Mahašivaratri púdža: Odevzdání,14/03/1994, (nekontrolováno), Nové Dillí, Indie

Je to velká radost, že se z celého světa sešli lidé, aby uctili Šivu. Ve skutečnosti bychom měli říct, že je to Sadášiva, koho budeme uctívat. Jak víte, je rozdíl mezi Sadášivou a Šrí Šivou. Sadášiva je Bůh Všemocný a je svědkem hry Prapůvodní Matky. Spojení mezi Sadášivou a Prapůvodní Matkou, Ádi Šakti, je právě jako měsíc a měsíční svit nebo jako slunce a sluneční svit. Takovým vztahům mezi lidmi nemůžeme porozumět – – v lidských manželstvích nebo mezilidských vztazích. Takže cokoliv Ádi Šakti vytvoří, což je přáním Sadášivy, tomu je On svědkem. A když se On na toto tvoření dívá, tak se na to všechno dívá do všech detailů. Dívá se na celý vesmír a dívá se také na tuto Matku Zemi, na celé tvoření, které provádí Ádi Šakti. Jeho síla je silou pozorování. A silou Ádi Šakti je tato všepronikající síla Lásky. Takže Bůh Všemocný, Otec, můžeme říct Prapůvodní Otec, vyjadřuje své přání, svoji Iččhá šakti jako Prapůvodní Matku a Ona projevuje svoji sílu jako Lásku. Takže vztah mezi nimi je neobyčejně plný porozumění, velice hluboký, a když Ona cokoliv tvoří a On zjistí, že je někde nějaký problém nebo že jsou někde lidé, zvláště lidské bytosti, kteří chtějí dělat překážky Její práci, nebo dokonce bohové, kteří nejsou božstvy a zkoušejí prosadit své ego, pak On je Tím, kdo přivodí jejich zničení. Takže On je Tím, kdo je żodpovědný za ničivou sílu. Je odražen v srdcích lidských bytostí, pulzuje uvnitř veškerého tvoření. Ale toto pulzování je energií Prapůvodní Matky. A On může zničit cokoliv, co jde proti plánům Ádi Šakti. Ádi Šakti je Láska, Ona odpouští a miluje, miluje své tvoření, chce, aby tvoření vzkvétalo, aby dospělo na tu úroveň, kvůli které bylo vytvořeno. Chce, aby lidské bytosti dosáhly takové úrovně, kde budou moci vstoupit do Království Boha, Království Sadášivy, kde je Blaženost, kde je Odpuštění, kde je Radost. Tohle všechno je možné jen tehdy, když máte v sobě hledání, a když máte také vnitřní přání tam být. Toto přání je v nás odraženo jako odraz Prapůvodní Matky. Toto přání tu je, ale jsou tu zároveň ostatní světská přání, která zastavují pokrok vašeho vzestupu. V Sahadža józe jsme se nikdy nepokoušeli překonávat přání tím, že bychom se dali na sanjása (odříkání) nebo že bychom utíkali z domu nebo všemi těmi věcmi, které nám byly navrhovány. První věc, která je učiněna, je, že získáte světlo svého Ducha. Duch je odrazem Sadášivy. V tomto světle ukazuje – prostě jen ukazuje cestu. Duch je jako svíčka, která hoří a která ukazuje cestu. Na této cestě se vy sami stáváte tak moudrými, že kráčíte ve světle moudrosti, že křáčíte ve světle spravedlnosti, protože všechno, co je ničivé, vidíte skrze světlo svého Ducha. Začínáte se vzdávat všeho, co je destruktivní. Nikdo vám nemusí říkat ‘vzdejte se toho, vzdejte se tamtoho‘. Vy sami si uvědomíte, že ‘toto je špatné a měli bychom se toho vzdát‘. To bylo, měla bych říct, mé vlastní porozumění lidským bytostem. Protože toto je doba, kdy jsou lidé v úplné iluzi. Jsou v neustálém konfliktu a bojují o to, aby vůbec mohli existovat. Za těchto okolností by všechno selhalo, kdybyste se dali na sanjásu a pak odcházeli do Himálaje apod. Pokud to máte udělat pro velké množství lidí, je třeba udělat něco radikálního a naštěstí se mi podařilo najít způsob, kterým můžete získat své vyklíčení, svou realizaci. Někteří lidé, kteří dosáhli realizace, musí pochopit určité věci, protože, jak víte, existuje hodně lidí, kteří získali svou realizaci. Nevím, kolik jich je, nepočítám to. Ale to, co jim chybí, je odevzdání se. Uvádí to do rozpaků – říkat to, ale je to fakt. To je jediná podmínka moderní Sahadža jógy, že se musíte skutečně odevzdat. Když začnete používat svůj mozek, když začnete používat jiné metody, abyste porozuměli Sahadža józe, nepodaří se vám to. Musíte se odevzdat. Jako islám – ten neznamená nic jiného než odevzdání se. Islám znamená odevzdání se. A když tady to odevzdání není, je nemožné upevnit kohokoliv v Království Boha. Odevzdání neznamená, že byste se měli vzdát svých rodin, svých dětí nebo vzdát se svých domů a domovů, svého vlastnictví. Odevzdání spočívá v tom, že se pro začátek vzdáte svého ega a pak se vzdáte svých podmíněností. Například, nedávno jsem potkala jednoho pána, který velmi trpí. Zeptala jsem se ho: „Kdo je tvůj guru?“ Tak mi řekl jméno jednoho gurua. Řekla jsem: „Neudělal pro tebe nic dobrého. Vzdáš se ho?“ Řekl: „Zítra.“ Zeptala jsem se: „Proč ne dnes?“ Řekl: „Dnes, ale musím vyhodit všechny jeho věci, tak to udělám zítra ráno.“ Řekla jsem mu: „V pořádku, udělej to.“ „Co mám vyhodit, Matko?“ „Vyhoď všechny věci, kterými jsi ho uctíval.“ Pak prošel celý dům, našel všechno, co tam bylo, co používal k jeho uctívání, všechno sebral a hodil do moře. A pak řekl moři: „Je mi líto, trpěl jsem hodně kvůli tomuto člověku,“ nechť, prosím, ty netrpíš.“ Takže, když nemáte tento typ velmi pronikavé inteligence, nemůžete se věcí vzdát – člověk k nim přilne. Vím o mnohých, pro které bylo velmi obtížné vzdát se svých předsudků. Je to ještě obtížnější než ego. Jsou to předsudky a předsudky, které máte. První předsudek, který máme, je ten, že jste se narodili např. v Indii, v Anglii nebo na jakémkoliv místě. V Sahadža józe, všimla jsem si, většina lidí najednou začne vidět, co není v pořádku s lidmi jejich země, co není v pořádku s jejich zemí, co je špatného na jejich náboženství, co je špatného na knihách, které četli. Okamžitě to začnou jasně vidět, že „tohle byla chyba“, „toto je špatné“ Všichni si z toho dělají legraci. Viděla jsem to u lidí na celém světě. Nikdo neříká: „ne, ne, protože my jsme Angličané, tak jsme ti nejlepší“ „my jsme Rusové, tak jsme ti nejlepší“ nebo „my jsme Indové, tak jsme ti nejlepší“. Okamžitě zjišťují, co s nimi není v pořádku. A proč tito lidé nedostávají realizaci. Na druhé straně cítí takové milosrdenství – „Matko, tolik lidí ještě nezískalo svoji realizaci, proč bychom se nepokusili dát jim realizaci?“ To je dvojitá působnost tohoto světla. Zaprvé víte, že je tu světlo, a že vy jste se tímto světlem stali. Takže kamkoliv jde vaše pozornost, začínáte vidět skutečnost. A potom pochopite – toto byl předsudek naší země, naší společnosti. A potom máte odpor ke všemu, co je špatné. Nikdy se s tím neztotožňujete. Ale to první, jak jsem řekla, je odevzdání. V odevzdání si ve skutečnosti rozvinete takový druh stavu, kdy, měla bych říct, se stáváte sanjásinem zevnitř. To znamená, že vás nic nemůže ovládat. Kdo je sanjásin? Je to člověk, který je nade vším. Nic k němu nemůže přilnout. Jen se dívá a ví, jak to je. Nemusí to říkat. Ví všechno a nedělá nic, co je špatné. Je tak odpoutaný, že v této odpoutanosti dokáže vidět, co s lidmi není v pořádku. Začíná vidět svoji rodinu, začíná vidět ostatní okolo, všude začíná vidět, co kde není v pořádku. A neztotožňuje se s tím! – To je velmi překvapivé. Viděla jsem to, když jsem byla v Turecku. Setkala jsem se tam s mužem, který řídil jeden velký švýcarský hotel. Přišel za mnou a požádal mě: „Matko, dej mi realizaci.“ Byla jsem překvapená, protože ve Švýcarsku jsem ještě neviděla tak dychtivého člověka, který by sám požádal o realizaci. – Velmi překvapující, že v Turecku žádal o realizaci. Dala jsem mu realizaci a on okamžitě řekl, že se nehodlá vrátit zpět do Švýcarska. Jen si představte… Víte, je to tak jasné, že vám toto světlo dává bezpochyby ohromnou moudrost a rovnováhu. Dejme tomu, že jdete a nevidíte na cestu – můžete upadnout! Ale když je tam trochu světla, jste schopni vidět. A to je to, co vám dala Sahadža jóga. Dala vám jen velmi malé světlo. Toto malé světlo samo bylo dostatečné k tomu, abyste se vzdali tolika věcí. Na druhé straně je tu ego. Ego je v lidech velice jemnou věcí. Nevím, jak ho shromažďují, ale dělají to. A někteří mají tak ohromné (trýznivé) ego, že kvůli nejmenší věci hned vybuchnou. A hrozně se rozzlobí kvůli každé maličkosti. Nebo, když najdou někoho, koho by mohli ovládnout, mohou ho také (začít) ovládat. Když začnete toto ego vidět, jen se začnete smát sami sobě a přemýšlet: „Co se mnou není v pořádku?“ Ego není jako předsudky, které přicházejí z vnějšku, ale ego je něco, co přichází z nítra. Může pocházet z čehokoliv – lidé mají ego z nejrůznějších nesmyslných věcí. Jednou jsem potkala jednu dámu, která byla velmi pyšná a dokonce se ani nesmála. Říkala jsem si – copak je to s touto dámou? Čím je? Tak mi řekli, že umí dělat panenky, proto je tak pyšná. „Je tak pyšná, protože umí dělat panenky?“ – „Ano, umí dělat panenky, proto je tak pyšná.“ Řekla jsem: „Co je na tom? Kdokoliv může dělat panenky, tak co je na tom tak velkolepého?“ – „Ne, ona si myslí, že je něčím velkým, protože dělá panenky.“ Takže člověk se stává hloupým a ještě hloupějším – to je první znak egoistického člověka. Je tak stupidní, že když s ním mluvíte, cítíte se úplně ohromeni – že aniž byste něco zaplatili, máte před sebou nějakého šaška, který vám předvádí všechny svoje šaškárny. Je to něco velmi překvapujícího. Když potkáte nějakého egoistického člověka, jen ho sledujte – „JÁ jsem udělal to… JÁ jsem, JÁ, JÁ, JÁ… “ Pak se na něho začnete dívat – copak se s ním stalo? On se ani nestydí říkat věci, které by se říkat neměly. Pak to jde až do hříšného života, který žijí. Žijí velmi hříšným životem – mají rádi ženy, pijí apod. Pak se začínají vychloubat i tím: „Ten den jsem toho vypil tolik… Měl jsem kolem sebe pět žen…“ Začínají se chlubit i tím. Takže pro egoistického člověka neexistuje nic takového jako stud. Bude pořád vykládat o svých nesmyslných věcech a každý si bude říkat – ó Bože, s kým to mluvím? A pak – cokoliv dělají, to ospravedlňují. Ptala jsem se jednoho člověka, který měl těžký infarkt: „Proč teď pijete? Vzdejte se pití!“ Řekl: „Ale vždyť i ten člověk, Kyrózkar“ – máme jednoho takového v Púně – „kterému je dnes asi 95, pije.“ Tak jsem mu řekla: „Vy ale nejste Kyrlóskar, a i když on pije, jaký to má smysl? Co tím získává?“ – „Ne, ne, víte, on je tak dobrý, protože, podívejte, pije a je tak úspěšný.“ – „Je úspěšný, protože pije?“ Ale ani obyčejnou logiku nemají, obyčejnou logiku! A když se na to podíváte ze všeobecného hlediska, když se podíváte na země, ve kterých se lidé nejvíce opíjejí, nikde jsem neviděla sochu člověka, který zemřel na pití. – Nikdy! V žádné zemi jsem neviděla, že by vychvalovali člověka, který měl deset žen nebo který zemřel kvůli pití. Zatím! Nevím, jak daleko jsou lidé ve svém egu schopni jít. Toto ego se velice rozšiřuje v moderní době, kdy lidé začínají říkat – líbí se mi toto, nelíbí se mi tohle… Co se ti nelíbí? „Nelíbí se mi takové sárí, nelíbí se mi takové šaty, nelíbí se mi tohle…“ Ale kdo jsi?! Ty se sám nebudeš vidět, druzí tě budou vidět! Tak co na tom záleží, jestli se to tobě líbí nebo ne. Ale je to velice běžné u mladých lidí, takhle mluvit – mně se to líbí… A to je znak úplného úpadku. Protože ego z vás nedělá jen hlupáky. Víte, ten způsob, kterým se dnes lidé oblékají – vidíme, že jsou velice hloupí, protože – „mně se to líbí, tak co…?“ Cokoliv se jim líbí. Víte, když budou chtít chodit po hlavě – „mně se to líbí, co je na tom špatného?“ Všechny možné nesmysly je ego schopné vysvětlit. Takže ti, kteří získají realizaci, to tak či onak, díky Bohu, vidí – „to je moje ego, co teď mluví“. Pak se začínají smát sami sobě, dělat si legraci sami ze sebe. Tohle bylo mé ego… Ale také v Sahadža józe jsou lidé… – řekla jsem: „Proč nejdeš a nezorganizuješ to?“ – „Matko, protože moje ego by vzrostlo.“ Řekla jsem si: „Co je tohle?“ „Moje ego by vzrostlo, tak nechci organizovat.“ Jak může vaše ego vzrůst, když je pozorujete? Dejme tomu, že vidíte něco hořet. Vidíte to tam! Jak můžete toto hoření vztahovat na sebe? Ale toto je velmi subtilní způsob, jak se vyhýbat práci pro Sahadža jógu, když řeknete: „Ne, ne, dostal bych se do ega.“ Řekla jsem: „V pořádku, dostaň se do ega, já se o to postarám. Dostaň se tam, co se stane?“ Takže je celkem hodně věcí, které člověka dělají úplně idiotským a hloupým. Nevím, kolik věcí vám dnes můžu říct, ale viděla jsem to i v manželstvích, je to velmi běžné. Řeknou: „Matko, tehdy jsem se oženil s touto dívkou, ale teď si nemyslím, že jsem se měl ženit.“ Ale co tehdy, co se ti stalo? Proč ses tehdy ženil? Musím vám říct tyto věci, protože se stále setkávám s problémy tohoto stupidního, idiotského ega. Člověk musí jasně vidět – „jak ve mně toto ego pracuje a jak mě drží dole.“ Takže když mluvíme o vzestupu, mluvíme o vyšším životě, musíme se stát sanjásiny – jako lotos, který vyroste z jezírka a už ani voda na něm nemůže zůstat stát. Dokonce ani na lístcích lotosu nemůže zůstat žádná voda. Právě takovými se musíte stát! Nemusíte nosit oděv sanjásinů. Nic takového. Ale uvnitř musí být odpoutaná pozornost, která okamžitě zjistí problém – ve vás a okolo vás. A vy, v Sahadža józe, také víte, jak ho překonat. Je to velmi účinný, výkonný systém. Ale opět, abyste toho dosáhli, musíte se stát uvnitř Šivou. To znamená – odpoutanými. Tak jako Šiva je úplně odpoutaný, musíte být i vy odpoutaní. A tato odpoutanost vám dá stejnou moudrost, jakou má Šiva. Šiva pozoruje – měli bychom říct Sadášiva pozoruje – práci Ádi Šakti. Tiše. Nestane se pyšným, nevyvine si nějaké ego, že – „jen se podívejme, co moje Iččhá Šakti dělá.“ Jen se dívá. Ale když dojde k ničení, když vidí, že se něco chystá ničit tuto Práci, okamžitě to zničí, odstraní takového člověka. Stejně takovými musíme být i my. Musíme vidět, že náš život sám je velikým polem, za které se sami považujeme. Viděla jsem lidi říkat: „No a co, já jsem sahadžajogín!“ Nemůžete takto mluvit, jste-li sahadžajogínem. Se sepnutýma rukama musíte říct: „Jsem sahadžajogín.“ Ve vašem chování, ve vaší řeči, ve všem musíte být člověkem, který je nesmírně pokorný. Když to tak není, tak to znamená, že vám Sahadža jóga dala dvojnásobné ego. Víte, že Šiva je známý svou nevinností, svou prostotou, svým odpuštěním. On odpouští. Odpouští rákšasům, odpouští každému. To je Jeho kvalita. Ale kohokoliv, kdo jde proti Prapůvodní Matce, toho neušetří. Takže to je Jeho kvalita, které je třeba porozumět. Odevzdání neznamená, že mají být odevzdány vnější věci. Co to je? Jsou to všechno kameny, tak co odevzdáváte? Odevzdání znamená úplně se vyčistit, stát se úplně odpoutaným. Odpoutanost je jediný způsob, jak můžete stoupat. Někteří lidé onemocní, udělají z toho něco velikého – „Jsem nemocný, celý svět to musí vědět, že jsem nemocný, nemocný… “ Ale když jste sahadžajogíni, když jen pozorujete – – „Tak, teď jsem nemocný. Dobře, jen se podívejme.“ Stejně jako sport. Jen to sledujte. Jsem nemocný, tak co se teď děje? Teplota pěkně stoupá, klesá. Jen to pozorujte s takovou hravou, veselou pozorností. Jako – když jsem přijela, měla jsem teplotu, ale nikdo nevěřil, že jsem měla teplotu. Byla jsem tak unavená při té svatbě, ale říkali: „Vůbec nevypadáš unaveně.“ Řekla jsem: „V pořádku, vůbec nejsem unavená.“ Stejně tak by se měl hrát i život. Je to jenom hra. A tuto hru je třeba vidět prostřednictvím světla moudrosti. Nic není tak vážné. Pro sahadžajogíny není nic tak vážné. On se ale stane velice vážným a vytvoří ze sebe něco určeného k ohromnému uctívání. Je tu ještě hodně věcí, kterým se musíme učit. Když uctíváme Šivu, tak Ho velebíme – jsi to, jsi tohle, jsi tamto… Když uctíváte mne, taky mne velebíte – jsi to – já si toho nejsem vědoma, co říkáte. Ale vy to říkáte. V pořádku. Když to říkáte, je to v pořádku. Jsi to, jsi toto… Tisíc jmen Šivy, tisíc jmen Bohyně, tisíc jmen Višnua… To jsou Jejich jména, která uctíváte. Ale co vy, lidé? Kolik jmen můžete mít vy? Ve skutečnosti, když při púdže říkáte jména těchto šakti, tak ony se také probouzejí ve vás. Bezpochyby. Po púdže to cítíte. Ale vy to nepoužíváte! Všimla jsem si, že tolik lidí přijelo na púdžu a získalo v sobě tyto síly. Stejné síly. Ale jakmile vyjdou ven, skončí to. Je to pryč. Takže, odevzdání má další stránku – přijetí. Přijetí, že: „Já jsem sahadžajogín. A mohu do sebe vstřebat všechny tyto síly.“ Takže jednou stránkou je odevzdání. Proč se odevzdat? – Abychom mohli absorbovat. Automaticky, když jste odevzdaní, absorbujete. Ale když jste to jednou absorbovali, pak byste to měli umět udržet a přijmout do sebe, vědět, že máte tyto síly. To je to, co se sahadžajogínům moc nedaří. Nejdříve to bylo tak, že se žádný sahadžajogín nechtěl nikoho dotknout, nezvedl ničí Kundaliní, to či ono. Měli jsme tehdy nejméně 50 sahadžajogínů. Říkala jsem si – co dělat? Připravila jsem tyto kanály a nikdo ani nehne prstem. Co s tím udělat, aby to fungovalo? Velice obtížné. Jednou se stalo, že jsme měli program v Násik Road a já jsem bydlela v Násiku. Je to odtamtud asi 30 mil. Ujeli jsme asi polovinu cesty a naše auto mělo poruchu. A žádné jiné auto nejelo, žádná pomoc, nic. Nevěděla jsem, co dělat. Ale všichni sahadžajogíni tam přijeli a bylo tam tak plno. Lidé se začali ptát: „Kdy přijede Mátadží? Kdy přijede Mátadží?“ – Takové naléhání. Tak řekli: „Dobře, my vám dáme realizaci. Sedněte si.“ A dali jim realizaci. To bylo poprvé, co sahadžajogíni začali poznávat, že mohou dát realizaci, že mohou udělat to, že mohou udělat tohle. Potom začali všichni. Takže je tady potřebné to přijetí, že: „Já mám tyto síly. Nepromarním je. Budu je používat. Budu se starat o druhé, nenechám si to jen pro sebe.“ Toto přijetí musí přijít. Jednou jsem cestovala lodí a jeden člověk tam uvízl v mrazícím boxu a dostal thymonis (zasažený brzlík). Přišel ke mně kapitán a řekl: „Dostal thymonis, musíme zavolat nějakého doktora, aby přiletěl vrtulníkem.“ Řekla jsem mu: „Kapitáne, dala jsem vám realizaci, vy jste teď doktor.“ „Já?“ ptal se. Řekla jsem: „Ano. Jestli chcete, mohu sejít dolů.“ – „Ne, ne, ale řekněte mi, co je třeba udělat.“ Řekla jsem: „Jen běžte a položte svoji ruku na jeho srdce, to je vše.“ – „Já?“ ptal se. Řekla jsem: „Ano, vy.“ Šel dolů a položil na něj ruku a ten člověk se z toho dostal. Byl užaslý! Byl užaslý sám sebou. „To mohu udělat u každého?“ – „Ano, ano, můžete.“ Ale když to nepřijmete a jen sedíte a meditujete, meditujete, odevzdáváte se… K čemu to je? Takže teď musíte dělat – teď, po dosažení stavu Šivy – musíte začít dělat práci Ádi Šakti. Měli byste mít toto přání, že: „Chtěli bychom rozšiřovat Sahadža jógu.“ „Musíme to vypracovat.“ Ale dávejte pozor! Někdy můžete být zatíženi předsudky, můžete být egoističtí… Pozorujte se! Pozorováním, jsem si jistá, toho můžete hodně dosáhnout. Už jsme to dokázali. Někteří lidé, kteří si to vzali za své, to dokázali. Všude, ve všech zemích. Takže tím prvním, co je důležité pro odevzdání, je dosažení stavu vašeho Ducha, Šivy a Sadášivy. Ale ten druhý stav je ten, že teď musíte myslet na druhé. První je, jak se říká v sanskrtu, vjašti – to znamená individuální prospěch. Získáte individuální prospěch. A pak se to stává samašti – to znamená kolektiv. Musíte to vypracovat na kolektivní úrovni. Lidé, kteří nezískali realizaci, nic takového, toho tolik organizují a to a ono… Zatímco vy jste získali všechno! Takže teď je důležité, že byste měli toto světlo rozšířit na ostatní. (proslov pokračuje v hindi…)