Šrí Fátima púdža: Princip levého Nábhí, 14/08/1988, (nekontrolováno), St. Georges, Švýcarsko

Dnes jsme se tu sešli, abychom udělali púdžu k Fátimě Bi, která je symbolem Gruha Lakšmí. Uděláme tedy púdžu k principu Gruha Lakšmí uvnitř nás. Tak jako se jde hospodyně vykoupat, až když dokončí všechnu práci v domácnosti, tak i já jsem dnes ráno musela dodělat všechnu práci, které bylo hodně, před tím, než jsem se mohla odebrat na púdžu. Musela jsem všechno dokončit, jako správná hospodyně. Princip Gruha Lakšmí vytvořilo a rozvinulo Božské, nejedná se o lidský výtvor. Jak víte, tento princi sídlí v levém Nábhí. Fátima svým životem ztělesnila Gruha Lakšmí. Fátima byla dcerou Mohameda Sáhiba. Vždy se rodí v nějakém vztahu ke guruovi, který ztělesňuje panenskost a čistotou. Takže se inkarnuje jako sestra, či dcera gurua. Krása jejího života spočívá v tom, že tak jako obvykle, i po smrti Mohameda Sáhiba se objevili fanatici, kteří si mysleli, že mohou vzít náboženství do svých rukou a mohou je zfanatizovat. Tak se stalo, že pozornost na duchovním růstu člověka byla malá. Samotný Mohamed Sáhib popsal svého švagra mnoha způsoby. Ali a ještě jedna inkarnace jsou jedinými inkarnacemi Brahmadévy. Ali přišel na tuto zemi a byl inkarnací Brahmadévy, druhou jeho inkarnací byl Sopandeva (bratr Džanešvara). Když pojedete do Púny můžete, tam navštívit jeho chrám. Takže Ali a Jeho žena Fátima se inkarnovali jako princip levého Nábhí. Fátima neopouštěla dům, nosila takový závoj, nebo můžeme říct nikáb, aby si zakryla tvář. To značí, že žena, která je ženou v domácnosti musí chránit svoji cudnost tím, že si zakrývá tvář. Fátima byla krásnou ženou a narodili se v zemi, která byla velice krutá a určitě by byla napadena, kdyby nežila, tak jak žila. Jak víte, v dobách Krista, ačkoli byla Marie inkarnací Mahálakšmí, tak musela být velmi opatrná, protože ztělesňovala potenciál a Kristus nechtěl, aby někdo přišel na to, kým opravdu je. Ačkoli byla Fátima v domácnosti, byla zdrojem síly, a dovolila svým synům, vlastně jim nařídila, bojovat s fanatiky, kteří odmítli uznat pravomoci jejího manžela. A víte, že Hasan a Hussein byli zabiti. Je neuvěřitelně krásné, jak se Mahálakšmí princip Šrí Síty proměnil a vytvořil Šrí Višnumáju jen pro to, aby byl upevněn krásný princip hospodyně. Bezpochyby byla velmi mocná a věděla, že její děti budou zabity. Inkarnace ve skutečnosti nejsou zabity, nikdy nezemřou, ani netrpí. Je to jen hra, kterou musí hrát, aby lidé pochopili, jak jsou hloupí. Výsledkem toho všeho bylo, že vznikl nový řád, který respektoval světce. V Indii například šíjové mají úctu k aulijům, můžeme jim říkat realizované duše, jako Nizamuddin Saheb. Pak tu je ´Čisti´. V Adžmeru byl Hadžrat Čisti. Šijové uctívali všechny velké světce, a přesto nedokázali překonat omezení daná náboženstvím. Nakonec se i oni stali extrémně fanatickými. Zaprvé je vůbec nezajímala další náboženství a jejich světci. Nectili světce, kteří patřili k jinému náboženství a to dokonce ani tak velké světce jako Sai Náth ze Širdi, který byl zpočátku muslim. Říká se, že sama Fátima ho jako dítě přinesla v náručí a předala ho jiné ženě. To se traduje. Hindové jeho svatost neodmítali, ale muslimové ho nepřijali. Další realizovaná duše, která žila poblíž Bombaje, muž jménem Hadži Malang, také pocítil fanatismus šijů. Slovo ´šija´ pochází ze slova sija a v UP (provincie Indie) se Sítě říká Sija. Sítadží je Sija. Nepochopili, že existují světci, kteří nejsou takzvanými muslimy, ale jsou světci. Nedokázali to překonat. Další světec, Hadži Malang, uctívali ho hindové, a jistě i nějací muslimové. A tento Hadži Malang se obával fanatismu šijů a tak požádal hindy, aby ho uctívali. Jen proto, aby to vyvážil. Světci dělali, co mohli. Bylo jich hodně. Jednou jsem jela do Bhopalu, kde je pohřben další velký světec. Všichni jeho následovníci však toto místo používají jen pro obživu a to je velmi špatné. Podobně muslimové nakládají s odkazem Hazrat Nizamudiho. Všichni na tom vydělávají, jde o komerci a obchod. Onen světec tedy umřel a byl pohřben. Místo jeho odpočinku živí mnoho lidí a když jsem tam přijela jen tak mimochodem jsem se jich zeptala: „Jakého je vaše náboženství?“ Odpověděli: „Muslimové.“ Zeptala jsem se: „Jakého vyznání byl ten světec?“ Odpověděli: „Světci nemají žádné náboženství.“ Řekla jsem: „Proč nenásledujete jeho příklad?“ Světci nemají náboženství. To je řečeno i v sanskrtu, světci nemají žádné náboženství. Jsou dharmatíta, jsou nad náboženstvím. Dopadla tak každá inkarnace, spadli do toho šijové, suniové, hinduisti, muslimové, všichni, všichni vytvořili skupiny fanatiků. Samotný fanatismus jde přímo proti náboženství, proti vašemu vnitřnímu náboženství, protože vytváří jed. Je to záležitost plná nenávisti. Nutí vás nenávidět druhé. Když začnete nenávidět druhé, tak to ve vás začne pracovat, jako hrozný jed, který sžírá vše, co je ve vás krásné. Někoho nenávidět je to nejhorší, co lidé dokáží, ale dokáží to. Mohou dělat, cokoli chtějí. To zvířata nenávist neznají. Dokážete si to představit? Neumí nenávidět. Někoho kousnou, jiného roztrhají, protože to je jejich přirozenost. K nikomu však nechovají nenávist. Možná někoho nemají ráda, ale tato nenávist, která je jako jed, je specialitou lidské představivosti a lidského zaujetí. Jen lidé umí nenávidět. A tato příšerná nenávist se usadila i mezi muslimy, což se nemělo stát. Karbala nevynikla kvůli nenávisti, ale kvůli lásce. Všechno, co vzniklo pro lásku, se proměnilo v nenávist a to v každém náboženství. Nejhorší na tom celém je, že jedna strana, která nenávidí, si myslí, že ti druzí jsou ti nejhorší a obráceně. Z jakého titulu, práva, pravidla nebo logiky tak rozhodli? Jedná se o jejich vlastní rozhodnutí a to je spojuje. Zatímco princip Gruha Lakšmí byl speciálně vytvořen k překonání nenávisti, aby překonal to ledové v nás, čemu se říká nenávist, aby z myslí lidí odstranil nenávist, proto byl stvořen Gruha Lakšmí princip. Jak funguje? Gruha Lakšmí princip musí potlačit nenávist v rodině, v domácnosti, mezi dětmi, mezi manželem a dětmi. Ale pokud se hospodyně sama těší ze své nenávisti, jak by ji mohla překonat? Ona sama je zdrojem míru, který rozpouští nenávist. V Indii máme systém velké rodiny, i vy máte strýce, tety a tak dále. Úkolem hospodyně je zjemnit a obrousit hrany všech lidí, kteří vytváří neshody. Muž musí hospodyni ctít. Říká se: „Jatra Narja Pudžajante, Tatra Ramante Devata.“ „Bohové přebývají jen tam, kde je hospodyně v úctě.“ Musím říct, že v naší zemi, si hospodyně zaslouží uznání. Naše země nemá dobrou ekonomiku, politiku, ani správu. Beznadějné. Muži jsou k ničemu, nezvládnou žádnou práci v domě, ženy se o vše starají samy. Ale společnost je prvotřídní, je udržována ženami v domácnosti. Takže muži musí respektovat hospodyně, to je velmi důležité. Pokud si hospodyně neváží, pak není možné udržet si Gruha Lakšmí princip. Jen tak lze udržet princip hospodyně. Ale mnoho mužů si myslí, že mají vrozené právo zacházet se svými ženami špatně. Mučit je, říkat jim škaredé věci, být naštvaní a to tehdy, jde-li o dobrou ženu. Když je žena sekýruje, je bhútem, pak jsou poslušní a mlčí. Pokud je žena bhút, pak se muž snaží všelijak ji potěšit, být k ní extrémně milý. Ví, že je bhút, takže konec konců musí být opatrný. Nikdy nevíte, kdy vás ten bhút uštkne. Když se žena umí hádat, sekýrovat, muž se jí bojí, není tam zrnko lásky. Jeden pro druhého nemají ani lásku, ani úctu, mají jen bázeň nebo strach. Muž se takové ženy bojí. Některé ženy si myslí, že muže lépe ovládnou, když budou koketovat. Tak ale ztratí svou podstatu. Ztratí svoji základní sílu a nastanou jim potíže. Takže základním principem Gruha Lakšmí je ctít svou cudnost. Mít v úctě svou cudnost uvnitř i navenek. To dává stabilitu. Jistěže, většina mužů toho zneužívá. Když je manželka poslušná a poddajná, tak ji ovládají a mávají s ní zleva doprava. Ale tato žena, hospodyně, musí vědět, že není žádnou loutkou. Poslouchá jen svoji dharmu, svoje ctnosti, svoje kvality. Pokud je manžel hloupý, tak je hloupý jako dítě, hotovo! Manžel musí pochopit, že ji musí ctít, jinak bude ztracen, zničen, k ničemu. Nejdřív musí dohlédnout na to, aby byla žena v domácnosti respektována jako Gruha Lakšmí. Pak přijdou požehnání. V žádném případě ji nesmí urážet, chovat se k ní hrubě, zvyšovat hlas, nebo jí říkat hrubosti. Na druhou stranu, žena musí být respektu hodna. Mnohokrát jsem řekla, že když je manželka panovačná klidně jí dejte dvě facky. Nesmí být panovačná, jejím úkolem je neutralizovat agresivní síly druhých. Ona je zdrojem míru, zdrojem radosti, ona vytváří mír. Pokud ale vytváří problémy, pak ji dejte facku a přiveďte k rozumu, je to správné. Takže Gruha Lakšmí tatva je vzájemná. Záleží na obou, manželce i manželovi. Pokud tedy trápíte svou ženu, tak se vaše levé Nábhí nikdy nezlepší. Pokud jste špatnou manželkou, tak se vaše levé Nábhí nemůže napravit. Problémem žen na Západě je to, že netuší, jaké mají síly. Osmdesátiletá žena chce vypadat jako nevěsta. Nedokáže vnímat svoji důstojnost a těšit se z ní. Jsou královnami domu, ale chtějí se chovat lacině, dětinsky, jako lehkovážná děvčata. Necítí důstojnost své osobnosti, příliš mluví a jejich chování nepřísluší paní domu. Mluví a máchají rukama jak rybářova žena, když se snaží prodat rybu. Nebo křičí, někdy také křičí. Slyšela jsem, že křičí a někdy také bijí své muže, to je vrchol! Předně se začaly neustále porovnávat s manželi. Například – jsem dcera velmi bohatého muže, jsem z velmi dobré rodiny, můj manžel je z mnohem chudší rodiny, nemá žádné peníze, nemá vzdělání, nic… A tak ho týrají a chovají se k němu neuctivě. Taková žena ztratí všechny svoje síly. Také se svým způsobem bude cítit vinna, bude cítit vinu, protože zaprvé, nikdo nemá právo nad nikoho se takto povyšovat, obzvlášť v Sahadža józe ne. Povyšovat se nad manžela, to je něco neuvěřitelného. Možná, že není sahadža jogín, možná nemá patřičnou úroveň, ale vy ho můžete vaším chováním, vaší silou, zachránit. Proč ale ztrácíte samy sebe tím, že ovládáte druhé, dusíte je, z manžela děláte jakousi žábu na prameni? Řeknete mu: „Konec konců, musíme se užít, žijme odděleně, nikdo k nám nesmí.“ Ani krysa do takového domu nevstoupí. Dokonce říkáte: „O, to jsou mé děti, můj manžel, já.“ V Sahadža józe je to považováno za negativní, jde o nepochopení Sahadža jógy. Je to zcela absurdní, tak se nechová žádný sahadžajogín, ani jogínka. Všechna sobeckost, všechna separace jde proti Sahadža józe. Hospodyně se pozná takto: „Kolik porcí mám uvařit? Řekněme, že dojde 50 lidí. Manžel na to: „Přijde jen deset lidí, tak proč chceš uvařit pro padesát?“ „Možná si budou chtít přidat.“ „Tak proč máš padesát talířů?“ „Možná přivedou přátele.“ Manželka musí být štědrá. Těší se svou štědrostí. Znám mnoho takových žen a to nejsou ani sahadžajogínky. Řeknou mi: „Švagrová, přijď na večeři?“ „Ó nepřijdu, vždy toho tolik uvaříš.“ „Ne, ne, uvařím toho míň, prosím přijdi.“ Okamžitě začne přemýšlet: „Jakou zeleninu seženu na trhu? Co bych měla koupit? Co je nejlepší?“ Chci tím říct, nejsem jejich guru, ani jejich Matkou, jsem jen příbuzná. Ony ale chtějí vyjádřit svou lásku jídlem, dávají jídlo – Annadha. Jsou Anapurnami. Štědrost je jednou z kvalit, které když žena nemá, tak v žádném případě není sahadžajogínkou. To mi věřte. Manžel může být trochu lakomý, to nevadí. Ale manželka musí být velmi štědrá a občas, tajně, dát peníze, Nedává je svým dětem, ale druhým. V Sahadža józe musíme mít tak krásné ženy. Někdy cítím lítost, protože na mě útočí právě manželky sahadžajogínů, nikoli muži. Já sama jsem žena a šokuje mě, že mě ženy tak napadají. Proč? V Sahadža józe neexistuje žádná nadvláda, ale ty takzvané představy o nadřízenosti a podřízenosti vychází z falešných představ o vlastní důstojnosti, a o vlastním poznání. Vůbec si neuvědomujete, kým jste. Netušíte, že jste královnou, které nemůže nikdo vládnout. Kdo může vládnout ženě, která řídí domácnost? Když vám manžel řekne: „Tato barva se mi nelíbí!“, nechte to chvíli být. Někdo přijde a řekne: „To je pěkná barva!“ „Co? Krásná barva? Neměň ji.“ Ženy musí muže pochopit. Mají velké oči. Nevidí maličkosti. Všechno vidí jako ohromné. Dnes něco tvrdí a zítra o tom nebudou vědět. Nevidí maličkosti. Jsou nad tím. Musíte pochopit, že jsou nad tím! Když ale muž sedí na koni, také musíte sedět na koni a spadnout. Když muž lyžuje, také musíte lyžovat. Když cvičí, aby měl velké svaly, také musíte mít velké svaly. Zachází to do extrému. Chci říct, že některé ženy nevypadají jako nic, co žije na zemi. Nevíte, co je to za ženy, velké svaly a žádný knírek. Máme takto hloupé nápady. Nejde zde o žádnou podřadnost. Jste podřízení jen své důstojnosti, své cudnosti, smyslu pro úctu a především své dharmě, protože jste za ni zodpovědní. Ten, kdo za ni zodpovídá, na ni musí dohlížet. Kolik hádek jste vyvolali? Jak můžete být hádavé, když máte vytvářet mír? Hypotetická situace – do země vyšleme dva mírotvorce, aby sjednali mír a oni si místo toho podřežou hrdla, co tomu řeknete? Vy jste těmi, které musí každého utišit, které musí najít způsob, jak vyjádřit lásku, jemnost tak, abyste uklidnili a dali pocit bezpečí celé rodině, protože jste matkami. Rodina musí cítit, že je chráníte, protože takováto láska je vaší silou. Vaší silou je dávání lásky. Zjistíte, že dávání lásky vás vždy obohatí. Kolik dárků dostávám, v porovnání s tím, kolik jich dávám? Asi budu muset postavit další dům! Neustále říkám: „Nedávejte mi individuální dárky. Nepřijmu je.“ Přesto v tom pokračujete. Když s láskou a zájmem něco dostanu, pak ta láska, víte, se v tom zobrazí a vrátí se vám jako poezie. Až mě to někdy překvapí. Řeknu vám jeden příklad ze života, který vám ukáže, jak láska může všechno vyřešit. Myslím, že jsem vždy byla a budu hospodyní až do konce života. V době, kdy se mi měla narodit dcera, jsem bydlela v Dillí a pletla jsem jí něco venku na trávě, když do domu přišli tři lidé, dva muži a žena, která řekla: „Jsem hospodyně a tento muž je můj manžel a druhý muž je jeho přítel a je muslim. Přišli jsme požádat o přístřeší, protože jsme uprchlíci.“ Podívala jsem se na ně, zdáli se mi celkem v pořádku a tak jsem řekla: „Dobře, prosím, usaďte se v mém domě.“ Manželům jsem dala venkovní pokoje, byla tam kuchyň, koupelna. Muži jsem řekla: „V domě je jeden volný pokoj, kde můžeš bydlet.“ Večer přišel bratr a začal hlasitě křičet: „Co to má znamenat? Neznáš je, mohou to být zloději“, říkal všechno možné… (nejasné). Pak přišel můj manžel a přidal se k němu, protože, víte, byli přátelé! Všichni muži jsou stejní, Řekl mu: „Vidíš, ona to nechápe, ubytuje zde tři lidi, Bůh ví, co jsou zač, možná uprchlíci. Nechápe to, jeden je muslim a druhý hinduista. Bůh ví, jestli ta žena nemá dva manžele, jeden manžel…“ Říkali všechno možné. Druhý den ráno na ně zapomněli. Řekla jsem: „Dobrá, nechte je zde jednu noc. Dnes už je nemohu vyhnat.“ Druhý den ráno si na ně nevzpomněli, typicky mužské! První den takový řev. Řekla jsem: „Dobrá, jedna noc. Nekřičte, zraní je to. Dovolte jim zůstat jednu noc.“ To je upokojilo. Druhý den ráno odešli do práce. Na nic jiného neměli čas. V domácnosti byli aktivní jen o víkendu, v týdnu je to nezajímalo. Odešli do práce a tak se stalo, že ti tři se mnou bydleli měsíc. Když si žena našla práci, odešla s manželem i jeho přítelem. Ale v té době došlo v Dillí k velkým nepokojům, protože v Pundžábu bylo povražděno mnoho hindů a síkhů. V Dillí se strhla vlna reakce a začali tam vraždit muslimy. A tak tři nebo čtyři síkhové a několik hindů přišli do mého domu a spustili: „Řekli nám, že zde bydlí muslim.“ Řekla jsem: „Ne, jak by mohl?“ Řekli: „Je zde muslim, musíme ho zabít.“ Řekla jsem: „Nosím tak velké bindhi, opravdu věříte, že zde mám muslima?“ Museli si myslet, že jsem opravdu hinduistický fanatik! Uvěřili mi. Řekla jsem: „Do mého domu vstoupíte jedině přes mou mrtvolu, jinak vás nevpustím!“ To je vystrašilo a odešli. Ten muslim mě slyšel a přišel mi říct: „Překvapuje mě, že jsi tak ohrozila svůj život?“ Řekla jsem: „To nic není.“ Jeho život byl zachráněn a stal se z něho velký básník, jmenuje se Šahir Ludhianvi. A ta žena se stala známou herečkou, Jak se jmenuje? Ta, která hrávala role matek? Ano, Sačadév, Ačala Sačadév. Jednou jsem se s nimi měla potkat, ale nikomu jsem ten příběh neřekla. Řekla jsem: „Pokud zjistí, že jsem v Bombaji, tak se zblázní a já na to nemám čas.“ Založili jsme filmové centrum pro mládež, aby viděli dobré filmy. Později se z toho stala fraška. Nikdy mě neposlechli, ale to je teď jedno. Řekli: „Musíme přemluvit Ačalu Sačadev, aby hrála matku.“ Řekla jsem: „Dobrá, ale neříkejte jí, že s tím mám něco společného.“ Od té příhody uběhlo mnoho let, asi dvanáct. Tak za ní šli, ale ona se chovala jako typická herečka. „Ne, ne – kolik mi zaplatíte? Nemohu hrát zadarmo. Pak by to chtěl každý. Musíte mi dát sárí. Musíte mi zaplatit tolik a jiné…“ Řekli jí: „Dobrá, aspoň přijďte na zahájení.“ Ceremoniál zahájení je velká událost, takže přišla a já tam byla. Podívala se na mě a víte, nemohla tomu uvěřit, že mě vidí po dvanácti letech. Z očí se jí začaly řinout slzy. Nebyla schopná slova, prostě přišla, padla mi do náručí. Řekla: „Kde jsi celou tu dobu byla? Snažila jsem se tě najít.“ Začala mi o všem vyprávět. Šahir Ludhianvi tam byl také a divil se: „Co zde dělá ta žena?“ Odpověděli: „To je její projekt.“ „Ó Bože, proč jste nám to neřekli? Položili bychom za ni život!“ Všechny překvapilo, jak se proměnili. „Žádné peníze, nic. Sami přispějeme.“ Nic nedělejte.“ Už tomu rozumíte? Byla jsem obyčejná hospodyně, Nemohla jsem si dělat žádný nárok na majetek manžela, nic. A můj bratr byl další panovačný muž, takže když se ti dva tu noc spojili, vypadalo to, že mě svým hněvem zabijí, taková výbušnost, ale já je utišila. A když jsem jim to pak vyprávěla, byli překvapeni. Řekla jsem: „To jsou ti, kteří u nás žili, vidíte tu změnu, tolik se změnili…“ Pak řekli: „Víckrát neodmítneme žádnou dobročinnost. To je poslední chyba, které jsme se dopustili!“ A celé to vydělávání peněz… zaměření se na peníze, všechno se to zbortilo. Hrála v mnoha charitativních filmech a Ludhianvi toho také mnoho napsal pro charitu. Takže žena může z muže udělat dobročinnou osobu, když ona sama je dobročinná. Má tolik krásných… Je umělkyní! Dokáže všechno kolem sebe zkrášlit, jak v domácnosti, v rodině, ve společnosti, všude. Ale ne! Ženy chtějí bojovat jako muži. Vytváří spolky. Budou mít… Jak jim říkáte? Labouristé… Co vytváří labouristé? Unie, unie, chtějí vytvářet odbory, aby mohly bojovat za svá práva. Souhlasím s tím, že někteří muži jsou extrémně krutí, některé zákony jsou extrémně kruté, a podobně a že jim to někdo musí říct. Ale boj není správná cesta! Existuje jiný způsob, jak napravit muže, kteří se pokouší zničit ženy. Ženy mají ohromnou kvalitu a to, že na jejich straně jsou Ganové a že je s nimi Šrí Ganapati. Nikdy se nepostaví na stranu mužů, pokud jsou ženy cudné a nevystavují své tělo, svou krásu a nepokoušejí se z ní něco vytěžit. Takové ženy jsou nesmírně mocné, nesmírně mocné a projevují svoji odvahu, když jde o závažné věci. Takovou ženou byla Džhansi ki Rani. Byla obyčejnou hospodyní a bojovala s Brity. I Brity zaskočila její odvaha a řekli, že ačkoli jsme Džansi dostali, tak sláva patří královně Džansi. Měli jsme hodně takových žen, jako Nurdžahan, Ahilja Bai. V Indii jsme měli mnoho velkých žen a to díky těmto Ganům. Také jsme měli Padmini, Čand Bibi. Mohu jmenovat tolik velkých žen, hospodyň. Kvality ženy můžeme přirovnat k potenciálu Matky Země, k potenciálu všech energií. Například elektřina má svůj potenciál. Je jedno, jestli zde svítí jedno nebo dvě světla, důležitý je potenciál. Musíme pochopit, že jsme potenciál a abychom si ho uchovaly, musíme mít niterný smysl pro důstojnost, čest a dharmu. A muži musí mít v úctě ženy, které takové jsou. Ale muži jsou další hlupáci, protože nebudou respektovat ženu, která je má ráda, která je cudná, která je dobrá, která chce, aby se stali kolektivními, která chce, aby dávali, aby se stali dobročinnými, které záleží na prospěchu Sahadža jógy a která chce, aby její manžel byl šťastný a radostný a stal se sahadžajogínem. Oni namísto toho běhají za divnými a hloupými ženami. Co je přitahuje na ženách posedlých bhúty? To, že je takové ženy přitahují, znamená, že v sobě mají také bhúta. Výsledkem špatného chování mužů pak je, že jsou ženy velmi nejisté. A výsledkem toho všeho je, že trpí jak muži, tak ženy. Muž, který zanedbává svou ženu, chová se k ní špatně, nakonec dostane rakovinu krve. A žena, která se chová špatně, týrá svého manžela, dostane astma, nebo nějaký vážný druh cirhózy, může dojít k poškození mozku, ochrnutí, nebo dehydrataci celého těla. Protože levé Nábhí je tolik důležité. Pokud se levé Nábhí stane hektickým díky tomu, jak běháte a skáčete a stále spěcháte, tak začne levé Nábhí zrychlovat a vzniká rakovina krve. Všímám si, že manželé hubených žen jsou vždy rozklepaní – proč? Protože je ženy neustále honí sem tam: „Udělej to, udělej ono! Řekla jsem ať mi přineseš colu, nedělal jsi to! Neudělal jsi ono!“ Pořád je něčím vinen. A muž se neustále třese, pořád poskakuje. Získá tak něco za své poskakování a ona něco za své mučení. Není v tom láska. Není tam radost, není tam štěstí. To je obrázek takzvaného bláznovství, které se, díky Bohu, zmírňuje. Teď to přichází z Ameriky, ale polevuje. Toto bláznovství z vás dělá ubožáky. Ženy se musí usadit. Musí se z nich stát Grahasthis: „Ten, kdo se usadí v domácnosti.“ Musí být spokojené se svou domácností. Pokud neustále pobíhá, nechce trávit čas doma, pak není hospodyně, ale služka. Existuje povídka o tom, jak se žena, která byla služkou, stala hospodyní, ale nedokázala zastavit neustálé pobíhání, protože byla stále služkou. Nedokázala se usadit. Komu vlastně slouží taková domácnost? Neslouží jen jí, manželovi, či dětem, nýbrž slouží jako prostředek k uvítání ostatních lidí. Matka Země všude rozprostřela svoji krásu, abyste se na ni posadili a těšili se tím. I v Sahadža józe je velmi časté, že jakmile se lidé ožení, jsou zaujati sebou navzájem tolik, že Sahadža jógu ztratí a trpí tím jejich děti. Stanou se příliš náročnými, divnými, neposlušnými a pokřivenými. Také mají fyzické problémy a to je trest. To vás netrestám já, ale trestá vás vaše přirozenost. Když dáte ruku do ohně, tak vás oheň popálí. Tak kdo vás trestá? Trestáte se sami! Děti se stanou divnými. Staráte se jen o svou rodinu, jídlo, domácnost. Když se v lidech usadí sobectví, pak Bůh chraň celou rodinu. Pokud je trochu sobecká žena, pak to není tak hrozné, jako když je tím postižen muž, tak je ztracen. Musím mít dům, práci, starat se o děti, dělám to pro SVOU rodinu. Naší rodinou není jeden muž, jedna žena, ale celý vesmír je naší rodinou. Nežijeme sami pro sebe. Pokud se stanete svévolnými, uchýlíte se do ústraní, tak vás musím dnes varovat. Přijde den, kdy lidé, kteří se snaží separovat, vážně onemocní. Pak z toho neobviňujte Sahadža jógu! Sahadža jóga je krásný prostor Božího království a v tomto Božím království musíte být kolektivní. Špatná žena může způsobit problémy, protože… Bude dělat problémy, bude vytvářet skupinky, skupinky žen a bude všechny tlačit ke dnu spolu se svými bhúty. Žena, která si je až příliš vědoma svého vzdělání, svého postavení, majetku, se také bude snažit držet svého manžela stranou. Takoví lidé budou muset zaplatiti za svoje činy. Nejedná se však o boží trest. Takže v Sahadža józe je Gruha Lakšmí tatva velmi důležitá. Většina lidí, kteří mají po příchodu do Sahadža jógy problémy, zanedbává svůj princi Gruhy Lakšmí. Protože když odejde Gruha Lakšmí, pak je napadeno střední srdce. Takže ženy, které takové triky zkouší, musí okamžitě přestat. Nikdo takovou ženu nectí, je to velmi nedůstojné. To se týká hlavně manželek lídrů. Pozice manželky lídra, nebo samo vedení, je ta nejnižší z nejnižších takzvaných funkcí. Má to tu nejmenší důležitost. To, co jste už získali, je mnohem větší. Když požádáte světce, aby se stal králem, pak řekne: „Cože? Chceš nalít celý oceán do malého hrnku?“ Je to nejmenší z nejmenších, to nejnižší z nejnižších. Ti, kteří si myslí, že smyslem jejich života je sloužit, jsou také hlupáci. Jejich život je radost, nikoliv posluha. Něco dělat pro druhé je radost. Když to budete brát jako povinnost: „Ó, tolik se obětuji, je to utrpení!“ Pak jste skončili! Pak skončíte jako asketi, budete vyschlí jako lunt. Mohou vás přitlouct na kříži! Sahadža jóga je o radosti. Nebude se v ní však radovat, dokud v sobě neobjevíte podstatu schopnosti těšit se vším. Když odeberete podstatu bambusu cukrové třtiny, co zůstane? Stejně tak všechno to sloužení, servis, trápení neobsahuje sladkost a to je konec. Takže základem všeho je sladkost a tu vytváří ženy. Ženy jsou však velmi přísné. „Neznič to, neznič ono, nezašpiň to.“ Muž přichází domů jako trestanec. Muž musí být jak slon v porcelánu, musí takový být. Je to svým způsobem dobré. Je roztomilé, že nic neví. Je to pro vás dokonce lepší. Ale dělat z něho neustále otroka: „Udělej pro mě to a ono! Proč jsi to pro mě neudělal!“ To hospodyni nepřísluší! Její úkol je stejný, jako úkol Matky Země. Stěžuje si snad? Nikoli. Dává všem všechno. Tolik obživy, tolik důstojnosti. Má tolik sil. Vyžaduje snad něco od někoho? Překvapí vás, když vám řeknu, že až do včerejška jsem manžela nikdy nepožádala, aby mi něco koupil. Poprvé jsem ho požádala, aby mi koupil kameru, a teď vidíte výsledek, slyšeli jste, co včera večer řekl. Úplně nečekaně! Nikdy v životě! Říkával: „Řekni, co bys ráda.“ Poprvé jsem o něco řekla a vidíte ten výsledek. Protože jsem nikdy nic nechtěla! Žena musí být spokojená zevnitř, protože to ona musí dávat. Jak může něco žádat ten, kdo musí dávat? Musí dávat lásku, protože je láskou. Musí se starat o druhé. Musí se podělit o všechen majetek, musí všechny uklidnit, tak ohromná zodpovědnost. Tak velká zodpovědnost! Žena má větší zodpovědnost než král, premiér, či kdokoli jiný a měla by být hrdá na to, že má takovou zodpovědnost. Hospodyně má větší zodpovědnost než lídr v Sahadža józe. Ale manželky lídrů mohou být hrozné, myslí si, že se staly lídry. Je to to nejnižší z nejnižších postavení, jako když se má oceán vejít do malého šálku. Překvapuje mě, jak se chovají, tak absurdně a divně. Vdala jsem se do rodiny, kde žilo sto lidí pohromadě a každý z nich mě zbožňuje. Kdykoli přijedu do Lucknow, všichni mě přijdou navštívit, když tam ale přijede můj manžel, stěžuje si, že nikdo nepřijde. On je jejich příbuzný, nikoli já, ale oni chtějí vidět mě! Kdybych jim nedala svou lásku, nedala jim vše, o co mě požádali, tak by také nepřišli. Ženy jsou ochránci, ochránci druhých. Ženy si pro sebe nemusí nic nechávat. Musím říct, že máme mezi sebou mnoho hloupých žen, mnoho. V hindi jim říkáme budhu (idiot), budhus, protože neví, jaké síly mají. Neví, co je jejich zodpovědnost. Stojím tu před vámi a jsem vám příkladem. Mým největším problémem je, že asi 60% lídrů má hrozné manželky. Opravdu, hrozné. A Sahadža jóga kvůli nim upadá. Nedokáží žít v ašrámu, to muži se o vše starají. Ale to ony musí nakrmit každého, ony se musí o všechny postarat a až pak mohou jíst samy. To ony musí dohlédnout na to, že má každý kde spát, to ony musí zakrýt všechny děti a až pak mohou jít spát samy. Ale to ne, usadí se, staly se z nich mini-Mátadží, nebo možná větší než Mátadží. „Podej mi toto! Podej mi ono! Udělej toto! Udělej ono!“ Většinou ani neumí vařit. Manželka každého vedoucího musí vařit, musí se naučit vařit. Od teď je to povinnost. Musí vařit a s láskou. Měly by být schopné vařit a dávat s láskou. Pro Annapurnu je to to nejmenší. Manželé by je neměli kritizovat. Zpočátku mohou dělat chyby, tak je musí podpořit. Podpořit jejich kvality, jejich dobrotu a přívětivost. Také jsem byla svědkem toho, jak mnoho velmi dobrých a v Sahadža józe aktivních žen se po svatbě ztratilo. Ztratili se i muži, o kterých jsme se domnívali, že jsou sahadžajogíny. V kolektivu se objeví zřídka, když přijedu, jinak ne. Dnes jsem se na to ptala Arnuda, řekl mi, že se to děje často. Znamená to, že s muži je něco špatně, protože se jim před svatbou dařilo lépe. Princip Gruha Lakšmí je tolik důležitý pro to, abychom mohli spolu být a spolu růst, abychom pořád cítili pospolitost a jednotu v nás. Včera jsem vám řekla, že něco povím o rágách, které máme. ´Ra´ znamená energii. ´ga´ je v sanskrtu ´ga, gajathi´ a znamená to „to co prostupuje“, „proniká do všeho“. Jedná se o kvality éteru. Cokoli vložíte do éteru, to můžete kdekoli přijmout. Takže rága je energie, která proniká do éteru a dotýká se vašeho Ducha. Takový je význam rágy. A tyto rágy se podobají hospodyni. Řekněme, že jste součástí vojenské jednotky, za nějaký čas vás bude otravovat: „levá, pravá, levá pravá, levá“. Ale krásná melodie, jedná se o melodickou záležitost, melodie sama představuje krásu. Způsob, jakým hospodyně zkrášluje dům, každého uklidňuje, dělá ho šťastným. O všechny se stará, každý ví, že tam je. Moderní způsob života vypadá tak, že pozvete lidi na narozeninový dort vašeho dítěte a ukrojíte si první. Protože jste paní domu. Jak to bude vypadat? Musím říct, že až tak je to směšné. To, jak se paní domu prosazují. Ony by měly být vzadu, protože na všechno dohlíží, dávají na všechny pozor. A to je to, čím je ona rágou. Obrušuje vaše hrany. Řekněme, že velmi rozrušený a ustrašený člověk přijde z práce, sedne si a pustí si rágu. Uklidní ho. Uklidní vás. Lidé získají dům a prvních pět dní žijí, těžko říct, jak to nazvat, ani v hotelu se tak nežije, žijí jakoby ve stanu, a šestý den odejdou k moři, nebo se odstěhují do hotelu. Nikdo nechce zůstat v domě, protože mezi těma dvěma není Gruha Lakší princip. Ale k poslechu rágy je lepší se posadit. Dokud se neusadíte, nedokáže si rágu vychutnat. Jak by to vypadalo, kdyby rozběhnutý člověk poslouchal rágu. Člověk se musí usadit a to usazení se je prací ženy, která je hospodyní. Muž musí být aktivní, aby se mohl uklidnit. Mnohokrát jsem mluvila o tom, jak moderní doba škodí levému Nábhí. Děti jsou hektické, protože se rodí hektickým ženám. Je to vůbec žena… Dřív to bylo v Indii tak, že manžel vstal, vykoupal se a žena na něho nebyla pořád nalepená. Žena pro muže vaří, stará se o děti. Ale neustále viset na manželovi je známkou nudy. Muže to začne otravovat, žena se začne nudit a rozvedou se. Žena musí mít své zájmy, jako jsou starost o děti, domácnost, Sahadža jógu a takové věci. Když manžel přišel z koupelny, v Indii si sedávali na zem. Teď se sedí u stolu. Aspoň, že sedíme na židli a ne na stole. U jídla manželovi nic nevyčítáme. Neříkáme mu: „Pohádala jsme se s jednou ženou, protože mi o tobě říkala různé věci.“ Ne. Žena si řekne: „Nechám ho v klidu se najíst.“ Když muž v Indii nejí doma, nebo si vypere spodní prádlo, chce ukázat, že je naštvaný. Tak dávají najevo naštvanost. Kdysi žena pomalu manžela ovívala a říkala mu jen hezké zprávy např: „Můj syn se dnes probudil a řekl: „Velice miluji svého otce.“ Manžel: „Opravdu?“ „Ano, ano, ano řekl to.“ Také on ví, že lže. Říká jen hezké věci. Manželka: „Myslím si, že je tvojí matce lépe. Přemýšlím, že za ní půjdu a postarám se o ni. Tvoje sestra přijde. Myslím, že bys jí měl koupit sárí.“ Říká mu samé hezké věci. Takže v poklidu jí své jídlo, pak jde a umyje si ruce a kvůli neustálé dopravní zácpě si nesedne do auta, ale do vozu taženém býky, Vím, že už se nejezdí vozy taženými býky, už se ani neovívá. Musíte být velmi rychlí. Teď je život tak hektický. Ke spěchu, jak jsem vám řekla, jen na okraji kola je ohromná rychlost, ale na ose není žádný pohyb. Takže sahadžajogín musí být ve středu. Muž i žena, tj. levá a pravá strana vozu musí být ve středu a levá být vlevo a pravá být vpravo. Ženám vždy trvá déle obléct se. To není můj případ, jsem rychlejší než můj manžel, mnohem rychlejší. To je jejich zvyk. Je to běžné. Neřešte to. Ženy mají své zvyky. Jsou ženami. Ženy zůstanou ženami, muži zůstanou muži. Muži se musí podívat na hodinky nejmíň desetkrát. Žena se na ně podívá tak jednou a může je klidně ztratit, či rozbít. Pokud se jedná o skutečnou ženu. Nejsou tak vznětlivé jako muži, mají jiný temperament. Ony jsou ženy a vy jste muži. Bůh stvořil muže a ženy. Kdyby chtěl stvořit unisex, tak by ho stvořil, ale on tak neučinil. Takže člověk musí přijmout pohlaví, se kterým se narodil a to s grácií, krásou a důstojností, jak muži, tak ženy. Musíte chápat, že toto je strana ženy! V Indii je, víte, vdala jsem se do velmi ortodoxní rodiny, kde si ženy zakrývaly tvář a podobně. A jednoho dne výběrčí, přítel mého manžela, řekl mému švagrovi: „Proč manželka mého přítele nepřijde na návštěvu?“ Švagr: „Jistěže, jistěže!“ Aby mi to ulehčil, odjel z města a řekl své ženě: „Dohlédni na to, aby šla navštívit výběrčího.“ Vidíte tu krásu? Jak laskavé! Nikdy jsem to nevnímala, jako že mi poroučí, konec konců jejich rodina fungovala. Abyste tomu porozuměli, musíte mít čistou inteligenci. Je-li manžel trouba, ponižuje svou ženu. Je-li manželka prosťáček, ponižuje svého manžela. Pokud žena mluví chytře a ví, jak mluvit a umí udělat dojem, neznamená to, že je bystrá. Dle mého vnímání je nejchytřejší ten, kdo má na zřeteli dobro růst a nejvyšší cíl. Takový člověk je nejvnímavějším a nejchytřejším. Všechno ostatní je nečisté vědění a je k ničemu. O tomto tématu bych mohla napsat knihu. Je lepší přenechat to knize a dnes udělat púdžu. Kéž vám Bůh žehná. Nějaké otázky? To znamená, že utratím nějaké peníze? Nevím kde, nemám k tomu příležitost. Ráda bych je utratila, každý by měl chtít utrácet. K tomu peníze jsou. Musíte dávat druhým. Proto existuje hmota, abychom ji dávali druhým. Prostě si užijte dávání. Obdarovat druhé dává tolik radosti.