Sahasrára púdža: Získejte úplnou svobodu, 07/05/1995, (nekontrolováno), Cabella, Itálie

Dnes je to pro nás, pro všechny sahadžajogíny, velký den, protože v tento den, – měla bych říct, že jsme se opozdili o jeden nebo dva dny – byla otevřena Sahasrára. Byl to prostě zázrak, protože jsem si nemyslela, že bych byla v bodě, kdy by se to mohlo podařit. Takže jsem chtěla počkat, ale přihodily se věci, které mě přiměly uvažovat o tom, že je třeba ji otevřít. Bylo to v takové situaci, že jsem cítila, že když to teď ještě odložím, tak to může pomoci těmto falešným guruům, aby všude šířili své nesmysly. Je to, řekla bych, zkrátka sahadža způsob, jak něco udělat. Uplynulo 25 let a vy všichni jste se zde během této doby sešli a máme mnoho dalších lidí, kteří tu nejsou a kteří dosáhli mnoha úspěchů. Ale možná si nejsme vědomi toho, čeho jsme ve skutečnosti dosáhli. Máte své vibrace, cítíte tuto všepronikající sílu; jak se říká, plavete v oceánu radosti; všichni se těšíte kolektivitou a překonali jste mnohá svá omezení. To vše se vám přihodilo, protože na to máte právo. Nemám na tom žádnou zásluhu. Pouze jsem vás celou dobu upozorňovala na jednu věc, že nyní jste vstoupili do Božího království a těšíte se sami sebou. Musíme kolem sebe vidět, jak se celá příroda těší sama sebou, nic ji netrápí, ničím se nezatěžuje. Nemají realizaci, nepocítili Paramačaitanju, ale jak to, že vědí, že se máme těšit? Květy, které se objeví na krátkou dobu a uvadnou, ale dokud žijí, jsou velmi šťastné. Nemyslí na svou minulost ani na budoucnost, ale těší se z přítomnosti. A v přítomnosti se těší tím, že voní a rozdávají vůni ostatním; jsou krásné a konejší ostatní. Celá příroda je taková. Když se podíváte na ptáky nebo na cokoliv, co nazýváme přírodou, je vše v jakési meditativní náladě. Všechny ty kopce a mohutné hory vypadají, jako by byly svědky všeho, co se děje. Nuže, je třeba se ohlédnout za tím, čeho jsme dosáhli. To je důležité, protože když stoupáte na kopec, když se ohlédnete, dostanete šok a můžete spadnout. Obvykle se tedy říká – nikdy se neohlížej zpět. Ale člověk, který získal nějaký poklad, znovu a znovu ho přepočítává a zjišťuje, kolik toho má, a pokaždé, když ho vidí, má radost. Takže relativně vědět, co jsme získali a jak jsme něčeho dosáhli, vám zaručeně dodá větší sílu mysli a větší bohatství života. První věc, která se vám stala a která je velmi důležitá, je, že jste pocítili tuto všepronikající sílu. To svědčí o tom, že jste museli být velkými hledači pravdy, čestnými, upřímnými, rozumnými, že jste jen přišli na můj program, pocítili jste vibrace a poté jste se v tom začali upevňovat. Tolik z vás to najednou pocítilo a byli jste ohromeni, šokováni a překvapeni a chtěli si vyzkoušet, zda je to pravda, nebo ne. Ale pak jste nabyli jistoty, zjistili jste, že jste ve svém životě zcela jistě získali novou dimenzi a že vnímáte tuto všepronikající sílu Božské lásky. Udělám jednu přednášku, která postačí k popisu této všepronikající síly. Ale to, co jste z ní získali – její podstatu je třeba znát – což je naprostá svoboda, získali jste svoji naprostou svobodu. Nejprve k vám přišla svoboda – nejprve, což je nejdůležitější – od vašeho ega. Překročili jste tuto hradbu ega. Dostali jste se z otroctví svého ega, které pro vás bylo opravdu plné problémů. Toto ego dělá tolik věcí, kterých si nejste vědomi. Předně člověk, který je egoistický, se neštítí ubližovat druhým. Ubližuje, ale pokud někdo ublíží jemu, nelíbí se mu to, okamžitě začne brečet. Zejména jsem viděla, že lidé, kteří mají příliš velké ego, jsou velmi snadno zranitelní, ale nechápou, kolika lidem už sami ublížili a kolik lidí se takového člověka opravdu bojí. Zbavili jste se tedy svého ega. Je hříchem ublížit druhému člověku kvůli čemukoliv, ať už máte pocit, že byste mu měli ublížit z jakéhokoliv důvodu. Nejprve je tu pomsta, myšlenka na pomstu – „Musím se pomstít člověku, který mi ublížil nebo mi udělal nějakou křivdu!“ nebo něco podobného. Tato myšlenka na pomstu přichází, když reagujete. Někteří reagují velmi agresivně. Viděla jsem, jak se někteří lidé ve jménu pomsty navzájem vraždí, zabíjejí své vlastní příbuzné, zabíjejí své spoluobčany, své krajany. Všude ve světě existuje nějaká hloupá myšlenka na pomstu. Když ale půjdete k jemné stránce msty, co je to? Jakou pomstu jste vykonali? Dejme tomu, že je tu někdo, kdo vás trápil, jste na něj rozzlobeni a zabili jste ho, takže jste ho vlastně zachránili! Nemusí ho trápit výčitky svědomí, nemusí nic dělat, prostě je po něm. Co je to za pomstu? Pomsta by měla být jen taková, díky níž se člověk zbaví svých myšlenek na zabíjení druhých. Stejně jako meč nikdy nebojuje s mečem, ale se štítem. Stejně tak pomsta, o níž si myslíme, že ji můžeme provést vůči druhému člověku, není pomstou, protože každý čin, který provedete ve jménu pomsty, se vrátí zpět k vám a ublíží vám mnohem víc. Tolik věcí se může stát, když člověk začne jednat ve jménu msty. Například, v dnešní době, jak víte, je v celém světě tolik msty, a to i ve jménu Boha – mstít se za to, že určití lidé vyznávají nějaké náboženství nebo dělají něco jiného, než děláte vy. Při tomto druhu pomsty dochází k tomu, že prostě zabíjíte a ničíte lidi, kteří ani nechápou, za co se mstíte. Lidé kladou bomby a všelijaké věci, jimiž zabíjejí tisíce nevinných lidí. Takže jakou pomstu jste vykonali? Oni si žádnou pomstu nezaslouží. Takže tato pomsta, když exploduje, může zničit tolik nevinných lidí a zcela jistě to na vás bude mít vliv. Nemůže vám to projít. Proces této pomsty je dlouhodobý. Říkala jsem vám o Bermudském trojúhelníku, kde prý bylo mnoho černochů odvlečeno do otroctví a utopili se v této oblasti, takže jejich duchové prý pronásledují lidi, kteří plují kolem, většinou bělochy, a topí je. Takže je to velmi zdlouhavý proces a nemusím to všechno při této příznivé příležitosti rozebírat. Ale musím říct, že když se mstíme, každá akce má svou reakci. Takže nějak jste se zbavili myšlenky na pomstu – prostě jste se toho zbavili. Je tu jiná věc – když se nemstíte a odevzdáte to Bohu, pracuje to. Pracuje to, nejen to, ale Božská síla převezme do své moci i to, jak dát skutečně dobrou lekci tomu člověku nebo tomu společenství nebo té organizaci, která se vám mstí. Nemusíte se tím trápit. Musím vám říct, že během těch 25 let, ke mně byli lidé nesmírně nevlídní. Mnoho organizací, mnoho takzvaných ‚náboženství‘, nejrůznější lidé po nás šli, média po nás šla. Vezměme si například francouzská média, snažili se nás tolik potrápit a snažili se nám udělat špatné jméno, nevadí. Na lidi z těchto médií – na tři z nich, kteří odjeli do Indie – je nyní vydán zatykač, a pokud navštíví Indii, budou zatčeni. Já jsem nic neudělala, my jsme nic neudělali. Za druhé, ta samá média, chci říct, ty samé noviny, jsou zcela na mizině. Nic jste ohledně toho neudělali, nešli jste a neřekli, že by měli zkrachovat, nijak jste se jim nemstili. Proč bychom měli? Proč bychom se měli mstít? Protože se netrápíme tím, co se děje, netrápí nás, co nám tito lidé udělali. Ale z právního hlediska jsou do toho teď zapleteni tak, že je na ně vydán zatykač, a pokud přijedou do Indie, budou zatčeni. A celá francouzská vláda je s nimi, všichni se tak snaží, ale ten trest padá na jejich hlavu. Za jejich života – nemuseli zemřít nebo tak něco – mají to za svého života. Takže jste získali speciální sílu, díky níž se nemusíte mstít, stačí odpustit. Stačí odpustit a toto odpuštění se postará o to, aby ten druhý člověk byl přiveden na správnou cestu. Jakmile se zbavíte myšlenek na pomstu, budete se cítit velmi klidně, nesmírně klidně. Protože tento mír, který v sobě máte, není nepřirozený, není mentální, ale prostě se to děje. – Je to v pořádku, tak co? Pokud nám řekli, nebo udělali něco špatného, proč bychom se tím měli zabývat? Je tolik věcí, které se vyřešily automaticky. Řekli mi, že v Turecku je nějaký chlapec z Anglie, který šel a řekl médiím něco proti Sahadža józe a všechno to bylo publikováno. Ale u soudu se přiznal: „Cokoliv jsem řekl, nebylo správné.“ Nikdo za ním nešel, aby mu řekl, nikdo mu nevyhrožoval, nic. Takže ze svého úhlu pohledu musíte pochopit, že se nebudete zaplétat do žádných pomst, protože patříte k Boží vládě a tato vláda je nesmírně bdělá, velmi opravdová a také nesmírně účinná; a pokud jde o vás, jste občany tohoto velkého Království. To, čeho jste dosáhli, je občanství v tomto velkém Božím království, kde byste se měli cítit v naprostém bezpečí. Člověk, který se cítí bezpečně, se nikdy nebojí, nikdy nemá strach. Takže jste se rovněž zbavili strachu. Nevím, proč se lidé bojí toho a onoho, proč se obávají toho a onoho. Je to něco překvapivého, jak se strachují o své zdraví, strachují se o svou rodinu, o své děti, domy, o všechny možné věci. Ale sahadžajogíni to nedělají, nedělají. Nemáme žádné obavy. Všechno se vyřeší, proč bychom si měli dělat starosti? Tento nástroj obav je pryč, skončil; myslím, že přestal fungovat. A nyní jste ve stavu, kdy prostě nemáte čas dělat si starosti, protože se těšíte sami sebou. Tento strach, jak jsem viděla, působí na lidi tak, že ze strachu dostávají tolik nemocí, tolik nemocí. Zejména většinu těchto levostranných nemocí lidé dostávají ze strachu. Čeho se bát? To je, jako byste tloukli Matku Zemi a říkali, že je tam had, Žádný had tam není, ale vy to tak možná jen cítíte a můžete v tom strachu pokračovat. Jakákoliv představa o přízraku, nebo o nějakém velkém ďáblovi, který někde stojí – to všechno je nesmysl! Pro vás to neexistuje. Řekněme, že jdete ve tmě, a tak vidíte formy a věci, a někteří lidé říkají: „Viděl jsem to na stromě, nějaký přízrak.“ Ve skutečnosti to neexistuje. Neexistuje to, ale tento strach způsobuje, že si to člověk myslí. Bojí se toho a onoho. A výsledkem je, že ztrácí svobodu, stává se otrokem, otrokem tolika lidí, kterých se bojí – že ten a ten člověk mi ublíží, bude mi dělat problémy. A celý tento koncept strachu zničil náš rodinný život. Například žena je dominantní, manžel je dominantní není se čeho bát, není čeho se bát. Strachem jim pouze nahráváte do karet. Takže dejme tomu, že manželka je dominantní – udělejte si z toho legraci. Pokud si nemůžete udělat legraci v přítomnosti manželky nebo manžela, udělejte si ji raději venku: „Jé, podívejte se na to!“ Je to vaše speciální schopnost, díky níž se nyní můžete skutečně zcela zbavit strachu. Proč se bát manželky nebo manžela? Co vám může udělat? Nanejvýš vás zabije, no a co, zemřete tak jako tak! Takže strach ze smrti je další nesmysl, který lidé mají. Když jsem začala svoji práci, všude se mě ptali: „A co smrt?“ Řekla jsem: „Ale právě teď žijete, proč se ptáte na smrt?“ Mnoho lidí se mě ptalo: „A co naše smrt?“ Ale proč o ní chcete vědět? Povím vám o dnešku, o tom, co je právě teď. Takže to je další bláznivá představa, že bychom měli vědět o své smrti, co se bude dít. Jakmile jste mrtví, tak jste skončili, pak už nemusíte nic dělat! Tak k čemu je dobré vědět, co se s vámi stane, až zemřete? Cokoliv se má stát, stane se! Nikdy se neptáme: „Co se mnou bude, až usnu?“ Nebo ano? A tohle je trvalý spánek a my se tím tolik trápíme, že bychom měli vědět, co bude po smrti. Člověk musí zemřít tehdy, když přijde jeho čas, protože cokoliv se zrodilo, musí zemřít. Ale vy víte, že jste získali věčný život. Nikdy nemůžete zemřít. Smrt neznamená, že zmizí toto tělo. Smrt je, když žijete naprosto bez jakékoliv kontroly nad svou duší. Jakmile jste realizovanou duší, máte veškerou kontrolu, veškerou moc vzít svou duši, kamkoliv se vám zachce – narodit se, chcete-li, nechcete-li, nenarodíte se. Narodit se mezi lidmi v rodinách, v komunitách, kdekoliv chcete. Vím, že je mnoho velkých duší, které se odvážně zrodily do společností, které, řekla bych, velmi upadají a hrozí jim, že budou zničeny, protože dělají hlouposti. Takže to, že se bojíme smrti, je pro sahadžajogíny naprosto absurdní. Proč vůbec přemýšlet o své smrti? Nic jako smrt pro vás neexistuje, protože jste získali věčný život. Není to tak, že byste pokračovali ve stejném těle, můžete se převléknout, ale žijete, jste si vědomi a víte, že i když toto tělo nebude, budete tu stále k dispozici pro Sahadža jógu, pro vše, co je třeba udělat ve jménu reality. Takže jako věčná bytost musíte znát svoji pozici – co je vaší prací, co je vaším cílem, co máte dělat. Takže člověk se musí zbavit myšlenky na smrt, protože pro vás neexistuje. Skončila. Navíc všichni takoví lidé, kteří se bojí smrti, si nechávají dělat pojistky, tohle, tamto, všechny bolehlavy! A co se nakonec stane? Všechny tyto světské věci zde necháte a odejdete. Nemyslím si, že by si někdo mohl odnést byť jen zrnko prachu s duší, která odchází. Ale ve vašem případě, když už nejste více takzvaně na této Zemi, tak si nenesete žádné hmotné věci, protože jste se jich už vzdali, nezajímají vás, nejste materialističtí. Takže váš duch je svobodný, a když zemřete, tak se vám stane velmi jednoduchá věc a to, že se cítíte naprosto osvobozeni. A pak cítíte svoji svobodu, úplně, a můžete se rozhodnout, co chcete dělat. Je to všechno pod vaším vedením, vaše vlastní přání, všechno funguje. Necítíte, že jste vystoupili ze svého těla, a právě to by vám mělo napovědět, že ze smrti byste neměli mít strach, ale naopak ji vítat. Protože se budete cítit mnohem svobodnější, mnohem klidnější. Nebudete mít žádné problémy, které byste museli kvůli tomuto tělu řešit na tomto světě – musím si vzít lék, musím si vzít vitamíny – nic si nemusíte brát! Nic nepotřebujete. To, že je tělo pryč, je velmi dobrý nápad. Je to tak obtěžující. Navzdory tomu, že můžete říkat – na tomto těle mi nezáleží – a podobně, toto tělo vás neopustí. Je to ta nejpřilnavější věc, kterou máme – naše tělo! Takže zapomenout na smrt by pro vás mělo být to nejjednodušší. Zbořili jsme mnoho hradeb, jak dobře víte, překonali jsme podmíněnosti, které jsme měli. Je to velmi překvapivé – viděla jsem lidi, kteří když získali realizaci, okamžitě poté se začali dívat kolem sebe. Okamžitě vám řeknou, co je špatného na jejich náboženství, pak vám řeknou, co je špatného s jejich zemí, co je špatného s jejich kulturou. Díky nim jsem se toho tolik dozvěděla. Nevěděla jsem, že to tak je, ale oni sami nám to řekli. Vezměte si třeba Francouze. Když Francouz získá realizaci, tak se o Francouzích všechno dozvíte. To, co si ani nedokážete představit, jací jsou to lidé, řeknou vám úplně všechno. To stejné jsem viděla s Angličany. Angličani si ze sebe můžou dělat legraci, dobře, ve skutečnosti ale, když se stanou realizovanými dušemi, tak vám dají kompletní obrázek o Angličanech – jací jsou to lidé, co je na nich špatného, jak jsou egoističtí a podobně. Byla jsem ohromena, nikdy jsem nevěděla tolik věcí, kolik jsem se jich dozvěděla díky sahadžajogínům, kteří získali realizaci. Protože všechny tyto věci viděli velmi důkladně a zblízka a věděli, o co jde. Nyní, když se stanete tak čistými, očištěnými, máte naprosto očištěnou mysl od všech druhů podmíněností, budete jako zrcadlo, nádherné zrcadlo a v tomto zrcadle lze vidět úplný obraz společnosti, v níž žijete, úplný obraz vlády, která vám vládne, všechno! Tak jasně. A je to absolutní, není to předpojaté. Například někoho se na něco zeptáte, řekne: „Jaká je vaše politická příslušnost?“ Když řeknu, že žádnou politickou příslušnost nemám, řekne: „Co? Nemáte politickou příslušnost? Jak můžete žít bez politické příslušnosti?“ „Žádnou politickou příslušnost nemám.“ Tak vám budou dál klást otázky, které vám nic neříkají. Ale pro realizovanou duši je to přesně naopak. Nejenže chápe, ale také ukazuje a projevuje se velmi jasně. Byla jsem ohromena tím, jak jasný obrázek lidé dávali o společnosti, ve které žijí a o zemi, kterou zastupují. Takže ztotožňování se zmizelo, celkové ztotožňování se zmizelo. Necítíte se příliš ztotožnění, jen vidíte, co je špatně. Pak je tu další bod, kdy začnete vidět, jak můžete pomoci, co byste měli udělat, jak to můžete vypracovat. A důležitost toho se stává vaší hlavní životní náplní. Včera jsem viděla, jak jste přinesli všechny ty vlajky a všechno ostatní, za těmito vlajkami jsem viděla, že si všichni přejete, aby v těchto zemích zavládl mír, aby se jim dostalo veškeré radosti a krásy Sahadža jógy. Jaký je to pocit! Není to tak, že se sami stanete sahadžajogíny a budete sedět v koutě, ne. Chtějí to dělat pro země, se kterými nejsou ztotožněni, ale bez ztotožňování se mají ten hluboký pocit, že to musí vypracovat, napravit. Rozvinete si úplně jiný typ osobnosti. Normálně, když řeknete na adresu někoho: „Podívej, ve tvé zemi dělají tohle.“ – „O čem to mluvíš? A co tvoje země?“ Okamžitě! Nikdy to nepřijmou. Když se jen pokusíte říct jediné slovo proti jejich zemi nebo jejich vládě, která může být tou nejprohnilejší vládou, ale ne, stále: „Co? My jsme v pořádku!“ Tento druh hloupého ztotožňování se, který vás drží zcela přilepené k dané společnosti. Jako když někteří lidé řeknou: „Ne, ne! Já musím jít do hospody!“ Já na to: „Proč? Proč musíš jít do hospody?“ „Je to naše společnost, naše kultura! Musíme jít. Musíme jít do hospody, opít se a spadnout pod stůl, všichni dohromady. Takoví už jsme. Nemůžeme si pomoct, tak to prostě je!“ Řekněte komukoliv: „Proč to děláte? Proč to musíte dělat?“ „Víte, protože v této společnosti musím žít. Koneckonců patřím do této společnost a prostě si nemůžu dělat, co se mi zlíbí.“ Když ale získáte realizaci, můžete si dělat, co chcete. Můžete dělat, co se vám líbí, protože se vám líbí jen to, co je správné, co je dobré, co je konstruktivní, co je užitečné. Takže můžete dělat, co se vám líbí. Po realizaci pro vás neexistuje žádné omezení. Všechna omezení ‚nedělej to, nedělej tamto…‘ vás opravdu zotročují, myslím, že vás velmi zotročují. Ale po realizaci jste volní jako ptáci a nic vás nemůže zotročit. Například je mnoho kazatelů, kteří kážou: „Neměli byste pít, neměli byste kouřit, neměli byste brát drogy, měli byste dělat to a ono.“ Ale nic to nezastaví. Nepomáhá to. Lidé bojují, zkoušejí všechno možné a nakonec spáchají sebevraždu. Ale nemohou se zbavit těchto návyků. Zatímco vy jste teď tak mocní, že se na vás nic nemůže nalepit. To je ona čistota vašeho charakteru, která se projevila. Nedovolí, aby se na vás nalepily jakékoliv nesmyslné věci. Tolik sahadžajogínů mi řeklo, jak se jejich oči ustálily, jak se stali tak čestnými, jak se stali tak čistými, a nemohli to pochopit. Řekli: „Matko, je to Tvá čistota, kterou jsi nám dala? Nebo je to naše čistota, kterou jsi v nás probudila?“ Samozřejmě vaše, o tom není pochyb. Všechny tyto věci máte a začnete si je uvědomovat. A tak se dostanete do naprosto chybné identifikace, řekla bych, se všemi těmi nesmyslnými věcmi, a nelíbí se vám to. Prostě se vám to nelíbí a pokračujete v jejich kritice. Byla jsem ve všech těchto zemích i dříve a setkala jsem se s lidmi, kteří byli velmi ztotožněni; a diplomaticky jsem jim nesměla říct absolutně nic, co by v nich vyvolalo pocit, že dělají něco špatně. Ale po Sahadža józe nám to ti samí lidé říkají a dělají si z toho všeho legraci. Například jsem slyšela, jak si nějací sahadžajogíni povídají. Jeden řekl: „Víš, v mé zemi se dějí takové hlouposti!“ Druhý na to: „Nikdo nemá na moji, je mnohem horší!“ Je to velmi běžné soupeření mezi sahadžajogíny. Takže musíme zjistit, nakolik jsme se stali čistými. A v této čistotě nemáme rádi nic, co je špinavé, kalné, cokoliv, co tuto čistotu kazí. Nemáme to rádi. Jsme omyti, vyčištěni zevnitř a nic takového už v sobě nebudeme chtít přijmout. Pak jsem také viděla, jak se lidé stávají milosrdnými. Je to velmi překvapivé, jak se stali milosrdnými k sobě navzájem. Byli například dva sahadžajogíni, kteří se navzájem moc nemuseli, nebyli ‚kompatibilní‘. Nevěděla jsem, jak je přimět, aby cítili, že ten druhý sahadžajogín je v pořádku, koneckonců o co jde? „Ne, tohle se mi na něm nelíbí!“ A ten druhý by řekl: „Mně se na něm nelíbí tahle věc!“ A tak to šlo dál: „Nelíbí se mi to.“ – „Nelíbí se mi to.“ Chci říct, že viděli vady toho druhého, nebo jak to nazvat. Takže co? Řekla jsem: „Dobře, můžete teď nějakou dobu meditovat?“ Tak znovu meditují, meditují. A povídám: „Nuže, milujete mě?“ Jeden řekne: „Miluji Tě víc, než on.“ Řekla jsem si: „To je obtížná situace!“ Jak je nyní přimět, aby pochopili, že svoji lásku nemůžete vážit, nemůžete z ní udělat graf. Je to něco uvnitř vás, a když někoho milujete, tak se tím těšíte, chci říct, nemůžete ji hodnotit, nemůžete ji vyčíslit. Ale stále to mezi těmito dvěma pány vzájemně pokračovalo a přemýšlela jsem: „Co teď? Jsou velmi důležití a stále mezi nimi není žádné porozumění.“ Takže do toho vstoupila Božská síla, myslím. Jeden z nich náhle velmi onemocněl. Také jsem mu poslala vzkaz: „Budeš nemocný, dávej si pozor!“ Ale mysleli si, že ten druhý se možná snaží být vtipný nebo podobně. Nebylo to pochopeno. Velmi onemocněl. Když onemocněl, ten druhý k němu pocítil tak obrovskou lásku. Nikdo to nedokázal vysvětlit, že šel a seděl u tohoto pacienta 24 hodin a řekl: „Kdybys potřeboval nějaké peníze, tak já mám.“ Platil, kde se dalo. Takže tento pán, který byl sám o sobě velmi citlivý a rozumný člověk, pocítil tuto lásku, tuto náklonnost k tomuto přísnému mistrovi, k tomu druhému, a vzniklo mezi nimi takové porozumění. Myslím, že je to božská hra, že je svedla tak blízko k sobě, a takové milosrdenství. Takže síla milosrdenství uvnitř vás je tak velká. Je velmi jemná, nevidíte ji. Protože na mentální úrovni jsem jim domlouvala, diskutovala jsem, zkoušela uklidnit toho, uklidnit tamtoho, ale nedařilo se to. Ale když tato síla milosrdenství začala najednou v jednom z nich působit, ten druhý uviděl toto milosrdenství, čisté milosrdenství a prostě se z nich stali velcí přátelé. Takže člověk musí uvnitř sebe cítit milosrdenství. Mnohokrát jsem viděla, že – je mnoho sahadžajogínů a někdy je musím opravit, nebo jim něco říct – okamžitě se ozve další: „Matko, můžeš mu odpustit? Neodpustíš mu?“ Řeknu: „Odpustila jsem, nic neříkám.“ „Prosím, odpusť mu, prosím.“ Jsem tak šťastná, když to slyším, že v jednom bodě, v jednom případě, když jde o sahadžajogína a vy ho podporujete dokonce i proti mně, cítím se šťastná. Svědčí to o tom, že jste nejen šlechetní, ale že jste naplněni svým milosrdenstvím. Takže tento zdroj milosrdenství, který je uvnitř vaší bytosti, ve vašem srdci – musíte pouze otevřít své srdce. Když otevřete srdce, je to jako otevřít Sahasráru. Budete překvapeni, jak dokážete lidem odpustit a jak s nimi dokážete žít. Mám zprávy, které mě mnohokrát zneklidňují, že lidé vytvářejí různé skupiny a mají různé ašrámy a nechodí do kolektivu a podobně. Velmi mě to znepokojuje. To, co chybí, je… samozřejmě jsou i lidé, kteří si myslí, že musí mít samostatnou, vlastní organizaci, a proč by měli být v kolektivu a podobně. Takže je zcela jisté, že takový člověk ještě nedosáhl tohoto stavu milosrdenství. Ve stavu milosrdenství jste rádi, když vám někdo řekne: „Neříkej nic tomu člověku. Nechci, abys mu to říkal.“ Dává mi to ohromnou radost. Měli jsme třeba jeden pár, který se celý čas hádal. Posílali mi dopis za dopisem. Měla jsem toho plné zuby. Jeden telefon za druhým, stále se oba hádali. Hádali se tak moc, že jsem nevěděla, co s nimi mám dělat. Tak jsem si řekla, že bude lepší, když se rozvedou a skoncují s tím, a řekla jsem jim každému zvlášť: „Raději se rozveďte a jděte od toho. Ty vaše stížnosti jsou takové, že se nedají vyřešit!“ Řekla: „Jak to?“ – „Říkáš, že ti manžel nevěnuje dost času, je stále pryč, a netráví s tebou žádné hezké chvíle, nechodíte ven a podobné stížnosti.“ A manžel říká: „Pořád mě trápí, že ji musím brát ven a že musím dělat to a ono. Chci to udělat, ale nemůžu.“ Tak jsem řekla: „Ale když se rozvedeš, už nikdy nebudeš moci nic nárokovat. Manžel bude navždy ztracen a ty budeš ztracena, tak proč chceš udělat takovou věc?“ Okamžitě toto milosrdenství začalo pracovat. Pak jsem poznamenala: „Řekněme, že někdo z vás zítra onemocní, tak kdo se pak o vás vzájemně postará? To je jednoduše dostalo. Víte, v životě sahadžajogínů přicházejí takové malé, drobné okamžiky, jak jsem viděla, že se jim najednou otevře srdce a díky tomu pokoří všechny ty malicherné nesmyslné představy, které je drží mimo, mimo sebe navzájem a mimo kolektiv. Největší radost mi dělá, když vidím, jak se máte rádi, jak se o sebe staráte, jak spolu žertujete a tancujete. To je ta největší věc, která mě těší. Nechci se zbavovat této své představy, navzdory tomu, že je kolikrát těžko uvěřitelné, jak se sahadžajogíni mohou takto chovat a pokoušet se vytvářet rozepře a propasti mezi lidmi, kteří jsou realizovanými dušemi. Protože realizované duše kdekoliv na světě, když je vidíte, se navzájem respektují; nejen respektují, ale starají se a nikdy nemluví špatně o jiné realizované duši. Nikdy! Nevím, jestli jste věděli o soukromém životě těchto světců, ale v Indii, kde jsme jich měli tolik, když vidíte, jak se k sobě navzájem chovali, jak se o sebe starali, je to tak krásné, tak ušlechtilé; jako by jim záleželo na druhém sahadžajogínovi, jogínovi nebo realizované duši víc než na sobě samých. A celé to ve vás vyvolává pocit, že jste v novém světě nových lidí, kterým záleží na pocitech druhých a ne na tom, co sami chtějí říct nebo co sami chtějí mít, nebo že jsou něčím výjimeční. Také v Sahadža józe, teď když jste přišli, jste ztratili svou výjimečnost. Někteří z nich si myslí, že jsou velmi výjimeční. Dejme tomu, že pozvu nějakou ženu, aby mi na nohy nanesla, řekněme, altu (kumkum). Začne si myslet, že je velmi výjimečná. Ale já jsem ji pozvala jen proto, že vím, že má příšernou ádžňu a že ji musím vyčistit! A když mi někdo řekl: „Matko, ona si myslí, že je něco výjimečného,“ řekla jsem: „Opravdu, proč si to myslí?“ „Protože jsi ji zavolala, aby Ti dala na nohy altu.“ Řekla jsem: „Zavolala jsem ji jen proto, že má tak hrozně odpornou Ádžňu, že bude všechny trápit, a tak ji chci vyčistit.“ Tak buď jsem jí měla říct: „Jsi velmi egoistická, hrozná.“ A vůbec všechna slova, která jsou možná, jinak to nepochopí. Je to tak překvapivé. Jedna paní byla opravdu velmi protivná na příbuzné, ke kterým se přivdala, a na všechny v Indii a přišla za mnou. Zavolala jsem si ji. Vlastně jsem jí vynadala, řekla jsem: „Co tě to napadlo se tady takhle chovat? Tvůj otec, který byl takový rasista, nikdy jsi proti němu neřekla ani slovo, a proč tak mluvíš proti těmhle lidem?“ Vynadala jsem jí. Vyšla ven a řekla: „Podívejte se, Matka si zavolala mě! Nikdo Ji nesmí vidět.“ Řekla jsem: „Co to má znamenat?“ Někdy mám pocit, že je to s lidmi velmi zvláštní situace, když si myslí, že jsou něčím výjimeční a že by ze sebe měli dělat něco výjimečného. Začíná to být opravdu složité. Nuže, jen abych ukázala svou lásku, abych ocenila něco, co lidé udělali. A když tomu člověku dáte nějaký dárek nebo o něj projevíte zájem, protože udělal nějakou dobrou práci nebo něco podobného, začne si myslet, že je něco výjimečného. Vždyť je to naprosto nemožná situace! Protože já očekávám, že když jsem tomu člověku prokázala něco dobrého nebo jsem nějakým způsobem naznačila svůj zájem o nějakého člověka, ten člověk se musí stát velmi dobrým sahadžajogínem, ve smyslu nejpokornějším a nejupřímnějším a nejlaskavějším člověkem, jinak to nemá žádný význam. Nemá smysl být k někomu dobrý, pokud to znamená, že se ten člověk vrhne do pekla. Takže tohle je také další představa o výjimečnosti, že ztratili smysl pro výjimečnost. Když se kapka stane oceánem, stala se oceánem, ale už to není kapka. Pokud si někdo myslí, že je výjimečný člověk, pak vězte, že už nejste oceán, jste stále kapka! Protože pokud nejste kapkou, jak můžete mít pocit, že jste něčím výjimečným? Takže jste ztratili svou výjimečnost, ztratili jste ji; protože všechny tyto představy o výjimečnosti pocházejí z vaší minulosti. Kdysi dávno jsem potkala jednu paní, byla to velmi hrubá, pyšná a arogantní žena. Bylo to v Dillí, kde si lidé velmi zakládají na práci svých manželů. Já jsem ani neznala místo určení nebo ani označení pozice svého manžela. Byla na mě velmi hrubá. Řekla jsem jí: „Co je to s vámi? Proč jste tak hrubá? V čem je problém?“ Odpověděla: „Vy to nevíte? Já jsem manželka toho a toho!“ Jste manželka manžela. „Jsem manželka toho a toho!“ Zeptala se mě: „Co vy tu děláte?“ Odpověděla jsem: „Jsem žena v domácnosti.“ Pak přišel můj manžel. „Znáte ho?“ zeptala se. Řekla jsem: „Ano, znám! Proč?“ Pomyslela jsem si, že i v tom musí být něco špatně! Tak řekla: „Ne, jenom chci vědět, odkud ho znáte?“ Jako bych byla nějaký zločinec nebo co. Řekla jsem: „Je to můj manžel.“ „Proboha! To je váš manžel!!!“ Co se stalo? Jako by ji uštklo deset hadů! Možná byl její manžel na mnohem nižší pozici než můj manžel, možná něco takového, co si vůbec neuvědomuji. Ale tohle je to: „Jsem něco výjimečného!“ Tuto hloupou představu o tom, že jsem výjimečný, je třeba v Sahadža józe zcela potlačit. Ne mentálně, ne mentálně. Mentálně, když si budete neustále opakovat: „Nejsem výjimečný, nejsem výjimečný,“ jako mantru, budete mnohem víc, protože řeknete: „Tuto mantru jsem řekl 23000krát! Kdo to může říct jako já?“ Takže tato myšlenka „jsem něco zvláštního, jsem něco velkého, jsem něco nevídaného, něco nadřazeného ostatním“, prostě zmizí. Jak jsem řekla, jste jen kapka v moři. Stali jste se oceánem, ale už nejste kapkou, abyste to měli jako relativní hodnotový systém. Žádný relativní hodnotový systém neexistuje. Neexistuje žádný systém, podle kterého byste mohli říct „já jsem vyšší“ nebo „on je nižší“. To všechno vytvořilo všechny problémy světa od našeho kastovního systému v Indii, sociálních systémů na Západě, rasismu na Západě, také pocit „moje náboženství je lepší, tvoje horší, my jsme nejlepší“. Všechny tyto věci způsobily problémy. Nepřineslo to nic dobrého. Pořád dokola to selhává. Tak alespoň do Sahadža jógy už tuto nemoc nepřinášejte, že „já jsem lepší“, „naše země je lepší“. Této výjimečnosti byste se měli vzdát a ukáže se skutečná krása vaší osobnosti. K tomu nepotřebujete speciální barvu pleti, nepotřebujete speciální tělo, nepotřebujete speciální okouzlující vzhled, co potřebujete, je krásné srdce. A řeknu vám, že je to krásné srdce, které přitahuje, nic jiného. Je to krásné srdce, které chcete mít. Znám takové lidi, mnoho takových: jeden pán se rozvedl se svou první ženou. Možná nebyla tak hezká, možná byla ošklivá nebo tak. Pak si vzal jinou pohlednou ženu a utekl z domu. Tak jsem se ho zeptala: „Proč? Tamta se ti nelíbila, protože byla ošklivá nebo co. Tak proč teď utíkáš od téhle?“ „Ona nemá srdce. Nemá srdce.“ A to je to, co vy máte – velmi velké, velkorysé, krásné, dharmické srdce. Dostali jste ho jako dar od Božského a musíte si ho vážit. Měli byste na něj být hrdí a těšit se z něj, stejně jako byste se měli těšit ze své velkorysosti, měli byste se těšit tak, jak se těší celá tato příroda. Být velmi puntičkářský, neustále opravovat ostatní, to je bolehlav, je to bolehlav. Nejlepší je opravovat sám sebe a smát se sám sobě. To je nejlepší způsob, jak to můžete udělat. Každý je v jistých věcech trochu legrační. Já také, musím říct. A těším se tím, protože si myslím, že se snažím a snažím, ale vždycky zapomenu – například brýle. Vždycky je zapomenu. Než přijdu, musím je vždycky zapomenout. Říkám si, že je potřebuju, že bych si je měla vzít, musím si vzpomenout, ale vždycky zapomenu. Nevím proč. Neobejdu se bez nich, ale přesto zapomínám. Je tolik věcí – například neumím počítat peníze. Když mi třeba dáte 100 rupií, spočítám je jako 200 rupií. Řeknu vám, že jsem dobrá v matematice, ale neumím počítat. Neumím podepsat šek, věřili byste tomu! Neumím to podepsat. Musíte ten šek vypsat za mě, jinak to nejde. A když mě někdo požádá třeba o 100 rupií, dám mu 500 v celku a zapomenu na to. A ten člověk řekne: „Matko, dala jsi mi 500.“ – „Ne, ne 100.“ „Ne, dal jsi mi 500.“ Přišla jsem domů a zjistila to. To je v pořádku. Koneckonců, když je nepoctivý, je nepoctivý, když je poctivý, je poctivý, tak proč se trápit tím, kolik jste dali peněz apod. a pečlivě všechno takhle zjišťovat? Viděla jsem, že všichni tito puntičkáři vždycky selžou, protože jejich mozek si s nimi pohrává. Například jeden člověk mi řekl: „Velikost vašeho auta je taková a taková, dobrá, takže velikost garáže by měla být taková a taková.“ – „Dobře.“ Když jsme postavili garáž, auto se do ní nevešlo! Říkám si: „Takový pečlivý architekt a takový známý člověk, který má tolik ocenění, tohle, tamto, jak mohl udělat takovou chybu?“ Pořád jsem tomu nerozuměla. Řekl mi: „Tak si raději kupte menší auto.“ Řekla jsem: „Aspoň teď tu garáž pořádně vyměřte, jinak zase, když si něco koupím, tak se to tam nevejde!“ Takže co tím chci říct – jsme tak puntičkářští, tak pečliví. Podívejte se na tyhle malé, maličké kvítky, které tu vidím. Ty nejsou puntičkářské. Rostou samy od sebe, volně. Všechny dostávají sluneční paprsky a jsou docela spokojené. Ale my jsme takoví puntičkáři. Lidé, kteří jsou velmi puntičkářští, jsou sami sobě bolehlavem. A nakonec zjistí, že to tak není. Ztratili jste to, ztratili jste toto puntičkářství. Vím o jedné sahadžajogínce, která vedla obchod a řekla: „Matko, věděla jsem všechno, věděla jsem každou cenu a všechny položky v obchodě, ale od té doby, co jsem získala realizaci, jsem všechno zapomněla.“ – „A jsi šťastná, nebo nešťastná?“ – „Jsem velmi šťastná!“ – „Proč?“ – „Protože teď mám velký zisk!“ Zisk je to hlavní. Proč byste se měli snažit pamatovat si každou věc? Takže být velmi pečlivý, být velmi systematický… Svět je – když se podíváte kolem, žádný strom není systematický. Je nesystematicky systematický. Některé listy jsou na téhle straně, některé jsou na tamté straně, některé větve jsou na téhle straně. Není tam žádný systém, protože pak se z vás stane armáda, když vytvoříte systém. Takže v Sahadža józe není žádný systém. Jsme mimo čas, jsme mimo všechny druhy systémů. Nemáme žádný systém. Veškerý náš systém je v jednotě uvnitř nás samých. Jako tyto dvě ruce, nemají v sobě zabudovaný žádný systém, nic, ale pohybují se, zvláště v Itálii – obě ruce se neustále takhle pohybují. Nevím, co to znamená, ale všichni dělají totéž. Ale není v tom zabudovaný žádný systém. Nikdo jim neřekl: „Dělejte tahle gesta a podobně.“ Ale oni to dělají a dělají to přirozeně, všichni dohromady, bez jakéhokoliv systému. Takže budovat mentální systémy je špatné a je to proti Sahadža józe. Někteří lidé mi psali: „Matko, chceme překládat záznamy Tvých přednášek, chceme dělat to a tamto.“ Řekla jsem: „Zapomeňte na to! Zapomeňte!“ Protože když začnete plánovat, určitě, určitě se dostanete do pasti systémů. Budete se muset řídit systémy: „Tenhle systém je dobrý, tenhle je dobrý, proč to neudělat takto?“ Neříkám, že je to špatně, protože jste byli zvyklí na systémy. Zejména na Západě jsou lidé příliš systematičtí, přehnaně systematičtí. Ve všem, například budou mít sestavené chody: pak lžíce, vidličky, jak se pohybovat a co jíst a jak jíst. Chci říct, že je to příliš! Když máte jíst jídlo, je to jednoduché, můžete ho jíst rukama. Není potřeba žádný systém. Všech těchto systémů a norem je na Západě příliš mnoho a měli byste se je snažit omezit. Důsledkem toho vznikla antikultura a všechny ty nesmysly – další druh hlouposti, kde se budoval další druh systémů. Pak si řekli: „Teď jsme hippies!“ Takže museli mít vlasy, které si nikdy nemyli, nikdy nečistili, plné vší, a všechno to muselo být, dá se říct, ve stylu Šankary (Šrí Šivy). Takže všichni je musí mít takto – opět systém. Neexistuje žádná rozmanitost – jeden hippie jako druhý. Nedokážete je od sebe odlišit. Když si sem někdo dá kroužek, dají si ho všichni. Když si dá kroužek sem, dají si ho tam všichni. Bez jakéhokoliv rozumu, bez jakéhokoliv pochopení. A to mluví o individualitě a osobnosti! Kde je ta individualita? Žádná individualita tam není. Protože přijímáte vše, co vaše parta, můžete říct, nebo můžete říct davy, přijímají. ‚Velmi módní.‘ Když v Indii řeknete, že je to velmi módní, znamená to, že je to velmi drahé a velmi krásné a je to velmi ‚elitní‘, špičkové. Ale když se řekne: „Tohle je velmi módní,“ znamená to, že se to každému líbí. Může to být pankáčská věc nebo cokoliv jiného – je to módní – hotovo! Je to móda. To znamená, že nemáte žádnou vlastní představu, vlastní osobnost, vlastní individualitu. V Sahadža józe nejste vázáni žádnou módou, žádnou módou. Pokud se vám to líbí, noste to nebo ono, cokoliv se vám líbí. Můžete si dělat, co se vám líbí. Můžete nosit, co se vám líbí. Ale jak jsem již řekla, budete si vládnout sami, budete svým vlastním guruem, budete svým vlastním mistrem a budete dělat to, co je dobré, co je slušné, co se bude líbit božstvům. Prostě to tak budete dělat, protože teď jste sahadžajogín. Takže život se stane mnohem jednodušším; mnohem jednodušším. Neděláte si starosti ohledně věcí, které neexistují, a ani ohledně těch, které existují. Protože něco vidíte a říkáte si: „Dobře, teď mám tuhle pěknou věc, musím si ji pro někoho nechat. Musím to někomu dát.“ Dostala jsem prsten, který byl dost velký, a tak jsem přemýšlela: „Komu ho mám dát? Kdo má silné prsty?“ Tak jsem se začala každému dívat na prsty. „Kdo má silný prst, tomu ho dám.“ Chci říct, že ta myšlenka byla přesně opačná. Dejme tomu, že nejste sahadžajogín, pak si řeknete: „Á, takový velký tlustý prsten! Proč si nevzít nějaké zlato a nepoužít ho, neprodat ho?“ Anebo: „Je možné odtud vyjmout kámen.“ Budou vás napadat různé nesmyslné věci, ale nenapadne vás, že byste to měli někomu dát, protože to nemůžete nosit, je to pro vás moc velké. Proč to nedat někomu jinému? Co je na tom špatného? Koneckonců vám nesedí, tak ho dejte někomu jinému. Ale to je možné pouze v Sahadža józe. Viděla jsem lidi, velmi milé, velmi, velmi milé lidi, kteří k sobě byli velmi laskaví. A přesně to, co chce druhá osoba, koupí a dá jí to, nebo řekne: „Ale ne, mám jeden, dám ti ho!“ Dělají to takhle. Po celou dobu myslí na druhé: ‚Co bych mu měl dát? Co bych měl udělat?‘ Je to projev této radosti, milosrdenství ve vás, ke kterému používáte hmotu, pořád, pořád. Jako když komusi v Kanadě vykradli dům. A tak mi píše: „Díky Bohu, můj dům je teď vyklizený! Nevěděla jsem, co s tím harampádím.“ Takže přichází postoj, že pokud máte někomu něco dát, dejte to někomu, kdo je sahadžajogín, abyste vyjádřili svou lásku. Ale lidé obvykle použijí jakékoliv harampádí v domě, cokoliv, co je shnilé, zničené, a dají to jako dárek. Ale když jste sahadžajogín, chcete dát něco opravdu výjimečného. Protože celá bytost se stala tak krásnou, jako květina, která chce neustále rozdávat vůni ostatním, vůni svého milosrdenství a lásky, náklonnosti a bezpečí. Říkají, že je to nový věk, ale já bych řekla, že je to nový člověk, který je přede mnou. A celá tato novost má tolik krásných faset, že se opravdu třpytí jako diamanty, o tom není pochyb. Mým jediným požehnáním pro vás je, abyste v ní rostli a rostli a stávali se stále většími a většími lidmi nikdy si nemyslete, že jste větší než ostatní, nikdy si nemyslete, že jste výjimečnější než ostatní. To vás určitě zcela zklidní. Možná vám někdo někdy ublížil, na tom nezáleží. Někdo vám určitě někdy vynadal, na tom nezáleží. Vaší schopností je milovat druhého člověka a být k němu laskaví a milí. Opravdu mě udivuje, jak těch 25 let uplynulo s různými hloupými problémy a pěknými věcmi – taková směsice. A všechny ty věci mě nikdy neznepokojily. Nikdy jsem nebyla znepokojena. Někdy jsem se chovala tak, jako bych byla rozhněvaná, nebo jsem někdy řekla věci, které bych normálně neměla, ale bylo třeba je říct. Ale celkově jako bychom seděli na velké lodi, můžeme říci, jsme všichni povzneseni do říše Božské lásky, a to je to, z čeho se člověk musí těšit. Jeden člověk, pokud má tuto lásku a milosrdenství a tuto čistou lásku, pak ji může vysílat k ostatním a souznění tohoto milosrdenství je nesmírně krásné, a ani se nedá popsat slovy. Třeba včera jsem nemohla mluvit, protože jakými slovy bych mohla vyjádřit své pocity? Říkala jsem si, že na této Zemi ještě neexistují slova, která by vyjádřila můj hluboký pocit z toho, jak dobře jste vy, lidé, přijali Sahadža jógu a pochopili ji. Nechť vám všem Bůh žehná! Sahasrára púdža je krátká. Pro Sahasráru nemáme příliš dlouhou púdžu, protože víte, že Sahasrára se otevře během chvilky! Takže to není příliš dlouhá púdža, ale je velmi hluboká a nakonec se opět otevírá poslední čakra, která je zde, což je srdce. Takže při Sahasrára púdže se otevírá naše srdce, to je to hlavní. A to je to, čím se člověk musí těšit – otevřením svého srdce. Nestarejte se o žádná božstva, o žádné rituály, o to či ono, ale jen otevřete své srdce. Nejsme ničím svázáni. Jen otevřete své srdce.