Velikonoční púdža: Sahadža jógu můžete šířit pouze prostřednictvím lásky a soucitu, 19/04/1998, (nekontrolováno), Istanbul, Turecko

Dnes slavíme vzkříšení Krista. To je největším poselstvím Kristova života. Nikoli Jeho ukřižování. Kdokoli může být ukřižován a zabit, avšak ono mrtvé tělo Krista bylo vzkříšeno ze smrti. Smrt sama zemřela a On ji překonal. Pro běžného člověka je to rozhodně zázrak, ne tak pro Krista. Protože On byl božskou osobou. Byl Šrí Ganéšou, byl samotnou Ómkarou. Mohl tedy chodit po vodě, gravitace na Něho neměla vliv. Rovněž byl vzkříšen, protože smrt na Něho nemohla mít vliv. Byl tak velikou božskou osobností, zvláště vytvořenou pro lidi tak, aby Ho rozpoznali. Oni Ho však nerozpoznali. Zabili Ho velice brutálním způsobem a dokonce ještě dnes si myslí, že kříž je něčím velikým, protože Kristus zemřel na kříži. Je to od lidí velice kruté, že uctívají kříž. Co to ukazuje? Ukazuje to, že se lidem líbí všechna ta krutost na Něm spáchaná. Tu představuje kříž jako prostředek a symbol Jeho smrti a ukrutnosti, s níž byl mučen. Byla to tedy velice smutná chvíle, když byl ukřižován. Když byl ale vzkříšen, byl to ten nejradostnější, nejpříznivější a nejkrásnější čas. Pro Sahadža jógu je vzkříšení Krista velice symbolické. Mohl-li být vzkříšen Kristus, pak mohou být vzkříšeny i lidské bytosti. Neboť On přišel jako lidská bytost se všemi silami a vytvořil pro nás cestu vzkříšení. Tato cesta vzkříšení je tou, kterou následujeme v Sahadža józe. Tím největším je však proniknutí Ádžňa čakrou která je popsána ve všech duchovních pojednáních, či duchovních písmech jako dveře, jež jsou zlaté, které jsou jako víko, a nikdo jimi nemůže proniknout. Tak úzké jsou tyto dveře Ádžňa čakry. Avšak Kristus jimi prošel. Jeho průchod nám pomohl v dnešní době otevřít vaši Ádžňa čakru. Bez otevření Ádžňa čakry nemůžete projít do Sahasráry. A k tomu ve vašem případě došlo tak lehce jen díky tomu, že Kristus dokázal podstoupit všechno to mučení a brutalitu a prošel (Ádžňa čakrou). Jak bychom Mu tedy měli být zavázáni? Neznám slova, kterými by to bylo možné vyjádřit. On se postavil do čela a řekl lidem: „Hledejte. Hledejte a najdete.“ Dále řekl, že musíte přijít a tlouci na dveře. To je přesně to, co se stalo ve vašem případě. Vzestoupili jste až k Ádžňa čakře a pak jste jí prostoupili. Překonání Ádžňi pro vás nebylo nijak obtížné, i přes všechny vaše představy o přemýšlení, přes zvyklosti, přes vaše plánování budoucnosti a jiné. Dalo by se říct, že to všechno tvořilo velkou hromadu, velice černých mraků, které pokrývaly Ádžňu. Myšlenky měly navrch a vy byste nemohli Ádžňou, která byla celá zakrytá, proniknout. Stalo se to však a ani jste dokonce nepocítili, jak snadno jste Ádžňa čakrou prošli. Všichni bychom měli být především velice vděční Kristovi za to, že pro vás otevřel Ádžňu. Pro Něho všechno to mučení a brutálnost neznamenaly nic, protože účelem Jeho života, Jeho příchodu, Jeho inkarnace bylo prolomení Ádžňa čakry. I dnes však zjistíte, že ačkoli je vaše Ádžňa čakra otevřená a prostoupili jste jí, ohromí vás, že se lidé stále do Ádžňa čakry zaplétají. I v Sahadža józe se lidé do Ádžňa čakry opravdu zaplétají. Jak tedy pomocí introspekce uvidíme, co se s námi děje? Například, jakmile lidé přijdou do Sahadža jógy, myslí si, že mají zodpovědnost. Cítí se zodpovědní ta o a ono, za všechny sahadžajogíny a začínají se chovat takovým způsobem, který neodpovídá sahadža jogínovi. Všímám si jich a skutečně se bavím tím, jak se začínají drát dopředu a předvádět, že mají všechno na starosti. Není to nic nového, lidské bytosti byly vždy takové, ale tak tomu bylo před Sahadža jógou. Avšak i teď se lidé dostávají do takového rozpoložení, že ovládají druhé tak, že tvrdí, že to oni mají to a ono na starost. Sahadža jóga není tak jednoduchá, jak si myslíte, protože existuje hodně pokušení. Řekněme, že z někoho učiníte lídra. Lídr se začne určitým způsobem cítit zodpovědný a projeví se u něho opojení mocí. Je-li takový, začíná vládnout všem ostatním a začíná se také předvádět, že je něčím velmi ohromným a že musí řídit všechny ostatní. Utváří pak atmosféru strachu. Všimla jsem si, že to, co se jim stane jako první, je, že začnou lživě tvrdit: „Matka řekla tohle. Matka to tak říkala, „to je nápad Matky.“ Nemám co dočinění s tím mužem, přesto pokračuje v těchto tvrzeních a lidé dostávají velký strach. Dále vás může také zastrašovat tím, když říká: „Řeknu to Matce, Matka mě vyslechne a potrestá tě.“ Někdy se nad takovýmito lidmi velmi podivuji, protože jsem nikdy neřekla, že někoho potrestám, nebo že někoho vyloučím ze Sahadža jógy, nic takového. Takže člověk, který si o sobě myslí kdoví co –                může a nemusí to být lídr, nebo nemusí nic znamenat pro Sahadža jógu, pak začíná mluvit takovýmto podivným způsobem, že to vůbec nevypadá, že se jedná o sahadžajogína. A může zajít ještě dále a začne popisovat sám sebe jako něco ohromného, jako kdyby byl tím, kdo byl obvzlášt vybrán pro vzestup. Opravdu mne to velice udivuje, když něčem takovém slyším. Jak jen mohou lidé sami sebe stále tak obelhávat a chovat se tak? První věcí v Sahadža józe je pokora. Nejste-li pokorní, nemůžete být sahadžajogínem. Člověk, který nařizuje, který mluví, jako by byl Hitler, každý, kdo se pokouší ovládat a být v čele něčeho to všechno o něm říká, že v Sahadža józe nedosáhl ničeho. Zaprvé, je třeba umět se těšit pokorou. Vídávám takovéto lidi, budou vždy sedět v první řadě. Vždy budou sedět na místě, kde je stále uvidíte, a jen se usmívají – vím, že se jen předvádějí. Myslí si o sobě, že jsou kdoví čím, a proto tam jsou. Oni jsou však těmi, kdo ztrácí, oni sami jsou velmi šťastní. Proto se pokouší hrát hry, a pokouší se ovládat. Druhou stránkou toho je, že lidé, kteří jsou pokorní, prostí, kteří jsou čestní a skutečně hledají pravdu, jsou někým takovým utlačováni. Takový člověk je utlačuje, snaží se předvádět a pokouší se udělat si z druhých otroky. Viděla jsem lidi, kteří zašli tak daleko, že existovala jistá skupina lidí, kteří by se nepohnuli ani o píď bez svolení svého lídra. A udělali by cokoli, aby se takové absurdní osobě zalíbili. Víte, že tady se především jedná o lásku Matky. Matka nikdy nedominuje. Matka nedokáže dominovat, neboť Ona není ničím jiným než láskou. Jakmile uvidí problém, okamžitě ho do sebe nasaje. Někdy musí dělat některé věci schválně, vytváří tak hru, ve které ukazuje, že se zlobí. Ze své podstaty však na nikoho být rozzlobená nemůže, protože je to láska, která neustále každou vteřinu proudí. A tato láska obklopuje Matku, stejně jako obklopuje vás. Tímto způsobem dokážete Sahadža jógu pochopit. Lidská bytost nepotřebuje nic než lásku a milosrdenství. Velice čistou lásku a milosrdenství. Pohleďte na Krista, litoval ty, kteří Ho ukřižovali. Řekl svému Otci, Bohu všemohoucímu: „Prosím, odpusť jim, protože oni nevědí, co činí.“ Viděl, že zaslepenost těch lidí je příčinou konání zla a obracel se proto k Otci, který by tím byl velice rozzloben, který se dokáže rozhněvat a mohl by je zničit. Udělal to pro svůj ohromný soucit, aniž by o tom přemýšlel, automaticky cítil, že tito lidé mi dělají takovéto věci, a nevím, co se s nimi stane. Tak se modlil k Bohu Otci: „Prosím, odpusť, prosím odpusť jim, protože oni nevědí, co činí, jsou slepí, tak je prosím netrestej.“ Jaké milosrdenství, jaká láska, jen pomyslete, chováme se v tomto životě stejně? Když nás někdo zraňuje, trápí, prosíme Otce, aby odpustil těm, kteří nevědí, co činí? Takovou úroveň by měli mít sahadžajogíni a bude to velice dobře fungovat. Požádáte-li o odpuštění, Bůh se o ně postará, změní je, přivede je k rozumu. Poselství Krista jsou plná lásky, milosrdenství, čistého milosrdenství. To, jak se snažil chránit Máří Magdalénu, je toho příkladem. Vedla hříšný život a On, coby svatý, s ní neměl co do činění. Když ale viděl, že na ni lidé házeli kameny, postavil se proti nim, vzal kámen do ruky a řekl: „Dobře, ti, kteří neudělali žádný špatný skutek, nespáchali žádný hřích, mohou vzít kámen a hodit ho po Mě.“ A nikdo to neudělal, protože se museli podívat do tváře sami sobě. Když dominujeme druhým, je v tom jakási krutá radost. Jakási radost, kterou já sama nechápu, lidé ji ale mají, a předvádějí, že dosáhli této radosti, že dosáhli takové velké moci. Dělo se to po celá staletí v případě velkých vládců a přísných panovníků. V případě sahadžajogínů by to mělo být naopak. Oni musí vládnout světu mírem a láskou, v žádném případě se nemusí předvádět. Tak se bude Sahadža jóga šířit mnohem, mnohem rychleji. Jen pomyslete, co tento svět potřebuje? Potřebuje jen lásku a vlídnost. Ti, kteří jsou ve svém životě ztraceni v nevědomosti a stále ještě obtěžují druhé, mučí je, jdou proti celku, se budou muset navrátit do normálního stavu. Někdy se jedná o velice abnormální chování a je nepochopitelné, proč se někteří lidé chovají jako šílenci. Je velice obtížné takovému člověku říci, že je pomatený. Rovněž je obtížné vydržet s takovým člověkem, který je pomatený představou, že má nějakou moc. Všimla jsem si, že to přetrvává i u mnoha sahadžajogínů, kteří si začínají myslet, že mají hodně sil, že mohou dělat, cokoli chtějí, že mohou komukoli cokoli říct a kohokoli zmást. V Sahadža józe ale není třeba nikoho mást, musíte jen jasně vyjádřit svoji lásku. To však neznamená nějaké speciální gesto nebo nějaký zvláštní projev. Je to však vzájemná vnitřní jednota. Někdy zjišťuji, jak velké je mezi sahadžajogíny porozumění, hluboká vzájemná láska, jak se krásně těší láskou druhých. Když toto pozoruji, cítím se velice, velice šťastná, naprosto přešťastná, že se stalo to, co jsem chtěla, aby byli lidé radostní. A budete překvapeni, že tím, co dává nejvíce radosti, je láska, kterou dáváte druhým. Nemusíte nic dostat, když ale dáte lásku druhým, je to něco, co dává nejvíce radosti. Avšak to, jak se projevujete, je také, myslím, umění. Vědět, jak druhé potěšit, jak jim udělat radost. Už jsem tuto příhodu říkala dříve – o svatém, který žil v Gagan Bowra. Je to, můžeme říci, vrch nebo hora. Žil tam a nemohl chodit, kvůli vibracím, ztratil sílu v nohách. Jezdíval tam na tygrovi, protože ten ho měl rád a on měl rád toho tygra. Tak tento muž stále říkal lidem z Bombaje: „Co tady děláte? Matka přišla, běžte a dotkněte se Jejích chodidel.“ Nevím, proč měl o to tak velikou starost. Tak jsem řekla sahadžajogínům: „Musím ho jít navštívit.“ Pochopte, všichni tito guruové říkají, že neopouštějí svůj polštář. „Musíme být na svém vlastním polštáři“, to znamená, že ať žijí kdekoli, z toho místa se nehnou. U mě je to naopak, nikdy nejsem usazena na jednom místě. Zeptal se mě, zda tam mohu přijít, odpověděla jsem: „Proč ne?“ Tak jsem šla. A sahadžajogíni řekli: „Matko, nikdy nikam takto nechodíš, proč tam chceš jít?“ Řekla jsem: „Zkuste vibrace.“ A vibrace byly velice silné. Když jsem tedy vyšla nahoru, tento světec se velice zlobil na déšť, protože se o něm říkalo, že ovládá déšť, že má moc nad deštěm. Je to velmi překvapivé, že když jsem šla nahoru, nedokázal ho ovládnout a já jsem byla zcela promáčená. A tak se velice zlobil, seděl na kameni a zlostně třásl hlavou. Nic jsem mu neřekla. Vešla jsem dovnitř a sedla si v jeskyni na místo k sezení, které pro mě připravil. Pak přišel, dotkl se mých chodidel a posadil se. Překvapilo mě, že se stále zlobí a nedokáže pochopit, proč nemohl déšť zastavit. Zeptal se mě tedy: „Proč jsi mi nedovolila zastavit déšť? Koneckonců přece jdeš za mnou celou tu cestu a déšť se měl podle toho chovat a ani já jsem déšť nedokázal ovládnout. Proč, k čemu byla tato lekce?“ Jen jsem se usmála. Řekla jsem: „Podívej, ty jsi asketa, jsi sanjásín a já jsem tvoje Matka, nemohu od tebe přijmout sárí, protože jsi koneckonců sanjásínem a od sanjásína se nemá nic přijímat. Od něho si dokonce ani Matka nemůže nic vzít. Ty jsi mi ale koupil pěkné sárí, tak jsem se musela nechat promáčet, abych od tebe to sárí mohla přijmout.“ Chápete, ta sladkost iluze, která ho úplně rozpustila. Řekl: „Proto potřebujeme Matku, pro toto je potřebná Matka.“ My to nedokážeme vyřešit, protože ať se jedná o cokoli, hned se rozzlobíme, nebo se chceme vytratit, nechceme být ve společnosti těch rozumných lidí, kteří jsou tak hříšní, nechceme jim pomáhat. Ale takový je problém světa dnes, a proto na celém světě nalézáme velmi málo duchovních lidí. Protože oni jsou těmi, kteří jsou velice mučeni, obtěžováni a uráženi, děje se všechno možné. A tak zápasí, zápasí a chtějí velice rychle zemřít. Gjanéšvara, tak veliká osobnost, tak velký spisovatel, básník. Chci říci, byl vším, psal tak krásně. Avšak ve věku 23 let přijal své samádhí. To znamená, že odešel do jeskyně, jeskyni zavřel a zemřel. Musel být unaven a mít dost nevědomých lidí, kteří ho obklopovali. Proto to učinil. Dokážete si tedy představit, že osobnost, jakou byl Gjanéšvara, který byl inkarnací Kartikéji, se musela vzdálit do světa mrtvých, protože už dále nemohl snášet, jak ho sužovali. Tak hodně ho sužovali tím, že říkali, že je synem sanjásína – což znamená, že má… v podstatě to znamená, že jako syn sanjásína není dobrý, je něco jako nemanželské dítě. Chovali se k němu špatně až do takové míry, že dokonce neměl ani boty, v nichž by chodil, v tom horku Indie chodíval bosky. A jeho sestra a bratr, kteří byli velikými učenci, všichni byli také velikými svatými, velikými inkarnacemi, ti všichni chtěli prostě zmizet. Gjanešvara to udělal velmi krásným způsobem,řekl jim: „Musím jít.“ Odešel od nich do své jeskyně a vstoupil do samádhí. Dokonce i Kristus byl velice mlád, když byl ukřižován. Bylo mu 33 let. Všechno to bylo součástí božského plánu. To, že má být ukřižován, aby vytvořil cestu pro naši Sahadža jógu aby otevřel Ádžňa obětoval svůj život. Pověsit Ho tak příšerným, krutým způsobem, se kterým se běžně nesetkáte. Není běžné, aby se lidé takto chovali k někomu, kdo má zemřít. Stalo se to, že lidé kteří byli zodpovědní za Jeho ukřižování, dle toho, jak se chovali, muselo jít o nějaké ďábly. Není možné jim odpustit, i když o to Kristus žádá. Je obtížné odpustit těm, kteří prováděli Jeho ukřižování. A také osoba jako On, si pomyslel: „Nechte Mě udělat Moji práci – prolomit Sahasráru.“ Pak už nechtěl dál žít s těmi hloupými lidmi, být mučen, tak se prostě vytratil a odešel do Kašmíru kde žil po svém vzkříšení. Existuje hodně příběhů o Jeho vzestupu a Jeho vzkříšení. A když čtete všechny ty příběhy, je udivující, jak zázračně získal své, můžeme tomu říct, druhé narození, nebo také druhý život v Kašmíru. Šťastně žil po nějakou dobu v Kašmíru se svojí matkou a potom tam zemřel. Říká se, že tam je hrob našeho Pána Ježíše Krista a také Jeho matky. Kdo ale využil Jeho života? Kým jsou doopravdy ti lidé, kteří chtěli, aby zemřel? Víte velice dobře, velice dobře víte, jak Kristus zemřel a jak se najednou dostali do popředí lidé jako Pavel a Petr, kteří se z toho snažili udělat velký obchod. Je velmi smutné, že tyto dvě osoby přivodily takové zostuzení. Myslím, že Pavel nebyl nic jiného než organizátor. Byl také začátečníkem, člověkem, který, dalo by se říci, byl byrokratem. Nebyl však pouhým byrokratem, ale i člověkem, který chtěl dosáhnout vysokého postavení. A tak zalhal, že šel do Damašku a že na cestě uviděl velký kříž. Podle Sahadža jógy jsou všechna takováto znamení příznakem nadvědomí, nepocházejí z Ducha. Pak se vrátil a začal se svým vlastním výzkumem, či něčím takovým, a hodně toho napsal. Když to ale pročtete, zjistíte, že nebyl sahadžajogínem, ale byl jen organizátorem. Byl byrokratickou osobou, která psala, jak se má vést, jak se má nakládat s lidmi, kteří jsou odlišní, jak je zvládnout. Byl tedy pro křesťany oddělením managementu. A křesťané se tedy také stali velice sekretářskými typy lidí. Že všechno musí být v určitou dobu. Musíte přijít takto, sedět tímto způsobem, mluvit takto. A národy, o nichž se říká, že jsou křesťanské, to všechno velice oficiálně dodržují. Lidé nechápou, proč jsou ve všem tolik strojení. Co se týče chování, jdou přímo proti Kristovi. On prolomil Ádžňu a oni si budují něco takového. A křesťanské národy se staly těmi nejarogantnějšími, nejagresivnějšími národy na celém světě. Pokládali za své právo okupovat jakoukoli zemi, kterou uviděli. Bylo v jejich pravomoci ustanovit tam své vlastní zákony, své vlastní, řekla bych, zákonodárné instituce. Vím, že k tomu všemu došlo v Indii, a i dnes, jdete-li do takových zemí jako Pandžáb a podobně, zjistíte, že tamní lidé žijí ve velice drsných podmínkách, pracují velice tvrdě a neustále jsou vystaveni útoku lidí, kteří je ovládají a snaží se jich plně využít. Bylo to něco naprosto absurdního chovat se takto coby křesťané. Pak začali také lidi obracet na svoji víru, což je další nesmysl – obracení na víru. Dělali to na jihu a to takovýmto způsobem. My, Indové, jsme nikdy nepekli chleba, na jihu neví, jak nakládat s pecí. Udělali tedy ohromné, veliké placky, můžeme tomu říkat placky, nebo taky chleba, a vložili je do vody, či studně, a pak řekli, že do toho dali kus telete, nebo buvola, či krávy, nebo něco takového a lidé jim prostě uvěřili. Křesťané jim pak řekli: „Teď je s vámi konec, protože již nepatříte k hinduismu ani jinému náboženství. Takže teď jste se stali křesťany.“ A takovýmto způsobem tisíce a tisíce lidí učinili křesťany, kteří ve skutečnosti, musím říct, byli utlačovanými lidmi, nebo se tak alespoň nazývali. A oni chtěli všechny tyto utlačované lidi převrátit na křesťanství, protože si mysleli, že je dobré mít tam všechny takové lidi, kteří budou jen následovat jejich misionářství a kteří se nebudou ptát. Protože to nebyli vzdělaní lidé, nebyli to lidé nějakého zvláštního rozumu nebo inteligence, aby pochopili, co jsou to za lidi. Když tedy začali tuto špinavost vůči těmto utlačovaným lidem, hodně se jich k nim připojilo. Takto si založili svoji vlastní rasu a začali se svým náboženstvím. To je věc, které by měl člověk porozumět. Jak dominující povaha lidí přijala určité náboženství, protože toto náboženství není ničím jiným než pokorou, a to, jak tito lidé, kteří měli stát v čele křesťanství, převrátili lidi na něco tak absurdního. Chápejte, to je lidská povaha, ta se dokáže těšit jakýmkoli nesmyslem, jakoukoli krutostí, jakýmkoli útlakem. Nikdy se nedokáže vzdát nějakého území, oblasti, kterou ovládají. A křesťanské národy zašly dokonce ještě dále, protože křesťanům byla dána veškerá svoboda, jsou od všeho osvobozeni. „Můžete dělat, cokoli se vám zlíbí a stanete se křesťany.“ Oni jsou v pořádku, že ano. Oni jsou těmi, kteří druhé ovládají, a ti, kteří byli ovládáni, jsou všude. Chodili za obyčejnými lidmi, jež je možné nazývat domorodci, a obraceli je na svoji víru. Toto bylo jejich hlavní nástroj. K čemu to bylo dobré obracet tolik lidí? Protože v demokracii je důležité, aby počet lidí, který za vámi stojí, byl velký. A tak proto, aby získali mnoho lidí, obraceli je na svoji víru. Chápejte, celá ta situace kolem Krista mě skutečně velice znervózňuje. Dnes jste všichni sahadžajogíni. Jste všichni mnohem výše než ostatní, máte všechny síly a nevím, co budete dělat, když se, dejme tomu, budete chtít přesto chovat jako křesťané. Teď jste na počátku toho, že je Sahadža jóga akceptována v různých zemích a lidé ctí ty, kteří jsou sahadžajogíny, získali určité postavení a pak najednou by se ve vašich hlavách mohlo objevit ono opojení mocí, a mohli byste se pokusit, mohli byste se pokusit stát se despotickými. Protože taková je lidská povaha, nikoli božská, ale lidská povaha. Řekněme například království zvířat, zvířata jsou vůči sobě agresivní. To je v pořádku, tam je to dovoleno. Existuje tam však systém, způsob, metoda, kdo je komu nadřazený. Není to tak, že zaútočí na kohokoli. V Sahadža józe jsem si u mnoha lidí všimla že když je uděláte vedoucím, je s nimi konec. Všechny mučí. Když jim nedáte pozici vedoucího, neustále mi píší dopisy: „Matko, chceme vést. Chci být lídrem.“ Pořád na tom trvají. Kvůli čemu chcete být lídrem? Jen proto, abyste druhým dominovali. A toto dominování není míněno pro Sahadža jógu. Jsem tady, abych vám skutečně řekla o nádherné podobě Krista, který vzestoupil nad smrt. Nechť se stejně tak dostaneme nad smrt všech nesmyslných představ, všech negativních myšlenek, vše musí teď být překonáno. Musíte být pány sebe sama a přitom se musíte cítit tak pohodlně, tak šťastně. Dávání druhým shledáte mnohem snazší, než když od druhých něco berete. Je velmi, velmi překvapivé, jak vás tomu všemu Sahadža jóga naučila. Lidé musí říci, že v Sahadža józe jsou velice nádherní lidé, velmi krásní, že jsou velice milující, velmi laskaví, a toto chci o nich stále slyšet, o vás všech. Že jste individuálně i kolektivně někým výjimečně velikým. Tato velikost však není dána dominováním nebo předváděním se, ale pramení z nitra. Lidé vás uvidí a poznají to. Tímto způsobem se bude Sahadža jóga šířit. Právě Kristus ve vás musí vzestoupit, Kristus vás musí ve vás vést, jen Kristus ve vás, vás bude učit, jak se chovat vůči druhým a jak získat jejich důvěru a dávat jim lásku a mír, který teď ve vás proudí, abyste je učinili velice, velice šťastnými a radostnými lidmi. To je poselstvím vzkříšení. To je poselství otevření Sahasráry. To je tedy ono vejce, které bylo, popsáno, překvapivě, velice jasně popsáno v Déví Máhátmjamu. Jak bylo toto vejce utvořeno a jak puklo na dvě části a jak z jedné části vejce vzešel Kristus a z druhé Šrí Ganéša. To všechno je sepsáno. Kristus je popisován ale jako Mahávišnu, ne jako Kristus. Tento Mahávišnu pak vzestoupil a učinil všechny ty nádherné věci. Je to skutečné poselství, které nádherně napsal samotný život Krista. A teď, když jsme dosáhli bezmyšlenkového vědomí, musíme svými životy vyzařovat ono světlo a musíme ukázat světu, že jsme toho schopni a že pouze my jsme ve svém nitru naprosto úplní. Od druhých nic nechceme. Co teď chceme, je dát druhým vše, čeho jsme dosáhli. Proto se lidé dívají na vás a na všechny sahadžajogíny. Nechť vám Bůh žehná! Když myslím na Krista, zjišťuji, že je dokonce nemožné udržet se v bdělosti. Je to velmi obtížné, když v této moderní době myslíte na Krista a mluvíte o Něm. Je to prostě něco, co ukazuje, že lidé nikdy nepochopili tak velkého muže, tak velikou osobnost. Byl božský, zcela božský, přesto sehrál hru a prošel vším tím utrpením. Je to velmi bolestivé, i samotná vzpomínka na to všechno, jak se ukřižoval a jak zemřel. Tím hlavním ale je, že to všechno udělal pro vás, pro vás pro všechny a vy jste Mu tak zavázáni. Je to Jeho práce, jež pomohla probuzení Kundaliní a Jejímu prostoupení fontanelní oblastí. Všechno to by bylo nemyslitelné bez Kristovy oběti. Všichni byste se o to tedy měli zasloužit a přinést nějaké oběti. Pochopte, že to, co se stalo, je velice symbolické, a vy všichni byste měli být stále připraveni obětovat cokoli je jen možné pro osvobození lidstva. Je to velmi, velmi subtilní, v tomto okamžiku, teď, zapomeňte na své hledání, zapomeňte na všechno. To, co je třeba, je, abyste měli stále na paměti, že jste zachráněni, že dostáváte požehnání díky obětem Krista. To je velice důležité. Nechť vám Bůh žehná!