Šrí Sarasvatí púdža: Základem veškeré tvořivosti je láska, 14/01/1983, (nekontrolováno), Dhulio, Indie

Všemožné tvůrčí činnosti jsou konány s láskou. Vidíte, jakou ke mně cítí Raulbáí lásku. A také jste zde získali novou představu o tvorbě nádherných věcí. A jak vaše láska poroste, bude se vyvíjet i vaše tvořivost. Tedy základem veškeré tvořivosti Sarasvatí je láska. Když není láska, není tvořivost. Je to dokonce i v hlubším smyslu, lidé, kteří tvořili ve vědě, tak to dělali z lásky k masám, ne pro sebe. Nikdo nedělal nic pro sebe. Když udělají něco pro sebe, musí se to stát všeobecně používaným, jinak to nemá žádný smysl. Dokonce, i když řeknete – atomová bomba a všechny ty věci, vytvořené vědou – jsou také velkou ochranou. Kdyby je nebyli vytvořili, lidé by nemohli odvrátit svou mysl od války. Nyní nemůže nikdo pomyslet na velkou válku. Ovšemže mají studené války, ale to také postupně ustane, až toho budou mít dost. Tak veškerá činnost na pravé straně, od Sarasvatí, musí v podstatě vyústit v lásku. Začíná láskou a v lásku vyústí. Cokoli nevyústí v lásku, svine se a skončí. Prostě to zmizí. Tak můžete vidět, že i hmota, která není využita pro lásku, prostě skončí. Základem musí být láska. Jinak každá taková věc, kterou stvoříme, která je ´hranatá´, která se nehodí sdělovacím prostředkům, která neoslovuje davy – samozřejmě potřebuje čas. Viděli jste, že to potřebuje čas, ale jakmile to neosloví davy, má to vždy sklon ´vypařit se´. Tuto lásku, o které hovoříme, tuto velkou lásku Boha, o které hovoříme, jasně poznáme skrze vibrace. Lidé nemají vibrace, ale přesto mohou cítit vibrace velmi nevědomým způsobem. Všechny velké obrazy světa mají vibrace. Všechna velká tvůrčí díla světa mají vibrace. Pouze ta, která mají vibrace, v čase přetrvala, jinak byly všechny věci zničeny. Určitě existovaly pomníky a strašné sochy, strašné věci, které byly vytvořeny před dávnými časy. Ale všechny byly zničeny přírodou, protože nemohly vydržet působení ´kály´, což je ničivá síla času. Tedy vše, co je podporou, vše, co je výživou, vše, co aktivuje, přichází z tohoto smyslu pro lásku, který je uvnitř nás velmi dobře vyvinutý, ale je také v těch druhých, kteří ještě nejsou realizovaní. Nakonec si celý svět musí uvědomit, že člověk musí dojít k této nejvyšší lásce Boha, jinak to nemá žádný smysl. V současné době jste mohli vidět umění lidí, kteří přešli k jinému způsobu, jak druhé oslovit, a to použitím velmi laciných, velmi vulgárních věcí, jen aby si lidé mysleli, že toto je umění. Ale toto všechno zmizí. Nemůže to odolat vlivu času, jak jsem vám řekla, nemůže. Protože čas to zničí. Všechny tyto věci musí zmizet a už můžete vidět výsledek, jak se věci všude mění, dokonce i na Západě. Takže není nutné, abychom byli tolik zklamáni Západem a říkali, že západní svět je k ničemu. Bude v pořádku, musí k tomu dojít. Obzvláště vykonal hodně púdžou k Sarasvatí, řekla bych. Mnohem více, než v Indii. Protože se šli učit a snažili se tak mnohé objevit. Ale na jediné zapomněli, že je to Bohyně, dárcem je Bohyně. Všechno pochází od Bohyně. Na to zapomněli. A to je důvod, proč vznikly všechny problémy. Pokud ve vašem učení není žádný Duch, pokud vaše učení není založené na existenci Bohyně, pak je naprosto zbytečné. Kdyby si uvědomili, že je to Duch, který dělá tu práci, nemohli by zajít tak daleko. Varovala jsem před tím také všechny Indy – že teď svým způsobem nastupujete průmyslovou revoluci, a abyste se vyhnuli všem komplikacím průmyslové revoluce, musíte se pokusit poznat Ducha. Když neznáte Ducha, budete mít stejné problémy, jako mají tito lidé. Protože oni jsou lidskými bytostmi a vy jste také lidskými bytostmi. Také půjdete stejnou cestou. Poběžíte naslepo a budete mít problémy, ty samé problémy, které mají lidé na Západě. Je tolik požehnání Sarasvatí, že to člověk v tak krátkém čase nemůže popsat. A Súrja nám dal tolik sil, že je nemožné uvést je v jediné přednášce, ba ani v deseti přednáškách. Ale to, jak jdeme proti Súrjovi, jak jdeme proti Sarasvatí – proč Sarasvatí uctíváme – to musíme vidět uvnitř nás velmi jasně. Například západní lidé mají velmi rádi Súrju, protože žádného uvnitř nemají. Ale zacházejí příliš daleko, jak víte, a vytvářejí si v sobě ze Súrji problémy. Ale hlavní věcí, kterou člověk musí prostřednictvím Súrji dosáhnout, je světlo uvnitř. A když je Súrja čakra na úrovni Ádžni naplněna Pánem Ježíšem Kristem, pak je dokonce nevyhnutelné, aby čistota života, kterou nazýváte ´niti´, byla životní morálkou. Samotná morálka se na Západě stala jaksi spornou. Lidé nemají žádný smysl pro absolutní morálku. Z vibrací ji samozřejmě znáte. Ale všichni jdou proti ní. Ti, kteří jsou vyznavači Ježíše, ti, kteří jsou vyznavači Súrji, Sarasvatí, šli všichni proti, proti silám Súrji, prostě je neposlouchali. Neboť nemůžete být Súrjou, pokud nemáte patřičný smysl pro mravnost a svatost. Súrja sám přináší světlo, aby bylo vše jasně vidět. Súrja má tolik předností! Vysušuje vše, co je mokré, nečisté, špinavé. Vysušuje všechna ta místa, kde se vytvářejí cizopasníci. Ale na Západě je vytvořeno tolik parazitů! Nejen parazitů, ale jsou tam strašlivé kulty a strašné věci, které tam přišly. Tyto země, o nichž se předpokládá, že jsou plné světla, existují v takové temnotě. V temnotě, co se týče jejich Ducha, v temnotě, co se týče jejich vlastního poznání a v temnotě, co se týče lásky. Tyto tři věci převládly na místech, kde se předpokládá, že je světlo milováno. Světlem se nerozumí to, jež vidíte pouhýma očima. Rozumí se tím světlo z nitra – světlo lásky. Tomu by měl člověk rozumět – světlo lásky. A je tak zklidňující, je tak vlídné, tak nádherné. Je tak okouzlující, tak přetékající, že dokud toto světlo neucítíte ve svém nitru – toto světlo, které je čistotou čisté lásky, čistých vztahů, čistého porozumění… Můžete-li vyvinout tento druh světla ve svém nitru, pak bude vyčištěno vše. „Umyj mne a budu bělejší než sníh.“ To je to, co se vám stane, když jste naprosto vyčištěni. V našem nitru je nejčistší podoba přírody. Naše čakry jsou vytvořeny z toho nejčistšího v přírodě. Ničíme to pouze my, lidé, svým mentálním přemýšlením – opět ta stejná činnost Sarasvatí. Jdete proti Sarasvatí samotné. Sarasvatí čistí vše, co je v přírodě nečisté, zatímco my jsme to svojí mozkovou aktivitou zkazili. Všechna naše mozková aktivita jde proti čisté inteligenci. A to je to, co by měl člověk pochopit – že tato čistá inteligence by neměla být pošpiněna naším myšlením. Naše myšlení nás může udělat tak domýšlivými, tak sobeckými, tak nečistými, že dokážeme skutečně jíst jed a říkat: „Co je na tom špatného?“ Pravý opak Sarasvatí. Je-li Sarasvatí v našem nitru, dává nám ´subuddhi´, moudrost. Proto, abychom uctili Sarasvatí, abychom uctili Súrju, musíme mít jasnou vizi, čím máme být, co děláme, v jaké špíně žijeme. Do čeho se naše mysl dostává. Konec konců jsme tu pro osvobození a nejen pro hýčkání našeho ega a pro život se špínou, kterou máme. Toto světlo do nás přišlo a my bychom se měli pokusit povstat nad naši vlastní mentální špínu, která je kolem nás vytvořena. Kromě toho musíte jít výš a chápat, že je zde – uvnitř nás – věc, zvaná ego. A toto ego je falešné, naprosto falešné. Neděláte nic. Ve skutečnosti, když obracíte své oči sem a tam, když je vaše pozornost tady a tam, není to nic jiného, než vaše ego, které se vás snaží přemoci. Ale ve skutečnosti je ego naprostý klam, protože existuje pouze jediné ego – a to je Bůh všemohoucí, Mahát Ahámkara. Fakticky žádné ego neexistuje. Je to mýtus. Je to veliký mýtus, protože když si začnete myslet, že všechno děláte – děláte toto, děláte tamto – což neděláte; pak přijde vaše nesmyslné ego a začne skrze vás pracovat. Může se to projevit v jakémkoli směru. Když se promítne dopředu, podmaňuje si ostatní, pokouší se druhé ovládat, pokouší se druhé zabíjet, stává se krutým. Když se stočí na pravou stranu, stává se nadvědomým. Začíná vidět věci, které jsou nesmyslné, které jsou pošetilé, hloupé. Když se pohybuje na levou stranu, pak začne mluvit, chci říct, vidět věci – sebe jako velkého člověka, jako velkého Krista nebo jako velkou Bohyni nebo něco jako Ádi Gurua: „Já jsem velice důležitá osobnost“ – to je levá strana. Když se to pohybuje dozadu, pak je to nebezpečné. Pak se lidé stávají guruy, kteří ničí ostatní lidi. Když se jejich ego pohybuje dozadu, pak se stávají guruy, kteří mají sami ve svém nitru mnoho vad a pokoušejí se lidi vtáhnout do něčeho hrozného, což je popsáno jako naprostá ‚naraka‘ (peklo). To je pohyb ega na všechny strany. Když se lidé snaží používat svou pravou Višudhi, tj. mluvit o sobě samých, to je vůbec nejhorší ze všeho. Ať máte jakýkoliv druh ega, jestliže se začnete chvástat a mluvit o tom, pak se kolem dokola obepne, zdi ega zesílí natolik, že je do něj nemožné proniknout. Protože takový člověk je se sebou samým tak spokojený a věří, že je něčím výjimečným. A když jednou začne věřit takovému nesmyslu, pak je nemožné tím prohlédnout. Takže když se takovými věcmi chvástáte nebo mluvíte veledůležitě – buďte opatrní. Vy víte, čím jsem, ale jak často říkám: „Jsem tím.“ I když to jednou řeknu, dostanete ohromné vibrace. Ale jak často to říkám? Nanejvýš, když něco řeknete, odpovím: „Ano.“ Ale tamto neříkám. Řeknu-li to nahlas, nevím, co se může stát… Člověk by měl tedy porozumět, že Mahát Ahámkara je to jediné, co působí, co opravdu pracuje. Někdy na vás křiknu. Okamžitě všichni bhúti utečou pryč. Jen jednou křiknu. Včera jste viděli všechny bhúty, kteří mluvili, všichni utekli pryč. Včera jsem vám to řekla. Tak byste měli pochopit, že nyní jste realizovanou duší, tak můžete dělat totéž. Použijte svou pravou Višudhi, abyste na sebe zakřičeli: „Přestaneš se už konečně vychloubat, přestaneš říkat všechny ty nesmysly, přestaneš se už předvádět?!“ Pak to zmizí. Takže toto ´nahuštění´ se děje u lidí, kteří jsou skutečně aktivní. Chtějí s tím něco dělat, ne že by nebyli aktivní. Chtějí zakročit. Ale znají pouze jeden způsob – mluvení. Nechápou, že existuje vnitřní způsob, jak to ovládnout mnohem lépe. Protože to nechtějí takto dělat, oblíbili si mluvení. Ale jakmile se dají na mluvení a začnou o tom mluvit, pak všechna síla zmizí. Ale když o tom nemluví a nechají to v sobě… Můžete Mi vyprávět o svých zkušenostech, to je v pořádku, ale když začněte vyprávět druhým a příliš o tom mluvit, pak se všechna ta síla, kterou jste dostali, postupně vytratí. Pak jednoduše spadnete dolů na naprosto nejnižší úroveň. Takže člověk by neměl příliš říkat, že: „Mám takovouhle sílu, mám tamtu sílu.“ Nebo: „Rozumím tomuto, dělám toto…“ – to je velice špatné. Varuji vás – nepokoušejte se předvádět! Ano, můžete mluvit o Mých silách. To je v pořádku. Ale nepokoušejte se mluvit o svých silách. Když na to přijde, například, když mluvíte s někým, kdo je negativní, pak byste měli říkat my, ne já. My, někteří z nás, cítili tuto sílu uvnitř. My jsme viděli lidi. Můžete to být pouze vy osobně, ale není potřeba říkat já. Co musíte říkat, je my. Pak se stanete Mahát Ahámkarou. Když řeknete: „My, někteří z nás tady, my děláme…“ Jako jsem to udělala v Gregoireově knize, dohlédla jsem na to, aby tam neměl moc já, ale že by měl mít my. My si myslíme, my děláme, my.. to znamená celá kolektivní bytost, celý kolektivní organismus, živý organismus sahadžajogínů. Tak když řeknete: „Ano, někteří z nás mají…“ to znamená, že sami sebe snížíte a vyzvednete všechny ostatní. Říkejte: „Ano, někteří z nás mají. Znám některé lidi, kteří to získali.“ To je způsob, jak by to člověk měl dělat. Protože pokud máte přemoci své ego, musíte mu dovolit, aby se rozprostřelo na všechny. Takto ho dáte zcela do pořádku. Nechte ho rozprostřít se. „My všichni sahadžajogíni, my všichni.“ Ale není zde ta hrdost. Viděla jsem, že tu není ta hrdost. Stále je to velmi individualistické. Když začnete myslet: „My, sahadžajogíni,“ pak se stanete jedinou osobností, jedinou organizací. Ale člověk se dívá na ostatní lidi svrchu. Uvidí, že ten člověk je nízký, tamten je výš, tamten je tam… Ale nepomyslí si: „My, sahadža- jogíni, jak jsme nádherní. My, tělo Sahadža jógy, jak jsme nádherní.“ Takže vždy myslete ve slovech ´my´, tak se vaše ego hodně zmenší, bude mnohem, mnohem menší. A to samé ego, které vypadá tak divně a nesmyslně, zítra vytvoří Ékadéšu. Dnešní individuální ego se rozplyne v Ékadéše. Ale všichni si musíme pamatovat, abychom stále říkali my. Dnešek je pro nás velkým dnem, abychom se změnili, protože slunce právě změnilo svůj pohyb. Slunce jde na tuto stranu. Tak přivítejme slunce, které jde nyní na sever. A pro Australany řekněme, že, i když slunce odešlo, upevněme v sobě slunce, sféru slunce. Neboť slunce z našeho nitra nikdy nemizí. To je tedy způsob, který musíme přijmout – považovat se za jednu osobnost – my všichni dohromady. A každý, kdo se pokouší být nějak oddělený nebo odlišný, vypadne. Vyloučím ho. Ať už to bude cokoli, odpadne to. Tak suďte sami sebe, každý, kdo se pokouší být odlišný. Každý musí dělat to, co má rád, k vyživení celku, aby celku přispěl, aby ho osvobodil. Ale v žádném případě ne pořád někoho srážet. Protože to není styl Sahadža jógy. Sahadža jóga působí pouze v kolektivitě. A ten, kdo si rozvinul tohoto pronikavého Ducha, je skutečným sahadžajogínem. Kdo si ho nerozvinul, ten jím není! Můžete si o sobě myslet cokoliv – nemám co říci. Ale tato pronikavá osobnost, která se pohybuje z místa na místo, ať mluvíte nebo ne. Jako vaše Matka. Ať s vámi setkám nebo ne – žádný rozdíl. Neboť Já prostupuji vámi všemi – i v nepatrných věcech jsem zde s vámi. Takže stejně tak se pokuste proniknout jeden do druhého a vidět krásu ve vašem nitru. Radujte se sami ze sebe, protože to je ta největší věc. To je ta největší věc, kterou musíte dosáhnout. Protože toto ego, víte, z vás dělá cosi jako ořechovou skořápku, která prostě nemůže mít vztah s tou krásou pronikání a jen vidět, jak se tóny prolínají, jeden s druhým. Je to velkolepá myšlenka, skvělá věc, že máme dnes púdžu v Dhulii. Dhulia znamená prach. Prach. Vzpomínám si, že jsem jednou v dětství napsala báseň. Byla to velmi zajímavá báseň, nevím, kde je dnes. Zněla: „Chci být malinkatá, jako částečka prachu, která se pohybuje s větrem. Prochází všemi místy. Může letět, usednout na hlavu krále nebo může letět a spadnout před něčí chodidla. A může letět a usednout na malý květ, a může letět a usednout kamkoliv. Chci být smítkem prachu, které je voňavé, které je vyživující, které dává osvícení.“ Takto jsem napsala velmi krásnou báseň, vzpomínám si, že Mi bylo okolo sedmi let. ´Být částečkou prachu´, pamatuji si to velmi jasně, je to už dávno… že bych měla být částečkou prachu, a tak pronikat do lidí, což je velkolepá věc – stát se takovouto částečkou prachu. Prostě, čehokoli se dotknete, to obživne, cokoli jen ucítíte, se stane vůní. Být takovým, je něco velikého. To bylo Mým přáním a to se splnilo. Už v dětství jsem měla ten nápad – stát se částečkou prachu a dnes, zatímco k vám hovořím, jsem si vzpomněla, že jsem si tím přála být a tak se jmenuje toto místo. A taková je i Raulbáí. Je to velmi prostá, jednoduchá žena a tak i žije. Má smysl pro pronikání. Včera přijelo mnoho sahadžajogínů. Jsem si jistá, že se v Sahadža józe dobře upevní. Je tady nyní hodně sahadžajogínů z Dhulie. A jsem si jistá, že tady bude mnohem více lidí. Doufám, že jste se se všemi setkali. Seznamte se se všemi. Pokuste se poznat, jací jsou. Možná neumějí anglicky. Vezměte si někoho na překlad. Mluvte s nimi a buďte k nim milí. Buďte k nim přátelští. Chtěla jsem, abyste se s nimi setkali kvůli pronikání. Měli byste vědět, jací lidé zde jsou, jací jsou v Násiku. Protože nějak se nikdy neseznámíme se sahadžajogíny, kteří jsou v tom konkrétním místě. A když se vracíme, máme jen jednu nebo dvě adresy. To není dobré. Zkuste zjistit, kolik je tam lidí. Zajímejte se o ně. A tak podobně. Toto proniknutí je možné pouze tehdy, když vaše ego začne pronikat do všeho kolem. A to je způsob, jak překonat problémy pravé strany a jak uctívat Sarasvatí. Protože Sarasvatí má ve své ruce vínu a tato vína je prapůvodním nástrojem, na který Ona hraje a hudba proniká do srdce. Nevíte, jak to do vás vniká a jak to pracuje. Takto by měl člověk, který je sahadžajogínem, do všeho pronikat – jako hudba. Existuje tolik vlastností, jak jsem vám řekla, které není možné popsat v jedné přednášce. Ale jednou z Jejích největších kvalit je, že vyúsťuje v jemnější věci, tak jako matka Země vyústí ve vůni. Hudba vyústí v melodii a stejně tak vše, co stvoří, vyústí v něco většího. Jakoukoli hmotu vytvoří, vyústí v estetiku. Když není hmota estetická, pak je hrubá. Nyní řeknete: „Co je voda?“ Voda se stává řekou Gangou. To jsou ty jemnější věci. Takže hmota se stává jemnější, protože musí proniknout, musí proniknout. Ať je to cokoliv. A nejlepší ze všeho je vzduch. Vzduch se stává vibracemi! Tak můžete vidět, jak se cokoliv, co vyšlo z hmoty, z pěti elementů, stává jemnějším. Samozřejmě, že to zpracovává levá i pravá strana, protože (na pravé straně) musí pracovat láska. A když na hmotu působí láska, stane se to. A takto člověk musí nazírat na svůj vlastní život, aby z něj vytvořil nádhernou kombinaci lásky a hmoty. Nechť vám Bůh žehná!