jste, a nyní máte vlastní vědění, tak proč byste to neměli udělat? Proč byste se neměli snažit sledovat sami sebe a sami zjišťovat? A pak budete vědět, že znáte všechny ty triky, yukti. Nemusím vám říkat „udělej tohle, udělej tamto,“ nic! Vy sami budete vědět „tak, pojďme na to!“ Známe tolik malých, malých, detailů, o obyčejných hmotných věcech, víte?

Něco se rozpadá? Dobře – podepřete to. Děje se takováhle věc? Tak to udělejte takto. Ale v duchovním životě je tou nejjednodušší věcí, protože jste v oceánu poznání. Ale pokud nevíte, že jste, v oceánu poznání, nebudete znát ty triky, v jednání s ostatními. Protože hlavním účelem naší komunikace Ale pokud nevíte, že jste, v oceánu poznání, nebudete znát ty triky, v jednání s ostatními. Protože hlavním účelem naší komunikace je emancipovat celý svět, emancipovat je všechny. Vyvést je z jejich nevědomosti. Takže k tomu my si MUSÍME vyvinout toto mistrovství a neztratit se v nesmyslných věcech, ale toto mistrovství je třeba si rozvinout, proto meditace brzy ráno je vyžadována – jako základ.

A pak pez přestání pozorovat sami sebe: „Proč jsem řekl takovouhle věc?“ „Áha, to musí být ono. To je to slovo, které jsem pochytil od tamté osoby.“ Takže když se začnete sami k sobě stavět čelem, budete překvapeni, že se snažíte vyhnout se realitě a jen používáte vaši mysl. Tady vidíte, jak já říkávám, že vás tato mysl podvádí a říká vám: „Jsi v pořádku, zapomeň na to“. A v neposlední řadě je to, že Šrí Krišna je odborníkem na drama. On drama vytváří, hraje v něm a je také jeho divákem. V těchto třech podobách byste se vy sami měli vidět. Vytvořte si drama o sobě samotných: „aha tohle, teď, hleďme, jak já v tom tady hraji!“ Pak se také staňte tím divákem. Staňte se divákem vašich vlastních dramat, pak si uvědomíte, co děláte, jak všechno vypracováváte.

Pak ten klam, který máme neustále vůči sobě, prostě uteče. Protože pokud umělec ví, že je divákem, pokud ten, kdo hraje, ví, že je divák, nikdy sám sebe nemůže klamat, protože ví, že tohle je hra. Takže tento sebeklam je tím, čemu by se člověk měl pokusit vyhnout – „nechte mě tomu čelit.“ Ale lidé také zjistili, je z toho i jiná cesta ven. Chci říct, existuje způsobů a způsobů. Jako, někomu řeknete: „proč jsi nenapsal dopis?“ „Vím!“ co znamená „Já vím“? „Ale nemyslíš si, že by jsi měl napsat dopis té osobě, která toho pro tebe tolik udělala?“ „Já vím.“

„Ale nemyslíš, že je to velmi špatné a kruté z tvé strany, že jsi ten dopis nenapsal?“ „Já vím.“ Co znamená „Já vím“? „Vím, že jsem špatný. Vím, že jsem byl hloupý. Vím, že jsem to neměl udělat. Ale to já také vím.“ Takže co dál? Protože si myslí, že: když jsem se přiznal, že „já vím“, je hotovo! Takže toto je nový útěk, který (tam) v době Šrí Krišny nebyl, je to takový ten nový, moderní, kde lidé říkají: „Já vím, dobře, tak co?“

„Ach jo, v pořádku jsem hříšník, no a co?“ Toto je ta druhá strana. Za prvé „vím, že jsem hříšník“ a druhý je ten vyšší stupeň: „no a co, co je špatně?“ Takže to je, jak to vykolejení začíná a člověk jde od jednoho k druhému. Pokud něco vím, tak proč bych se neměl napravit? To je, jak by to mělo být. „Vím, že jsem takový, vím to.“ Pokud víte, měli byste také znát ten trik – jak se toho zbavit. Protože jste odpoutáni od té osobnosti, skrze kterou víte, tak se můžete napravit. To je to, čím je jóga, kde veškerá vaše pozornost je za jedno s božským a vy jste tak odpoutaní, že jste to schopni vidět.

Ta připoutání ke všem věcem jsou pryč, a nyní ta síla která k vám přichází, jedná skrze vás a koná také na těchto připoutanostech. V Sahadža józe se ta situace úplně mění velice odlišným způsobem a pokud přichází jeden špatný sahadžajogín, buď je vyhozen, nebo se musí dát do pořádku. Je to naopak. Každý, kdo je špatným sahadžajogínem, přijde-li do sahadžajógy musí být napraven, jinak je vyhozen. Je to, myslím, vyvinutější stav, víc, než tomu bylo v době Šrí Krišny, protože On promlouval jenom k jednomu – Ardžunovi. Já teď mluvím k tisícům – taková vědomost. Tentokrát On o tom prostě mluvil jen v době války. Já teď mluvím v době míru. A je to na mnohem vyšší úrovni, protože Šrí Krišna mu nedal realizaci. Vy tu realizaci máte, máte znalosti, víte všechno.

Máte všechno to subtilní vědění. Takže to je to, co je dnes, jaká je situace, že vy jste se již stali částí a součástí Viráty. Vy jste Virátu neviděli (jako Arjuna), ale jste Jeho částí a součástí. Vy na to nehledíte, vy jste uvnitř! Takže teď, když nebudete sami sebe sledovat, jedinou věcí bude to, že budete vyhozeni ze Sahadža jógy. Jinak pro vás bude lepší se pozorovat a opravit se a být za jedno s tělem Viráty. Toto je znamení Jógešvary, a to je jací musíte být, v náladě, která je velmi usmívající, všechno znalí, a ne sarkastičtí, ale [s] velice otcovským úsměvem, velmi milujícím, laskavým úsměvem, který byste měli mít pro všechny ostatní lidi a oni to hned rozpoznají. Vídávám, že malé děti jsou takové. Jsou někdy mimořádně blahosklonní, víte. Vidí své rodiče a tohle a tamto.

Přijdou a řeknou vám: „Nebojte se, všechno bude v pořádku, konec konců, Bůh je tady aby se o vás postaral.“ A umí být nesmírně, nesmírně milující a milí a způsobem, jakým mluví, celou tu věc neutralizují. Takže se musíme hodně naučit od našich dětí, od všech malých ratolestí, které máme, a že my sami bychom měli mít tento princip Ganéši uvnitř nás, s nevinností bychom to měli vypracovat. Nevinnost je tou nejinteligentnější a nejúčinnější věcí. Takže bych vás požádala, vás všechny, abyste sobě čelili, a ne abyste se nenáviděli, ale sami se napravujte, respektujte se a pokuste se vyvinout svou vlastní slávu. Bůh vám žehnej.