Guru púdža: Sánkhja a jóga, 12/07/1987,(nekontrolováno), Shudy Camps, Anglie

Dnes je skvělý den a vy jste zde, abyste uctili svého gurua v říši srdce vesmíru. Pokud tohle dokážeme v říši svého srdce, nemusíme už dělat nic jiného. I dnes mám pocit, že vám musím říct o Sahadža józe a její hodnotě, která souvisí s jinými druhy jógy, přijímanými v dřívějších dobách po celém světě. Říkali tomu jen jóga, ne Sahadža jóga, jen jóga. Začínala různými typy praktik „Aštanga“ jógy – osmisložkové jógy – s guruem. A bylo potřeba projít mnoha obtížemi. Nikdo, kdo byl ženatý, neměl povolen vstup do této Aštanga jógy. Museli se vzdát svých rodin, svých vztahů. Museli se stát úplně a naprosto odpoutanými a teprve pak jít ke guruovi. Všech svých věcí, všeho vlastnictví se museli vzdát. Ne dát to svému guruovi, jak je tomu dnes, ale úplně to dát pryč. A to se nazývalo jóga. Druhý styl se nazýval Sánkhja. Sánkhja je, když celý život… musíte odpoutaně shromažďovat věci, pak je úplně rozdat a dát se ke svému guruovi, úplně odevzdaní, a pak získat realizaci. Sánkhja je pravostranné – omlouvám se… Sánkhja bylo levostranné chování, a jóga byla pravostranná. Kde používali Gajátri mantru, tam byla Sánkhja. Protože byli levostranní, používali Gayatri mantru. Šli velmi do levého kanálu, – čili shromažďovali věci, vlastnictví, majetek, shromažďovali všechny druhy přátel a vztahů a společností – báli se, že se ve všech těch věcech úplně ztratí. ve všech těch věcech. Uchýlili se proto ke Gayatri, Gayatri mantře, která učí … základy našich čaker – center. Už jsem vám o tom také říkala. „Bhu“, „Bhurv“, „Swaha“. “Bhu” je základ nebo “bídža” Múládháry. „Bhuv“ představuje stvořený vesmír, je to bídža Svadišthány. „Swaha“ je bídža Nábhí. „Manah“ je podstatou srdeční čakry. Pak „Džanah“ jsou lidé, kolektivita a je podstatou nebo bídžou Višuddhi čakry. Pak “Tapah” je to, když se dáte na tapasja, tedy odříkání, těžkosti – je to základem Ádžňa čakry. A potom je „Satya“, tedy pravda, je podstatou Sahasráry. Ne ta pravda, kterou mysl považuje za pravdu, ale pravda vyjádřená naším centrálním nervovým systémem. Tohle je tedy objev sedmého stupně – Sahasráry. Takže ti, kteří dělali Sánkhju, nebyli příliš respektováni jako duchovní lidé, protože byli považování za příliš upoutané ve světských věcech a vztazích a v dění a světský majetek a světské události. Takže byli považování za něco druhořadého. Naopak ti, co byli jogíny guruů, byli považováni za vyšší, protože se už všeho vzdali, šli ke guruovi a vzdali se všech věcí, které měli. Ale tady ti guruové měli mezi sebou problém, protože zjistili, že ti, co k nim přišli, se všeho vzdali – bezpochyby – ale stále u nich byly skryté připoutanosti. Ve svých vlastních ašrámech zjistili, že… že tito lidé mají své vlastní připoutanosti k věcem. Ačkoliv se navenek všeho vzdali, niterně to ale neudělali. Takže stále lpěli na takových myšlenkách: „No, dobře, stále můžeme mít takové drobnosti, to nevadí.” A tak nějak přetrvávaly malé kompromisy. Jako když my zde máme ženské kláštery a to všechno. Takže oboje bylo svým způsobem povrchní. Na jedné straně sánkhjové, kteří se snažili stoupat se všemi těmi věcmi, které nesli. A ti druzí se zase snažili klesat se všemi ambicemi růstu. Takže se jednalo o velmi zvláštní věc v každém aspektu, v obou těchto stylech jógy. Jak můžete vidět dnes, když přijedete do Ameriky a zjistíte: „Ó Bože, co je zač tato Amerika? To není demokracie, to je „démonokracie.“ Ale když odtamtud jdete do jiné velké země, jakou je Rusko, zjistíte – co je zač tohle? Pracuje se zde pod naprostým tlakem a strachem. Ale jakmile Rus vyjde z této země, stane se horším než Američan. Co to tedy je? Jedna teorie funguje zde, jiná tam. Jaká teorie je tedy správná? Stejně tak u náboženství. Řekněme třeba náboženství, které věří v mnoho Bohů, jako hinduisté, ti také věří v mnoho „bhútů”. A také sledují cestu posedlostí. Když půjdete do chrámu, každý chrám má pěkné zařízení, jak vás posednout. Nebo i kostel, mešita – tam, kde by měl přebývat Bůh, najednou zjistíte, že na vás útočí, a vyjdete ven naprosto zmateni sebou samými, zralí do blázince. Co jsou tedy zač tato místa uctívání, kam jdete hledat Boha a místo toho na vás útočí hrozné satanské síly? Proto se lidé v moderní době stali tak zmatenými. Nenacházíme pravdu v ničem – v žádné ideologii, filosofii, v ničem, co začalo… například Konfucius založil humanismus, Sokrates začal jinou věc, Mohamed Sáhib ještě jinou. Například Mohamed Sáhib řekl, abychom neuctívali Boha jako modlu, ale jako „Nirakara”, jako beztvarého Boha. Ale vidíte tu beztvarost? Jak se teď zabíjejí navzájem? Myslím, že když pozorujeme muslimské země, nemůžete uvěřit, že by tam mohl jakýkoliv Bůh s formou nebo bez formy existovat, všichni museli utéci před tím, jak se tam válčí. Pak se podíváte na křesťanské země. Kamkoliv šli, snažili se ovládnout další národy, které nebyly křesťanské. Jako by na to měli právo, když jsou křesťané. Žáci Krista, který řekl: „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.” A Já musím říct to samé za všechny křesťany: „Odpusť jim, neboť oni nevědí, co činí.” A když vás tyhle věci šokují, musíte se posadit a zamyslet se, co je potřeba udělat, co je to za problém. Není to tedy ani sánkhja, ani jóga. Čeho vlastně tedy máte dosáhnout? Je to Sahadža jóga. Sahadža jóga je systém, v němž vám není jako první dána teorie, nýbrž světlo do vašich rukou, abyste se sami podívali, v něm obě věci vypadají stejně. Například jste nechali tento krásný dům udělat pro vaši Matku, zatímco vaše Matka neumí být připoutaná ani ke špendlíku. Je to komická situace. Každý Mi musí připomínat: „Matko, je to Tvůj dům.“ Chápu. A musí se Mi připomínat, že vám všem musím poděkovat, obzvláště Angličanům, a hlavně lídrům anglických sahadžajogínů, za jejich plné nasazení získat tento dům. Ale pak si říkám, proč bych měla děkovat? Není můj, je jejich – a tak to je. Takže začíná nový druh zmatení, a u něj cítím, že toto zmatení je velmi milé a krásné. Je pravdou, že nám nepatří nic a přitom nám patří vše. Když pomyslím, jak krásně jste upravili tohle místo, patří Mi, v pořádku, tento dům Mi patří, Anglie Mi patří a především Mi patří celý svět. Takto vidíme, jak jak se Sánkhja a Jóga v Sahadža józe stávají jedním. A říká se, že jakmile vidíte Sánkhju a Jógu jako jednu, pak jedině “Sápašjati” – to je ten, který vidí. Je to ten, který je svědkem. Takže normální lidé se možná zeptají, jak je možné, že když vaše Matka má být vaším guruem, tak nosí šperky. Ale co se dá dělat? Ona je také Matkou a Bohyní. Další zmatení. Jak to skloubit dohromady? Pochopte, guru musí být velmi zlostný člověk, nosí jen jedny šaty nahoru nebo dolů, nevím jak, s velkou silnou tyčí v ruce, nikdy se neusmívá, natož aby se smál. A guruové musí mít velmi protáhlý obličej s dlouhou bradkou, a ženy nejsou povoleny. V situaci, kdy ženy nesmí být vůbec viděny, chci říct, nesměla bych vidět vlastní tvář – tak je to. Probíhá velká diskuse ve všech písmech, ne v písmech, řekla bych, mezi kritiky, zda by ženám mělo být dovoleno provádět duchovní praktiky. Představte si to. Nejen mezi křesťany, budete překvapeni, že dokonce i v indických písmech, – zda ženy smí nebo nesmí provádět duchovní praktiky. A když je vaše Matka žena a je vaším guruem, co uděláte? To je další zmatek, protože je to špatné, celá ta věc je falešná, není postavená na žádných základech. Můžete zkusit jakékoliv argumenty, že ženy nejsou určené k duchovnímu životu, zkuste jakýkoliv argument, selže. Jednou jsem se setkala s jedním Johnem na univerzitě – velký chlap, mohla bych říct, opravdu velký cvok, a ten začal říkat: „My, křesťané, nemůžeme přijmout, že by žena mohla být Bohem.“ Řekla jsem: „Proč?“ „Protože…“ Takže aby uvedla všechny tyhle převrácené příběhy na pravou míru, musela vaše Matka přijít na tuto Zem jako guru. Dostala jsem se k tomuto bodu z jednoho menšího zmatení, které jsem o sobě měla. Jednou Mě nutili, abych si koupila náramek. Řekla jsem: „Nemám už peníze, nechci nic kupovat. “ „Dobře, tak ho darujeme při púdži.” Řekla jsem: „Ale teď je jen Guru púdža.” Řekli: „Dobrá, dáme ho při Guru púdži.” Já jsem řekla: „Kupovat náramek pro Guru púdžu, to jsem udělala něco velmi zvláštního.” Koneckonců, při Guru púdži nedáváte svému guruovi náramek, že? Můžete dát třeba velkou hůl, nebo sandály ze santalového dřeva … khada, jak se tomu říká? Čappaly, nebo můžete dát šál. Ale budiž, souhlasila jsem: „Dobře, dejte to při Guru púdži.“ Z jakého důvodu? A Já si začala být vědoma vlastního zmatku a myslela jsem na to. Řekla jsem: „Je to, jak to je. Muselo se to tak stát, abyste při Guru púdži museli dát náramek svému guruovi.” Pojďme to změnit. Celá záležitost musí být uvedena na pravou míru do souladu se skutečností. Všech těch falešných představ je potřeba se vzdát. Například, pokud máte koberec naruby, celý vzor je naruby. Ale pokud koberec otočíte na líc, všechno krásně pasuje. A proto jste potřebovali Matku, aby vám dala realizaci, a gurua jako Matku, aby vás naučila, že vzestup k Bohu nemůže být nikomu zakázán. Takhle funguje Sahadža jóga v současné době. Ve všech směrech, kde to zjistíte, dát do pořádku všechny záležitosti, které jsou vzhůru nohama, aby byly odhaleny. Přinést všechny skutečné hodnoty, zrušit všechny zkažené hodnotové systémy, všem politickým, ekonomickým systémům, všem duchovním teologiím, psychologickým a jiným takovým nesmyslným představám dát správný směr. Dovedete si představit, jak se to vypracovalo během jedné inkarnace? Jak byly všechny tyto představy během jediné inkarnace napraveny. Další představa, která existuje mezi hinduisty, je, že náboženský člověk by měl být vegetarián. Věří tomu všichni brahmíni, a dokonce i ne-brahmíni. Ale měli jsme brahmína, který pracoval na jednom z míst, kde jsem bydlela, a tam říkali: „Matce musíme dávat maso, Ona nejí nic jiného. Ona musí jíst proteiny-bílkoviny.” On řekl: „Ano, ano, samozřejmě. Matka musí.” Ať už brahmín nebo ne, všichni chápou, že Matka musí jíst proteiny-bílkoviny, protože Ona musí pít krev všech těch rakšasů. Jak by mohla být vegetariánem? A pokud musí zabít tolik ďáblů, jak by mohla být nenásilná? Takže ten kontrast, který jste viděli v popisu Matky, je, – že Ona je tou nejzuřivější osobou, když přijde na zabíjení těch, kteří jsou negativního původu, těch, kteří se snaží zničit Její stvoření, Její vlastní děti. A Ona je tou nejsladší a nejmírnější osobou pro své vlastní děti. Tyto dva kontrasty by měly být vidět. Dokonce i u zvířat najdete ten samý kontrast, ale velmi evidentní je u takovéto inkarnace. A dnes, skrze Sahadža jógu, jsme byli schopni dokázat, že Sánkhja a Jóga jsou stejné. Ať už hromadíte věci, či vlastníte majetek nebo ho darujete, nedělá to žádný rozdíl pro člověka, který je vnitřně odpoutaný. Pokud hromadíte věci pro druhé, tím lépe. Ale pokud je hromadíte pro sebe … a pak to darujete, je to dokonce ještě lepší. Protože nejprve to hromadíte sebe, protože si myslíte: „Ó, tohle je pro mě dobré, to použiji pro sebe, dobrý nápad.” Takže vaše já je zde, ale pak to darujete. Což znamená vaše odpoutanost je úplná. Nebo třetí typ osobnosti by rád… neustále hromadil a neustále rozdával. Aniž na to myslí, hromadí, a aniž na to myslí, dává, protože myšlení není Moje práce. To je jedna z věcí, jichž jsem se vzdala – myslet. Nechci myslet – to je vaše práce, ne Moje. Kolika věcí jsme dosáhli skrze Sahadža jógu bez přemýšlení. Jóga a Sánkhja jsou produkty myšlení, ne spontánnosti. Tento dům sám je produktem spontánnosti. Víte, my nazýváme Angličany „sahib-logy“. Šla jsem tedy s několika „sahib-logy“ do okolí podívat se po okolních domech. Chtěli nějaký „dům s charakterem“, to znamená něco, co vystupuje z řady, něco zkrouceného, kde nejsou přímé linie. Řekla jsem jim: „Nesnesu všechnu tu pokroucenost.“ Oni: „Ne, ne, ale má to charakter.” Řekla jsem: „Takovou pokrouceninu nechci. Musí to být jednoduché.“ Takže byli ze Mě zklamaní. A „sahib-logové“ měli ještě i jinou představu. Například, když jedete třeba na místo zvané Windermere, je to nóbl místo. Pokud jedete dál na sever, už to není tak pěkné a pokud jdete dál na východ, je to zbytečné. Řekla jsem:„Pojďme na sever či na severovýchod, kam až to jde. “ Protože, jak víte, Bohyně musí být “Dakšinamurthy. Musí být na severní straně, aby Její oči byly na jih. To je ten důvod, proč musí být … Chci říct, nemohli bychom být ve Skotsku to by už bylo na vás příliš. Ale toto bude pro všechny ideální, protože pak je naše „Drišti” a náš pohled namířen k jihu a my vidíme celý vesmír pod svým krásným pohledem. Takto spontánně jsme našli toto místo. A „sahib-logové“ byli pro: „Ano, ne, ne, ano.“ Ale spontánně jsme to dostali. A pak jsme objevili jeho historii. Potom jsme objevili jeho krásné vibrace, pak jsme objevili jeho potenciál. Cokoliv získáte spontánně, je plné potenciálu. K tomuto bodu musím říct pár slov, je to důležité. Můžete mi prosím podat kapesník? Musím se dostat k – pár věcem, které musím říct o spontánnosti a které jsou velmi zajímavé. Způsob, jakým lidé myslí, že spontánnost funguje. Jako třeba, že většinou je to ego, které říká tolika lidem, že „toto je spontánní.” Obzvláště velmi staří sahadžajogíni si myslí, že jsou odborníky na spontánnost. Například jsme měli pozemek ve Vaitarně. Jeden ze starších tam přišel a řekl: „Zde tato země má vibrace a tady ne.” Všichni to tedy přijali: „Dobře, dobře, je to tak. “ Pak řekli: „V této části pozemku by nikdo neměl jíst jídlo.” Odkud ale pochází tahle znalost? Jíst jídlo přece není hřích, ne? Jako by to byl hřích, že tam jíte jídlo. Takže se nábožně drží a, b, c, d, f, g, h, z … a znovu a, b, c d… v Sahadža józe až do takového extrému, že si začínám myslet, že se z nich stali další fanatičtí sahadžajogíni. Fanatismus je proti Sahadža józe – naprosto. Pak se zeptají: „Kolikrát bychom měli recitovat tuto mantru?“ Tak řeknu: „Nulakrát.” „Kolik kapek ghí si máme dát do nosu?” Tak řeknu: „Plný džbán.” Nebo: „Ach, neměl jsem jít zleva, měl jsem jít zprava.” Pak řeknu: „Tak prostě vyskoč.” Musíte být jak děti. Ale ty představy jsou v Sahadža józe tak usedlé, i když je to mnoho let, ale neměly by se usadit. Pokud se usadí, pak to není Sahadž, není to spontánní. „Pokud to děláte takto, je to špatně, tím způsobem je to špatně” – nic takového. Pro vás není špatně nic. Pokud uděláte něco špatně, vaše vibrace se ztratí, hotovo. Proč je třeba být tak opatrný? Jako když někdo řekl: „Nechci se podívat na cigaretu.” Ptám se: „Proč?” „Protože je to hříšné.” Já na to: „Co se stane, když se podíváte?” – „Pak bych chtěl kouřit.” Tak jsem řekla: „Tak si radši jednou provždy zakuř.” Nebo: „Nemohu vzít do ruky láhev vína.” – „Proč?” „Protože držet láhev vína je hříšné.” Chci říct, můžete plavat ve víně. Tento druh pochopení byste měli mít. I když jsem to vždycky říkala – jakmile řeknu jednu věc, přilepíte se k tomu. Tak to vždycky říkám z druhé strany – nepřilněte k ničemu. Sahadža jóga tu není od toho, abyste se k něčemu připoutali. Jako třeba někdo, kdo se na začátku v Sahadža józe naučil určité lekce, určité mantry, a teď se stále drží stejného schodku. Ne, ne, ne, musíte jít vpřed. Toto je jen schodiště. Nezůstaňte trčet na místě. Měli jsme tolik takových případů. Lidé se stávají opravdu zkostnatělými – jak se říká. Budou vám stále říkat tolik nesmyslů: „Vidíte, pokud to uděláte tak, stane se toto.” Zaprvé, nepředávejte ostatním své představy. To je jedna věc – pokud se rozhodnete, že nebudete říkat, co je s ostatními špatně, půl práce je hotovo. Protože vy nemusíte dělat žádnou práci, tak jako já nedělám. Když někdo přijde, hned mu řeknou: „Jste bhút. Asi ho máte.“ Dostávám zprávy od ostatních. Říkají mi, že vaši sahadžajogíni jsou zlomyslní lidé. Ptám se: „Proč?” Protože řeknou: „Vy jste zlý.“ Řeknou vám: „Jste posedlý.“ Říkají – jste takový a takový. Jsou to velmi zlomyslní lidé.“ Jsem opravdu šokována, když to slyším o sahadžajogínech – jak mohou být zlomyslní? Pokud někdo něčím trpí, do telefonu mu řeknou: „Ach, buďte rád, je to pro vás dobré.“ Takhle to nejde. Musíme být nejen pokorní, ale také taktní a milí k novým lidem, pokud chcete, aby přišli další. Ale pokud se rozhodnete nemít další, protože byste museli přidat další velký stan, další šapitó, pak nemám co říct. Ale pokud chcete, aby přišli další, pak je velmi důležité mluvit k nim velmi milým a krásným jazykem. Způsobem, kterému porozumí. Hrubost, arogance a předvádění se jsou k ničemu. Měli byste pochopit, že Sahadža jóga je tam, kde se jí zcela těšíte; jste úplně ztraceni v tom potěšení. Kde je čas pamatovat si, kolikrát si máme dát bandhan? Proč je potřeba si dávat bandhan? Pro vás to teď všechno je vtip, měl by být. Malé dítě saje mléko z láhve, protože nemá žádné zuby. Ale k čemu to takto děláte vy? Je to velmi dětinské a neukazuje to žádný růst. Sahadža jóga musí růst uvnitř. Už byste neměli být nedospělými sahadžajogíny. Řekla bych, že dospělý sahadžajogín je ten, který dovede kombinovat plno věcí při zachování všech krásných linií, tenkých linií, jemných maryjád. Ale nemůžete to dělat naopak. Neměli byste např. říkat: „Dobře, teď budu milý. Teď budu naštvaný, teď budu milý, teď budu takový a pak makový.“ Bude to mišmaš. Je to podivná osobnost, chápete – najednou se naštvu – takto – a pak takto. Lidé si budou myslet, že předvádíte něco jako „Bharatanatjam” (ind.tanec). Ukázat všechny nálady – během pěti minut ukázat deset nálad. Toto je růst uvnitř vás, který se projeví. Takže musíme mít svůj růst a pro svůj růst buďme uvnitř tiší. Nereagujme na ostatní: „Ten člověk je takový a ten je takový.” A co vy? Jsou i další způsoby. Jako když řeknu někomu, že má nějaký problém. Tak ten člověk okamžitě půjde k druhému a řekne mu: „Matka říká, že máš tento problém, radši se o něj postarej.” Neřekla jsem to tomu druhému, řekla jsem to vám. Nechte si o pro sebe. Nechte si o pro sebe. Takže tvrzení – Matka říká – byste se měli vzdát, úplně. Pokud to Matka má říct, tak to řekne. Proč byste to měli řešit vy, proč byste to měli říkat vy? Nikdy jsem vás o to nežádala. Pochopit Sahadža jógu je velmi jednoduché, extrémně jednoduché, když pochopíte jednu věc – vaše nevinnost musí být neporušená. Lidé řeknou: „Jak tedy získat nevinnost?” Jak získat nevinnost? Je to začarovaný kruh. Jak získat nevinnost? Je to velmi začarovaný kruh. Musíme se k nevinnosti dostat – ale skrz co? Své ego nebo superego? Jak získat nevinnost? Matka říká: „Nezvedejte si Kundaliní.” Chci tím říct, sedím tady – a lidé to prostě dělají. Co se děje? Já sedím zde – vaše Kundaliní je nahoře na vaší hlavě. Co zvedáte? Jak tento problém zvládnout? Je to velmi jednoduché. Na začátku jsem řekla: „Nechte svého gurua přebývat ve svém srdci.” Jak to zvládnout – proč? Nechte to na Matce. Matka mě řídí. Držte se toho. Vaše pravá strana se vyčistí. Vaše levá strana se vyčistí, když řeknete: „Nikdo kromě Matky mě nemůže řídit.” Dvě věci zaráz. Věci se vypracují. Díky Bohu, že máte někoho, jako jsem Já, kdo sedí zde, kdo vám to může říct. Pomyslete na ty, kteří nikdy neměli nikoho, aby jim to řekl, nebo aby byl v jejich společnosti, aby jim řekl – tohle zvládnu, tohle zvládnete. Že teď můžete být v rovnováze. Dovolte své Kundaliní růst. Všechno pracuje. Jako když jsem kupovala tento dům, nebo oni kupovali nebo kdo kupoval – tolik otázek a komplikací. Jak, jak, jak? Ale je to hotovo, je to tam, docela netknuté, nic neodpadává, nic se nepokazilo. Jednou jsem musela křičet, dobře. Ale křičet nechte Mě, vy nekřičte. Jakmile skončím, vezmou mikrofon a křičí ještě hlasitěji. „Matka řekla to, jste to a tamto.“ Já mluvím o vás, komu kážete? Jen byste ale měli vědět, že když vám něco řeknu, udělejte to prosím. Udělejte to prosím. Pochopte, vím docela dost. Protože jsem gru, jsem váš guru, protože jsem Guru všech guruů. A ten, který je opravdovým guruem ví, že má Matka ví všechno. Ona sama je znalostí. Když něco řekne, něco to znamená. A někdy vás musím i zkoušet, to nevadí. Tak se stanete guruem. Šivadží měl gurua Rámdasu. V té době guruové hodně zkoušeli své žáky. Já jsem vás nikdy nezkoušela. Ale vy zkoušíte sami sebe, to je vše. A jeho guru jednou řekl: „Myslím, že potřebuji mléko tygřice. Musím pít mléko tygřice.” Polovina jich zemřela a většina to neslyšela. Šivadži řekl: „Dobře, donesu ti ho.” Šel do džungle. Uviděl tygřici se svými malinkými, velmi malými dětmi. A ta koťata ležela bokem. Šel tedy a jen jí řekl namaskar. Řekl: „Můj guru chce tvé mléko.” To je vše – protože guruové jsou Parabrahma, jejich příkazy poslouchá Parabrahma. „Můj guru, Šrí Ramadasa, chce tvé mléko. Dáš mi tedy prosím své mléko?” A ona se pěkně zvedla a postavila se před něj. On ji podojil a donesl mléko svému guruovi. Tak je to. Pochopili jste význam Gurupady (pozice gurua)? Když se úplně sjednotíte s přáními svého gurua, dosáhnete pozice gurua. Jestli o tom ale máte určité představy, tak Šrí Rámadasa řekl, že Bůh pak Alpadhrištapaje… vidí, jak málo máte odvahy: „Dobře, tak si jděte. Natlučte si hlavy a pak se vraťte. Dám je do pořádku.“ Je tedy velmi důležité, abychom jednu věc dělali vážně – a to, abychom brali vážně svou Matku, když přijde na nějakou žádost. Samozřejmě, v angličtině vždycky řeknu: „Můžeš to prosím udělat?“ Nebo dokonce: „Omlouvám se, ale můžeš to prosím udělat?” Ale to by nemělo hrát žádný rozdíl. Jednou, když jsme jeli do Cardiffu, jsem řekla, že první třída přijede na druhou stranu. Ale všichni na nástupišti řekli: „Ne, přijede na tuto stranu.“ Tak jsem řekla: „Dobře.“ Sedli jsme si tedy a pak bylo hlášení, že první třída přijede na druhou stranu. Tak jsme šli zase všichni zpátky. Pro ty lidi je to dobré, ale co vy? Viděli jste to mockrát. A pokud se u požadavků gurua stane něco špatně, vždycky by to mělo být přijato jako zákon Boha – protože guru je dárce zákona Boha, ne světských zákonů. Dává vám zákon Boha. Boží zákon, chápete, takže se musíte odevzdat tomuto zákonu Boha, a tak se stanete mistry toho zákona. Dnes při Guru púdži k vám můžu dál mluvit. Ale dnes bych vás požádala, abyste pochopili, že při odevzdání – jak se nazývá islám – je velmi důležité – že když je Bůh vaším guruem, dovolte mu vás vést: „Tvá vůle se staň.“ Nenechme se vést svým egem. Někdy se dokonce snažíte vést i gurua. Pak na vás guru zkouší triky a vy se pak chytnete do pasti triků a pak zjistíte, že je to příliš. Je lepší poslouchat, co vám guru říká a radši to udělat. Cokoliv guru říká, je dobře. Guru vás může požádat o cokoliv. Chci říct, Já jsem docela milý guru. Např. sám Rámadasa požádal své žáky: „Mám velký hnisavý bolák. Zkuste mi jej prosím vysát, je plný hnisu.“ Představte si to. Netušili, co dělat, víte. Jak vysát hnis gurua – to bylo příliš. Ale Šivadži šel dopředu. Sundal si klobouk, sedl si k němu a začal sát. Lidé se ptali: „Jaké to je?“ On řekl: „Je to velmi sladké, velmi dobré.“ Ve skutečnosti tam měl přivázané mango. Takto dává guru mnoho zkoušek. Nikdy jsem vám nedala test a vy nezkoušejte jiné. Nechte je Mně. Zvládnu je jednoho po druhém. Cokoliv se má stát, to se stane. Myslet si, že v Sahadža józe budeme 100% bohatí, zdraví, zámožní a na vrcholu světa je nesmysl. Pokud bychom se stali velmi bohatými, pak by přišla recese, protože ostatní by byli velmi chudí. Pokud bychom byli příliš zdraví, nikdo by se k nám nepřiblížil. Pokud bychom všichni vypadali jak zápasníci, kdo by přišel blíž? Pokud bychom se stali velmi moudrými, lidé by se báli tak chytrých lidí. Nic by… nemůžou nic pochopit, měli by toho až nad hlavu. Buďme tedy ve středu. Měli bychom být bohatí, ale ne příliš; měli bychom být zdraví, ale ne příliš; měli bychom být moudří, ale ne příliš. Doteď dobré – takto bychom se měli pohybovat. Držme se tedy svých maryád a staneme se krásnými sahadžajogíny, kteří budou příjemní k ostatním, kteří budou schopni získat k nám další, kteří budou schopni vrhat obraz magnetických osobností. A to je to, co musíme dělat. Pokud se pokusíme jakkoliv předvádět – vídám lidi, kteří se snaží zbytečně předvádět – není to nutné. Buďte prostě v pozadí. Pokud jste příliš v pozadí, buďte vepředu. Snažte se být v rovnováze. Snažte se hlídat se a vést se a říct si: „Staň se svým vlastním mistrem.“ Posuďte sami sebe, nakolik jste od středu, jak moc rostete, jakého růstu jste dosáhli. Jste stále tu a tam připoutáni k drobnostem? Stále se trápíte malými věcmi? „Matko, měl jsem dostat 80% a dostal jsem jen 75% bodů.“ Ó, Bože. Jestliže dostal 75% bodů, má z toho vzejít něco dobrého. Možná to má být lekce. Nebo má možná jít do jiného kurzu. Nebo má vypracovat něco, co je dobré pro jeho růst – takto byste to měli vidět, pokud máte být mistry. Pokud to tak nevidíte vy, jak to mohou vidět druzí? To je třeba si uvědomit. Ne přes mozek, ale srdcem. Musíte si to uvědomit v říši svého srdce, musíte to vidět v říši svého srdce. Je pěkné, že jsme v Anglii, srdci vesmíru, že mluvíme o otevření našich srdcí. Pokud si Mě tam máte vložit, je to oceán lásky, a abyste mohli obsáhnout tento oceán lásky, musíte mít velmi, velmi velké srdce – větší než vaše bytosti, větší než je tato země, větší než tento svět, větší než tento vesmír. Kéž vám Bůh žehná!