Sahasrára púdža: Jak o tom bylo rozhodnuto, 08/05/1988 (nekontrolováno), Fregene, Itálie

Dnes je devatenáctý den Sahasráry, pokud počítáme i ten první den, kdy byla Sahasrára otevřena. Musím vám vyprávět příběh o dni Sahasráry, o kterém bylo rozhodnuto dávno předtím, než jsem se inkarnovala. Na nebesích se konala velká schůze, kde bylo přítomno všech 350 miliónů bohů, božstev, aby rozhodli, co se má stát. „Tohle je to vrcholné, co musíme udělat s lidskými bytostmi – otevřít jejich Sahasráru, otevřít jejich vědomí Duchu, skutečnému poznání Božského, odstranit temnotu nevědomosti.“ A muselo to být spontánní, protože to musí vykonat živá síla Boha. Také to muselo být velmi rychlé. Takže všichni bohové žádali, abych se nyní zrodila Já – Ádi Šakti. Všichni se snažili ze všech sil. Udělali vše, co jen šlo, stvořili světce, ale těch bylo jen velmi málo. Inkarnovali se a lidé si podle nich vytvořili náboženství, která byla zvrácená a přinesla jim špatná jména. V těch náboženstvích nebyla žádná skutečnost. Tato náboženství se orientovala na peníze anebo na moc. Nepracovala tam žádná božská síla, vlastně to všechno bylo proti Božskému. Jak nyní odvrátit lidské bytosti od těchto povrchních náboženství, od těchto zvrácených cest zkázy? Jak jim říct (pravdu) o všech těchto uznávaných organizacích? Vládly po celé věky, vydělávaly peníze a získávaly moc. Byl to obrovský úkol a muselo se to provést s velkou trpělivostí a láskou. Byla to také velmi delikátní práce, protože v tato náboženství věřili nevinní a prostí lidé. Vystřelit na ně, že je to všechno nesmysl, že to nejsou žádná náboženství, že jsou proti inkarnacím, proti všem prorokům, proti všem svatým, že kvůli nim museli všichni skuteční svatí trpět. Šlo o významné dílo, které bylo třeba vykonat, a proto se Ádi Šakti musela zrodit na této Zemi. Muselo se to stát před 6.květnem, protože 6.květen byl v tom roce soudným dnem. Stalo se to 5.května, v poslední chvíli. O všem bylo rozhodnuto předem a každému božstvu byl přidělen úkol. Velmi schopným božstvům, velmi poslušným, znali Mě velmi dobře, byli Mi naprosto oddaní a zasvěcení. Znali Mě velice, velice dobře, znali každý koneček Mých vlasů. Nemusela jsem je učit protokol, láska sama o sobě vám dává protokol, ale láska, která je božská; není to sobecká láska. Není to láska, kterou milujeme své dítě, svého manžela, svou zemi, své šaty, je to láska, která je božská, která se šíří z vašeho srdce, z vašeho Ducha, jako světlo poznání. Jak obrovský to byl úkol! Takže jsem řekla, že v Sahasráře musím být Mahámája. Musela jsem být Mahámája. Musela jsem být něčím, co lidé nemohou snadno rozpoznat. Ale božstva – ta vědí. Tato Mahámája musela přijít na tuto Zemi, ne Ádi Šakti ve své nejčistší podobě, to by bylo příliš. Takže byla zakryta touto Mahámájou. Nyní vidíte, čeho jsme za devatenáct let dosáhli. Tolik jogínů sedí přede mnou. Rozdíl mezi světcem a jogínem je ten, že světec je sám spravedlivý, sám je svatý, ale o Kundaliní toho moc neví. Jogín však o Kundaliní ví. Rozdíl mezi jogínem a sahadžajogínem je v tom, že sahadžajogín a sahadžajogínka mají sílu dávat realizaci druhým. Jogín může očistit sám sebe, ale nemůže očistit ostatní, zatímco sahadžajogín může očistit ostatní i sám sebe. Takže tohle je ten nejvyšší stav, kterého jste dosáhli díky svým velkým punjas (zásluhám), řekla bych. Tolik z vás hledalo v předchozích životech pravdu a nyní jste zde, abyste získali to, co jste hledali. To vše se nyní stalo, tak krásně. Ani si neuvědomujete, co se vám stalo. Automaticky, spontánně jste ve zlomku vteřiny získali síly ve svém centrálním nervovém systému. Vaše pozornost byla nyní ustálena. Samozřejmě ani teď ji někteří lidé nemají. Dokonce i teď vidím, že pozornost kolísá. Ale tolik z vás dosáhlo toho stavu, jak jsme říkali: Šivo-ham, Šivo-ham, Šivo-ham (jsem Šiva). Získali jste ho. To, co o sobě popsal Ádi Šankaračárja, to můžete říct o vás všech. Přede mnou sedí tolik Ádi Šankaračárjů! Ale přesto jsem Mahámája. Chovám se stejně jako vy, také mám rodinu, také mám děti, které lze nazvat mými, a vy jste také mými dětmi. Takže když jste dostatečně vyspělí, prvním znamením je, že získáte schopnost rozlišování. Tím božským rozlišováním je opět láska. Ale vidím, že lidé stagnují. Nevadí jim říct: „Matko, mám napadenou Ádžňu.“ Proč? Víte, jak ji očistit. Víte, co s tím dělat. Proč ji nevyčistíte? Proč se do toho nepustíte? Čím to je? Májou (iluzí). Začne to nejprve rodinnými problémy – moje žena, moje matka, můj bratr, můj manžel, moje děti; dobře. To je Mája. Díky tomu se potápíte. Opět jste vytaženi ven. Pak se tato Mája stává jemnější a jemnější. Rodinná situace se zlepšuje, to ví každý. Ale tolik lidí stagnuje, tolik lidí v Sahadža józe se ztratí, protože měli špatnou ženu nebo špatného manžela. Musíte vzestoupit každý za sebe. Nemáte být závislí na druhých. A ty, kteří vám nedovolí vzestoupit, je třeba odhodit. Nic není důležitější než váš vzestup, stále výš a výš, protože má velmi významný, božský účel. Konečné vyvrcholení, kdy má být díky vašemu úsilí zachráněno celé lidstvo. Musíte to vypracovat. A v této situaci vidíme tisíc okvětních lístků. Jsou to síly Viráty uvnitř vás. A právě zde kolísáme, v tom, že světlo Sahasráry je Brahmarandra, což je vaše srdeční čakra. Srdeční čakra může být také velmi špatně chápána. A toto nepochopení vždy přichází od Mahámáji jako zkouška. Například jsme řekli, že musíme mít rodinu. Musíme mít dobré rodiny, musíme mít dobré děti. Okamžitě zapůsobí Mahámája. Začneme si dělat starosti o manžela, o rodinu. My bychom měli být naší rodinou. V sanskrtu existuje rčení: ‚Udára čaritánám vasudhaiva kutumbakam‘ – pro toho, kdo má povahu světce, je celý svět jeho rodinou. Děláte si starosti o individuální rodinu, aby se posílila kolektivní rodina. Nemáte se starat o jednotlivé rodiny, aby kolektiv trpěl. A pokud existuje nějaké takové rodinné pouto, raději ho odhoďte. Musíte se obětovat. Nejde o oběť, jde jen o to, zbavit se nemoci. Takže marníme čas se svými dětmi, se svou rodinou, která je velmi malá. Pak se situace v různých oblastech mění, což je soucit, láska a náklonnost. Věříme, že musíme milovat sahadžajogíny. Kohosi jsem požádala, aby odešel, protože má nějakou nemoc a lhal mi. Takže pozornost negativního člověka se bude upínat spíše k němu a bude se snažit starat se o tohoto člověka více než o ostatní sahadžajogíny. Máte více soucitu a lásky než já? Proč vás přitahují lidé, kteří jsou mimo Sahadža jógu? Proč s takovými lidmi soucítíte? Nejste tu proto, abyste pomáhali utlačovaným, ubohým, takzvaně trpícím lidem. Ne, vy nejste inkarnace. Nejste tu proto, abyste pomáhali ženám, které neustále pláčou, a dětem, které musely být odloučeny od svých rodičů. Nacházíme se v nemocnici. My všichni se léčíme. Slyšeli jste někdy o pacientovi, který by chodil a pomáhal ostatním pacientům? Jsou to lékaři, kteří musí tuto práci dělat. Ale sahadžajogíni na začátku vždy podlehli takovéto výzvě, jako když je špatné jablko a přitom je mnoho dobrých jablek. Jak by mohla dobrá jablka vyléčit špatné jablko, jde to? I kdybyste jich na to špatné jablko položili dvacet tisíc, (to špatné) zkazí všechna ostatní. To není vaše práce, to je práce Boha. Jediné, co můžete udělat, je vtáhnout toho člověka do kolektivu a ukázat mu, že se mýlí, že není v pořádku a musí se dát do pořádku. Ale tyhle myšlenky, nevím, odkud se připlazily, že „na světě neexistuje nic jako zlo“, „na světě neexistuje nic špatného“. Zlo existuje. Existuje cosi špatného. A vy to můžete zjistit, pokud jsou vaše vibrace v pořádku, vaše rozlišování je v pořádku, okamžitě to zjistíte. Takže plýtváte energií na napravování lidí, kteří se nikdy, nikdy nemohou napravit, a zapomínáte, že jste toho člověka nenapravili, naopak jste poškodili sami sebe. To znamená, že ještě nejste dostatečně zralí. Při otevírání Sahasráry jsem nikde neponechala nic nedokončeného, je to dokonalá práce. Vaše nervy nejsou zraněny. Váš mozek není zraněn. Taková mocná Kundaliní se vynořuje. Jak sladce, krásně, jemně proniká na povrch. Vychází jen vlákno. A pak, jak se naváže spojení, začne na sympatikus přicházet uvolnění. A všechny čakry se krásně otevírají a vystupuje více těchto vláken. Také vám bylo řečeno, jak na tom máte pracovat. Znáte veškeré technické know-how. Ale nevíte, že ještě nejste dokonalým strojem. Musíte se zdokonalit; navíc je tu Mahámája. Ona vás nepřijímá jako samozřejmost, to je ta potíž. Záměrně vás uvádí do pokušení. Záměrně vám dává různé pozice – lídři, světoví lídři, vesmírní lídři. Takže si nejdříve vyvinete jeden ocas, pak jeden roh a pak něco vyjde také ze Sahasráry. Vypadáte jako klaun. Aby vás vyzkoušela, může vás také sezdat s podivným člověkem. K tomuto testování musí dojít. To je práce Mahámáji. Musí vás testovat. Zlato musí být otestováno. Diamant musí být otestován. Vše, co je cenné, musí být otestováno. Jak bez toho můžete udělit certifikát? Není to jako jít do kostela, někdo vám dá vodu na hlavu – dobře, teď jste pokřtěni, hotovo, teď jste vyvolení. Voda se v mžiku vypaří. A až půjdete k Bohu, zeptá se vás: „Jak jsi pokřtěný?“ – „Vodou.“ – „Kde je? Nevidím ji.“ Takže všechny tyto věci je třeba chápat ve správné perspektivě. Jsou určeny pro náš vzestup. Pro naše dobro. Pro náš vyšší stav. Ale musíte vědět, že se k tomu musíme upnout celou svou vůlí. Když lidé šplhají, řekněme, v Himalájích. Co dělají? Vezmou velkou skobu, přibijí ji na vyšším místě, přivážou k ní lano a vylezou k ní. Nedívají se dolů. Pak tam dají další skobu a vylezou nahoru k ní. A takhle šplhají po Himalájích. A co děláme v Sahadža józe? Vezmeme skobu z vrcholu a dáme ji dolů. První den, když získáte realizaci, je ten zážitek úžasný. A postupně sestupujete dolů, je to obráceně. Ale jakmile získáte realizaci, pokud jste dostatečně inteligentní, tak se rozhodnete: „Jak bych se měl dát do pořádku?“ Například se rozhodněte takto, dejme tomu, že máte velmi rádi mléko. Takže byste si měli říct: „Dokud nedosáhnu určitého stavu, nedám si mléko.“ Ale nemělo by se to brát jako oběť, ale jako radostný vzestup. Mají lidé, kteří se jistí při cestě na vrchol Himalájí, pocit, že něco obětují? Pokud si začnete myslet: „Ó Bože, obětoval jsem mléko,“ pak jste skončili. Začíná pohyb dolů. Ale když máte něco rádi, pak si musíte říct: „Dobře, když to mám rád, ať mám svůj vzestup radši než tohle. Dokud nevzestoupím, tak to nebudu mít.“ Takové odhodlání by tu mělo být. Jak si myslíte, že se bez toho můžete dostat přes tu strašnou, obludnou horu nevědomosti, kterou máte? Ve skutečnosti jsem vás při realizaci posadila na vrchol hory. Ale vy začnete klouzat dolů. Takže se musíte držet toho nejvyššího bodu. Říkám vám o všem. Jděte a zeptejte se kteréhokoli světce nebo kohokoli z velkých inkarnací – věděli toho tolik o Kundaliní? Kdyby to věděli, napsali by o tom. Nikdy o Kundaliní nic nenapsali. Pokud ano, tak jen velmi málo. Ne do té míry, že působí na konečcích vašich prstů, že jsme nyní přiblížili vědu realitě, pravdě, božské vědě, vše je vysvětleno. Nyní se s námi zcela sjednocuje. Sahadža jóga je ta nejvědečtější věc, kterou si můžete představit, exaktní. Jste tím největším počítačem, ale ten počítač musí být funkční. A právě v tom jsme selhali. A každý den selháváme. Někdy je to katastrofální, strašné. Nyní máme devatenáctý den Sahasráry a osmnáct let jsem pracovala. Nyní musíte pochopit svou odpovědnost. Musíme osvobodit lidské bytosti. Nechceme dělat nic, při čem bychom se museli trochu snažit. Den Sahasráry připadá na pátého, ale my to musíme oslavit dnes (8.5.), protože v neděli má každý volno. Vše musíme zařídit vzhledem k našemu pohodlí. Dobře, na tom nezáleží, je to dovoleno. Božstva, ta pracují čtyřiadvacet hodin, po všechny měsíce a po všechny roky nepřetržitě, protože mají nepřetržitý přísun energie, který můžete mít i vy. Důležitost, kterou přikládáte svému vzestupu, je podle mého názoru velmi malá ve srovnání s osmnáctiletým růstem. Víte, že v západních zemích jste po osmnácti letech považováni za dospělé, už žádné děti, všichni jste se stali nyní dospělými. Dospělí, dobře, ale nevím, jak dalece jste vyspěli. Opravdu nevím, jestli jste ještě velké děti, nebo už jste opravdu dosáhli toho stavu dospělosti. A tam, v té době, se vám dostává spousta úlev a svobod a práv. Už máte všechna práva. Když chcete jít do nebe, můžete jít, když chcete jít do pekla, můžete jít, máte veškerou svobodu, žádný problém. Ale dospělí jsou ti, kteří mají rozlišovací schopnost, kteří vědí, co je cílem jejich života, kteří dokážou udělat cokoli, aby toho cíle dosáhli, kteří mají sílu bojovat a chápat. Zatímco v Sahadža józe zjišťuji, že i dospělí lidé se chovají tak, že vás to překvapí, jak na vás dělají dojem povrchní lidé, povrchnost. Když někdo velmi sladce mluví, neznamená to, že je ten člověk dobrý, že je božský, nebo ano? Naopak božský člověk není nikdy tak sladký, aby se vám z té sladkosti dělalo špatně. Musí v rukou držet obě otěže. Ano, svoboda, v pořádku, plyn je v pořádku, ale také brzda. Ale vy máte vždycky rádi člověka, který hýčká vaše ego, který říká něco velmi sladkého. Co je zapotřebí k tomu, abyste řekli něco sladkého? V dnešní době se lidé trénují v takové vyumělkovanosti. Člověka musíte posuzovat podle jeho vibrací. Ale protože jste povrchní, nedokážete vibrace cítit. Věnujete pozornost lidem, kteří jsou nesmyslní. Nyní v tomto bodě přijměte jednu věc, že stále ještě musíte vyspět. Když to nepřijmete, pak se objeví vaše ego: „Ach Bože,“ nebo se cítíte provinile. Jak pak budete dělat pokroky? Jediné, co musíte udělat, je plně nasednout do lodi, to je vše. Ale vy si tady strkáte nohu do krokodýlí tlamy, no dobře, když ji odtud vytáhnete, tak do tlamy žraloka, a loď vás táhne – tak kde stojíte? Ale nejhorší jsou lidští žraloci a krokodýli, protože ti vám nikdy neukážou své zuby. Nikdy vám neukážou své oči. Zahalují se tak klamným zdáním, tak pochybným chováním, že je nevidíte, pokud a dokud nejste realizovanou duší. Takže nyní se dostáváme dál v naší dospělosti. A žena, která je správně vychována, si ve své dospělosti vypěstuje stydlivost, stud a smysl pro cudnost. Jako dítě tohle všechno nezná. Ale tady je to naopak, jakmile se stanou dospělými, začínají bláznit, z chlapců se stávají vagabundi, to je dospělost? To se u zvířat nikdy nestává. Nevím, co to je. Ale my jsme sahadžajogíni a máme svou sahadž kulturu. Žijeme v souladu se svou kulturou, jsme na ni hrdí a je to naše náboženství. Máme své čisté náboženství, ve kterém se nám daří; nehodláme měnit sebe, hodláme měnit celý svět. Máme svou vlastní kulturu a budeme se chovat tak, že tím změníme celý svět. Je to naše zodpovědnost. Byli jste pro tuto práci vybráni. Jste skutečně vyvolení. Jste ti skutečně čistí. Jste ti, kteří založili Chalistán („Země čistých“ podle sikhismu). Buďte si toho vědomi, své odpovědnosti. Buďte si vědomi svých sil. Největší silou, kterou máte, je božská láska, ne hloupá láska, která vás zaslepuje, při níž se zamilováváte, ale která vás povznáší. Způsob, jakým mluvíme, jak chodíme, jak žijeme, jak se chováme, vše musí být sahadž. A je to tak vzácná, živoucí kultura krásných lidí na tomto světě. Vidíme to u zvířat, u ptáků – je popsána labuť, mezi zvířaty slon, který má moudrost, labuť, která umí oddělit vodu od mléka. Pak mezi lidmi – sahadžajogíni, dnes, v této moderní době. Myslím, že do jednadvaceti let budeme všichni velmi dobře upevnění, zralí, úžasní sahadžajogíni, kteří vytáhnou tento šílený svět z jeho nevědomosti a z jeho Máji. Budete oněmi mocnými lidmi lásky, porozumění, rozvahy a pokory. Ráda bych se takových dnů dočkala ještě za svého života. Doufám, že mi v tom budete plně nápomocni. Musíte vědět, že na tomto setkání dévů byl stanoven jediný bod, který nemohu překonat. Řekli: „Budeme tolerovat jakýkoli nesmysl, protože přicházejí z nevědomosti, ale každého, kdo Tě nemiluje, každého, kdo Tě urazí, každého, kdo Tě zneužije, každého, kdo Tě využije, každého, kdo bude mít nedostatky v protokolu, každého, kdo Tě nerozpozná, tvrdě zasáhneme, a toto svolení nám musíš dát, jinak pro tuto práci nejsme.“ Zformovali proti mně odbory. A já jsem se musela podvolit. A buďte velmi opatrní, říkám vám, nedotýkejte se mě, buďte opatrní. Někteří lidé se mi jen snaží upravit sárí. To nesmíte dělat, nesmíte to dělat. Nehrajte si s mými penězi, nevyužívejte mé pohostinnosti, buďte opatrní. Říkám vám, jak jen to jde, a takhle to je. Na jedné straně je Mahámája, na druhé straně jsou božstva a mezi nimi chudáci sahadžajogíni. Soucítím s vámi, vím to, ale raději buďte opatrní. Myslím, že je to na hraně břitvy, samozřejmě, ale jinak je to skvělé. Když tyhle dvě věci víte, že tohle je Mahámája a že božstva sedí tady kolem, všechna do vás nahlížejí, posuzují vás, mají tam velkou poradu, kdo je kdo. „Kde je pozornost tohoto pána? Kam se dívá? Co dělá?“ Všichni tady sedí. Ale zároveň mají květiny, božské květiny, božská požehnání a všichni ti andělé jen tak chodí kolem, vidím je. Vaše fotoaparáty je mohou zachytit. Máme fotografie, na kterých je všechny uvidíte, jak tu sedí. Už bylo předpovězeno, že celý svět sestoupí k Lotosovým Chodidlům vaší Matky a že vy rozhodnete o budoucnosti tohoto světa. To už bylo napsáno před čtrnácti tisíci lety a je tu ještě jeden, který předpovídá totéž. Takže musíte být bdělí. Kde je vaše pozornost? Čeho se obáváme? Kde trávíme svůj čas? Přenechte své děti mně. Přenechte mi své rodiny. Můžete si ponechat jen svou peněženku, ale zbytek, všechny své bolehlavy můžete přenechat mně. Ale nezahrávejte si se mnou. Mahámája zná všechny vaše triky, všechno, skrz naskrz. Když budu chtít, dozvím se o vás úplně všechno. Já to ale vědět nechci. Za těchto okolností jsme podporováni, opečováváni, vedeni, tak snadno, s takovou péčí přenášeni do reality. Říkáte mi: „Matko, přišel jsem tam a co nevidím, sedí tam sahadžajogíni. A my jsme chtěli jednoho poznat. A on tam prostě byl. Jak je to možné?“ Máte asistenci. Tady ti premiéři mají jen pět, šest bodyguardů, vy jich máte milióny a milióny, každý z vás. Nikdo se vás nemůže dotknout, pouze vy si můžete ublížit, to je vše. Nikdo vám nemůže ublížit. Takže dnes je opět den velkého odhodlání a slibu, že pro nás je náš vzestup jedinou starostí, jedinou myšlenkou, nic jiného, a vypracuje se to. O všechno ostatní bude postaráno. Máte k tomu všechny mechanismy, ale nejdříve to dejte mechanikům, aby to vyřešili. Vše bude fungovat samo o sobě. Vyčistěte to, vyčistěte své čakry. Neříkejte: „Mám tohle, mám tamto.“ Jednoduše to vyčistěte. „Jak se opovažuji mít všechny tyto problémy? Jak se opovažuji mít stále (napadené) všechny tyto čakry?“ Čistěte je, ráno, večer. Vyčistěte je. Jsem si jistá, že to bude fungovat. Doufám, že příští rok budu mít nějaké dobré zprávy. Nechť vám Bůh žehná!